Archiv

Výstava Na cestě - On the road – Unterwegs je přehlídkou fotografií sedmi fotografů, kteří do své volné tvorby více či méně zařazují záběry, které jsou nasnímány během jízdy dopravními prostředky. Na výstavě jsou zastoupeni, jak autoři jejichž pohled je spíše dokumentárního rázu, tak i tvůrci, kteří inklinují k expresivnější formě vyjádření svých pocitů z cesty. Někdo fotografuje z pozice řidiče, jiní se nechávají vozit a fotografují z bočních oken vozidel. Někteří vystavující umělci nepopírají inspiraci beatnickou literaturou a automobil, vlak či loď je pro ně únikem z civilizace, pro jiné je automobil či vlak nutnost či pracovní nástroj jak se posunout z bodu A do bodu B. Pojítkem, které však všechny spojuje je pocit a nálada, kterou při jízdě zažívají. Část vystavujících fascinuje barva, určitá monochromatičnost „cesty“, jiní hledají na své cestě příběhy, jakési útržky z „ palubního deníku“, okamžiky, v nichž se vizualita otevírá interpretaci, imaginaci a osobnímu pocitu, cesta se zde stává faktem i stavem nitra. Výstava se snaží ukázat celé spektrum pohledů, kdy každý z autorů má svůj specifický pohled na fenomén cesty, cestování, dálek, toulání se a hledání osobní svobody.                                                

 Dramaturg výstavy a jeden z vystavujících Václav Němec

Martin Wágner

Fotograf, který cestuje daleko od domova vlastním autem, si tak trochu připadá jako šnek, který si táhne svoji ulitu stále s sebou a má možnost se do ní ukrýt před okolím. Má možnost svobodně se rozhodnout kdy a kam vyrazit, ale zároveň se připravuje o tu báječnou možnost seznámit se s místními lidmi při několikahodinovém čekání ve frontě na vlakovou jízdenku. Auto mě nutí překonávat několikatisícové vzdálenosti za den nebo dva, ale odvádí mě od klidného procházení se i několik dní na jednom jen zdánlivě nezajímavém místě. Vždyť tolik míst se dá díky autu navštívit za krátký čas. Až člověk zjistí, že viděl vše, ale zároveň skoro nic. Fotograf musí chodit a chodit a hledat

Martin Wágner se narodil v­ roce 1980 v ­Praze do rodiny reklamních písmomalířů. Dětství prožil v­ pražských Strašnicích.         Po základní škole absolvoval Pražskou fotografickou školu a ­učiliště, poté nastoupil na Institut tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě. Od dětství toužil po návštěvě států bývalého Sovětského svazu, kam se poprvé podíval v ­roce 1994.        Od roku 1997, kdy mu bylo 17 let navštěvuje Rusko a ­Ukrajinu pravidelně, přičemž se soustředil na neturistické destinace. Opakovaně uspěl v ­soutěži Czech Press Photo (v roce 2008 2. místo v kategorii Každodenní život, v roce 2009 3.místo           ve stejné kategorii, v roce 2010 2. místo v kategorii Reportáž, v roce 2011 2. Místo v kategorii Každodenní život a konečně v roce 2012 v kategorii Každodenní život zvítězil)  naposledy se snímky zachycujícími místa bývalých sovětských gulagů. Wágner pracuje ve své firmě zabývající se profesionálním tiskem výstavních fotografií. Mezi jeho stálou klientelu patří mimo jiné Karel Cudlín, Jiří Hanke nebo Dana Kyndrová. Vystavoval v řadě míst České republiky, Slovenska ale i ve Vídni, Varšavě,  Moskvě, Jekatěrinburgu, Nižným Novgorodu a na Sachalinu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Václav Němec

Když v roce 1951 Jack Kerouac dopsal román Na cestě, vůbec netušil, jaký ohlas bude jeho kniha mít. Tisíce lidí se stejně jako hrdinové románu pustili na „svou cestu“. Román nemá zápletku, je to neustálé popisování krajiny, přírody a míst, kde se hlavní postavy knihy Sal a Dean ocitají na své „Tour de America“. Cyklus mých fotografií, volně inspirován tímto románem, také nemá zápletku. Je to pohled z okna spolujezdce (řidičák už mi propadl a nikdy jsem   ho vlastně nevyužil) ze zadního sedadla (jsem velmi špatný navigátor a mé místo je tudíž na zadní sedačce) na krajinu, přírodu a místa, která jsem na svých toulkách s přáteli či s rodinou zahlédl z okýnka automobilu.

