Archiv
únor 2021
říjen 2020
září 2020
srpen 2020
leden 2020
prosinec 2019
červen 2019
prosinec 2018
září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002
28/8/2003
Studenti ITF bodovali ve světové fotografické soutěži MIO Photo Award
Tentokrát se bude jednat o tři studenty - nejvyšší cenu v jedné kategorií získal Matěj Stránský, nominováni byli však také Karel Poneš a Barbora Kuklíková.
Tradici úspěšných absolventů z ČR zahájil již v roce 2000 Evžen Sobek (http://www.evzensobek.com) se svým dokumentárním souborem Ecce Homo.
22/8/2003
Co se bude servírovat na třináckém Měsíci fotografie?
Organizátoři se na festival připravují již měsíce dopředu a tak dnes již není žádným tajemstvím, jaké lahůdky návštěvníci tohoto největšího fotografického festivalu ve střední Evropě pro své návštěvních nachystali. Zřejmě největším lákadlem z menu 30 chodů bude výstava francouzského fotografa Roberta Doisneua v honosných prostorách Pálffyho paláce nebo ve Slovenské národní galerii předtavená výstava z prací Američana Duana Michalse. Ten současně v rámci festivalu dostane Cenu za celoživotní dílo Vysoké školy výtvarných umění.
Jako již tradičně bývá v bratislavě představována tvorba současných fotografů z bývalých zemí Sovětského svazu – tentokrát to bude současná fotografie umělců z Petrohradu. Petrohrad bude k vidění i na výstavě piktoriálních fotografií z konce 19. století. Obě výstavy sestavuje kurátor Jevgenij Berezner.
Odkazem na PhotoEspaňa 2002 bude výstava Paco Goméze Garcii – výtěze soutěže Best Young Photographer Prize právě na PhotoEspaňa 2002. Z mladé tvorby pak bude představena také současné fotografie v Srbsku, Francii a Polska.
Z českých autorů pak uvidí návštěvníci snímky Pavla Baňky a Tomáše Rullera.
K vidění budou také fotografie studentky 5. ročníku ITF Lucie Nimcové a autoportréty s muži a rodinami nedávné absolventky ITF Dity Pepe, a
to v Českém centru na Hviezdoslavově náměstí.
22/8/2003
Letní filmová škola v Uherském Hradišti
5/8/2003
Ostrava: Dvě mladé fotografky vystavují v Galerii Život
Zaměstnancům minilabů prochází denně rukama stovky fotografií rozmanité kvality, které musí posoudit a roztřídit. Je obdivuhodné, že po takové každodenní vizuální porci mají Kateřina Bínová a Petra Vinárková ještě sílu a chuť na svou vlastní volnou fotografickou tvorbu.
Kateřina Bínová se zaměřila na fotografování aktů hned v počátcích své tvorby ve druhé polovině 90.tých let, kdy dokončovala studium fotografie na střední škole. Již její první snímky se vyznačovaly neobvykle vyzrálou kultivovaností a čistotou výtvarného řešení obrazu, který byl postaven především na estetickém zdůrazňování anatomických linií a tonálně rytmickém členění ploch. Pro tyto její první fotografie detailů lidského těla je obzvláště charakteristická snaha o krásné a pozitivní vyznění obrazů.
Své počáteční zkušenosti z práce s modelem využívá později, když začíná paralelně pracovat na několika souborech aktů. Nové snímky vycházejí z estetiky její prvotní tvorby, ale na rozdíl od dřívějších fotografií mnohoznačněji vyjadřují momentální pocity a nálady. Tyto fotografie jsou většinou volnou improvizací na autorský nápad, který přichází v delším, či kratším mezidobí mezi fotografováním. Autorka totiž pracuje na svém tématu periodicky a přestávky mezi vlastním fotografováním jsou obdobím sbírání podnětů a pocitů. I když se pak při práci v ateliéru mnohé z těchto nahromaděných dojmů přímo a zjevně na snímcích neuplatní, ve výsledném souboru se mohou objevit skrytě a dávají tak vzniknout významově členitějším, interpretačně mnohovýznamovým fotografiím. Přestože výsledné snímky splňují kritéria dokonalé skladby obrazu a vyvážené kompozice, nepůsobí tato ideální harmonie obrazu nijak akademicky, protože ve snímcích naštěstí přetrvává mnohé ze spontánní hravé improvizace, která provází vznik většiny z nich.
Kateřina Bínová se neomezuje pouze na žánr aktu, i když v této oblasti má prozatím největší zkušenosti a získává tvůrčí jistotu. Své autorské nebo i kolektivní výstavy občas doplňuje živými reportážními snímky, které prozrazují suverenitu s jakou se pohybuje i v tomto fotografickém žánru.
Od konce devadesátých let své snímky pravidelně vystavuje střídavě v Telči, odkud pochází a v Ostravě, kde žije a pracuje. Svými fotografiemi se v roce 2000 podílela také na kolektivních výstavách sdružení fotografů „BBK“ v Domě kultury Vítkovice a v Nové radnici v Ostravě.
Petra Vinárková pracuje systematicky na souboru dokumentárních fotografií, zachycujících život v Ostravsko – opavské diecézní Charitě - v domech pro matky s dětmi, pro zdravotně postižené, pro sirotky, v domovech pokojného stáří, roztroušených prakticky po celém Moravskoslezském kraji. Prvotním podnětem pro tuto práci bylo fotografování na zakázku, které však po několika návštěvách přerostlo v osobní zaujetí. „Při focení mě začalo zajímat jak žijí staří lidé, ale i mladé svobodné maminky. Zjistila jsem, že to není jen samá bolest a utrpení, ale také radost ze života a potěšení“, říká o své práci autorka. Jako studentka třetího ročníku Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě nyní pokračuje v práci na tomto dokumentu pod vedením zkušeného pedagoga Jindřicha Štreita. Pokračujícími návštěvami charitativních zařízení v Bohumíně, Ostravě, Krnově, Jeseníku, Českém Těšíně i v dalších místech dále rozšiřuje svůj soubor snímků „Charita“. Hodnota této práce však nespočívá pouze ve vlastním fotografickém záznamu, zdokumentování tohoto zdánlivě uzavřeného světa. Při této práci se mimo jiné projevuje i zvláštní rys, kterým se samotné fotografování vyznačuje – totiž komunikativnost mezi fotografem a fotografovanými. Návštěva mladé fotografky v prostředí opuštěných, nebo postižených lidí, její zájem, pozitivní přístup a kontakt s nimi, to všechno vytváří nové nezvyklé situace, které by bez tohoto fotografického projektu jistě nevznikaly. Lidé se poznávají, navazují se nové vztahy. A tak si autorka zaslouží poděkování nejen za vlastní soubor dokumentárních fotografií, mapující činnost Charity na tak velkém území, ale i za svůj kladný přístup k životu, který snad svými návštěvami tamním lidem přinesla.
Petra Vinárková se svými fotografiemi zúčastnila putovní kolektivní výstavy studentů Institutu tvůrčí fotografie v Opavě „Obrazy chmur“, která měla premiéru v Ratiboři a dosud byla reprizována v Opavě a Kopřivnici. Její soubor dokumentárních snímků, jehož část představuje nyní v Galerii Život, bude postupně vystaven v Hrabyni, Šternberku a Ostravě.
Výstava Kateřiny Bínové a Petry Vinárkové v Galerii Život potrvá do 31. srpna 2003.