Menu

Archiv

září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

30/9/2010

Josef Bolf - Ivan Pinkava

 

 

30/9/2010

Česká fotografie 20. století

 

20/9/2010

PHOS – na ceste za rozhodujúcim okamihom




 

 andrej lojan nevsedna vsednost

 Občianske združenie PHOS (Photography of Society – Fotografia očami spoločnosti) vzniklo na základe myšlienky štyroch fotografov (Michala Fuliera, Andreja Lojana, Laca Maďara, Matúša Zajaca) a teoretika umenia (Mgr. Mariána Paukova, PhD.) s cieľom zviditeľnenia dokumentárnej fotografie nesúcej humánne posolstvo o človeku i vyjadrujúcej názor na sociálne otázky spoločnosti. V rámci združenia pomáha túto ideu ďalej rozvíjať aj absolventka Európskych kultúrnych štúdií (Ivana Pástorová). Svojou tvorbou búrajú pomyselné hranice spoločenskej obmedzenosti – náboženskej, politickej či ideologickej a tým sa rovnako dotýkajú každej ľudskej bytosti.
Zmyslom výpovednej hodnoty tvorby fotografov tohto združenia v podobe dokumentárnych fotografií je spustenie procesu asociácie predstáv a pocitov, ktorých výsledkom je krása výrazu, nie pôsobenie na prvotné vnímanie vyusťujúce iba do formálnej krásy. Pretože aj umenie disponuje mnohorakosťou tvárí a podôb, ale stále sa jedná o výraz života.
Svojou prácou sa títo fotografi snažia hľadať vnútornú podstatu života, pojednávať o veciach, ktoré sa nachádzajú za vonkajším obrazom sveta, vyjadrovať myšlienky i pocity človeka pri rozhodnom komponovaní foriem. A to všetko v duchu bressonovskej tradície rozhodujúceho okamihu – v zlomku sekundy rozihrať rozrozprávanie ľudského príbehu, kedy v jedinom momente sa zastavia prvky pohybu v obraze prítomnosti, ktorý v sebe prepája aj skúsenosť z minulosti s očakávaním v budúcnosti. Podľa Bressona ide o odhalenie hodnoty – podstaty udalosti – skutočnosti v jednotnej súhre s vyjadrovacími prostriedkami, ktoré splynú v dokonalosť výrazu momentu.
V ich prípade však nejde o krok dozadu za úlomkami napodobňovania tejto tradície, ale vždy o smerovanie vpred pri rozhodnom tvorivom vnímaní, pociťovaní, pozorovaní a hľadaní nových foriem, námetov, príbehov nesúcich humánne posolstvo o človeku, o jeho myšlienkovom i pocitovom svete. Každý z týchto autorov vyniká v jemu osobitnom spôsobe vyjadrovania, spája ich však niť dotýkania sa aj spoločných tém ako napríklad tradícia viery v rôznych podobách, uhloch pohľadu, ale i zobrazovanie kontrastov veľkomiest, protikladov sveta vonkajšieho a vnútorného, ktorý je v nás. Títo fotografi sa nesnažia spoločenské normy ničiť, iba ukazujú nový pohľad na skutočnosti, v spleti príbehov ľudských osudov strhávajú závoj, ktorý bráni uvedomovať si to, čo nie je možné vidieť priamo.

(Ivana Pástorová, hovorca združenia PHOS)
Manifest občianskeho združenia PHOS:

Fotografia rozhodného umenia
1. Vnímame vnútro pod viditeľným povrchom.
Reflektujeme Adornovu a Horkheimerovu výpoveď, že „medzi vnútrom a vonkajškom je priepasť, ktorú musí subjekt premostiť na vlastné nebezpečenstvo”. V mori oslepujúceho používania pseudofarebnosti rehabilitujeme intenzitu čiernobielej a emocionalitu farebnej fotografie.
2. Znamená to: chceme vidieť veci v duchu Le Moment Décisif. Svojou tvorbou by sme chceli vzdať hold Henri Cartierovi - Bressonovi a ďalším zakladateľom princípu rozhodného umenia.
3. Aj príklon k estetike Magnum je pre nás len momentom v procese – robiť veci Rozhodne. Rozhodne. Rozhodne.
4. Najmä nám ide o nekonečnosť krajiny ľudských tvári a tváre ľudských krajín – o ich MAGMU.
5. Ide nám o ľudskú emocionalitu v humánnom duchu.
6. Základom našej práce je dôsledné a rozhodné pociťovanie. Vnímanie. Pozorovanie.
7. Vo fotografii je všetko dôsledkom vedomých alebo nevedomých rozhodnutí.
8. Nechceme preklínať tmu, ale zažíhať svetlo, a to v priamom fotografickom a v umeleckom, ale aj v prenesenom zmysle slova. Nejde nám o postoj „proti” niečomu, ale vždy za niečo.
9. Naša priezračnosť oslovuje a povzbudzuje priezračnosť v ľuďoch.
10. Nedopísanosť desiateho bodu je našou formou otvorenosti pre spoluprácu s inými druhmi klasického aj neklasického umenia.

