únor 2021
říjen 2020
září 2020
srpen 2020
leden 2020
prosinec 2019
červen 2019
prosinec 2018
září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002


Graduates of the Institute of Creative Photography, Silesian University in Opava 1991-2006



Opava, Dům umění, Pekařská 12, June 22 – August 20, 2006

The exhibition is organised by the Institute of Creative Photography of the Faculty of Philosophy and Science, Silesian University in Opava, in cooperation with the  House of Art in Opava and  with financial supportfrom the Silesian University in Opava, the Ministry of Culture of the Czech Republic, the Staturory Town of Opava, the Statutory Town of Ostrava, the Moravian-Silesian Region, the State Cultural Fund of the Czech Republic, and the companies FotoŠkoda, Canon CZ and My Hotel.

Selection of photographs for the exhibition and catalogue: Vladimír Birgus
Graphic design of the catalogue: Otakar Karlas, Barbora Kuklíková
Catalogue (228 pages) published by Silesian Universty and KANT.

Over the past fifteen years the Institute of Creative Photography has changed beyond recognition. When the Silesian University was founded in 1991, many were sceptical, given that the Institute had for twenty years been part of the Association of Czech Photographers and that the method of study was distance learning. Today, however, the university is among leaders of six Czech further education institutions that offer photography as an independent field of study. During the past fifteen years the ICP's teaching staff has grown considerably, and the current nine permanent and ten visiting members of staff include a number of eminent photographers and photographic theorists. In the early days of the Silesian University none of the staff members had achieved senior academic qualifications, but the teaching staff now numbers one professor and three associate professors. Students used to have to provide all their own photographic equipment, but they are now able to use well-equipped studios, dark rooms and a computer room, and can also borrow professional cameras. There has been a sharp increase in the number of course applicants - this year almost three hundred applicants took the entrance exams, a record in our short history of photographic education. While at the beginning of the 1990s ICP students were almost all Czech and Slovak, today almost a third are foreign. Most are Poles and Slovaks, but there have also been students from Germany, the US, Italy, France, Croatia, Russia, Ukraine and Belarus. The most important thing, however, are the results of study, and what graduates go on to achieve. This exhibition is designed to provide something of a survey in this regard. Although it is the largest exhibition ever mounted by the Institute of Creative Photography, it is one of a number of public displays of the work of ICP students and graduates. It follows on in particular from two extensive exhibitions, ICP 25/5 in 1996, and ICP – Degree Work 1998-2003, which after premiering in Opava were shown in a number of Czech, Polish and Slovak cities.

Zuzana Blochová, Dita Lamačová, from the series Persona, 2005
Kovarova, Disco Misha, 2005
Agata Kubień, from the series Couples, 2004-2005
Lucia Nimcová, Uzhgorod, 2005
Tomáš Pospěch, from the series Look to the Future, 2004
Evžen Sobek, from the sries  My Homeland, 2004

The study programme at the ICP is extremely wide-ranging compared to some other schools. It does not use the studio system of teaching, where students are guided by one teacher the entire time, but allows all students to come into contact with a wide range of creative styles and opinions, as represented by various staff members. What is important is that students have a free choice in the supervisor and subject of their degree work. The credits system allows them to choose subjects in accordance with their interests, particularly in the higher years. Given that photographers' work is predominantly individual, combined distance-learning and on-campus study is proving to be a suitable method for those who, for various time- or work-related reasons, cannot travel to school daily. It is thus being introduced at an ever-greater number of schools, and the Academy of Fine Arts in Poznan recently modelled its system on that of the ICP. Although combined study offers a limited amount of time for lectures and consultations, this is at least partially compensated for by an ever-greater number of creative workshops, long-term photography projects (over thirty students are currently involved in a project entitled Opava on the threshold of a new millenium) and an original system of evaluating photographic work by means of the internet – although there is still much to be done in making full use of the internet as a medium. Independent work and practical exercises in all the main areas of photography forms an important part of the ICP's study programme, as do theoretical subjects. We believe it is important that graduates should not only be creative and inventive, but that they should be proficient in all the main areas of photography at a practical professional level, be skilled in the use of photographic and computer technology, and have a good understanding of the history of and current developments in  photography and fine art. No other Czech photography school except for FAMU in Prague puts such emphasis on theoretical work. At the end of their bachelor's or master's degrees, ICP students not only have to produce an explanation of their work or a short theoretical essay, as is usual in most Czech art schools, but an extensive thesis – in some cases as long as 150-200 pages – which is often a valuable contribution to the study of the history and theory of photography. All these works can be accessed by researchers in the faculty library in Opava, while many can also be found in the library of the Museum of Decorative Arts in Prague or on the ICP's website, A number of seminar works by ICP students are also published in the ICP's internet magazine,, which is the only one in the Czech Republic focusing on current photographic work.

