Archiv

Únorové vydání časopisu FOTO s titulní fotografií Krzysztofa
Gierałtowského najdete počínaje dneškem na všech stáncích. V aktuálním
vydání najdete mimo jiné rozsáhlý materiál Vladimíra Birguse z
loňského Paris Phota 2012, recenzi výsledků soutěže FRAME 2012,
portfolio Stein/ Issa a velký rozhovor se Štěpánkou Stein, představení
tvorby Kristýny Erbenové, Adama Holého, Evy Fukové, Jaroslava Moravce
a dalších. Nechybí přehled aktuálních výstav a původní recenze
fotografického vybavení.

Svoje nabídky na otištění vašich portfolií posílejte na
tomas.hliva@casopis-foto.cz

+420 608 861 100
www.facebook.com/casopisfoto
www.casopis-foto.cz

Dovolujeme si Vás pozvat na zahájení výstavy fotografií
Tomáš Pospěch ....Kurátorská práce / Reloaded
ve čtvrtek 17.1. 2013 v 18:00
ATELIÉR JOSEFA SUDKA
Újezd 30, Praha 1
Otevřeno út-ne 12:00 - 18:00
Výstava se koná za podpory finanční skupiny PPF a potrvá do 28.2.2013

Tomáš Pospěch, autor
Lucie Mlynářová, kurátorka galerie

Vladimír Birgus

Nový Jičín, Žerotín Castle, September 6, 2012 – February 28, 2013

The photograph of running dogs against an evening landscape suggests a shift in the work of Vladimír Birgus, a photographer, a curator of numerous exhibitions at home and abroad, an experienced historian of photography and the head of the Institute of Creative Photography at Silesian University, Opava. Although in Birgus’s new works we still encounter people in the midst of large agglomerations as we had in his earlier photographs, we encounter in addition static details in which human beings are present only indirectly, and also photographs from the Fauna series. The shift in pictorial language is clear. ‘Does it reflect’, we may legitimately ask, ‘the photographer’s richer experience of life?’ 

Žerotín Castle in Nový Jičín

Exhibition in Žerotin Castle in Nový Jičín

Exhibition, Žerotín Castle

New York, 2011

Budapest , 2009

Nice, 2012

Benátky - Venice, 2011

Nice, 2009

Cannes, 2010

Miami Beach 2009

From Fauna series, Bonn, 2009

The photograph I mentioned at the beginning, a full shot of running dogs (actually mounted animals photographed in the illusory landscape of a giant diorama at a museum of natural history), is considerably different from the open series Something Unspeakable, which Birgus began in the 1970s. As with many of the other exhibited works, it exudes more calm than the previous ones. Like the photos from the new worlds that have arisen from the merging of several picture planes, and the photographs of mounted animals beside which run perhaps other mounted exhibits (though possibly they too are alive), and the green-brown space in which a lonely dog is located next to figures separated from each other by a wall, the illusory scene encourages the viewer to contemplate what around us is still real and the mystery that exists in our own world, for many people invisible and unknown.

Although Birgus’s early photographs also often present juxtapositions of the world of people and the world of animals, we are forced to concentrate more in the Fauna series. Either we will precisely decipher the content of the pictures of worlds seen by the photographer or we will understand them in our own way, since the photos provide us with a good deal of room for interpretation. Birgus now likes to employ visual sophistication even more than before. If we were to compare Birgus’s current exhibition with his previous ones (for example, the large retrospective at the National Cultural Centre, Bratislava, during the Month of Photography, 2009) we would find only a few similar photos. Amongst them there would be, for example, the depressing photograph of a forlorn salesgirl in a Vienna supermarket, the photo of a naked man on a busy Barcelona street, who is cut off the surrounding crowd, or the ghostly picture of swimmers in the blue tangle of a Sydney swimming pool with a giant ship in the background. The other photographs are among his most recent. The selection for this exhibition includes details of various interiors and exteriors, whose clever compositions and colour schemes intensify the pictorial symbolism as well as the uncertainty about whether we are looking at a depiction of the real world or an artificial one: the fragment of a living-room with a glowing window, a discarded tin can covered with the unreal colours of the concrete pavement, the joined hands of figures in a wooden sculpture group. Similar melancholy and surreality also appear in many of the juxtapositions of people and environments or various co-existing stories exposed in split seconds behind the scenes of our present time. Feelings from places spill over into colours, and in ingeniously depicted scenes we sense the subconscious inspiration provided by paintings of Edward Hopper and Eric Fischl. Birgus’s photographs at first glance tell of miniature events taking place in the quaintest of places on our planet, but upon closer examination they tell mainly of today’s globalized society, which is in a permanent hurry, about loneliness in the crowd, about the contrasts between dream and reality, about what is not explicitly expressed but is only intuited with difficulty, that is, about our inner state, which we carry in our souls in various degrees of tension.