(Mgr. Marián Paukov, PhD., teoretik združenia PHOS)
 








 

 

 andrej lojan nevsedna vsednost
 andrej lojan viera
 jeruzalem matus zajac 2010
 laco madar artritida 2010
 laco madar gumovka 2008
 laco madar kuba
 laco madar london
 laco madar london
 matus zajac banska bystrica 2009
 matus zajac cina 2009
 matus zajac india 2010
 matus zajac rumunsko
 matus zajac venezuela
 michal fulier bratislava 2006
 michal fulier indonezia 2009
 michal fulier londyn 2007
 michal fulier pariz 2010
 michal fulier rim 2008
 michal fulier sol 2009
 michal fulier uganda 2007

Eseje fotografov – O kráse všedých dní

Svoje eseje fotografi zobrazujú ako príbehy, ktoré v sebe spájajú hodnotovú orientáciu autora v určitom priestore skutočnosti s estetickým cítením, čoho výsledkom je aj účinok, výraz, emócia. Práve v mysli vnímateľa ide o emóciu v snahe porozumieť zobrazovanému a pátrať po obsahu, vnútornej povahe vecí i človeka, uvedomiť si sám seba a svoje postavenie v tomto svete na ceste za krásou všedních dní.
Michal Fulier vo svojej eseji fotografií s názvom City Confrontations – West, ktorá je v porovnaní s esejou City Confrontations – East Matúša Zajaca, hľadá človeka v ryhách kamenných múrov, ktoré vypínajú sa majestátne k nebu. Svetelné rozihranie melódie využíva na zvýraznenie vybraných elementov, paradoxov stojacich proti sebe a zároveň vedľa seba. Dotýka sa aj tém miest Indonézie poznačených absenciou základných materiálnych potrieb, zachytáva ich duchovné bohatstvo, nachádza radosť každodennosti, silu rodinnej vzájomnosti. V eseji fotografií Ugandy, nemocnice Buikwe zobrazuje osudy miestnych ľudí, ktorí sú pri liečení častých chorôb závislí na pomoci v podobe vytrvalej práce lekárov, na prostriedkoch modernej medicíny. Neupravovanou tonalitou svetla zvýrazňuje protiklady, ktoré sú súčasťou každého ich dňa. Lekárska starostlivosť je nevyhnutná a tí lekári a dobrovoľníci to vedia, preto sú tam. Kríž ako symbol vykúpenia u Michala predstavuje ľudskú pokoru, úctu i bežnú súčasť života kresťanského spoločenstva predávanú z generácie na generáciu. Fotografická esej Oslava vykresľuje dva svety - Cannes a Paray le Monial - a jedno slovo - človek, priestor i medzipriestor, zážitok, pohyb, rytmus, kompozícia aj tvar v tých najrôznejších podobách.
Andrej Lojan, ktorý je sám duchovným, vo svojich esejách predostiera silu viery v tých najrozmanitejších uhloch pohľadu. Na základe jeho fotografií môžeme nielen poznávať, ale aj hlboko prežívať. Na svojich fotografiách v eseji Uncommon commonness (Nevšedná všednosť) v osobnej výpovedi vytrháva prosté chvíle z dní nasledovníkov Krista, aby poprel domnelú myšlienku o veľkoleposti ich tela, pretože všetci sme si rovní pred očami nášho Pána. Tiež sú to ľudia, ktorí potrebujú chvíľku samoty, ale i pocit priateľstva, úsmevu. Predsa každé svetlo vrhá aj svoj tieň, vždy s inou intenzitou, mierou, silou. Jeden je lovec a druhý lovený. Sluha a pán, ktorí striedavo menia svoje roly.
Laco Maďar v eseji fotografií ženy trpiacou reumatoidnou artritídou v stereotype dňa nachádza okamihy vykresľujúce rozpoloženie stavu duše, mysle a tela človeka. Jeho eseje dvoch protichodných krajín odkrývajú túžby, nádeje, ale i sklamania človečenských sŕdc. Londýn - Brighton, mesto brázdené uličkami, ktoré sú vykráčané tými najpestrofarebnejšími stopami ľudí. Ošumelosť zákutí na Cube sa rozplýva v temperamente, v rytmickom tlkote vyjadrujúcom neskonalú chuť žiť, tancovať, spievať. Oslavovať krásu chvíle. Jedno je isté. Všetky vzdialenosti, všetky cesty, strasti, slasti a sklamania sa stretávajú niekde v strede a trošku vľavo.
Matúš Zajac vo svojich esejách prepája osudy ľudí rôznorodých kultúr i národov, tým prehlbuje naše doterajšie citové poznávanie rozplývajúce sa v hlbokých emóciách. Berlín – križovatka ciest imigrantov, ktorí sa v rýchlosti behu života snažia vyrovnať so zachovaním vlastnej identity vo svetlách veľkomesta. Žlté tóny farebnosti fotografií naznačujú určitý pocit vylúčenia z masy. Zachovanie si pravej tváre občas odsunie človeka na okraj spoločnosti.
Vo svojej eseji fotografií zobrazujúcich prostý život slovenskej menšiny v Rumunsku objavuje emóciu šťastia ľudí na pokraji materiálneho prežitia, úpadku. Slnko je ich svetlom, drevo teplom, pole chlebom. Jedinečnosť v obyčajnosti. Konfrontácia miest Východu (so Západom v eseji Michala Fuliera) je Matúšom interpretovaná pomocou farebných fotografií, čím ponúka priestor pre mnohoznačnosť predstáv, kde jednotlivé symboly farieb si prepožičiavajú význam. Červená farba rázne asociuje spojenie týchto miest s komunistickou ideológiou, no zároveň symbolizuje silu, boj. V kontraste farba modrá, ktorá odvádza pohľad do diaľok. Modernizovanie na úkor stiesnenia ľudskosti. V jeho ďalších esejách objavujeme neustále hľadanie podstaty zmyslu života na križovatke ľudských sŕdc. Význam slova bázeň i starej kresťanskej tradície na prahu moderného sveta sa snaží zachytiť v jej ponímaní gréckokatolíckou cirkvou na Slovensku. V eseji fotografií podstaty vzťahu medzi pápežom a obyčajným človekom sa snaží zobraziť pomyselnú priepasť, ktorá je tu neustále prítomná. Fotografie Rómov z osád vyslovujú pocit vnútornej empatie s touto komunitou, s ich osudmi, strasťami, ale i radosťami vyvierajúcimi z ich najhlbšieho vnútra. Fotografická esej z príprav odhalenia pamätej sochy Svätopluka zobrazuje v žiari svetiel zdanlivý symbol politicky vnímaného skvostu umenia. V eseji Farmári autor cez prieniky pokojného prístupu zachytáva pre bežného cestovateľa nepovšimnuté momenty na prvý pohľad neatraktívnych končín Venezuely s citlivým pohľadom do vnútra emocionality i mysle farmárov.
Čiernobiele, ale i farebné dokumentárne fotografie v esejách týchto štyroch fotografov sú interpretáciami zdanlivej skutočnosti predmetného sveta rozplývajúcej sa vo vnútornej hĺbke intenzívnych emócií, vzťahov, ktoré podmieňujú ich ďalšie interpretovanie u vnímateľa. Tým vytvárajú možnosť dialógu, ktorý nadobúda svoj zmysel, pretože je schopný formovania osobnosti pri zušľachťovaní charakteru človeku, rozvíjaní schopnosti cítenia a potreby vciťovania sa, rozvíjania tvorivosti a obrazotvornosti. Pretože to je cestou k vytváraniu i porozumeniu rozhodného umenia, ktorého cieľom je postihnúť vnútornú podstatu skutočnosti. Viac na: http://www.phosphotos.sk/stories/
Nosnou myšlienkou spoločných projektov členov združenia PHOS sú sociálne i umelecké témy týkajúce sa spoločnosti, medzikultúrny dialóg, interdisciplinárne kultúrne prieniky, zvyšovanie spoločenského povedomia a umeleckých horizontov.