Many ICP graduates and students are among the leading members of the younger generation of Czech photographers. They include Dita Pepe, Jiří Křenek, Jolana Havelková, Tomáš Pospěch, Evžen Sobek, Vít Šimánek, Barbora Kuklíková, Jan Schejbal, Vojtěch V. Sláma, Milan Blatný and many others who are significantly enriching the Czech photographic scene. Many have independent exhibitions to their name, and have had work published in important magazines – in some cases even their own books of photographs. Likewise, Polish graduates and students – the largest group of foreign students - have had a very notable influence on the radical changes in contemporary Polish photography. The work of Rafal Milach, Szymon Scześniak, Kuba Dąbrowski, Mariusz Forecki, Andrzej Kramarz, Agata Kubień, Grzegorz Klatka, Adam Tuchliński, Grzegorz Dąbrowski and others is attracting considerable attention in Poland. Indeed, they are even referred to as the 'Opava School,' noted especially for their work in documentary, portrait and advertising photography, fields which in Poland were until recently overshadowed by conceptual work. It is also difficult to imagine present-day Slovak photography without former and current ICP students – Lucie Nimcová, Jozef Ondzik, Andrej Balco, Viktor Szemzö, Pavel Smejkal and others. The current ICP staff also includes five former students - Tomáš Pospěch, Dita Pepe, Evžen Sobek, Jiří Votýpka a Karel Poneš.

This exhibition of ICP graduates is dominated by new work, which means it provides a relatively vivid picture of current creative trends. One thing that is clear straight away when comparing it with the ten-year-old ICP 25/5 is that there are many more colour photographs, which now clearly dominate over black and white photography. This is true not only of artistic, but also of portrait and documentary photography, areas in which it used to be rare to see colour used in an inventive way. There has also been an increase in emphasis on work in extended series (indeed, it is now almost impossible to find individual shots that do not form part of collections ordered by theme or style in the work of current students). These collections are also becoming conceptually stronger. There is also a stronger accent on personal views, feelings and opinions, apparent above all in the fieldof subjective documentary and in various visual diaries - a form which has become very fashionable among students in the last few years, and which has led to originally personal attitudes, themes and motifs becoming thoroughly shaken up. Another field which is currently particularly strong is the portrait, an area that ten years ago was not paid much attention. However, these are not classical representative portraits of celebrities or well-groomed portraits of professional models, but sociologically-inspired comparative portraits of people from various social groups, professions and ages. The way they look directly into the lens and the central compositions are reminiscent in style of the monumental sociostructural work of August Sander, or even more of the fascinating frontal portraits of Rineke Dijkstra. A major role is played by the functional use of colours, as well as skilled technical treatment using medium- or large-format cameras and computer editing.

