Menu

Archiv

únor 2021
říjen 2020
září 2020
srpen 2020
leden 2020
prosinec 2019
červen 2019
prosinec 2018
září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

23/5/2008

BEZÚČELNÁ PROCHÁZKA

26.5. - 31.7.2008, Galerie Artistů, kino Art Cihlařská 19, Brno Vernisáž: v pondělí 26. 5. 2008 v 18.00 v Galerii Artistů v kině Art

21/5/2008

K VĚCI (...)

Dům umění v Opavě a Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě
Vás srdečně zvou na zahájení výstavy v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě
Vernisáž proběhne v úterý 27. května 2008 v 17 hodin.
Výstava se uskutečňuje za finanční podpory Statutárního města Opavy, Moravskoslezského kraje
a Ministerstva kultury ČR. Potrvá do 29. června 2008.
Výstavu uvede kurátor Aleš Kuneš Otevřeno: úterý – neděle 10 – 17 hodin
Dům umění, Pekařská 12, Opava, tel. 553 712 231, e-mail: bludny.kamen@opava.cz,
www.sca-art.cz/duopava, www.itf.cz.
K VĚCI (...)
fotografie studentů ITF
Markéta Márová, Eva Pandulová, Kateřina Průžková, Joanna Rzepka - Dziedzic a Łukasz Dziedzic, Martin Wágner

6/5/2008

Adam Tuchliński

Demonstrace nacionalistů, Kyjev, 2006


Adam Tuchliński v ostravské galerii Opera

Adam Tuchliński: Fotografie. Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Čs.legií 14, Ostrava, 24. 4. – 3. 6. 2008. Otevřeno vždy jednu hodinu před představením. Pořádá Národní divadlo moravskoslezské, Institut tvůrčí fotografie SU v Opavě a Generální konzulát Polské republiky v Ostravě.

 V ostravské galerii Opera vystavuje až do 4. června osmadvacetiletý varšavský fotograf Adam Tuchliński. Po loňských expozicích Rafała Milacha, Mariusze Foreckého, Weroniky Lodzińské a Andrzeje Kramarze se tam představuje další významný představitel mladší generace současné polské fotografie, která v posledních letech výrazně přispěla ke změně fotografické scény u našich severních sousedů.

 

 

 

 

 
 
 
Marianna Rokita, držitelka světového  rekorduv počtu sexuálních styků, 2003
Demonstrace nacionalistů, Kyjev, 2006
Sovětské Bělorusko 1, 2005
Sovětské Bělorusko 2, 2005
Sovětské Bělorusko 3, 2005
Sovětské Bělorusko 4, 2005