V súčasnej dobe intenzívne pracujú na rozsiahlych spoločných dokumentárnych celkoch:
Projekt „SLOVENSKO“ – Nedotknuté Metamorfózy Súčasnosti, ktorý je rozsiahlym dokumentom umeleckej reflexie štyroch fotografov. Projekt zaznamenáva typologický prierez súčasného Slovenska s prvkami kultúrnych presahov na základe skúmania javov a charakteristických znakov. Ide o sociálne zmapovanie premien prostredia, o výrazové črty jednotlivých oblastí a ľudí spôsobom doposiaľ nezachyteným.

Projekt „Stratená rovnováha“ - fotografická esej Michala Fuliera a Laca Maďara zachytáva drvivý dopad živelnej katastrofy na život obyvateľov Nižnej Myšle, kde nešťastie v podobe zosuvov pôdy si vybralo svoju krutú daň, zasiahlo srdcia ľudí a pojem tepla domova zrazu zmenil svoj význam.

Projekt „HOPE (HOmeless PEople)“, kde citlivým fotografickým dokumentom štyroch fotografov s umeleckými tendenciami a prienikmi je zaznamenávaná činnosť Nocľahárne sv. Vincenta de Paul i Útulok sv. Lujzy de Marillac v Bratislave za účelom zobrazenia celého spektra pocitov ľudí bez domova, o vzťah ich vnútorného sveta s tým vonkajším, ako aj o zdokumentovanie aktívnej pomoci zamestnancov nocľahárne a podporovateľov útulku.

Projekt "Kontrontácie miest" Východu a Západu Matúša Zajaca a Michala Fuliera, ktorý zachytáva paradoxy stojace vedľa seba. Rozkvet a chudoba, modernizácia a tradícia. Projekt bude tento rok vystavený na 4. Európskom Mesiaci Fotografie v Berlíne od 04.11. – 29.11. 2010.
Viac na: http://www.phosphotos.sk/projects/
Občianske združenie PHOS má za cieľ vytvárať aj otvorený dialóg s ostatnými fotografmi a umelcami za účelom vzájomného obohacovania, usúvzťažovania, prijímania nových podnetov a impulzov.

(Ivana Pástorová, hovorca združenia PHOS)

Fotografické kvarteto

Rozhodné fotografické kvarteto s jedným teoretikom uprostred, chápe svoju činnosť aj v predloženom katalógu - rozpriestranenú na všetky svetové strany: podať minisvedectvo „o veľkom svete‟. Mnohoraká energia skupiny, výdatne živená vlastnou teoretickou sebareflexiou, by chcela napĺňať ducha v im vytýčenom dokumente „Fotografia rozhodného umenia‟. Na jednej strane - každý zo skupiny akoby pociťoval „kvartálnosť pohľadu‟ ostatných štyroch. Dielo sa dokončuje až „kvartálnym pohľadom‟ a tiež možným pohľadom – Argovych 100 očí - budúcich vnímateľov. To ich núti nielen k pluralite vo fotografickom dokumente - vnútornej zložitosti a pohyblivosti. Na druhej strane táto zrážka a spleť jednotlivých fotografických štýlov v konečnom dôsledku vedie k jednotnému rázu, spoločnej tonalite celej skupiny. Napriek rôznym stupňom výtvarnej konštruktívnosti u každého autora, aj vďaka akoby zmnoženej vnútornej jednote - to všetko ma cieľ rozhodnosť v identifikácii námetov. Odhalenie je takto nadradené výtvarnosti a akejkoľvek skrytej konceptualite.