A new type of photography, not found at all in the graduate and student work that was on display ten years ago, is staged documentary work. Although we know that the authors of some famous war photographs and humanistic documentary work used to stage some of their scenes without admitting it, it was contemporary artists like Jeff Wall, Philip-Lorca di Corcia and Tina Barney who first started to deliberately mix fact and fiction and create openly-arranged works which actually look as if they are authentic moments. ICP students use this approach particularly in diary-type work, but it can also be found in collections showing the feelings annd visual experiences of foreigners living in Prague, the  gradual changes in identity and blending of two women, and in idealised pictures of life in the vibrant Bratislava suburb of Petržalka (which in reality is almost empty during the day) skilfully composed in the computer from a number of shots. The inventive use of computer technology is in itself something new, which would not have been found at an exhibition ten years ago. It should be emphasised that in all their practical and degree work, ICP students have complete freedom in deciding whether to use classical or digital technology. In this exhibition there are also many more conceptually-oriented works, exploring the possibilities of the photographic medium, showing the passing of time or the imperfection of human memory, but also seeking to provoke by, for example, replacing the faces of holocaust victims with the faces of famous showbusiness celebrities. Although it is sometimes said that ICP students focus above all on documentary photography, the exhibition shows that their range of interests is much wider, and that they are reacting with increasing intensity to current photographic and artistic trends.

Some creative tendencies and types of photography do not change much, however, even over many years. This is true of sociological documentary work, depicting the lives of particular people or precisely-defined groups of people. There may have been an increase in the use of colour photography in this area, but the traditional humanist impact and the emphasis on clarity of meaning and composition remain. Other types of photography have, however, taken something of a back seat. While the ICP 25/5 exhibition had a large number of still lives, there are far fewer of them in this exhibition. There has been a similar retreat for the classically-conceived nude, which has now been largely replaced by a more symbolic, and often more natural, depiction of the naked body. Traditional landscape photography, showing the beauty of a particular scene, has noticeably given way to a more modern conception depicting more generally-interpreted details in the landscape, the relationship between man and nature, or environmental themes. There are also some types of photography which are almost completely absent from the work of ICP students and graduates. One of these is something of a Czech speciality, 'non-photographic photography,' consisting of the depiction of banal subjects in a visually unattractive and deliberately unskilled manner, adored by some Czech art theorists but completely removed from the precise and pictorially-strong work of Andreas Gurski, Cindy Sherman, Edward Burtynsky, Jeff Wall, Rineke Dijkstra and other leading lights in contemporary photography.

The exhibition of graduates has its strong and weak points, but aims overall to lead to the conclusion that after fifteen years at the Silesian University, the Institute of Creative Photography is a well-established and respected school of photography at which a number of prominent individuals have studied. We can only hope that this will continue to be the case.

Vladimír Birgus


Absolventi Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1991-2006

Absolventi Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1991-2006
Absolventi Institutu tvůrčí fotografie
FPF Slezské univerzity v Opavě

Dům umění, Opava, Pekařská 12, 22. 6. – 20. 8. 2006.
(Městská knihovna Petra Bezruče, Základní umělecká škola, Ateliér fotografie Galerie U Jakoba, Opava).
Vernisáž 22. 6. 2006 v 19 hodin.
Repríza: Galerie Opera, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava

Výstavu pořádá Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě ve spolupráci s Domem umění v Opavě a Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě za finanční podpory Slezské univerzity v Opavě, Ministerstva kultury České republiky, statutárního města Opavy, statutárního města Ostravy, Moravskoslezského kraje, Státního fondu kultury České republiky a firem FotoŠkoda, Canon CZ a My Hotel.