Whereas Birgus used to employ the penetratingly dominant reds and yellows found in the urban environments in which we encounter solitary individuals in the midst of the crowd, now it is the ‘muting’ of the actors of the existing stories, which strikes us. In the past, a more closed action opened onto broader pictorial planes, and the atmosphere of light intensified the overall composition. In some cases we could suspect the photographer of manipulating the image, which is so easy to achieve these days. The term ‘sophistication of the depicted action’ must now be said to be equivalent to the term ‘unmanipulated reality’.

Václav Podestát

Vladimír Birgus (born 1954), photographer, cuurator, teacher and historian of photography.

1978 – 2005 was a teacher of the Department of Photography, Film and TV Fakulty of the Academy of Performing Arts (FAMU) in Prague (since 1999 Professor). Since 1990 is the Head of the Institute of Creative Photography, Silesian University in Opava, Czech Republic. He is the author and co-author of 30 books, including Tschechoslowakische Fotografie der Gegenwart (Cologne and Heidelberg 1990), Czech Photographic Avant-Garde 1918-1948 (Prague and Stuttgart 1999, Cambridge, Mass. and London 2002), Photographer František Drtikol (Prague, 2000), Jaroslav Rössler – Czech Avant-Garde Photographer (Cambridge. Mass. and London 2003), Eugen Wiškovský (Prague 2006), Czech Photography of the 20th Century (Bonn, 2009, and Prague, 2010), Jindřich Marco (Prague 2011), Drtikol (Ostfildern and Prague, 2012) and Dita Pepe: Selfportraits (Prague 2012).  His photographs have been exhibited in over 60 one-person exhibitions. He has curated and co-curated number of exhibitions in many museums and galleries in Europe and the USA including Czechoslovak Photography Today (Cologne, 1990 and 9 other venues in Europe and the USA), Bitter Years.  Europe 1939 – 1947 through the Eyes of Czech Photographers (Prague, Edinburgh, London, Berlin and Skopelos, 1995-1996),  Czech Photography of the 1990s (Prague, Berlin, Lisbon, Chicago, Bratislava and other venues, 1996-1998, with Miroslav Vojtěchovský), Modern Beauty – Czech Photographic Avant-Garde, 1918-1948 (Barcelona, Paris, Lausanne, Prague and Munich, 1998-1999), The Nude in Czech Photography (Prague, Olomouc, Moscow, Paris, Aachen, Poznań, Wroclaw, Bratislava, Athens, Warsaw, 2000-2009, with Jan Mlčoch), Czech Photography of the 20th Century (Prague, 2005 and Bonn 2009, with Jan Mlčoch), hlodal Viros: Identities of Young Czech Women Photographers (Prague, Bratislava,  Lyon, Budapest and Warsaw, 2007-2009) and Once Upon a Time in the East (Prague, 2009, with Tomáš Pospěch).

Website: www.birgus.com.

Solo exhibitions (selection): Galerie pod podloubím, Olomouc, 1971 – Galerie mladých, Brno, 1976 - BWA, Gorzów Wielkopolski, 1979 - Malá galerie Československého spisovatele, Praha, 1980 – Fotografijos galerija, Kaunas, 1981 – Fotochema, Praha, 1984 – Canon Photo Gallery, Amsterdam, 1985 – Kellergalerie, München 1986 – Stara Galeria ZPAF, Warszawa, 1988 – Museum für Photographie, Braunschweig, 1988 -  Galerie Mathurin, Tours, 1990 – Fotogalerie im Haus Böhl, Eisenach, 1991 – Prague House of Photography, Praha, 1997 – Dům umění města Brna, Brno, 1997 – Slezské zemské muzeum, Opava, 1997 – Galerie Caesar, Olomouc, 1998 – Centrum Kultury „Zamek“, Poznań, 2001 – Galerie Oskara Kokoschky / Prague House of Photography, Praha, 2003 – Tschechisches Zentrum, Berlin, 2003 – BWA, Wrocław, 2003 – Galerie Kolo, Kiev, 2003 (Month of Photography, Kiev) - The Museum of Contemporary History of Russia, Moscow, 2004  (Fotobiennale Moscow)– Prospektos fotografijos galerija, Vilnius, 2004 – Galeria Camelot, Krakow, 2004 (Month of Photography Cracow) – Centre culturel tchéque, Paris, 2004 – Východočeská galerie, Pardubice, 2004 -  Tschechisches Zentrum, Wien, 2006 (Month of Photography Vienna) - Galerie Badrov, Zagreb, 2007 - Leica Gallery New York (s Jindřichem Marcem a Jindřichem Štreitem / with Jindřich Marco and Jindřich Štreit), 2009 – Galerie V8, Köln, 2009 – Leica Gallery Prague, Praha, 2009 – Stara Galeria ZPAF, Warszawa, 2009 (Warsaw Festival od Art Photography) – Dom umenia, Bratislava, 2009 (Month of Photography Bratislava)  – Galerie Opera, Ostrava, 2010 – Malá galerie spořitelny, Kladno, 2011 - Centrum Zamenhofa, Bialystok, 2011 – Kauno Fotografijos Galerija, Kaunas, 2011 – Łodzki Dom Kultury, Łódź (International Festival of Photography Łódź) – Muzeum Novojičínska, Nový Jičín, 2012 – Tschechisches Zentrum + Bank Austria Headquarter,  Wien, 2012 (Month of Photography Vienna - s Jindřichem Marcem a Jindřichem Štreitem / with Jindřich Marco and Jindřich Štreit)..
 

