Menu

Archiv

září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

27/7/2014

Marek Malůšek

23/7/2014

Lenka Bláhová

18/7/2014

Lidé a privátní příběhy. Výstava Václava Podestáta promlouvá sice o druhých, ale prozrazuje i něco o něm.

pátek 11. července 2014 7:08 Autor: Ivan Augustin
Podestát Krakow 2006

OPAVA, KLATOVY, KLENOVÁ - K místům, s nimiž doc. Mgr. Václav Podestát spojil své tvůrčí aktivity, se díky Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity řadí už více než 15 let také Opava. Doma je však V. Podestát v západních Čechách. Z Kralovic do Klenové, kde nyní vystavuje, to tedy nemá nijak daleko.

Ti, kdo četné prezentační aktivity pedagogů a studentů ITF sledují ze sídelního města Slezské univerzity, považují dodnes za výjimečnou Podestátovu výstavu Lidé instalovanou nejprve v lednu a v únoru 2004 v Kabinetu fotografie Domu umění, na jaře téhož roku v Poznani a do třetice na podzim před deseti lety v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě. Její katalog opatřený úvodním textem prof. PhDr. Vladimíra Birguse, vedoucího ITF, a s přesvědčivostí graficky ztvárněný doc. akad. malířem Otakarem Karlasem, dalším z těch, kdo se podílejí na vedení talentů oboru Tvůrčí fotografie, postihl podstatu dlouhodobého cyklu Lidé V. Podestáta bez toho, že by za ním dělal tečku. Necharakterizoval jej jako sociologický dokument, naopak upozornil na autorův vytříbený smysl pro objevování okamžiků na rozhraní skutečnosti a snu a akcentoval i skutečnost, že soubor nevzniká izolovaně od aktuálních proudů ve fotografii.

Foto: Ivan AugustinKdyž jsme pak zralou osobnost V. Podestáta (1960) připomněli dosud naposledy v závěru loňského roku při příležitosti ohlédnutí za jeho habilitací na Vysoké škole výtvarných umění (VŠVU) v Bratislavě, uvedl, že příprava habilitační práce i habilitační přednášky (v obou rekapituloval vlastní tvorbu, publikační a pedagogickou činnost) si vyžádala jak čas, tak omezení jiných aktivit. „Proto mi v ledničce leží filmy s černobílou tvorbou z posledních dvou let. Snad se na ně teď konečně dostane a některé snímky budu moci zařadit do připravovaného výběru pro výstavu v Galerii Klatovy-Klenová,“ prozradil tehdy.

Čas rovněž kmenovému pedagogovi ITF rychle letí a zmiňovaná výstava v Purkrabství hradu Klenová už několik týdnů probíhá (15. června - 17. srpna). Na vernisáži samozřejmě nechyběl zasvěcený znalec Podestátova díla V. Birgus a v instalovaném souboru se návštěvníci setkají i s ukázkami barevných fotografií, k jejichž veřejné prezentaci přistupuje autor teprve od roku 2008, zatímco s jeho černobílou tvorbou se setkáváme už od poloviny osmdesátých let. Ostatně právě tehdy začal rodák z Kralovic jezdit ze severního Plzeňska na Horní Bečvu do Beskyd na konzultace Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů. Jak známo, Horní Bečvě zůstává věrný rovněž ITF; po pracovním setkání v závěru června sem znovu studenti a pedagogové přijedou na počátku října.

Pro letní sezónu Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici připravil V. Podestát výstavu soch Stanislava Hanzíka (1. července - 28. září), takže se lze nyní na západ Čech vydat jak po jeho tvůrčích, tak kurátorských stopách. A komu by to nestačilo, tomu chebská Galerie 4, nejstarší fotografická galerie v naší zemi, nabízí v době od 4. července do 30. srpna výstavu Monotýpie z cyklu Slovenská fotografie, jíž své práce představuje významný autor a bratislavský vysokoškolský pedagog Ľubo Stacho (1953), jehož dlouholetý úzký vztah k ITF založený především na osobních kontaktech s V. Birgusem a J. Štreitem a projevující se na četných formách spolupráce VŠVU s opavským uměleckým pracovištěm je všem zasvěceným velmi dobře znám.