Výběr fotografií pro výstavu a katalog: Vladimír Birgus
Grafická úprava katalogu: Otakar Karlas, Barbora Kuklíková

Během uplynulých patnácti let se Institut tvůrčí fotografie změnil k nepoznání. Jestliže v době vzniku Slezské univerzity se mnozí dívali s nedůvěrou na jeho předchozí dvacetileté působení při Svazu českých fotografů i na dálkový systém studia, dnes má institut přední místo v kontextu šesti českých vysokoškolských pracovišť se samostatným studijním oborem fotografie. Výrazně se rozšířil počet pedagogů ITF, mezi současnými devíti kmenovými a deseti externími pedagogy je řada významných fotografů i teoretiků fotografie. Jestliže v počátcích Slezské univerzity nebyl z pedagogů institutu ani jeden habilitován, dnes v jeho pedagogickém sboru působí jeden profesor a tři docenti. Dříve studenti byli odkázáni jen na vlastní fotografickou techniku, nyní mají k dispozici dobře vybavený ateliér, temné komory i počítačovou učebnu a mohou si půjčovat profesionální fotoaparáty. Prudce vzrostl počet zájemců o studium, bezmála tři stovky uchazečů, kteří se letos přihlásili k přijímacím zkouškám, nemají v nedlouhé historii našeho fotografického školství obdoby. Zatímco začátkem 90. let na ITF studovali téměř výhradně jenom Češi a Slováci, dnes zhruba třetina studentů pochází ze zahraničí a kromě nejpočetněji zastoupených Poláků a Slováků se mezi studenty už objevili občané Německa, USA, Itálie, Chorvatska, Ruska, Ukrajiny a Běloruska.  Nejdůležitější však samozřejmě jsou studijní výsledky a uplatnění absolventů v praxi. Tato výstava by měla být jejich určitou bilancí.. I když jde o největší expozici Institutu tvůrčí fotografie, patří do početné série veřejných prezentací prací studentů a absolventů této školy a navazuje zejména na obsáhlé přehlídky ITF 25/5 z roku 1996 a ITF – Diplomové a klauzurní práce 1998-2003, které byly po premiérách v Opavě uvedeny v řadě českých, polských a slovenských měst.

Lucie Čermáková, z cyklu Člověk a pes, 2005
Lucie Čermáková, z cyklu Člověk a pes, 2005
Ivan Fleischer, Domaša Fest, 2004
Ivan Fleischer, Domaša Fest, 2004
Jiří Jiroutek, Malířka Adriena Šimotová, 2001
Jiří Jiroutek, Malířka Adriena Šimotová, 2001
Kateřina Kovářová, Absolut Misha, 2005
Kateřina Kovářová, Absolut Misha, 2005
Jiří Křenek, Z cyklu BE IN, 2005
Jiří Křenek, Z cyklu BE IN, 2005
David Macháč, z cyklu Chataři, 2006
David Macháč, z cyklu Chataři, 2006
Szymon Scześniak, z cyklu Egypt, 2005
Szymon Scześniak, z cyklu Egypt, 2005
Vladimír Skýpala, z cyklu Děti, 2005
Vladimír Skýpala, z cyklu Děti, 2005
Pavel Smejkal, z cyklu Stars, 2005
Pavel Smejkal, z cyklu Stars, 2005
Evžen Sobek, z cyklu Má vlast, Praha 2005
Evžen Sobek, z cyklu Má vlast, Praha 2005
Adam Tuchliński, z cyklu Socialistické Bělorusko, 2005
Adam Tuchliński, z cyklu Socialistické Bělorusko, 2005
Adam Tuchliński, z cyklu Socialistické Bělorusko, 2005
Adam Tuchliński, z cyklu Socialistické Bělorusko, 2005
Studijní program na ITF je ve srovnání s některými jinými školami velmi univerzální. Není zaměřen na ateliérový systém výuky, kdy jsou posluchači vedeni jediným pedagogem po celou dobu studia, ale poskytuje všem studentům možnost přicházet do kontaktu s širokou škálou tvůrčích stylů a názorů, jak je reprezentují různí pedagogové. Důležité ovšem je, že každý student má svobodnou volbu vedoucího i tématu svých klauzurních a diplomových prací a kreditní systém mu umožňuje především ve vyšších ročnících si zvolit předměty podle vlastního zájmu. Kombinované studium se ukazuje při převládající individuální práci fotografů jako vhodné pro všechny, kteří si z různých časových či profesních důvodů nemohou dovolit chodit denně do školy. Dnes se proto uplatňuje na stále větším počtu škol,  jeho systém z ITF před časem převzala Akademie výtvarných umění v Poznani. Omezený počet hodin pro přednášky a konzultace v kombinovaném studiu alespoň částečně pomáhá kompenzovat stále větší počet tvůrčích dílen, dlouhodobé fotografické projekty (v současnosti se přes třicet studentů účastní projektu Opava na prahu nového tisíciletí) a  originální systém hodnocení fotografií za pomoci internetu, v jehož využívání  jsou však stále ještě velké rezervy.