Narodil se v roce 1965 v Českých Budějovicích. Student magisterského studia na  Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě, dramaturg výstav v kině Kotva v Českých Budějovicích. Ve svém nekonečném fotografickém „on the road“ cyklu Zápisník se autor nesnaží ani tak zdokumentovat místo svého dočasného pobytu, jako spíše zaznamenat vizuální            a výtvarné, avšak i pocitové a symbolické aspekty reality. Zobrazuje motivy, které rezonují s jeho vnitřním světem. Snaží se,   aby každá jednotlivá fotografie byla svébytným obrazem vycházejícím z reality. Autor své fotografie zásadně nearanžuje, pracuje z útržky žitého světa. Tato výstava zcela vybočuje z jeho volné tvorby. Barevné fotografii se věnuje minimálně. Vystavoval v řadě míst České republiky a jeho prezentace byly promítány i v zahraničí. V roce 2011 mu vyšel v nakladatelství Štěpánová Eliška – Měsíc ve dne v nákladu 500 ks 28 stránkový katalog. Žije a pracuje v Českých Budějovicích.

Josef Moucha

Generaci po generaci dědíme odvěkou otázku Kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme. Prchavou odpověď aby jeden pohledal... Proto nám pořád vycházejí parafráze: Já jsem Cesta, pravda i život!

Významný český fotograf, teoretik a kurátor se narodil v roce 1956 v Hradci Králové. Na Karlově univerzitě v Praze vystudoval periodický tisk spolu s televizní a filmovou žurnalistikou (1975-1980). Publikuje nejčastěji v časopisech Host, A2, Ateliér.            V období 1990-1995 byl redaktorem Revue Fotografie. Od roku 1980 uspořádal řadu osobních i kolektivních výstav. Koncem 80. let spoluzaložil  občanské sdružení Aktiv volné fotografie (dnes FotoForum Praha), roku 1991 galerii Pražský dům fotografie. Podílel se na různých teoretických i praktických projektech, mimo jiné s kolektivem autorů na sborníku Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945-1989 (2001), výrazně přispěl do obsáhlého katalogu Fotogenie identity / Paměť české fotografie (2006). Samostatně vydal eseje o historii fotografie a technických obrazech Zážitek arény (2004) a novelu Mimochodem (2004). Od poloviny 90. let působí ve svobodném povolání.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Michal Popieluch

Základní myšlenkou celého cyklu je expresivní vizuální formou interpretovat stav mysli a různé osobní prožitky z cest autem v přísně vymezeném prostoru silnice a prostoru kabiny auta. Celý cyklus by měl navozovat dojem filmu, příběhu- osobního road movie.

Michal Popieluch se narodil v roce 1973 ve Frýdku – Místku, v roce 1992 absolvoval gymnázium ve Frýdlantu nad Ostravicí, v roce 1997 ukončil titulem Mgr. studium Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a v roce 2010 titulem MgA. Institut tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě. Nyní pracuje jako učitel studijního oboru  polygrafie na SŠHOP v Českém Těšíně, jako externí fotograf Muzea Těšínska v Českém Těšíně a jako lektor fotografických kurzů. Též je provozovatelem studia velkoplošného fineartprintu, komerční fotografie a grafického designu. Ve své volné tvorbě se zaměřuje na subjektivní dokument s přesahy do výtvarného umění. Vystavoval po celé České republice, v Kotvě se představil již svoji výstavou Cestograf.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Marek Malůšek

Uvězněn v karosérii vlastního vozu se mi často vybavuje někdejší představa nekonečné osobní svobody, která měla přijít záhy po té, co budu konečně dospělý a samostatný. Spoušť fotoaparátu jsem zmáčknul nejčastěji v situacích, kdy jsem projížděl místy, která ve mně probouzela intenzivní touhu stát se znovu zlobivým klukem, který se umí na pár dnů jen tak ztratit, který umí sebebláznivější nápad proměnit s úsměvem ve skutečnost, který se ještě může toulat, který se ještě umí hrát. Nemohl jsem ale zastavit, spěchal jsem. Soubor Na cestě je připomínkou reálné vlastní nesvobody postavené na kontrastu vzpomínek na četbu beatnické poezie a prózy a černobílých záběrů krajiny realizované skrze přední sklo automobilu. Je připomínkou způsobu života, který jsem si sám zvolil. Soubor vznikal v letech 2008 až 2010.