Representation in public collections (selection): Uměleckoprůmyslové museum, Praha – Galerie hlavního města Prahy, Praha - Moravská galerie, Brno- Muzeum umění, Olomouc - Východočeská galerie, Pardubice  - Slezské zemské muzeum, Opava - Muzeum umění a designu, Benešov u Prahy - Galerie výtvarného umění, Hodonín - Národní muzeum fotografie, Jindřichův Hradec - Státní ústřední archiv – Sbírka Svazu českých fotografie, Praha - Museum Ludwig, Köln- Maison Européenne de la Photographie, Paris- Bibliothéque National, Paris - Museet for Fotokunst, Odense – Archive of Modern Conflicts, London - Lietuvos fotografu sajunga, Vilnius - Fotografijos muziejus, Šiauliai - Museum of Fine Arts, Houston  - International Center of Photography, New York – San Francisco Museum of Modern Art, San Francisco - Yokohama Museum of Art, Yokohama -Tokyo Metropolitan Museum of Photography, Tokyo.

Monographs: Vladimír Birgus: Cosi nevyslovitelného / Something Unspeakable. Text Tomáš Pospěch. KANT, Prague 2003. – Vladimír Birgus. Text Elźbieta Lubowicz. KANT, Prague 2004.

------------------------------------------------------------------------

Muzeum Novojičínska, Žerotínský zámek, Nový Jičín, 7. 9. 2012 – 28. 2.. 2013

 Vladimír Birgus: Fotografie

Fotografie běžících psů na pozadí podvečerní krajiny od Vladimíra Birguse, fotografa, kurátora řady domácích i zahraničních výstav a také zkušeného historika fotografie a vedoucího Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, dává tušit posun v jeho tvorbě. Na jeho novějších výstavách sice také potkáváme lidi v prostředí velkých aglomerací jako v jeho starších dílech, vedle nich ovšem nalézáme i nejnovější fotografie statických detailů, v nichž je člověk přítomen jenom zprostředkovaně, i snímky ze souboru Fauna. Posun v obrazové řeči je v nich patrný. „Reflektují autorovy bohatší životní zkušenosti?“, můžeme se ptát.

Žerotínský zámek v Novém Jičíně

Výstava Vladimíra Birguse v Žerotínském zámku

Nová galerie

New York, 2011

Budapešť , 2009

Nice, 2012

Benátky -  Venice, 2011

Nice, 2009

Cannes, 2010

Výše zmíněná fotografie polocelku běžících psů, ve skutečnosti preparovaných modelů, snímaných v iluzivní krajině obří diorámy přírodovědeckého muzea, je značně odlišná od široce rozevřeného cyklu Cosi nevyslovitelného, vznikajícího od 70. let. Stejně jako z mnohých dalších vystavených prací z ní vyzařuje více klidu. Iluzivní výjev, podobně jako snímky nových světů vzniklých prolnutím více obrazových plánů, fotografie vycpanin, vedle kterých pobíhají možná jiné preparované exponáty (ale není vyloučené, že jsou živé), zelenohnědý prostor, v němž osamělý pes sousedí s postavami, oddělenými od sebe stěnou, vybízí diváka přemýšlet nad tím, co je kolem nás ještě skutečné a jaké tajemství je v našem vlastním světě pro mnohé neviditelné a nepoznané.