Významné místo ve studijním programu ITF mají jak volná tvorba a praktická cvičení ze všech hlavních oblastí fotografie, tak teoretické předměty. Myslíme si totiž, že  je důležité, aby absolventi byli nejenom invenčními tvůrci, ale uměli  v praxi na profesionální úrovni zvládnout všechny hlavní oblasti fotografie, dobře ovládali fotografickou i počítačovou techniku a orientovali se v historii i současnosti fotografie a výtvarného umění. Na žádné naší fotografické škole kromě pražské FAMU není kladen takový důraz na teoretické práce. Studenti ITF na závěr bakalářského i magisterského práce nepředkládají jenom explikace své tvorby nebo krátké teoretické eseje, jak je to obvyklé na mnohých našich uměleckých školách, ale obsáhlé práce (bývají mezi nimi i texty o rozsahu 150-200 stran), které často představují cenné příspěvky k historiografii a teorii fotografie. Všechny tyto práce jsou k dispozici badatelům ve fakultní knihovně v Opavě a mnohé také v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nebo na internetových stránkách Řada studentských seminárních prací je zveřejňována i v internetovém časopise ITF, který se jako jediný v České republice zaměřuje na aktuální fotografickou tvorbu.  

Mnozí z absolventů a studentů ITF už patří k výrazným osobnostem mladší generace české fotografie. Uveďme za všechny alespoň Ditu Pepe, Jiřího Křenka, Jolanu Havelkovou, Tomáše Pospěcha, Evžena Sobka, Víta Šimánka, Barboru Kuklíkovou, Jana Schejbala, Vojtěcha V. Slámu či Milana Blatného, ale mohli bychom pokračovat řadou dalších autorek a autorů, významně obohacujících naši fotografickou tvorbu a majících na svém kontě samostatné výstavy v předních galeriích, publikování v důležitých časopisech a nezřídka i vlastní fotografické knihy. Rovněž nejpočetnější skupina zahraničních absolventů a studentů z Polska velmi výrazně ovlivnila radikální změny v současné polské fotografické tvorbě. Dílům Rafala Milacha, Szymona Scześniaka, Kuby Dąbrowského, Mariusze Foreckého, Andrzeje Kramarze, Agaty Kubień, Grzegorze Klatky, Adama Tuchlińského, Grzegorze Dąbrowského i jiných se v Polsku dostává značné pozornosti. V souvislosti s nimi se tam dokonce mluví o „opavské škole,.“ mající mimořádně významné místo zejména v moderní dokumentární, portrétní  a reklamní fotografii, které u našich severních sousedů donedávna stály ve stínu konceptuální tvorby. Ani nynější slovenskou fotografii si už není možno dobře představit bez bývalých i současných studentů ITF Lucie Nimcové, Jozefa Ondzika, Andreje Balca, Viktora Szemzöho, Pavla Smejkala a dalších. Vliv některých z uvedených autorů ještě umocňuje jejich pedagogické působení na středních i vysokých fotografických školách. Ostatně také mezi současnými pedagogy ITF najdeme pět bývalých studentů této školy – Tomáše Pospěcha, Ditu Pepe, Evžena Sobka, Jiřího Votýpku a Karla Poneše.