Foto: Ivan AugustinAle vraťme se naposledy k souboru Lidé a privátní příběhy V. Podestáta. Platí pro něj plně Birgusova slova, jejichž parafráze zazněla rovněž na červnové vernisáži v Purkrabství hradu Klenová. „Každá Podestátova fotografie spoléhá na vnímavého diváka, na jeho schopnost a ochotu všímat si drobných detailů, objevovat kontrasty i analogie různých motivů v různých prostorových plánech, nacházet někdy až absurdní koexistence několika paralelních dějů, které vytvářejí zvláštní napětí. Téměř vždy s člověkem v hlavní roli, ale v zobecňující rovině není u díla V. Podestáta podstatné, zda vzniklo v Praze, Paříži, Rotterdamu nebo v Lužné u Rakovníka. Stejně tak nemá rozhodující význam ani datum, kdy byly fotografie pořízeny,“ říká V. Birgus a cyklus Lidé pokládá za nesporný vrchol Podestátovy tvorby.

Je to už 20 let, kdy V. Podestát absolvoval studium na katedře fotografie FAMU v Praze. O tři roky později se stal pedagogem ITF a od roku 2000 se datuje jeho členství v Syndikátu novinářů ČR. Vždy raději mluví o druhých než o sobě, vůbec nejraději však diskutuje při konzultacích s posluchači a citlivě vnímá jejich náhledy a názory na současnou fotografickou tvorbu. Uvědomuje si, že také v kontaktu s nimi je mezi lidmi a dialogem s nimi naplňuje své tvůrčí krédo. „Prostřednictvím pohledu na člověka chci něco vypovědět o druhých i o sobě,“ uzavírá a připojuje pozvání k návštěvě a prohlídce výstavy v Purkrabství hradu Klenová.

Podestát Olomouc 2006

 

18/7/2014

Výstavy fotografa Jindřicha Štreita mají sílu obohatit kulturní dění v centrech i v těch nejmenších místech země

OPAVA - Pro pedagoga Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty prof. Mgr. Jindřicha Štreita není léto obdobím odpočinku. Naopak, právě v jeho průběhu vyniknou autorovy výstavní aktivity realizované v řadě míst naší země najednou. Je tomu tak i v těchto dnech, kdy se lze s jeho tvorbou setkat v Praze, ve Žďáru nad Sázavou a na Šumavě.

Galerie ve věži Novoměstské radnice v Praze uvádí od 4. července až do 17. srpna „Možnosti dialogu“, společné vystoupení fotografa a malíře. S Pavlem Formanem (1977) pocházejícím z Bruntálu nevystavuje J. Štreit poprvé (představili se už např. také v opavském Domě umění). Slovy Johany Forman používá malíř detaily Štreitových fotografií pro svá díla, protože ho baví a jsou mu obsahově blízké. „Oba jsou z česko-polského pohraničí a vizualitu, kterou J. Štreit vytvářel jako dospělý a zralý umělec, Forman nasával jako dítě,“ konstatuje Johana Forman a hodnotu navozeného dialogu mezi fotografií a malbou spatřuje v posunu příběhů, v jejich převyprávění. „Forman si vypůjčuje v některých svých malbách detaily ze Štreitových fotografií a zasazuje je do nových souvislostí. Cituje. Malíř může použít fotografii jako filtr ke svým brýlím, přes které se dívá, což se v umění koneckonců děje už od 19. století,“ potvrzuje autorka v programovém textu vydaném pořadatelem výstavy, příspěvkovou organizací Novoměstská radnice.

Jiná z mnoha příspěvkových organizací vyvíjejících činnost v oblasti kultury, příznačně zvaná Kultura Žďár, se ve výstavní síni v přízemí Staré radnice ve Žďáru nad Sázavou z přelomu 16. a 17. století od 1. července zasadila o uspořádání neméně působivé prezentace, která fotografie J. Štreita umně kombinuje s dílem sklářské výtvarnice Moniky Vosykové. Výstavě „Černá a bílá“ nechybí nosná idea demonstrující spojení syrového a křehkého půvabu.