(Mgr. Marián Paukov, PhD., teoretik združenia PHOS)


Oficiálna stránka občianskeho združenia PHOS: www.phosphotos.sk
 

20/9/2010

Jan Branč - Navštívení


 

 

Galerie v kavárně Amadeus představí časosběrné fotografie Jana Branče

Olomouc, 15. 9. 2010
Další zajímavou polohu tvorby nejmladší generace českých fotografů nabídne komorní galerie v kavárně Amadeus olomouckého Arcidiecézního muzea. V úterý 21. září zde bude zahájena výstava Jana Branče (*1974) nazvaná Navštívení, která představí ukázky z jeho časosběrných projektů z let 2004 až 2009. Potrvá do 28. listopadu.
Absolvent Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, který již třináct let pracuje jako fotograf na volné noze a zároveň v posledních dvou letech vyučuje v Institutu digitální fotografie v Praze, v Olomouci vystaví ukázky ze tří souborů. Podstatnou část kolekce přitom podle kurátorky Štěpánky Bieleszové tvoří fotografie z projektu Podoby / 9měsíců, v němž se věnoval problematice rodičovství. „Fascinace pozvolnou i zásadní vizuální proměnou podoby rodičů budoucího dítěte se stala základem širšího konceptu, který spočíval v portrétování rodiny během těhotenství a po narození potomka,“ řekla Bieleszová. „Výsledné fotografie jsou rozděleny do tří sloupců. První sloupec je podoba rodičů přibližně dva až tři měsíce před narozením dítěte, jehož podoba je zastoupena snímkem z ultrazvuku. Ve druhém sloupci je rodina fotografována v době od dvou do šesti týdnů po porodu. A poslední sloupec fotografií jsem pořídil kolem šesti měsíců věku dítěte, kdy již je podoba velice jasná a můžeme sledovat podobnost s rodiči,“ popsal autor kompozici fotografií. Podle Bieleszové dovedl Branč proces fotografování až na hranici magického zážitku. „Během portrétování povzbuzoval budoucí rodiče opakováním věty ´Mysli na dítě, mysli na dítě…´, která se postupně stala jakousi mantrou či zaříkávadlem celého čtyřletého projektu,“ doplnila kurátorka.
Rodičovský cyklus v kavárně Amadeus doplní fotografie z rozsáhlého sociologického projektu Návštěvníci, během nějž autor v delším časovém úseku pořizoval portrétní fotografie svých známých v okamžiku, kdy k nim někdo přichází na návštěvu. „První fotografií, kterou jsem fotografoval, byl vždy portrét domácího. Další fotografií, kterou už ale pořizoval hostitel, byl snímek, na kterém jsem jako první návštěva já sám,“ upřesnil postup Branč s tím, že úkolem hostitele bylo fotografovat v průběhu dvou týdnů své další návštěvy. „Jak aparát, tak světlo mělo přesně určenou pozici, s níž se nemělo manipulovat. K posunu samozřejmě nakonec došlo, například při výměně filmu, ale to považuji za přínosné a naopak projekt oživující,“ doplnil a vysvětlil, že záměrem projektu bylo nenápadně proniknout do soukromí, vztahů a zvyků a docílit přirozeného záznamu situace bez stylizace.
V Olomouci budou podle Bieleszové vystaveny i ukázky z cyklu Naše návštěvy, ve kterém Branč rozvíjí princip dokumentace hostů v rámci své vlastní domácnosti.
Výstava Jana Branče potrvá v kavárně Amadeus do 28. listopadu.

• Jan Branč (1974) je absolventem bakalářského a magisterského studia na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě.
• Již třináct let pracuje jako fotograf na volné noze a zároveň v posledních dvou letech vyučuje v Institutu digitální fotografie v Praze.
• Spolupracuje s propagačními agenturami, módními a livestylovými magazíny. Je zakládajícím členem ateliéru PHOTOMORE a fotografické skupiny 6x6.
• Má za sebou více než 20 samostatných či kolektivních výstav.
• V současné době se stále více zaměřuje na portrét, akt a subjektivně vnímanou krajinu, vyhledává možnosti, jak výrazově i formálně využít záměrnou neostrost.

KONTAKT PRO MÉDIA
Mgr. Petr Bielesz
Tiskový mluvčí, Muzeum umění Olomouc
 (+420) 585 514 282, (+420) 724 202 905
 bielesz@olmuart.cz, www.olmuart.cz

 

20/9/2010

Jaroslav Kocián - Panelákové děti


 