Na výstavě absolventů Institutu tvůrčí fotografie převládají nové práce, proto tato expozice poskytuje poměrně plastický obraz aktuálních tvůrčích trendů. Při srovnání s deset let starou výstavou ITF 25/5  je už na první pohled zřejmé daleko výraznější zastoupení barevných snímků, které dnes jednoznačně dominují nad černobílou fotografií. A zdaleka nejde jenom o oblast výtvarně zaměřených děl, ale i o portrét či o dokumentární fotografii, kde jsme dříve invenční uplatnění barev vídali jenom zřídka. Zvýraznil se také důraz na tvorbu v rozsáhlejších cyklech (jednotlivé záběry, neřazené do tematicky a stylově ucelených souborů, ve volných pracích současných studentů téměř nenajdeme) a na pevný koncept těchto souborů. Evidentní také je silnější akcentování osobních pohledů, pocitů a názorů, patrné především v oblasti subjektivního dokumentu či v různých vizuálních denících, jejichž tvorba se stala v posledních letech mezi studenty velkou módou a vedla k rozmělňování původně osobitých postupů, témat a motivů. Mimořádně silnou pozici dnes má portrét, který ještě před deseti lety stál poněkud stranou pozornosti. Nejde však o klasické reprezentativní portréty celebrit nebo uhlazené portréty profesionálních modelek a modelů, ale hlavně o sociologicky pojaté komparativní portréty lidí z určitých společenských skupin, různých profesí, rozličného věku, které přímými pohledy portrétovaných do objektivu a středovými kompozicemi stylově navazují na monumentální sociálně strukturní dílo Augusta Sandera či  na fascinující frontální portréty od Rineke Dijkstra.  Velkou roli v nich hraje dokonalé technické zpracování za pomocí fotoaparátů na střední či velký formát nebo za využití možností počítačových úprav obrazu. 

Novým typem fotografie, který před deseti nebyl na přehlídce absolventů a studentů ITF vůbec zastoupen, je inscenovaný dokument. Ačkoliv víme, že i autoři některých slavných válečných fotografií nebo humanistických dokumentů si pomáhali nepřiznaným inscenováním scén před fotoaparátem, teprve současní tvůrci Jeff Wall, Philip-Lorca diCorcia či Tina Barney začali promyšleně mísit skutečnost a fikci a vytvářet otevřeně aranžovaná díla, která ovšem vypadají jako autentické momentky. Studenti ITF tento postup používají především v pracích deníkového typu, ale najdeme ho například i v souboru o pocitech a vizuálních zážitcích cizinců, žijících v Praze, či ve zobrazení postupné změny identity a prolínání dvou žen nebo v idealizovaných obrazech životem kypícího(ve skutečnosti přes den téměř liduprázdného) bratislavského sídliště Petržalka, umně složených v počítači z řady záběrů. Samozřejmě i samotná invenční exploatace možností počítačové techniky je něčím novým, co bychom na deset let staré výstavě ještě vůbec nenašli. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že studenti ITF mají ve většině cvičení a ve všech klauzurních a diplomových souborech naprostou volnost při rozhodování, zda je vytvoří klasickou či digitální technologií. Daleko početněji jsou zastoupeny také konceptuálně laděné práce, zkoumající možnosti fotografického média, ukazující plynutí času či nedokonalost lidské paměti, ale také provokující například záměnou tváří skutečných obětí holocaustu za tváře slavných hvězd ze světa showbyznysu. I když se někdy říká, že studenti ITF jsou zaměřeni především na dokumentární fotografii, výstava ukazuje jejich daleko širší spektrum zájmů i stále intenzivnější snahy studentů reagovat na aktuální trendy současné fotografie a výtvarného umění.