Marek Malůšek (*1975). Fotograf, pedagog a hudebník. Od roku 2002 je učitelem Výtvarného oboru Základní umělecké školy Uherské Hradiště, oboru fotografie. V letech 2005 – 2006 působil na SUPŠ v Uherském Hradišti. V současné době působí jako odborný pedagog oboru Užitá fotografie a média na Střední škole uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí.
Je iniciátorem, kurátorem a spoluorganizátorem řady fotografických výstav a soutěží. Organizuje fotografické dílny a projekty zaměřené především na práci s mládeží. Je zakládajícím členem občanského sdružení FotoMosty, členem Iniciativy za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti a garantem projektu Galerie Myší díra. Ve své volné tvorbě se věnuje dokumentární, portrétní fotografii a konceptuálním projektům. Své fotografie prezentuje od roku 2004 na samostatných               i společných výstavách.

Studium:
- Lidová konzervatoř v Ostravě, obor Výtvarná fotografie
- Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě
- Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Pedagogické studium učitelů uměleckých odborných předmětů             v základní umělecké a střední odborné škole
- Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, magisterské studium
- Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, doktorské studium

Jindřich Čermák

Cyklus nazvaný AutoNONstop vzniká průběžně po dobu několika let. Snímám
v něm proměnlivost scenérií viděných z auta. Krajina se nikdy neopakuje
ve svých projevech a mne těší, když se mi daří její podoby zachytit.

Fotograf Jindřich Čermák se narodil v roce 1976, žije v Jesenici na Rakovnicku. Je členem fotografické skupiny Ohnestrom ,     (v kině Kotva se představila v roce 2008 a v českobudějovickém knihkupectví Kanzelsberger v roce 2011 výstavou Tichá pošta). Je jedním ze zakládajících členů fotografického uskupení LP5 a každoročním účastníkem uměleckého festivalu Chebské dvorky. Studoval a nedostudoval ITF při Slezské univerzitě v Opavě. Jako odborný asistent spolupracuje  při letních workshopech velkoformátové fotografie ve Slavonicích s pedagogem Institutu tvůrčí fotografie v Opavě RNDr. Petrem Velkoborským, CSc.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Petr Drábek

Krajina dálnice, mostů, velkoměst běží a běží jako pás comicsu za okny z netříštivého skla. Sedím, je v tom napětí, vnímám, abych spatřil zákmit přítomnosti, ve zpětném zrcátku, přes okenní tabuli, obraz nese svůj význam. Moře rozblýskané sluncem, víření mlhoviny, šálek čaje, expressa, dešťové kapky, duhy neonů,  jsem divák v kině,  jsem režisér, svobodný, v rukou kameru, mysl se mění, obraz parkuje, nový film začíná.

Narodil se v roce 1971 ve znamení Kozoroha. První impuls k fotografování dostal od svého tchána fotografa Cyrila Gajdíka a v roce 2001 si pořídil svůj první fotoaparát (do té doby se věnoval  hudbě). Od roku 2004, kdy se na fotodílně v Popradě seznámil s významnými fotografy Markétkou Luskačovou a Jindřichem Štreitem, se věnuje fotografické tvorbě naplno. Absolvoval bakalářský program na Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě a v současné době dále pokračuje v navazujícím studijním programu magisterském. Většina jeho tvorby patří do dokumentární fotografie. Na jedné straně to jsou sociologicky zaměřené cykly o různých přesně vymezených skupinách lidí (Lidé na poutích, Malované děti, O lidech z mého domova, Beton-ART-ka a cyklus fotografií Můj domov je, kde jsem já, z romských osad na východním Slovensku) a druhou oblastí je subjektivní dokument (Život města Hodonína, Stoptime, Sweet Fun, good day). Ke svým tématům se opakovaně vrací. Petr Drábek vystavoval po celé České republice, ale i v zahraničí. Je jedním ze spoluorganizátorů hodonínského fotofestivalu Fotokošt a pravidelných fotografických setkání na  Výklopníku v Sudoměřicích na Moravě.