I když i v dřívějších Birgusových fotografiích se často objevovaly konfrontace světů lidí a zvířat, musíme u snímků z cyklu Fauna více zpozornět. Buď exaktně dešifrujeme obsahy obrazů autorem viděných světů, anebo jim porozumíme po svém, protože snímky nám dávají velký interpretační prostor. Ještě více než předtím autor rád využívá vizuální rafinovanosti.. Pokud bychom se rozhodli srovnávat současnou Birgusovu expozici v Novém Jičíně s těmi předchozími (například s velkou retrospektivou v bratislavském Domě umění na Měsíci fotografie v roce 2009), našli bychom jen část záběrů shodných. Je to například depresivně působící fotografie osamělé prodavačky ve vídeňském supermarketu, snímek nahého muže na rušné ulici Barcelony, vyděleného z okolního davu, tragicky působící snímek osamělé ženy na sluncem prozářené Anglické promenádě v Nice nebo přízračný obraz plavců ve spleti modři bazénu v Sydney s obří lodí v pozadí. Další fotografie jsou nejnovějšího data. Do výstavního výběru se tak zařadily detaily různých interiérů a exteriérů, jejichž rafinované kompozice a barevné stylizace umocňují obrazovou symboličnost i nejistotu, zda jde o skutečný nebo umělý svět: fragment obývacího pokoje s rozzářeným oknem, pohozená plechovka zalitá nereálnou barevností betonové plochy chodníku, spojené ruce postav z dřevěného sousoší. Obdobnou melancholii, smutek a nadreálnost ale najdeme i v mnohých konfrontacích lidí a prostředí či různých koexistujících příběhů exponovaných ve zlomku vteřiny v kulisách naší současnosti. Pocity z míst se přelévají do barev, v důmyslně zobrazených výjevech můžeme domýšlet podvědomou inspiraci obrazy Edwarda Hoppera či Erica Fischla. Birgusovy fotografie na první pohled vyprávějí o miniaturních událostech, odehrávajících se v nejroztodivnějších místech naší planety, ale při jejich podrobnějším zkoumání pak vyprávějí především o současné globalizované společnosti, žijící v neustálém spěchu, o samotě v davu, o kontrastech mezi sny a skutečností, o tom, co není vysloveno, ale jen stěží vytušeno. To znamená, o našem vnitřním stavu, jenž si s různým napětím nosíme v našich duších.

Jestliže Birgus dával dříve více vyznít pronikavě dominantní červeni či žluti, nalézané v městských prostředcích, v jejichž teritoriích potkával osamělé jedince uprostřed davu, na mnohých současných fotografiích vnímáme jemnější barvy a „ztišení“ aktérů existujících příběhů. V minulosti více sevřený děj se otevírá do širších obrazových plánů, světelná atmosféra umocňuje celkovou kompozici. V některých případech bychom snad mohli autora podezírat s dnes snadno dosažitelnou manipulací obrazu. Ke slovu rafinovanost zobrazovaných dějů patří zároveň dát rovnítko s výrazem nemanipulovaná skutečnost.

                                                                                         Václav Podestát

Vladimír Birgus (nar. 1954), fotograf, kurátor, historik fotografie a pedagog. V letech 1978 – 2005 byl pedagogem katedry fotografie FAMU v Praze (od 1999 profesorem). Od roku 1990 je vedoucím Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko – přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Je autorem a spoluautorem více než třiceti knih, např. Tschechoslowakische Fotografie der Gegenwart (Kolín nad Rýnem a Heidelberg, 1990), Česká fotografická avantgarda 1918-1948  Czech Photographic Avant-Garde 1918-1948 (Praha a Stuttgart, 1999, Cambridge, Mass. a Londýn, 2002),  František Drtikol / Photographer František Drtikol (Praha, 2000), Jaroslav Rössler (Praha, 2000), Jaroslav Rössler – Czech Avant-Garde Photographer (Cambridge. Mass. a Londýn, 2003), Eugen Wiškovský (Praha, 2009), Česká fotografie 20. století / Czech Photography of the 20th Century (Bonn, 2009, Praha, 2010), Jindřich Marco (Praha, 2011), The History of European Photography (Bratislava, 2011), Drtikol (Ostfildern a Praha, 2012) a Dita Pepe: Autoportréty / Dita Pepe: Selfportraits (Praha, 2012).  Jeho fotografie byly vystaveny na více než šedesáti samostatných expozicích. Byl kurátorem a spolukurátorem řady výstav v mnoha muzeích a galeriích v Evropě, USA a Japonsku, např. Československá fotografie dnes (Kolín nad Rýnem a devět dalších měst v Evropě a USA – s Miroslavem Vojtěchovským, 1990 - 1993), Hořká léta. Evropa 1939 – 1947 očima českých fotografů (Praha, Ostrava, Opava, Edinburk, Londýn, Berlín a Skopelos, 1995 - 1996), Česká fotografie 90. let (Praha, Berlín, Lisabon, Chicago, Bratislava a 15 dalších měst, 1996 - 1999), Moderní krása – Česká fotografická avantgarda 1918 – 1948 (Barcelona, Paříž, Lausanne, Praha a Mnichov, 1998 – 1999), Akt v české fotografii (Praha, Olomouc, Moskva, Paříž, Cáchy, Poznaň, Vratislav, Bratislava, Atény, Varšava (2000 – 2010 – s Janem Mlčochem), Česká fotografie 20. století (Praha, 2005, Bonn, 2009 – s Janem Mlčochem), Global Girls – Identity mladých českých a slovenských fotografek (Praha, Bratislava, Lyon, Budapešť a Varšava, 2007 – 2009) a Tenkrát na Východě (Praha, 2009 – s Tomášem Pospěchem).