Některé tvůrčí tendence a typy fotografií se nemění ani v průběhu mnoha let. Platí to třeba o sociologickém dokumentu, zobrazujícím život konkrétních lidí nebo přesně vymezených skupin lidí, v němž sice výrazně přibylo barevných snímků, ale zůstalo v něm tradiční humanistické vyznění i důraz na významově jednoznačné a kompozičně přehledné zobrazení. Jiné typy fotografií naopak ustoupily poněkud do pozadí. Zatímco v expozici ITF 25/5 zátiší patřilo k nejpočetněji zastoupeným druhům fotografie, na nynější výstavě má daleko skromnější pozici. Podobný ústup zaznamenal i klasický výtvarně pojatý akt, který do značné míry vystřídalo symboličtější a mnohdy i naturalističtější zobrazení nahého těla. Také tradiční krajinářská fotografie, ukazující krásu konkrétních krajinných scenérií, ještě více ustoupila modernějšímu pojetí, zobrazujícímu spíše obecněji pojaté krajinné detaily, vztahy člověka přírody nebo ekologická témata. Rovněž zastoupení inscenované fotografie není tak výrazné, jako před deseti lety, i když si tento druh tvorby stále udržuje významné místo. A konečně existují i typy fotografií, které se ve tvorbě studentů a absolventů ITF téměř neobjevují. Jde například o určitou českou specialitu, „nefotografickou fotografii“, záměrně obrazově neatraktivní a řemeslně co nejslabší zobrazování banálních motivů, tak adorované několika českými teoretiky umění a tak vzdálené od technicky precizních a obrazově silných děl Andrease Gurského, Cindy Sherman, Edwarda Burtynského, Jeffa Walla, Rineke Dijkstra a dalších autorů, hrajících prim v současné fotografické tvorbě. 

Výstava absolventů má silná i slabší místa, ale ve svém celku by chtěla přesvědčit, že Institut tvůrčí fotografie po patnácti letech působení na Slezské univerzitě patří k zavedeným a respektovaným fotografickým školám a že ho vystudovala řada výrazných tvůrčích osobností. Nezbývá než doufat, že tomu tak bude i nadále.

Vladimír Birgus


07 / Momentka Tomáše Pospěcha

„Když chcete být slavný, musíte to udělat tak blbě, že to tak blbě před vámi nikdo neudělal.“ To je památná věta malíře a fotografa Miroslava Tichého z jihomoravského Kyjova ve filmu promítaném na jeho výstavě. Blázen, zneuznaný génius, šmírák, konceptualista, alkoholik,  Tarzan v důchodu, moravský Diogenes, takovými a mnoha dalšími výrazy je v posledních dnech častován v médiích. Pravděpodobně je mu to zcela jedno, za svůj život si už zvykl. Snad ani netuší, jakou vyvolal mediální bouři poté, co brněnský Dům umění otevřel jeho první českou výstavu a renomované nakladatelství Torst mu vydalo monografii fotografického díla. Jak upozornili historici fotografie Vladimír Birgus nebo Josef Moucha, většina dohadů se točí kolem nejasností či účelových manipulací v Tichého životopise a dohadů, zda Roman Buxbaum pořádá výstavy, prodává fotografie a inkasuje peníze oprávněně. Hlubší interpretací děl se už zabývá málokdo a přitom to by mohlo poodhalit, zda je opravdu „ nejlepší cestě se stát nejslavnějším českým výtvarníkem druhé poloviny 20. století“ jak o něm vlastník Tichého fotografií poněkud účelově mluví.