Roman Vondrouš, z cyklu Dostihy

V  historii největší soutěže novinářské fotografie World Press Photo v Amsterodamu až dosud jenom tři Češi získali první místo v některé z kategorií. Záhy po založení soutěže, která tehdy probíhala v Haagu,  slavil nečekaný úspěch tehdy dvacetiletý fotoreportér Stanislav Tereba se svým snímkem promáčeného fotbalového brankáře Miroslava Čtvrtníčka Brankář a voda, který vyhrál hlavní cenu a byl vyhlášen fotografií roku 1958. Dnes by vítězství takové poklidné fotografie z událostí, která nijak nezahýbala světovými dějinami,  bylo zřejmě nemyslitelné. Hned o rok později vyhrál kategorii žánrových snímků Vilém Kropp za záběr Provinilec, ukazujícího malého chlapce, káraného učitelkou v mateřské školce. Na další vítězství česká potom česká fotožurnalistika čekala dlouhých osmatřicet let, dokud Antonín Kratochvíl, tehdy ještě žijící ve Spojených státech, ale soutěžící za Českou republiku, nevyhrál kategorii portrétních sérií za expresivní černobílé portréty herce Willema Dafoea. V roce 2003 se Kratochvílovi podařilo vyhrát hned dvě kategorie:  ve Všeobecných zprávách zvítězil jeho snímek obchodníků s drogami z vězení v Barmě a v kategorii Příroda a životní prostředí byla nejvýše oceněna Kratochvílova fotografie konžské ženy prodávající maso zabitých zvířat. Na World Press Photu uspěli i další čeští fotografové, například Bedřich Kocek, Zdeněk Lhoták, Roman Sejkot, Jan Šibík či Michal Novotný, ale žádný z nich se nedostal až na vrchol v některé z kategorií. 

VRoman Vondrouš, z cyklu Dostihy

Až nyní přišla z Amsterodamu skvělá zpráva, že na World Press Photo 2013, do něhož zaslalo 5666 fotografů ze 124 zemí celkem 103 481fotografií, obdržel 1. cenu v kategorii Sport – série mladý fotoreportér z ČTK Roman Vondrouš.  Jde o cyklus, který není jenom dílem náhody, kdy se fotografovi podařilo za pomocí rychlého motoru zachytit nějaký vypjatý okamžik. Ne, Vondrouš mnohostranně a mnohovrstevnatě ukazuje dostihový sport od záběru z přípravy žokejů v zákulisí a slavnostního defilé přes dramaticky zobrazenou samotnou jízdu (k vizuální působivosti některých záběrů v nemalé míře přispěla i chumelenice, v níž  se loni jela Velká pardubická) až po osobní tragédii jezdce, který spadnul z koně. V souboru sice dominují snímky z Velké pardubické, důležitou roli mají i záběry z jiných dostihů. Roman Vondrouš se systematickému fotografování dostihů už věnuje dvanáct let a  i bakalářskou teoretickou práci na Institutu tvůrčí fotografie SU, kde nyní studuje v 5. ročníku, věnoval neprávem zapomínanému pardubickému fotografovi Vladimíru Davidovi, jenž se specializoval na fotografování dostihů.  Jeho tvůrčí rádius je ovšem mnohem širší. Vondrouš si i při náročné univerzální práci fotoreportéra tiskové kanceláře dokáže uhájit prostor pro vlastní tvorbu, jak o tom svědčí třeba sociologicky pojatý cyklus Chataři či rozsáhlý soubor Fragmenty metropole, invenčně vyhledávající nečekané vizuální kvality v prostředí pražských sídlišť a periférii (za ten také předloni obdržel Grant Prahy v soutěži Czech Press Photo, kde je svými dosavadními jedenácti cenami jedním z nejúspěšnějších účastníků). Pro studenty Institutu tvůrčí fotografie je to už třetí velký úspěch v soutěži World Press Photo: v roce 2007 vyhrál Rafał Milach první cenu v kategorii Umění a zábava za sugestivní cyklus portrétů vysloužilých artistů Mizející cirkus a loni obdržel další polský student Tomasz Lazar druhou cenu v kategorii Lidé ve zprávách za expresivní záběr z newyorské akce Okupuj Wall Street. Výsledky soutěže mnohdy vyvolávají velké diskuse a kvalita oceněných snímků mnohdy hodně závisí na složení poroty. Je však pravda, že žádná větší přehlídka novinářské fotografie, kterou by v desítkách měst po celém světě viděly miliony lidí, neexistuje.

                                                                          Vladimír Birgus