Ačkoliv už několik let žije v polské metropoli, kde sídlí hlavní polské deníky, časopisy i tiskové a reklamní agentury, pochází z Bialystoku, města na hranicích s Litvou a Běloruskem, jež prošlo ve 20. století mnoha dramatickými událostmi a bylo téměř úplně zničeno za 2. světové války.  Tam začala jeho profesionální kariéra práce fotoreportéra místní Gazety Wspólczesne, odkud přešel ke spolupráci s tiskovou agenturou PAP a s varšavskými časopisy a deníky Wprost, Newsweek Polska, Reporter, Przekrój, Forbes a Dziennik Polska Europa Świat.
Většina jeho prací sice vzniká na konkrétní zakázku, ale na mnohých Tuchliński pracuje daleko déle a intenzivněji, než by bylo běžně třeba. Postupně tak vzniklo několik rozsáhlých cyklů s výrazným autorským rukopisem, které mnohostranně ukazují a interpretují jedno téma. V nejstarších z nich, věnovaných třeba hudebníkům z varšavského symfonického orchestru a zákulisí jejich zkoušek nebo chasidským židům, každoročně navštěvujícím kultovní místa v jižním Polsku, odkud pocházeli prarodiče mnohých z nich, výborně využil stylizačních možností černobílé fotografie. V dalších souborech s tak rozlišnými tématy, jako byl erotický šampionát ve Varšavě, spontánní smutek Poláků po smrti papeže Jana Pavla II, poutě na posvátnou horu Garbarka či život na polsko-ukrajinské hranici, už v naprosté většině invenčně pracuje s výraznými barevnými kontrasty.
K nejvyzrálejším Tuchlińského dílům patří soubory z Běloruska a Ukrajiny. Do doby, než ho v Bělorusku v srpnu 2005 zatkli a po dlouhém výslechu mu na pět let zakázali vstup do země, navštívil tuto poslední evropskou diktaturu mnohokrát. Skvěle se mu podařilo vystihnout mnohé signifikantní detaily: oficiální oslavy Dne vítězství s rudými vlajkami a přehlídkami tanků, umakartové interiéry, kyselé obličeje úředníků, sazenice papriky, které si za okny svého bytu pěstuje bývalý předseda běloruské Nejvyšší rady Stanislav Šuškevič, pobírající penzi ve výši šedesáti dolarů měsíčně, rozpadající se žigulíky, všudypřítomné Lukašenkovy portréty, krávu, pasoucí se uprostřed panelového sídliště, hrob, na který příbuzní a přátelé přinesli láhev vodky a chlebíčky, pestrobarevný Mc Donald’s, jenž je pro mnoho obyvatel Běloruska symbolem západního luxusu. Jeho cyklus Sovětské Bělorusko, který Tuchliński obhájil jako svou bakalářskou diplomovou práci na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, je souborem vizuálně maximálně působivých pohledů na většinou zdánlivě banální motivy, jež však ve svém souhrnu vytvářejí sugestivní obraz komunistického skanzenu a vyvolávají u starších diváků mizející vzpomínky ne tak zcela vzdálenou dobu.
Zatímco fotografie z Běloruska jsou výrazně subjektivním dokumentem každodennosti, Tuchlińského fotografie z Oranžové revoluce v Kyjevě a zejména z demonstrací ukrajinských nacionalistů patří k reportážím o dramatických historických událostech. I v nich autor výborně prokazuje svou snahu o estetizaci zobrazené reality,  svůj smysl pro výstižné detaily, neobvyklé kompozice, barevné kontrapunkty a obrazové metafory.
Tyto kvality najdeme také v portrétech ze souboru Lidé, které jsem potkal,  nedávno představeného ve varšavské galerii Obok.   Většina těchto fotografií vznikla na objednávku časopisů, pro které Tuchliński pracuje. Do výstavního souboru se tak dostaly portréty posledního komunistického prezidenta Polska Wojciecha Jaruzelského, bývalého premiéra Józefa Oleksyho, ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka, švédského zakladatele nábytkářské firmy IKEA a jednoho z nejbohatších lidí světa Ingvara Kamrada, řady spisovatelů, malířů nebo novinářů, ale také prostitutky, která vystupuje pod jménem Peggy Brown, i ženy, která před televizními a fotografickými kamerami vytvořila na jednom varšavském jevišti bizarní světový rekord v počtu souloží. Přestože některé portréty mají reportážní charakter a vznikly bez aktivní spolupráce s lidmi před kamerou a v jiných je zřejmé pečlivé aranžmá a výběr působivého prostředí, ve svém celku působí kompaktně.
 Osobité místo má Tuchlińského cyklus statických čtvercových portrétů sousedek a sousedů z domu, v němž žije se svojí rodinou. V nich se autor nesnaží o atraktivní vizuální nápad, okamžitě poutající pozornost, o nevšední obrazovou skladbu nebo výraznou barevnou stylizaci. Zde mu jde hlavně o sociologický a psychologický dokument, který zachycuje tváře, gesta a mimiku lidí před kamerou, jejich oblečení, náznaky vzájemných vztahů, prostředí, v němž žijí, věci, jimiž se obklopují a v neposlední řadě i vztah fotografa a portrétovaných. Samozřejmě si při jejich prohlížení nemůžeme nevzpomenout na německého portrétistu Augusta Sandera, vytvářejícího monumentální obraz německé společnosti prvních desetiletí 20. století, nebo na polskou fotografku Zofii Rydetovou, která ve svém rozsáhlém souboru Sociologický zápis fotografovala prosté lidi z podhůří Tater uprostřed jejich obývacích pokojů. Tuchliński se však ve svém cyklu Sousedé záměrně omezuje jenom na mikrokosmos jediného varšavského domu. I v něm dokazuje, že je již autorem, který má v současné polské fotografii své nepostradatelné místo.       
       Vladimír Birgus

 

 


 

 

Partner