10/9/2010

Polské sumo

9/9/2010

Blatenský fotofestival

FOTOFESTIVALOVÉ NOVINY
5. ROČNÍK BLATENSKÉHO FOTOFESTIVALU
25. – 26. 9. 2010
Informační centrum pro fotofestival: J. P. Koubka 6
VÝSTAVY:
MĚSTSKÉ MUZEUM
Marie & Josef Šechtlovi, Život s fotografií I. patro (25.9.-10.10.)
Alena Dvořáková & Viktor Fischer – Nejvyšší Čech, Hodina války II. patro (15.9.-10.10.)
ZÁMEK BLATNÁ (25.9.-26.9.)
Lukáš Jasanský & Martin Polák – Projekce fotografií Rejtův palác - přízemí
David Cysař & Pavel Berkovič – Labyrintem aneb autofotomobilem po magické
krajině Čech a Moravy Bavorovský palác - přízemí
Barbora & Radim Žůrkovi – Zástupní, Potomci Rytířský sál Bavorovského paláce
Juliana Křížová & Jakub Vlček – Transcendence Rejtův palác, II. patro
Jakub Skokan & Martin Tůma – Na pasekách nehoří Rejtův palác, II. patro
Art from Prague – Don't tell me what you see Rejtův palác, II. patro
Petr Willert & Růžena Malá - Babiččina diskotéka Rejtův palác, II. patro
J. P. KOUBKA 6 - OTEVŘENÁ SCÉNA (25.-26.9.)
Eva Pandulová - Back to the Future / Návrat do budúcnosti
KAPLANKA - OTEVŘENÁ SCÉNA (25.-26.9.)
Martina Gajdačová – People on the beach
SOKOLOVNA BLATNÁ - OTEVŘENÁ SCÉNA (25.-26.9.)
Roman Dobeš - Vnitřní hlas/Inner voice
Kateřina Měšťánková - Kept memories
Kateřina Göttlichová – Rodinné srovnávání
Jan Schýbal – Diptychálně
Magda Veselá – Sweet
Drahoslava Hájková - Zrcadlo
Mirka Hedbávná – Sudý svět
Jiří Franc - Paměť
Otevřeno: 25. – 26. 9. 2010: 9 – 17 hodin, v Městském muzeu pauza 12 – 13 hod
Ve dnech mimo festival: Městské muzeum: ÚT – PÁ, NE: 9 – 12, 13 – 16,
www.fotofestival.cz
PROGRAM FOTOFESTIVALU
Sobota – 25. 9. 2009
10:30 – Městské muzeum (I.patro) – Zahájení fotofestivalu - Setkání na výstavě
Marie a Josefa Šechtlových
11:00 - Městské muzeum (II.patro) – Setkání s Alenou Dvořákovou & Viktorem
Fischerem
11:45 – J.P.Koubka 6 – Setkání s Evou Pandulovou
12:15 – Kaplanka – Setkání s Martinou Gajdačovou
14:30 – Zámek – Starý palác – Setkání s Barborou & Radimem Žůrkovými
15:00 – Zámek – Rejtův palác – Setkání u projekce Lukáše Jasanského &
Martina Poláka
15:30 – Zámek – Rejtův palác – Setkání s Julianou Křížovou & Jakubem
Vlčkem, Jakubem Skokanem & Martinem Tůmou, Petrem Blažíčkem
& Martinem Říhou, Petrem Willertem
16:30 – Zámek - Konibar - Setkání s Davidem Cysařem & Pavlem Berkovičem
18:30 – Sokolovna (kinosál) – Beseda s Alenou Dvořákovou & Viktorem
Fischerem, představení nové knihy Voda
10:00 – 18:00 – Kaplanka – Milan Žíla MBM Blatná – Setkání s vínem
Během dne hudbou a zpěvem doprovází Matthew Devereux
Neděle – 26. 9. 2009
10:30 – Sokolovna Blatná (kinosál) – Přednáška Lenky Sýkorové: Principy
autorských dvojic v evropském kontextu
11:30 – Sokolovna Blatná (kinosál) – Beseda s Marií Michaelou Šechtlovou a
Evou Hubičkovou: Ateliér Šechtl a Voseček
14:00 – Sokolovna Blatná (kinosál) – Setkání s fotografy z Otevřené scény:
Roman Dobeš, Kateřina Měšťánková, Kateřina Göttlichová, Jan Schýbal,
Magda Veselá, Drahoslava Hájková, Mirka Hedbávná, Jiří Franc
15:00 – Sokolovna Blatná (kinosál) – Přednáška Pavla Štěrby: Tvorba českých
fotografických dvojic
15:45 – Diskuze a závěr
10:00 – 18:00 – Kaplanka – Milan Žíla MBM Blatná – Setkání s vínem
Během dne hudbou a zpěvem doprovází Matthew Devereux
Vstupné dobrovolné
PŘEDSTAVUJEME
Marie & Josef Šechtlovi
Marie a Josef Šechtlovi byli třetí generací pokračovatelů tradice ateliéru Šechtl a Voseček v Táboře. Josef Šechtl (1925 –
1992) zdědil po dědovi zájem o experiment a u otce se vyučil perfektní práci v ateliéru a v labolatoři. Marie Šechtlová
(1928 – 2008) se stala jeho ženou v roce 1948. Pracovali individuálně i společně, vydali desítky publikací. Vytvořili mnoho
zakázkových prací a jako koníčku se věnovali volné tvorbě, ve které akcentovali technické novinky barevné fotografie.
O odkaz díla rodiny Šechtlových se stará Marie Michaela Šechtlová - dcera Marie a Josefa Šechtlových, akademická
malířka, která se věnuje zejména grafické tvorbě a Eva Hubičková, vnučka, architektka.
Alena Dvořáková & Viktor Fischer
Absolventi katedry fotografie FAMU v Praze. Spolupracují od roku 1992. Uspořádali desítky autorských výstav, zúčastnili
se řady společných výstavních a fotografických projektů. Jsou držiteli mnoha cen Czech Press Photo včetně ceny
