Menu

Archiv

únor 2021
říjen 2020
září 2020
srpen 2020
leden 2020
prosinec 2019
červen 2019
prosinec 2018
září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

16/4/2017

Rekordní Paris Photo 2016

 

            Loňské Paris Photo předčasně ukončily teroristické útoky v Paříži. Pro mnohé galerie tak účast byla ztrátová, protože velká část sběratelů nepřijela. Letošní jubilejní 20. ročník  Paris Photo byl proto očekáván s velkým napětím, zda se podaří naplnit celý gigantický prostor Velkého paláce, kde už několik let tento nejvýznamnější fotografický veletrh probíhá. Nakonec téměř stovka zájemců musela být odmítnuta a přes síto výběrové komise se dostalo 153 galerií a 30 nakladatelů z tří desítek států. Počet návštěvníků, kterých mezi 10. a 13. listopadem přišlo 62 tisíc (loni jich bylo téměř o polovinu méně), vytvořil nový rekord. S výjimkou hodin, určených pro odbornou veřejnost a novináře, se před vchodem neustále tvořily dlouhé fronty.

            Paris Photo totiž není jenom samotný prodejní veletrh, kde je možno vídět ohromné množství děl z historie a současnosti fotografické tvorby. V jeho programu jsou i kurátorsky připravené výstavy, přednášky, autogramiády, soutěž fotografických publikací. Je to místo, kde je možno potkat mnohé fotografické legendy – letos třeba Williama Kleina (bohužel už na invalidním vozíu), Elliota Erwitta (o holích), Joela Meyerowitze, Anderse Petersena, Josefa Koudelku,  Martina Parra, Pierra a Gillese, Alexe Webba a mnohé další.  Do Paříže se vypravilo přes osmdesát výprav z předních uměleckých institucí včetně Muzea moderního umění v New Yorku, Národní galerie ve Washingtonu nebo Muzea Viktorie a Alberta v Londýně. Ředitelé a kurátoři v nich doprovázeli bohaté mecenáše a doufali, že je iniciují k nákupu některých fotografií do svých sbírek. Samotná muzea totiž až na nepatrné výjimky typu Muzea J. Paula Gettyho v Los Angeles zpravidla nemají dostatečné fondy na nákup drahých fotografií a jsou odkázána hlavně na dary autorů a patronů. Kurátorka fotografické sbírky Pomipdouova muzea v Paříži Karolina Lewandowska mi prozradila, že její světově významná instituce má ročně na akvizice fotografických děl asi 200 tisíc eur, což stačí tak na zakoupení necelé půlky fotografie Jeffa Walla. Na všechno ostatní musí získat dárce. O tom, že se jí to daří, svědčila i expozice přírůstků Pompidouova centra z posledního desetiletí, která byla součástí Paris Photo, i fotografie  Věšák od Václava Chocholy,  jedna z autorových 39 dobových zvětšenin věnovaných jeho dcerou a vnukem. Sedm dalších je vystaveno v dlouhodobé expozici Pompidouova centra (v té předchozí byly čtyři fotografie Jaromíra Funkeho).

            Noví ředitelé veletrhu Florence Bourgeoisová a Christoph Wiesner, kteří jeho vedení převzali loni, se snažili rozšířit prostor pro kurátorsky sestavené expozice. V Čestném salonu v prvním poschodí Velkého paláce byly vedle ukázek ze sbírek Pompidouova centra a americké banky J. P.. Morgan, jednoho z hlavních sponzorů veletrhu, vystaveny také velkoformátové fotografie a rozsáhlé autorské série, vybrané v rámci sektoru Prismy. Klasik litevské fotografie Antanas Sutkus tam představil jednoduché, ale sugestivní černobílé portréty lidí, kteří přežili hrůzy ghetta v Kaunasu a ve Vilniusu, Kanaďan Edward Burtynsky předvedl  retrospektivu své dosavadní tvorby, často ukazující  destruktivní industriální zásahy do krajin, William Klein byl zastoupen mozaikou svých subjektivních dokumentů, módních snímků a portrétů z Paříže. Úspěch měla polská autorka Zofia Kuliková, jejíž ohromná montáž, symetricky složená z desítek symbolicky laděných inscenovaných fotografií, našla kupce za 190 tisíc eur.