Website: www.birgus.com

Vybrané samostatné výstavy/ Solo exhibitions (selection): Galerie pod podloubím, Olomouc, 1971 – Galerie mladých, Brno, 1976 - BWA, Gorzów Wielkopolski, 1979 - Malá galerie Československého spisovatele, Praha, 1980 – Fotografijos galerija, Kaunas, 1981 – Fotochema, Praha, 1984 – Canon Photo Gallery, Amsterdam, 1985 – Kellergalerie, München 1986 – Stara Galeria ZPAF, Warszawa, 1988 – Museum für Photographie, Braunschweig, 1988 -  Galerie Mathurin, Tours, 1990 – Fotogalerie im Haus Böhl, Eisenach, 1991 – Prague House of Photography, Praha, 1997 – Dům umění města Brna, Brno, 1997 – Slezské zemské muzeum, Opava, 1997 – Galerie Caesar, Olomouc, 1998 – Centrum Kultury „Zamek“, Poznań, 2001 – Galerie Oskara Kokoschky / Prague House of Photography, Praha, 2003 – Tschechisches Zentrum, Berlin, 2003 – BWA, Wrocław, 2003 – Galerie Kolo, Kiev, 2003 (Month of Photography, Kiev) - The Museum of Contemporary History of Russia, Moscow, 2004  (Fotobiennale Moscow)– Prospektos fotografijos galerija, Vilnius, 2004 – Galeria Camelot, Krakow, 2004 (Month of Photography Cracow) – Centre culturel tchéque, Paris, 2004 – Východočeská galerie, Pardubice, 2004 -  Tschechisches Zentrum, Wien, 2006 (Month of Photography Vienna) - Galerie Badrov, Zagreb, 2007 - Leica Gallery New York (s Jindřichem Marcem a Jindřichem Štreitem / with Jindřich Marco and Jindřich Štreit), 2009 – Galerie V8, Köln, 2009 – Leica Gallery Prague, Praha, 2009 – Stara Galeria ZPAF, Warszawa, 2009 (Warsaw Festival od Art Photography) – Dom umenia, Bratislava, 2009 (Month of Photography Bratislava)  – Galerie Opera, Ostrava, 2010 – Malá galerie spořitelny, Kladno, 2011 - Centrum Zamenhofa, Bialystok, 2011 – Kauno Fotografijos Galerija, Kaunas, 2011 – Łodzki Dom Kultury, Łódź (International Festival of Photography Łódź) – Muzeum Novojičínska, Nový Jičín, 2012 – Tschechisches Zentrum + Bank Austria Headquarter,  Wien, 2012 (Month of Photography Vienna - s Jindřichem Marcem a Jindřichem Štreitem / with Jindřich Marco and Jindřich Štreit)..
 

Zastoupení ve veřejných sbírkách (výběr)/ Representation in public collections (selection): Uměleckoprůmyslové museum, Praha – Galerie hlavního města Prahy, Praha - Moravská galerie, Brno- Muzeum umění, Olomouc - Východočeská galerie, Pardubice  - Slezské zemské muzeum, Opava - Muzeum umění a designu, Benešov u Prahy - Galerie výtvarného umění, Hodonín - Národní muzeum fotografie, Jindřichův Hradec - Státní ústřední archiv – Sbírka Svazu českých fotografie, Praha - Museum Ludwig, Köln- Maison Européenne de la Photographie, Paris- Bibliothéque National, Paris - Museet for Fotokunst, Odense – Archive of Modern Conflicts, London - Lietuvos fotografu sajunga, Vilnius - Fotografijos muziejus, Šiauliai - Museum of Fine Arts, Houston  - International Center of Photography, New York – San Francisco Museum of Modern Art, San Francisco - Yokohama Museum of Art, Yokohama -Tokyo Metropolitan Museum of Photography, Tokyo.

Monografie / Monographs: Vladimír Birgus: Cosi nevyslovitelného ( Something Unspeakable. Text Tomáš Pospěch. KANT, Praha 2003. – Vladimír Birgus. Text Elźbieta Luwowicz. KANT, Praha 2004.

Šymon Kliman, Jitka Pistová, z cyklu Krásní lidé, .2008

Bratislava, listopad 2012

Rozpočet 22. ročníku Měsíce fotografie v Bratislavě byl asi padesátkrát nižší než rozpočet letošních Setkání fotografie v Arles. Ve slovenské metropoli pochopitelně nebylo tolik výstav ani návštěvníků jako v provensálském městě, festivalový katalog byl nesrovnatelně tenčí, na přednášky na Vysoké škole výtvarných umění přišel ve srovnání s projekcemi v arleském Antickém divadle nepatrný počet lidí a propagace festivalu opět byla minimální,  přesto je třeba ocenit, co se pořadatelům ze Středoevropského domu fotografie s tak omezenými prostředky podařilo udělat.