UNICEF. Držitelé bronzové plakety Osobnost české fotografie za rok 2005. Trojnásobní finalisté World Photography
Awards a finalisté ceny Leica Oscar Barnack 2002. Spoluzakladatelé středoevropské fotografické agentury
Choiceimages, členové Asociace profesionálních fotografů České republiky a Ochranné organizace autorské.
Lukáš Jasanský & Martin Polák
Lukáš Jasanský (1965) a Martin Polák (1966) jsou nejdéle spolupracující fotografickou dvojicí v České republice.
Autorskou dvojici tvoří od roku 1985. V letech 1986 – 1992 studovali FAMU. Jestliže u některých dvojic můžeme hovořit
o dělení práce na individuální tvorbu a společnou, na komerční a volnou tvorbu, u Jasanského a Poláka neplatí ani jedno
ani druhé. Celou svoji tvorbu zůstávají věrni klasickému způsobu ztvárnění snímků, obvykle fotografují velkoformátovými
kamerami a uchovávají si svůj nezaměnitelný rukopis, který tkví v jakési snad zdánlivé jednoduchosti témat.
David Cysař & Pavel Berkovič
Oba autoři studovali na pražské FAMU, nyní pracují jako fotografové, kameramani. David Cysař pracuje ve fotografickém
ateliéru Mimoformát, Pavel Berkovič se zabývá dále grafikou v uskupení Röentgen design.
Barbora & Radim Žůrkovi
Barbora (1987) a Radim (1971) Žůrkovi jsou manželé, absolventi bakalářského studia Institutu tvůrčí fotografie Slezské
univerzity v Opavě. Společně pracují od roku 2003 a samostatné individuální tvorbě se prakticky nevěnují. Jejich hlavním
tématem je identita, s níž si pohrávají formou portrétů. Pomocí digitálních technologií portréty dále upravují.
Juliana Křížová & Jakub Vlček
Juliana Křížová (1986) i Jakub Vlček (1984) jsou absolventy bakalářského studia Univerzity J. E. Purkyně, Ateliéru užité a
reklamní fotografie. Společně pracují od roku 2006 a již stačili svými soubory zaujmout na soutěži FRAME. Byli zařazeni i
do kolektivních výstav jako Obraz, komunikace, styl, funkce, koncept v Národní galerii v Praze a výstava Via Lucis 1989 -
2009 v prostorách Stálého zastoupení České republiky při Evropské unii v Bruselu a na Měsíci fotografie 09 v Bratislavě.
Jakub Skokan & Martin Tůma
Jakub Skokan (1985) a Martin Tůma (1981) jsou absolventy Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulty multimediálních
komunikací, Ateliéru reklamní fotografie. Spolupracují od roku 2008 a již na sebe stačili výrazněji upozornit. Prosadili se v
soutěži Frame. Autoři se nazývají BoysPlayNice a působí jak v oblasti komerční, tak volné fotografie. Na většině projektů
spolupracují s dalšími úzce zaměřenými profesemi jako jsou stylisté, architekti, foodstylisté, grafičtí designéři apod.
Art from Prague
Skupina založena v roce 2006 v Praze. Oba tvůrci se narodili v České Republice. Žijí a pracují v Praze.
Petr Willert & Růžena Malá
Petr Willert studuje fotografii v navazujícím magisterském studiu na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity
Tomáše Bati ve Zlíně. Ve volné tvorbě se s velkým zájmem zabývá mapováním života a rituálů své babičky (Růženy
Malé). Jako prostředek používá dokumentární a inscenovanou fotografii. Mimo jiné se zabývá i módní fotografií.
Roman Dobeš
Fotograf, novinář. Věnuje se reportážní, dokumentární, portrétní, inscenované a subjektivní fotografii. Od roku 2008 je
studentem Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko – přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Založil YAFA o.s.
a provozuje server www.young-fresh.eu. Je kurátorem galerie YAFA (při divadle Františka X. Šaldy v Liberci).
Martina Gajdačová
Vystudovala Střední uměleckou školu v Ostravě, obor Užitá fotografie, v současné době studuje 3. ročník Ateliéru
reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Ve své tvorbě se zaměřuje
zejména na aranžovaný portrét.
Kateřina Měšťánková
Studuje 1. ročník magisterského programu v Ateliéru reklamní fotografie na FMK Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Ve své
tvorbě se zaměřuje především na inscenovaný dokument a módní fotografii. Snímky staví po vzoru filmových scénářů,
vše je předem pečlivě promyšleno a připraveno. Fotoaparát ji umožňuje zachytit představy a vize, ale v poslední době se
nebrání ani jiným formám sebevyjádření, jako například experimentálnímu filmu.
Kateřina Göttlichová