Jihlavská rodačka M. Vosyková, absolventka postupně Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, bývá představována jako sochařka tělem i duší, která sochařině zůstává věrná jak ve figurálních motivech, tak v minimalistické tvorbě ve skle. Jak říká, sochařskému zpracování se sklo brání a neposlouchá. Proto se ho snaží „zkrotit“ zcela osobitým způsobem, při němž nutí skleněným deskám přijmout v peci při teplotě 700°C tvar formy, na niž sklo ulehne. Z takto získaných skořepin, často opatřených povrchovým reliéfem, komponuje vícedílné nefigurativní objekty nebo jednodílné plastiky a objekty. Pracuje ale také se sklem tabulovým a skleněnými nitěmi, z nichž vytváří osobité artefakty.

Spojení Štreitových tematicky „černých“ fotografií vybraných z rozsáhlé kolekce Vítkovice a bílého skla M. Vosykové bylo už s ohlasem přijato při loňské letní prezentaci v Kroměříži a nyní je do 17. srpna nabízeno návštěvníkům historické budovy žďárské Staré radnice.

Koho by pak letní toulky zavedly na Šumavu, neměl by si určitě nechat ujít návštěvu klenotu šumavského Podlesí, starobylé vesničky v severozápadní části Jihočeského kraje, Dobrše na Strakonicku. O kulturu se tu stará sdružení pro obnovu Dobrše (SOD), občanské sdružení, jehož cílem je osvětová a kulturní činnost ve vztahu k místu jako ke zcela výjimečné vesnické lokalitě. V zámeckém křídle objektu někdejší školy probíhají už od 28. června hned čtyři výstavy. Vedle souboru Štreitových fotografií s názvem Chlévská lyrika, pro známou autorovu vesnickou tematiku tak typickým, se jedná o kolekci maleb Craiga Cahoona Barevné rytmy (Colourful Rhytms), autorský šperk Simony Kafkové s titulem Příroda_Poklad_Plast a Já a soubor kreseb Jáchyma Bartoníčka a Marcely Vichrové „Podlesí na kole“. Galerie Co Co v Dobrši na všechny uvedené výstavy návštěvníky zve do 8. srpna.

Repro: archiv SULetmý přehled současných aktivit J. Štreita znovu dokládá jeho dlouhodobé úsilí „poměřovat“ fotografii s dalšími obory výtvarné práce a prezentovat její mimořádnou schopnost s nimi navzájem živě komunikovat. V jeho případě je tato schopnost povýšena virtuozitou, jíž se mu v dokumentu podařilo dosáhnout. A jsou tu ještě další dva aspekty jeho někdy až horečné výstavní činnosti. První vyvěrá z touhy sledovat počínání mladších autorů, ať by se jejich zaměření mohlo na první pohled zdát fotografii na hony vzdálené. Tím druhým je pak věrnost myšlence prosazované jím už v letech, kdy na Sovinci organizoval výstavy tak, aby, byť v jakkoliv odlehlém místě, patřily všem, kdo si k nim najdou cestu. Nikdy nelitoval času ani námahy prezentovat výtvarnou tvorbu jako nedílnou součást vyspělosti života těch, kdo před materiálními požitky upřednostňují duchovní vyžití.

„Chlévská mrva, stejně jako kouř a dým Vítkovic mi vonět nepřestaly a nikdy nepřestanou. Je přece za nimi nesmírné lidské usilování těch, jejichž jména někdy znám, někdy pro mě zůstávají bezejmennými. A tak když se zamýšlím nad svou tvorbou, pokaždé si uvědomuji, že její sdělnost je založena na otevření mého srdce lidem, které zachycuji, a myšlence, kterou jim chci prostřednictvím fotografií jako uměleckého dokumentu předat,“ říká J. Štreit a v hlavě již nosí další prezentace svého obecně respektovaného díla. Tak v poslední srpnový den zahájí ve farním kostele Prozřetelnosti Boží v Šenově u Ostravy výstavu, jež připomene momenty ze života šenovské farnosti. Je připravována ke 250. výročí vybudování monumentální rokokové sakrální stavby, která bývá označována za „perlu“ Slezska.