Robert Capa, Američtí vojáci na Sicílii, srpen 1943, sbírka Národního muzea v Budapešti

Lewis W. Hine, Dítě při sklizni brambor na Long Islandu, 1912, sbírka Domu George Eastmana v Rochestru

Nikita Pirogov, z cyklu Jiný břeh, 2010

Stano Pekár, Piknik 1975

Pavel Mára, z cyklu Memory, 2009

Andrej Balco, Domésticas, 2007

Charles Fréger, z cyklu Wilder Man, OFF_festival

Katalog výstavy Mladé médium II

Dany Peschl (vítěz OFF_festivalu v Bratislavě), z cyklu Do hor

Anton Baša, z cyklu Brightonians, 2010-2011, OFF_festival

Zahájení výstavy VŠVU Tři dílny

Lenka Jakubčáková, Lom nad Rimavicou, 2011, z výstavy Tři dílny, OFF_festival

Dagmar Vyhnálková, Heart on Fire, 2011, z výstavy Frame 11

Vendula Knopová, z výstavy studentů UTB ve Zlíně Beauty and Bizzare, OFF_festival

Zakladatel a dlouholetý ředitel Měsíce fotografie Václav Macek se důsledně drží své koncepce, že každý ročník by měl přinést nějaké divácké lákadlo ve formě výstav světoznámých tvůrců, ale za největší přínos svého festivalu oprávněně považuje skutečnost, že jako jediný vždy mnohostranně představuje historii a současnost fotografické tvorby ve střední a východní Evropě, jíž se v takovém rozsahu a s takovou důsledností nevěnuje žádný jiný fotografický festival. To platí nejenom o výstavách, ale také třeba o soutěži fotografických publikací z této části světa, které nikde jinde není možné v takovém množství vidět na jednom místě. Letos v ní zvítězily dvě historické knihy - první díl monumentálních Dějin evropské fotografie a precizně vytištěný obsáhlý katalog nedávné výstavy Zrození umělecké fotografie, uvedené v Muzeu výtvarného umění v Budapešti.  Tradiční součástí festivalu byly i doprovodné programy -   projekce filmů o slovenských fotografech, hodnocení portfolií, tvůrčí dílny, inscenace brněnského divadla Husa na provázku Tichý Tarzan o osobitém kyjovském fotografovi Miroslavu Tichém.

Velký ohlas oprávněně měla expozice Mladá generace – nová fotografie z Ruska a Ukrajiny. Její kurátoři Irina Čmyreva, Jevgenij Berezněr a Wendy Watriss ji původně připravili pro houstonský FotoFest, ale i v daleko užší bratislavské repríze šlo o výbornou výstavu. Na ukázkách děl dvaadvaceti autorů představila silné prolínání vlivů ruské a ukrajinské fotografie se zahraniční tvorbou, která je dnes díky internetu přístupná zájemcům i v nejzapadlejší vesnici na Uralu. Rusko ani Ukrajina stále nemají vysoké fotografické školy kvalitativně srovnatelné s českými či polskými, tamní mladí fotografové se ale dobře orientují v tom, co je ve světě zrovna “in” a jak důležitou roli v dnešní fotografii hraje vysoká technická kvalita. Přitom často dovedou ve svých dílech ukázat specifickou situaci svých zemí na složité cestě od komunistické totality. Výstava v bratislavském Domě umění zahrnovala především různé proudy současného dokumentu a moderní portrétní fotografie se sociálními tématy (portréty dětí z bohatých rodin od Anny Skladmanové, snímky sirotků z dětského domova od Fjodora Telkova) či  s výrazně subjektivním pojetím (Nikita Pirogov nebo Margarita Ovčarenková).

Řadou expozic byla zastoupena slovenská fotografie. Snímky Bratislavy z let 1925 – 1945 od Josefa Hofera mohly svými romantickými pohledy na historické  centrum a pronikání funkcionalistické architektury do jeho okolí zaujmout hlavně místní návštěvníky, většina festivalových hostů v nich ale postrádala větší dávku invence, jakou měly třeba Kállayovy záběry z poválečné Bratislavy, představené na loňském festivalu. Velmi záslužné bylo uspořádání nevelké retrospektivy poněkud zapomínaného Stana Pekára. Do slovenské dokumentární fotografie 70. a 80. let, v níž stále dominovalo Martinčekovo a Kállayovo poeticko-romantické pojetí, přinesl spolu s Jozefem Ortem-Šnepem, Jurajem Bartošem nebo Ĺubem Stachem záměrně antiestetizující syrový pohled na obyčejný život obyčejných lidí. I když ne všechny jeho fotografie prošly sítem času a žánrovité figurky prodavačů na bratislavském trhu dnes neobstojí vedle silných záběrů svobodných polských dělnic na ubytovně,  boxerů v šatně či účastníků pikniku, je jasné, že už si dávno zasloužil shrnující výstavu a publikaci, jakou mu  nyní připravili Petra Hanáková s Aurelem Hrabušickým. Samostatné výstavy měli přední současní dokumentaristé Martin Kollár a Andrej Balco. Zatímco Kollár představil ukázky z dosud nedokončeného cyklus Tranzit, v němž ve svém výrazně subjektivním pojetí akcentuje grotesknost a absurditu života v současné Evropě, zmítané krizí, Balco vystavil výrazně pozměněný cyklus Domésticas, mnohostranně ukazující vztahy brazilských sluhů a jejich zaměstnavatelů. Původní koncept, založený na pevně svázaných trojicích snímků, byl nyní proměněn zařazením řady signifikantních detailů interiérů. Jana Hojstričová se v nových cyklech, představených v Galerii města Bratislavy, zaměřila na rodinu. V Rodinném portrétu se přiblížila dokumentární tvorbě a vytvořila jednoduché, ale velmi sugestivní fragmenty těl členů vlastní rodiny, zatímco v souboru Unavená domácnost prostřednictvím výrazně inscenovaných snímků žen, jakoby splývajících s interiéry obývacích pokojů, symbolicky zobrazila postavení osamělých matek, které opustili manželé a jejich svět se zúžil hlavně na starost o děti a domácnost.