            Samozřejmě to ani zdaleka nebyla nejvyšší cena z letošního Paris Photo. Globální velkogalerie Gagosian opět prodávala díla velkých uměleckých hvězd Andrease Gurského, Cindy Shermanové, Jeffa Walla, Richarda Avedona, Petera Lindbergha, Douglase Gordona a dalších za částky ve statisících eur.  Na rozdíl od minulých let, kde u nich neuváděla ani jména či názvy (ty přece každý zná!) letos k fotografiím popisky připojila. V obdobných relacích se prodávaly i fotografie některých dalších proslulých tvůrců Man Raye, Edwarda Westona, Andrého Kertésze, Irvinga Penna, manželů Becherových a dalších. Většinou šlo o vzácné dobové originály, ale například Howard Greenberg Gallery z New Yorku prodala posmrtnou zvětšeninu fotografie Diany Arbusové, vytvořenou Neilem Selkirkem v 75 exemplářích, za 370 tisíc eur.  Na nejprestižnějším veletrhu, kde jsou galerie pečlivě vybírány, bychom asi nečekali falza. Letos jich tam však několik bylo. Například jedna londýnská galerie vystavovala zjevné reprodukce Rodčenkových fotografií a fotomontáží a chtěla za ně tisíce eur (u některých dokonce tvrdila, že jde o staré vintage printy), už po několikáté bylo možno na Paris Photo vidět Sudkovy bromografie z portfolií vydaných v masových nákladech ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění nebo v Pressfotu nabízené jako originály. 

            Paris Photo dobře odráží vývoj popularity určitých trendů i autorů. Už řadu let je možno vidět vzrůstající oblibu dříve poněkud podceňované módní fotografie. Netýká se to jenom děl proslulých klasiků Horsta P. Horsta, Helmuta Newtona či Herba Rittse, ale i současných autorů, k jakým patří David LaChapelle nebo Vivianne Sassenová. V popředí komerčního zájmu samozřejmě stojí i fotografie výrazně upravované v počítači (v oblibě jsou třeba různé stylizace do portrétů starých mistrů), množí se trojdimenzionální díla, neustále se opakují povrchně efektní snímky složené z tisíců malých fotografií stejného motivu. Dále vzrůstá zájem o průkopnická díla z oblasti barevného dokumentu, která byla v Paříži zastoupena vedle prací Joela Meyerowitze, Stephena Shorea nebo Williama Egglestona i osobními momentkami Davida Hockneyho, který začátkem 70. let zachycoval své rodiče a blízké přátelé, nebo dosud téměř neznámými vytříbenými záběry z ulic Vancouveru, San Franciska, Portlandu a dalších měst vytvářel od padesátých do osmdesátých let Kanaďan německého původu Fred Herzog. Protože fotografoval na diapozitivy Kodachrome a své snímky nezvětšoval, zůstávaly jeho práce do nedávna mimo zájem galerií a muzeí.

            Bohaté zastoupení hned v několika galeriích letos měly velkoformátové fotografie Gregoryho Crewdsona, které svými promyšlenými aranžmá, invenčním využitím stylizovaných barev i precizností osvětlení, kombinujícího umělé a přirozené světlo, připomínají snové záběry z filmů. Velkou pozornost poutala především jeho nová díla, vzniklá v rurálních oblastech státu New York. Inscenovaná fotografie tvoří už dlouho jednu z dominant veletrhu, ale zdaleka to neznamená, že by byla zastoupena jenom kvalitními díly. Zdá se, že světová sláva dovoluje některým autorům vytvářet a prezentovat cokoliv bez ohledu na kvalitu. Příkladem letos byly třeba mimořádně nevkusné křečovité akty a portréty, které za pomocí různých manipulací udělali Asger Carlsen a Roger Ballen, autor starších skvělých portrétů z Jihoafrické republiky, volně navazujících na díla Arbusové. 