Možnosti digitální fotografie a její zpracování v počítači autorku před pěti lety natolik zaujaly, že se fotografování začala
zabývat naplno, i když stále jen jako fotoamatér. Poslední dobou se zaměřuje na černobílou nebo jinak barevně
upravovanou fotografii. Víc než technické zpracování ji zajímá výtvarná stránka obrazu, především nálada a nápad.
Eva Pandulová
Studentka Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Zajímá se o nová
média, technologie, videoart.
Jan Schýbal
Narozen 1958 v Plzni, Žije a pracuje v Plzni - Božkově. Je absolventem Institutu výtvarné fotografie při Svazu českých
fotografů v Praze. Systematicky začíná fotografovat od r. 1985 a od počátku je v zájmu jeho objektivu především člověk
se svými osudy, v jejichž každodenní všednosti hledá a nachází drobné perličky humoru a pozitiva. Od roku 2004 vyučuje
fotografii na střední uměleckoprůmyslové Zámeček v Plzni.
Magda Veselá
Narozena 1978, žije v Olomouci. Absolventka DAMU - Dramatická výchova, Etopedie na Univerzitě Palackého a Institutu
tvůrčí fotografie Filozoficko – přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Pedagog ZUŠ Iši Krejčího v Olomouci,
lektor zážitkové pedagogiky ve Sdružení D. Zaměřuje se na portrét, zajímá ji konceptuální komparace. Snaží se
o propojování divadla a fotografie, jak v pedagogice, tak v samotném fotografování.
Drahoslava Hájková
Žije v Českých Budějovicích, povoláním knihkupec, členkou fotoklubu JAF. Fotografuje ženské a mužské akty, portréty,
dokument, abstrakci. „Fotografie je pro mne především zachycení krásy…krásy mužského a ženského těla. Zachycení
pocitu… pocitu lásky, radosti, smutku… Zachycení neopakovatelného děje…“
Mirka Hedbávná
Je učitelkou matematiky a geografie, žije a pracuje v Třebíči. Fotografování se vážněji věnuje posledních 5 let. Své práce
představila na soutěžních výstavách. Věnuje se také literární tvorbě. Vydala básnickou sbírku Otevřu Ti, Tvá Sezam
v edici Knihovnicka.cz, Tribun EU, 2008, kterou doprovodila svými fotoilustracemi.
Jiří Franc
Žil v Blatné, pracoval v Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR v Praze. Člen KAMFO Blatná. Věnoval se
především krajinářské fotografii. V poslední době pracoval na „fotografické kronice“ svých předků. Jiří Franc náhle zemřel
dne 7. srpna 2010.
Lenka Sýkorová
Mgr. Lenka Sýkorová, narozená 1977 v Praze. Studovala v letech 2002 - 2008 na Ústavu pro dějiny umění FF UK v
Praze (magisterské studium). Od 2008 studuje doktorandské studium obor Vizuální komunikace na Fakultě umění
a designu, UJEP v Ústí nad Labem. Je kurátorkou galerie Altánu Klamovka v Praze od roku 2004 se zaměřením na
fotografii, grafický design a multimediální umění. Přednáší aktuální umělecké směry na FaVU VUT v Brně a fotografii
a současné umění na FUD UJEP v Ústí nad Labem. Publikuje v Ateliéru, Flash Artu CZ/SK, A2 a Fontu.
Hudební doprovod - Matthew Devereux
Devereux je hlavní zpěvák a většinový autor známé irské rockové kapely
"The Pale". Na hudební scéně se pohybuje už od roku 1990 a je známý
svým alternativním a experimentálním přístupem ke skládání hudby. Má
velmi osobitý hlas a texty jeho písní jsou poněkud neobvyklé a často až
provokující. Během posledních dvaceti let vystupoval s kapelou na
pravidelných turné ve Velké Británii, Irsku, Evropě, Japonsku i Americe,
nyní žije v Česku.
Setkání s vínem
Již tradičně bude po oba fotofestivalové dny - tj. v sobotu 25. a neděli
26. září - probíhat v blatenské Kaplance Setkání s vínem, a to denně od
10:00 do 18:00 hod. Ze široké nabídky své vinotéky zde firma Milan Žíla
MBM Blatná představí vína především z Moravy, nabídka bude jako vždy
doplněna kvalitními víny z celého světa. Za přijatelný peníz můžete
ochutnat či zakoupit vína bílá, červená i růžová. Další informace na
www.vinozila.cz.
Pořadatelé fotofestivalu: Fotoklub KAMFO Blatná, Městské muzeum
Blatná, Městský úřad Blatná – oddělení kultury.
Děkujeme všem sponzorům a partnerům:
Město Blatná, Městský úřad Blatná, oddělení kultury, Ministerstvo kultury ČR, Zámek Blatná, MBM Milan Žíla, MAKO
Blatná, Blatenská ryba, s. r. o., Blatenské listy, Ivana a Libor Mertlovi, PNEU Spálenský
1 - J. P. Koubka 6 – Informační centrum
2 – Městské muzeum
3 – Kaplanka
4 – Zámek Blatná
5 – Sokolovna