 

Zdroj:http://inoviny.slu.cz/index.php/udalosti/1461-vystavy-fotografa-jindricha-streita-maji-silu-obohatit-kulturni-deni-v-centrech-i-v-tech-nejmensich-mistech-zeme

 

Autor: Ivan Augustin

18/7/2014

Dita Pepe vystavuje v |Ostravě

dita pepe vystavuje v ostravské krajské galerii

Na letní měsíce připravila Galerie výtvarného umění v Ostravě přehlídku tvorby fotografky Dity Pepe. Výstava nazvaná prostě „Dita Pepe“ představí tvorbu výrazné představitelky současné české fotografie v neobvyklé instalaci.

Ostrava – 3. července 2014               V úterý 8. července bude v 17 hodin v Domě umění v Jurečkově ulici 9, který spravuje Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO), slavnostně zahájena výstava „Dita Pepe“, která představí průřez tvorbou známé české fotografky. Vernisáž za osobní přítomnosti autorky uvede Jiří Jůza, kurátor výstavy a ředitel GVUO spolu s Jiřím Siostrzonkem z Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Výstava bude k vidění do 14. 9. 2014.

Fotografka Dita Pepe patří k výrazným představitelům současné české fotografie. Pozornost upoutala zejména svým cyklem Autoportrétů, který byl uveden na významných přehlídkách a získal mnohá ocenění. Cyklus Autoportréty se prolíná autorčinou tvorbou již několik let. Jako intenzivní sonda rozvíjí nejen témata mezilidských či rodinných vztahů, ale i postavení člověka ve společnosti a závažnou otázku svobody volby jednotlivce, jejíž dopady se pak zračí v jeho životním stylu. Umělkyně do obrazu aktivně vstupuje a stává se rozhodujícím a význam nesoucím nástrojem, prostředkem čtení obsahu.

V následujících cyklech (Slečny, Intimita, Měj ráda sebe sama) se inscenovaná fotografie v hledáčku Dity Pepe stává jak zprávou o hlubokých příbězích žen a sociologickou sondou, tak možností poznat sama sebe a nacházet své zakotvení v životě, svou intimitu. „Pozoruhodná je Ditina vůle a snaha o porozumění a vcítění se životního příběhu portrétovaného člověka. Autorka se sice nemůže stát jeho autentickou součástí, ale svou schopností nacházet univerzálnost v jednotlivostech vytváří neobyčejně intenzivní celek, který se stává neopomenutelným,“ komentuje tvorbu Dity Pepe kurátor výstavy Jiří Jůza, ředitel Galerie výtvarného umění v Ostravě. Sama autorka ke své tvorbě říká: „Cítím se jako fotografka důležitá, mám co říct. Fotoaparát je moje třetí oko a fotografování má obsese.“

Nedílnou součástí výstavního projektu jsou nejen osobní výpovědi portrétovaných, ale také specifický prostor, který není typický pro fotografické výstavy.

Výstavu „Dita Pepe“ doprovází monografie „Měj ráda sama sebe“, kterou připravila Barbora Baronová a vydalo ji nakladatelství wo-men ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Ostravě.

Expozice bude v Domě umění GVUO otevřena do 14. září denně mimo pondělí, a to od 10 do 18 hodin.

Plné vstupné činí 20 Kč a zlevněné 10 Kč, volný vstup je v neděli.

        

Dita Pepe se narodila roku 1973 v Ostravě. Několik let strávila v Německu a po návratu vystudovala fotografii na Slezské univerzitě v Opavě. Přednáší na Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě. Vystavovala na více než 30 autorských i skupinových výstavách u nás i v zahraničí a je držitelkou několika prestižních ocenění.

Partner