            Cena stánků na Paris Photo apriorně určuje, že většina vystavovatelů přiváží díla, která mají potenciál dobrého prodeje. Najdou se však i výjimky. K k takovým patřila netradičně instalovaná kompaktní expozice v bruselské galerii s příznačným názvem Sorry We’re Closed. Bohatý byznysmen Thierry Struvay ji sestavil z desítek amatérských snímků, po většinou nalezených na bleších trzích. Na různých festivalech a v muzeích jsme si už zvykli vídat podobné práce s nalezeným materiálem, jaké prezentují třeba výstavy kurátorsky připravené Holanďanem Erikem Kesselsem, na  fotografických veletrzích se však dosud příliš neobjevovaly. V malé míře se na Paris Photo objevily i fotografické dokumentace různých akcí z oblasti happeningu a body artu, jaké představovaly třeba práce reprezentantů vídeňského akcionismu.

            A jak byla v Paříži reprezentována česká fotografie? Bohužel musím opakovat, že výborně jenom co se týká děl klasiků, kde v různých amerických a západoevropských galeriích byla k vidění i ke koupi špičková díla Františka Drtikola, Josefa Sudka, Drahomra Josefa Růžičky, Jaroslava Rösslera nebo Jaromíra Funkeho, k nimž letos přibyly i práce Běly Kolářové. Z žijících českých autorů byli  zastoupeni jenom Josef Koudelka (jedna jeho fotografie z cyklu Cikáni stála 40 tisíc eur), Markéta Luskačová a v Německu žijící Jitka Hanzlová, která vystavovala novější cyklus o koních. Z mladší generace vůbec nikdo. Ani v přehlídce vítězů soutěže fotografických knih nebo mezi nakladateli jsme neměli nikoho. To bohužel pro postavení naší současné fotografie v mezinárodním kontextu není dobrá zpráva. Polští fotografové se v Paříži dovedou prosazovat mnohem lépe, jak o tom svědčilo zastoupení galerií Asymetria a Źak/Branicka přímo na veletrhu, výstavy Zofie Kulikové a Tomasze Gudzowatého v rámci cyklu Prismy či vítězství v v kategorii katalogů v soutěži fotografických knih Aperture / Paris Photo za publikaci Wojciech Zamecznik od Karoliny Puchalové – Rojekové a Karoliny Lewandowské. Ale naši polští kolegové byli aktivní i jinak – v galerii Le Bal uspořádali hojně navštívené přednášky a prezentace a v nedalekém baru ještě hojněni navštívený večírek Polish Paradise. Vypadá to, že se od našich severních sousedů musíme leccos učit.

Vladimír Birgus

Zdroj: FOTO, číslo 30/2016

 

Fotografie Zofie Kulik

Expozice nových akvizic Pompidouova centra

 Autogramiáda Pierra a Gillese

Expozice galerie Gagosian

Karolina Lewandowska, kurátorka fotografické sbírky  Pompidouva centra v Paříži, a Katarzyna Sagatowska

Cecil Beaton, Audrey Hepburnová, Eric Franck-Augusta Edwards, Londýn

Erwin Blemenfeld, reklama pro Vogue, 1950, Edwyn Houk Gallery, New York

Fred Herzog, Křižovatka na Powell Street, 1984, Equinox Gallery, Vancouver

Horst P. Horst, Mariel Maxwell, 1939, galerie Bernheimer

Richard Learoyd, Bezhlavý muž se zrcadlem, 2016, galerie Pace-McGill, New York

Sutezo Otono, Konstrukce, nedatováno, MEM Gallery, Tokio

4/4/2017

MONOGRAFIE ANDREJE BÁNA

zdroj Foto noviny 38/2017

Partner