Hlavním tématem letošního festivalu měly být menšiny. Z finančních důvodů se však nepodařilo do Bratislavy získat nově koncipovanou Koudelkovu výstavu Cikáni. Nejrozsáhlejší částí tohoto tematického oddílu tak byla expozice Na cestě, kterou Bohunka Koklesová sestavila z prací pěti autorů – Čecha Karla Cudlína, Rusky tatarského původu Lajli Kuzněcovové, Maďara Tamáse Revese a a ve Spojených státech žijících Slováků Michala a Lídy Suchých. Od jejich tradičního jemně romantizujícího pohledu na život Romů v různých částech světa se prudce odlišovaly ostře barevné portréty Šymona Klimana z výstavy Krásní lidé. Autor v nich porušil stereotypy při zobrazování obyvatel romských osad, které vyfotografoval v jejich nejlepších šatech za použití principů idealizující módní fotografie. Klimanův originální soubor, známý už z Prague Biennale 4, by si však zasloužil podstatně větší prostor než jednu nevelkou místnost ve Středoevropském domě fotografie. Výsledek mnohaleté soustředěné práce při zachycování specifického životního stylu Rusínů představili v expozici na Bratislavském hradě a v knižní publikaci Tomáš Leňo s Jozefem Ondzikem. V jejich vizuálně silných černobílých snímcích se mnohdy prolíná tradiční humanistický pohled na rurální a religiózní život specifické rusínské komunity se smyslem pro humor a výstižné konfrontace několika motivů.

Česká fotografie, které bratislavský festival obvykle dává velký prostor, byla tentokrát zastoupena jenom dvěma samostatnými výstavami. První z nich připomněla tvorbu reprezentantů druhé generace českých surrealistů ze skupiny Ra Viléma Reichmanna a Miloše Korečka. Na druhé, daleko rozsáhlejší expozici v Domě umění představil Pavel Mára především nejnovější cykly výtvarně stylizovaných fotografií s motivy těl Vzpomínka a Negativní hlavy, ale vrátil se i ke starším Madonám a několika drobnějšími ukázkami připomněl i některá předchozí díla. Mladší generace českých tvůrců zazářila na výstavě vítězů posledního ročníku mezinárodní soutěže Frame, kde hlavní cenu obdržela Anna Gutová s Gabrielem Fragnerem za cyklus I Love My Family, s níž se autoři stylizovali do typické české rodiny z doby normalizace. Samotné snímky, mnohdy pořízené ve stylu vybledlých rodinných momentek, umocnila instalace za použití kýčovitých rámů z bazaru a sektorového nábytku. Fotografická tvorba z Polska, která díky mladým autorům v posledních letech prošla výraznou proměnou a stále více se uplatňuje i na zahraniční scéně, byla reprezentována  jemně melancholickými pracemi Andrzeje J. Lecha, nepochybně obrazové i technicky kvalitními, ale přece jenom už stojícími mimo nejaktuálnější tendence. K nejlepším expozicím autorů z postkomunistických zemí patřila výstava velkormátových záběrů studené a nabubřelé architektury různých socialistických hotelů, kulturních domů či hotelů od Slovince Romana Bezjaka. Skutečnost, že Bezjak už mnoho let žije v Německu, jistě ovlivnila i styl jeho záměrně stroze deskriptivních záběrů, navazujících na díla představitelů Düsseldorfské školy fotografie.