9/9/2010

Arleské setkání 2010 / Les Rencontres d‘Arles

 

 

Jestliže loňský 40. ročník nejstaršího fotografického festivalu v Arles byl přijat s téměř všeobecným nadšením, letos se při některých večerních projekcích v Antickém divadle po mnoha letech opět pískalo. Ne, že by mezi výstavami nebylo dost těch skutečně kvalitních a objevných, ale bylo tentokrát bylo hodně i takových, které vyvolávaly otázky, proč zrovna ony se dostaly na jednu z nejprestižnějších fotografických přehlídek světa.
Na minulém ročníku se ještě ekonomická krize vůbec neprojevila. Arleský festival měl obvyklý rozpočet ve výši kolem stovky miliónů korun (tedy skoro třicetkrát vyšší než Měsíc fotografie v Bratislavě), hemžilo se to na něm hvězdami a přilákal dosud rekordní počet 72 tisíc návštěvníků. Dominovaly na něm výstavy, které vybrala pozvaná hlavní kurátorka Nan Goldinová s pramálo optimistickými, ale až na malé výjimky velmi silnými otevřenými osobními výpověďmi různých představitelů dokumentární a portrétní fotografie.
 

 

 

 

 
 
 
 
 

Organizátorům se letos opět podařilo vytvořit skvělou atmosféru: desítky projekcí během Noci roku zdarma sledovaly tisíce obyvatel jihofrancouzského města, na přednáškách bývalo nabito, místa na hodnocení portfolií byla vyprodána dávno dopředu, ke stávajícím výstavním prostorám přibyly další. Jenom rozhodnutí prodloužit zahajovací týden, během něhož se z Arles stávala Mekka fotografického světa, na deset dnů, se neukázalo jako nejšťastnější, protože tentokrát se mnozí hosté míjeli.
Ředitel festivalu Francois Hébel vybral do oficiálního programu šedesát výstav  (vedle nich v Arles probíhá v rámci „off programu“ několik desítek dalších expozic). K neatraktivnějším patří první veřejná prezentace fotografické sbírky francouzského filmového producenta Marina Karmitze. A to nejenom díky kvalitě děl takových tvůrců, jakými jsou Kertész, Sugimoto, Boltanski či  Petersen, ale i díky mimořádně sugestivní instalaci ve starém gotickém chrámu. V jiném kostele zase probíhá expozice devadesátiletého argentinského výtvarníka Leóna Ferrariho, který si ve svých kolážích často bere na mušku katolické náboženství, rasismus, nacismus a americký imperialismus. Jeho provokativní karikatury papeže a Krista působí v chrámovém prostředí až přízračně, ale jejich primitivní prvoplánovitost připomíná tu nejhorší komunistickou propagandu z časů Dikobrazu a sovětských Kukrinistů. Jenže v Latinské Americe jsou levičácké režimy ve stále větší módě, a tak se ani nemůžeme divit, že Ferrari je tam (ale třeba i na Benátském bienále) oslavován jako velký umělec. Ke kvalitě Heartfieldových protinacistických fotomontáží však má většina jeho prací hodně daleko. Ostatně ani další výstavy z Argentiny, která je letošním hlavním hostem festivalu, moc nenadchnou. Týká se to i šokujících inscenovaných (a počítačově upravovaných) výjevů od Marcose Lópeze, které propojují realitu s halucinacemi, evropský surrealismus s jihoamerickým folklórem a vysoké umění s kýčem. Daleko silněji působí nový soubor černobílých expresivních dokumentů ze Sibiře a Dálného východu od francouzského fotografa slovinského původu Klavdije Slubana nebo cyklus barevných portrétů od Paola Woodse, zachycují představitele různých společenských vrstev v současném rozpolceném Íránu, kde vedle sebe třeba žijí dva bratři, v nichž jeden je vášnivým obráncem islámského fundamentalismu a druhý příznivcem liberálního životního stylu. Objevem je skvěle vybraná výstava Rakušana Ernsta Haase, která ukazuje jeho průkopnický význam v počátcích invenčního využití barvy, na nějž se dnes mnohdy zapomíná v záplavě Haasových komerčních snímků. Naopak potvrzením zásadní pozice ve světové fotografii 50. – 80. let je retrospektiva Maria Giacomelliho, zahrnující vedle mnoha dnes už klasických krajinářských detailů a vysoce kontrastních fotografií z tradičního života na venkově i velký počet méně publikovaných naturalistických záběrů ze starobince, které mírou stylizace i subjektivitou autorského pohledu předběhly dobu. Výborně dopadl projekt čtrnácti současných fotografů, kteří od roku 2006 vytvářeli moderní fotografické sondy do rozličných politických, sociálních a ekologických problémů současné Francie. K nejlepším částem festivalu patří rozsáhlá výstava reGeneration 2, pro niž kurátoři z Elysejského muzea v Lausanne vybrali ze sedmi stovek nominovaných studentů fotografie ze 120 škol od Harvardu přes londýnskou Královskou kolej umění až po Akademii výtvarných umění v Tokiu ty, kteří podle jejich představ nejlépe reprezentují aktuální tvůrčí tendence a jsou největším příslibem pro budoucnost. Naprostá z nich se představila ukázkami koncepčně pevných, obrazově silných a technicky dokonale zvládnutých děl. Může nás těšit, že se do výběru osmdesáti autorů z osmačtyřiceti škol z pětadvaceti zemí dostali hned čtyři současní studenti Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě – Tereza Vlčková, Barbora a Radim Žůrkovi a Polka Anna Orlowská. Putovní výstava, která na podzim zavítá do New Yorku, i velký katalog z londýnského nakladatelství Thames and Hudson jistě přispějí k další kariéře vystavujících mladých fotografů.
Snaha přilákat co největší počet diváků prostřednictvím fotografických výstav o rockových legendách příliš nevyšla. Bylo sice hezké vidět na jednom místě stárnutí i neumdlévající energii Micka Jaggera na snímcích mnoha předních fotografů nebo si připomenout hvězdy punku, ale pořadatelé nějak zapomněli, že většinu návštěvníků festivalu tvoří mladí lidé, pro něž Lou Reed, Patti Smithová, Rolling Stones či Iggy Popp jsou jistě ctihodní muzikanti, ale už dávno mimo hlavní ohnisko jejich zájmu. 
V některých částech výstavního programu byla vidět snaha přizpůsobit se vkusu jedné z hlavních sponzorek festivalu, švýcarské spolumajitelky koncernu Roche Mají Hoffmannové. Není se vlastně ani co divit: její nadace LUMA Foundation začne na podzim v Arles stavět nové centrum fotografie a filmu podle návrhu Franka Gehryho za desítky miliónů euro a financuje festivalové ceny. A tak letošních všech pět nominátorů, kteří navrhli patnáct autorů na cenu Objev, se rekrutovalo z řad kurátorů a umělců spojených s touto nadací. Ani jeden z nich nebyl specialistou na fotografii. Na jedné straně to jistě přispělo k rozšíření arleského festivalu, na straně druhé to vedlo k tomu, že se mezi autory v kategorii Objev objevili světově etablovaní umělci formátu Hanse-Petera Feldmana (mimochodem, jeho stovka portrétů lidí ve věku od jednoho roku do sta let patřila ke skutečně silným výstavám). Velké rozpaky ale budily třeba zcela banální amatérské momentky z různých měst, které by pravděpodobně nenapadlo nikoho vystavit kdyby jejich autorem nebyl známý japonský architekt Kazuo Shinohara, nebo obdobně triviální rozmazané záběry barevných světel, pořízené íránským kameramanem Dariusem Khondjim. Stovky novinářů a odborných návštěvníků se však nedaly napálit: na základě jejich hlasování cenu Objev získala americká fotografka Taryn Simonová za sugestivní portréty neprávem odsouzených vězňů, vytvořené na místech jejich údajných zločinů nebo zatčení.


Les Rencontres d’ Arles Photography, do 19. září 2010. www.rencontres-arles.com

Zdroj: Mladá fronta Dnes 14. 8. 2010 Vladimír Birgus

Partner