Archiv

TISKOVÁ ZPRÁVA K VÝSTAVĚ

VÁCLAV PODESTÁT – S ANDĚLEM UPROSTŘED DAVU

Dům umění, Opava, Pekařská 12

TERMÍN VÝSTAVY: 26. 10. 2017–7. 1. 2018

VERNISÁŽ / čtvrtek 26. 10. 2017 v 17:00, úvodní slovo Zdeněk Stuchlík, děkan FPF SU a Vladimír Birgus, vedoucí ITF FPF SU

Výstavu pořádají Opavská kulturní organizace a Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě

www.dumumeniopava.cz, www.itf.cz

Autorská výstava docenta Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě představuje výběr z jeho dosavadní tvorby z oblasti subjektivního dokumentu. Václav Podestát, přední český dokumentární fotograf, absolvent katedry fotografie na FAMU v Praze,spoléhá na diváka. Na jeho ochotu vciťovat se do nálady snímků, spolupracovat při dešifrování symbolických významů fotografií, všímat si drobných detailů, objevovat kontrasty i analogie různých motivů. Autor přitom nedává jasné návody, jak mají být jeho fotografie čteny. Téměř vždy z nich vyzařuje nostalgie a jemný smutek, hlavní roli na snímcích má většinou člověk, i když mnohé snímky nezachycují jeho přímou přítomnost, často ukazují jedince vydělujícího se z okolního hlučícího davu a ponořujícího se do svého nitra.

Podestátovi nejde o zeměpisný či sociologický dokument z konkrétního prostředí, ale všude vyhledává obdobné metaforické vyjádření vlastních pocitů a vizuálních zážitků. Spoléhá přitom hodně na diváka. Na jeho ochotu vciťovat se do nálady snímků, spolupracovat při dešifrování symbolických významů fotografií, všímat si drobných detailů, objevovat kontrasty i analogie různých motivů. Fotografie akcentují neotřelou obrazovou stránku, vzdálenou tradičním kompozičním schématům, hlavní význam bývá ukryt v podtextu otevřeném různým interpretacím. Novou dimenzi v posledních letech do Podestátovy tvorby vnáší promyšlené využití barvy, které se ještě více vzdaluje od tradičního dokumentu, autor zároveň usiluje i o vizuální hru s imaginací diváků. Na výstavě jsou zastoupeny Podestátovy černobílé záběry (z dlouhotrvajícího cyklu „Lidé“, vznikající od druhé poloviny 80. let minulého století), a v poslední době stále častěji i barevné fotografie (vytvářené od roku 2005 v cyklu „Privátní příběhy“). Výstavu doprovází první knižní vydání výběru z dosavadní tvorby Václava Podestáta. Publikace „S andělem uprostřed davu“ z nakladatelství KANT představuje výběr prací z posledního čtvrtstoletí. Přestože mnohé snímky často ukazují osamělé jedince vydělující se z okolního hlučícího davu velkoměst a ponořující se do svého nitra, v obecné rovině odkazují k úvodnímu citátu knihy od Antoine de Saint-Exupéryho: „Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.“ Úvodní studii ke knize napsal fotograf a historik fotografie Vladimír Birgus.

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě vystavuje v Českém centru v Berlíně.

Výstava potrvá v termínu od 20. 10. 2017 do 23. 11. 2017. Vernisáž výstavy se koná 19. 10. 2017 v 19 hodin

Ve všech evropských komunistických zemích existovaly až do pádu Berlínské zdi jenom dvě vysokoškolské katedry, na nichž bylo možno studovat samostatný obor fotografie: na Akademii múzických umění v Praze a na Vysoké škole pro grafiku a knižní umění v Lipsku. V říjnu 1990, necelý rok po obnovení demokracie v Československu, se k nim jako třetí přiřadil Institut tvůrčí fotografie na nové zakládané Slezské univerzitě v Opavě. Dnes je počtem 207 studentů zdaleka největší z devíti fotografických kateder a ateliérů na českých vysokých školách a poskytuje bakalářské, magisterské i doktorské studium. Mezi jeho absolventy a studenty více než třetinu tvoří cizinci zejména ze Slovenska a Polska a v menším počtu i z dalších států včetně Japonska, Itálie, Lucemburska či Německa (absolventkou školy je například úspěšná německá fotografka Stephanie Kiwitt). Někteří z těch, kteří už získali výrazné postavení na mezinárodní scéně, jsou zastoupeni na výstavě Vnitřní území, jako například Dita Pepe, Anna Grzelewska Tereza Vlčková či Jan Langer, expozice však zahrnuje i práce dosud méně známých současných studentů.