Poněkud okrajové tentokrát bylo zastoupení tvorby ze západní Evropy. Expozice 100 x z dějin francouzské fotografie sice přinesla ukázky děl mnoha slavných autorů včetně Andrého Kertésze, Jacquese-Henriho Lartiguea nebo Henriho Cartiera-Bressona, vždy šlo ale jenom o jedinou fotografii a navíc většinou o novou zvětšeninu či dokonce reprodukci. Rakouský fotograf a bývalý oblíbený model představitelů vídeňského akcionismu Heinz Cibulka vystavil další čtveřice volně propojených snímků, které bez výraznější změny rozmnožuje už téměř čtyři desetiletí. Příjemně překvapil Němec Walter Bergmoser, jenž odešel od dřívějších chladných postkonceptuálních prací k daleko komunikativnějším autoreflexívním dílům, v nichž symbolicky reagoval na smrt rodičů a další osobní zážitky. Dramaturgickým omylem bylo zařazení povrchně efektních portrétů Williama Roppa. V tvorbě tohoto Francouze, horlivě se prosazujícího na mnoha fotografických festivalech, najdeme i kvalitnější práce, kýčovitý soubor  Rozcestník mezi ně ale určitě nepatří. Skutečnost, že výrazné počítačové manipulace mohou vést k daleko hlubším dílům, ukázal projekt Evropského měsíce fotografie Disturbances, z něhož kurátorka Michaela Bosáková vybrala pro uvedení v Bratislavě fascinující ukázky virtuálního světa, jaké za pomocí digitálních technologií vytvořili invenční autoři.

Největšími diváckými lákadly Měsíce fotografie (samozřejmě vedle expozice řemeslně dokonalých, ale místy rutinních snímků z měsíčníku National Geographic) byly výstavy dvou klasiků světové fotografie Roberta Capy a Lewise W. Hinea. Capovu retrospektivu připravilo Maďarské národní muzeum v Budapešti, které před čtyřmi lety koupilo z Mezinárodního centra fotografie v New Yorku přes devět set nových zvětšenin z původních negativů. I když je Capa známý především jako válečný fotoreportér, přehledně rozčleněná reprezentativní výstava ve Slovenské národní galerii zahrnovala vedle nejslavnějších záběrů z občanské války ve Španělsku, z druhé světové války nebo z bojů v Indočíně také mnoho jeho bezprostředních fotografií z každodenního života v různých zemích stejně jako portréty Pabla Picassa, Ingrid Bergmanové, Johna Steinbecka a dalších slavných osobností. Samotné fotografiemi byly doplněny ukázkami časopisů, v nichž Capa ve zlaté éře fotožurnalistiky publikoval rozsáhlejší fotoeseje. Z tvorby amerického průkopníka sociální fotografie Lewise W. Hinea z fondů Domu George Eastmana v Rochestru byly ve značně přehuštěné instalaci v Mirbachově paláci v nových zvětšeninách představeny dva soubory – dodnes silný cyklus, ukazující drastické podmínky, v nichž byly v dolech, tkalcovnách nebo na farmách před 1. světovou válkou  zaměstnávány a vykořisťovány statisíce dětí, a soubor o odvážné práci stavebních dělníků při výstavbě newyorského mrakodrapu Empire State Building, obsahujícímu vedle ikonických snímků i některé slabší práce.

            Ohromným oživením Měsíce fotografie byl už potřetí paralelně probíhající OFF_festival, organizovaný malým týmem mladých nadšenců pod vedením Dušana Kochola. Tomu se tentokrát podařilo naprostou většinu výstav – třináct autorských a šest skupinových, sestavených slovenskými, českými a polskými fotografickými školami - umístit do dlouho opuštěné budovy Pisztoryho paláce, bývalého Leninova muzea s pozůstatky komunistické výzdoby. Letošní festivalové téma Beauty and Bizzare v ní mělo ideální prostor, který byl během impozantní vernisáže ještě umocněn projekcemi a hudbou. Vedle výstav v této sugestivním prostředí, které kromě studentských prací z FAMU, zlínské Univerzity Tomáše Bati, Institutu tvůrčí fotofrafie SU v Opavě, Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě a Univerzity umění v Poznani zahrnovaly i expozice dalších autorů (hlavní cenu například dostal Dany Peschl, Slovák žijící v Praze, za nápadité digitální montáže z cyklu Do hor, soubor přízračných snímků lidí v masopustních převlecích vystavil významný francouzský fotograf Charles Fréger), bylo v programu OFF_festivalu i několik dalších expozic, například přehlídka výsledků tří fotografických dílen, organizovaných profesorem bratislavské VŠVU Ĺubem Stachem, nebo výstava silných fotografií z krematoria od Roberta Kisse. Oba bratislavské festivaly jsou jinak zaměřené, proto mohou výborně koexistovat a prospěch z toho mají hlavně diváci, kteří tak najednou mohou vidět daleko větší počet výstav.  Zatímco Měsíc fotografie už tradičně navštěvují významní fotografové, kurátoři, galeristé a pedagogové fotografických škol, OFF_festival přitahuje svou nonkonformní atmosférou především mladé publikum. Vzájemná spolupráce se však teprve rozbíhá, což bylo vidět hlavně v nešťastném organizování vernisáží ve stejný den a stejnou hodinu nebo v neexistenci společné programové brožury, jaká běžně vychází na festivalech v Madridu, Houstonu, Lodži nebo Krakově.  

                                                                                              Vladimír Birgus

Zdroj: Ateliér 1/2013