Obecným tématem výstavy je vnitřní území. Osobní deníky, autoreflexe, identita, autoportréty, nejniternější pocity, intimita, partnerské vztahy, iluze i deziluze, rodičovství, euforie i deprese, stárnutí, osudy blízkých, hledání životních hodnot…. Mnozí západoevropští, američtí a japonští tvůrci jako Anders Petersen, Larry Clark, Nan Goldin, Nobuyoshi Araki a další už dávno s velkou otevřeností ukazují nejintimnější okamžiky svého života. Většina starších českých fotografů však až na malé výjimky, jaké tvořili třeba Zdeněk Tmej, Bohdan Holomíček a Libuše Jarcovjáková, nebyla ochotná mnoho prozrazovat ze svého vnitřního světa či z prostředí vlastní rodiny a nejbližších lidí. To se v tvorbě mladých tvůrců radikálně změnilo, jak to ukazuje i výstava Vnitřní území, zahrnující širokou škálu současných tvůrčích tendencí a množství fotografických žánrů od klasického portrétu přes subjektivní dokument až k inscenované fotografii.

Vystavující: Lenka Bláhová, Anna Grzelewska, Krystyna Dul, Roman Franc, Zuzana Halánová, Renáta Mia Köhlerová, Jan Langer, Dita Pepe, Daniel Poláček, Kama Rokicka, Petr Toman, Tereza Vlčková.

Kurátoři: Vladimír Birgus, Ondřej Durczak, Josef Moucha, Václav Podestát

foto: David Macháč

Kama Rokicka, První osoba jednotného čísla

Jan Langer, Století Češi

Hana Connor, Černé slzy

alebo v prípade nevyužitia tejto časti všetko vymažte - teda vrátane tohoto textu!

Obecným a volným tématem výstavy, jakousi vodící linkou, jsou soukromá teritoria autorů a fotografovaných. Vyjádření nejniternějších pocitů, myšlenek a vzkazů prostřednictvím fotoaparátu chápou někteří jako vlastní terapii, jako deník, sdělení blízkým nebo prostou obrazovou komunikaci s divákem. Ukazují sebe sama, svou rodinu, přátelé i sobě neznámé a vzdálené lidi. Vizuální nevšednost, hravost a obrazová síla přerůstají rámec osobních deníků a arteterapií a působí silně i na nezasvěceného diváka.

V rozsáhlých prostorách Hornoslezského muzea jsou k vidění jak díla dnes už mezinárodně známých tvůrců, jakými jsou Bára Prášilová, Tereza Vlčková či manželé Žůrkovi, ale i nejnovější klauzury a diplomové práce obhájené v letošním roce. Vlastní duševní stavy pomocí svých silně stylizovaných autoportrétů odhaluje v cyklu nazvaném Uvnitř sebe potkávám sebe Lenka Bláhová. Anna Gutová a Gabriel Fragner vytvořili v inscenovaných výjevech v retro stylu fiktivní typickou rodinu z doby komunismu. Manželé Závodní v souboru stylizovaných inscenovaných snímků zachytili různé peripetie svého partnerského vztahu. Tomáš Mikule po rozvodu vystříhal z rodinných fotografií záběry manželky a dětí a ponechal na nich jenom fragmenty krajin, v nichž jeho rodina prožívala šťastné okamžiky. Michaela Spurná už řadu let s velkou citlivostí a obrazovou atraktivností ukazuje postupné dospívání své dcery a její proměnu z dítěte v mladou dívku, ale fotografuje i další členy své rodiny. Jaroslav Kocián zobrazil příbuzné i sám sebe v precizně komponovaných velkoformátových portrétech, v nichž má důležitou roli prostředí. Petr Willert ukázal starosvětský životní styl své babičky prostřednictvím signifikantních detailů jejího bytu. Daniel Poláček našel na různých seznamovacích webech desítky zoufalých tváří lidí, kteří se snaží najít partnera na život či jenom na sex. Jan Langer vytvořil portréty lidí, kteří se dožili více než sta let, a v konfrontacích s jejich starými podobenkami a autentickými výpověďmi sugestivně ukázal jejich životní osudy i neúprosné plynutí času.

Autorská dvojice Hana Connor a Filip Jandourek v projektu Černé slzyukazuje sugestivní barevné portréty přistěhovalců do Dháky, rychle rostoucí metropole Bangladéše, kteří si tam v otřesných pracovních a životních podmínkách snaží najít alespoň kousek místa pro své soukromí. Princip narušení soukromého prostoru pomocí specifického filmového osvětlení náhodných kolemjdoucích na ulici využívá ve svém souboru Scenes autor Jiří Straka. Lidský faktor ve fotografii například zcela opustila Vladimíra Kotra Židková v projektu Les, v němž soustředí na vlastní pojetí a ztvárnění tajemného prostředí osobitě zcela rozdílného od pohádkového zpracování.

K výstavě, která bude otevřená do 31. října 2017, vyšel katalog, v němž jsou zastoupeni všichni vystavující. Do města Bytom, které je součástí několikamiliónové katovické aglomerace, je dnes možno po dálnici z Ostravy dojet asi za hodinu a půl.

text: Ondřej Durczak foto: David Macháč, Arkadiusz Ławrywianiec

Miejsczaosobiste. Młodaczeskafotografia. Muzeum Górnośląskie, pl. Jana III Sobieskiego 2, PL-41–902 Bytom, www.muzeum.bytom.pl

ředitel Leszek Jodliński a vedoucí ITF Vladimír Birgus

zahájení výstavy

expozice Mladá česká fotografie

skupinová fotografie

plakát k výstavě