Ačkoliv většina slavných umělců byla za svého života poměrně komerčně úspěšná a projevili velký talent jak umět prodat svůj talent, nejvíce se líbí historky o nepraktických umělcích, romantických zkrachovancích a svobodných bláznech. Na jedné straně bezzubý téměř osmdesátiletý stařec v roztrhaném oblečení žijící ve špinavém kutlochu, který odmítá základní hygienu a vynáší kyble vody z pod umyvadla. Na straně druhé umělec, za nějž někdo prodává fotografie v ceně jediného snímku za desítky nebo i stovky tisíc korun. To už je rajcovné téma i pro média, která jinak o výtvarném umění nepíší. A skvělý piár kolem Tichého tento zájem umně živí. Pro nejasnosti kolem vlastnictví fotografií je odmítli vystavit v Galerii Rudolfinum. Ta v těchto dnech hostí díla holanďanky Rineke Dijkstra, hvězdy současné evropské fotografie, a bez bulvárního přídechu se o ní píše o poznání méně.

Prodat život člověka z maloměsta totalitního Československa, který si zažil psychiatrickou léčebnu, údajně i kriminál, a spoluobčany byl ostarkizován, s nutkavou sexualitou ale prakticky bez možnosti zaujmout nějakou ženu, se zdá být spíše jako skvělý marketingový tah. Život Miroslava Tichého je svými objeviteli interpretován na jedné straně jako osud člověka s těžkou dementní dysfunkcí (Roman Buxbaum) až po vědomé gesto konceptuálního umělce (Pavel Vančát). Styl života, jeho fotoaparáty, šmíráctví, patina snímků, kterou jim dodal svým nešetrným přístupem, činí z každé fotografie neopakovatelný originál. Význam a hodnota Tichého fotografií je nyní přeceňována, přesto mají nepochybnou sílu. Upřímná živočišnost, úchylná roztomilost, kouzlo nechtěného a antifotografičnost jsou jistě osvěžením ve výstavním provozu letošní sezón a vnáší řadu podnětů k úvahám o současném umění. Příběh o Miroslavu Tichém se nám líbí, neboť zapadá do historky o člověku, kterému se ke konci života dostalo zadostiučinění. Teď jde jen o to, aby z toho pan Tichý alespoň ke konci života také něco měl.

Tomáš Pospěch
Autor je historik umění a fotograf
Reflex 14. června 2006



Ateliér fotografie VŠUP pod vedením Ivana Pinkavy a Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně pod vedením Jaroslava Prokopa si Vás dovolují pozvat na zahájení výstavy

AAAD, Studio of photography headed by Ivan Pinkava and Studio of advertising photography, at The University of Tomáš Baťa, headed by Jaroslav Prokop, háve the pleasure of inviting you to the opening of the exhibition

14. 6. - 31. 7. 2006
Lukáš Prokůpek, Pavel Svoboda, Lenka Grossmannová, Anton Karpita

Ve středu 14. června 2006 v 18 hodin v Kavárně Krásný ztráty, Náprstkova 10, Praha.
On Wednesday, June 14, 2006 at 6 p.m. in Krásný ztráty Café, Náprstkova 10, Prague.


14 studentů ITF

koncept úvodního slova Pavla Máry výstavy v Atmospheře

Záměr uspořádat společnou výstavu „14 studentů ITF“, Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, nebyl určitě náhodný. Kurátorka výstavy Nadia Rovderová naši školu dobře zná a na realizaci projektu měla velký zájem i velký podíl. Projevilo se to navíc i velmi citlivou instalací, kterou výrazně přispěla, alespoň dle mého názoru, ke kvalitnímu a navíc určitým způsobem i „hřejivému“ charakteru výstavy. Dnes máte i Vy možnost posoudit výsledek.


Výstava 14 studentů z ITF je dobrou příležitostí představit vystavující, většinou začínající umělce, a i přes určitou náhodnost jejich sestavy, nebo snad právě proto, lze vysledovat na prezentovaných souborech i některé společné rysy, které jsou příznačné právě pro nejmladší generaci tvůrců. Jsou to zejména tématické okruhy týkající se pozitivního vztahu k přírodě, ale i humanistické vyznění jejich práce, tím vším jsem mínil i onu „hřejivost“, alespoň na některých současných výstavách na mne padá spíše chlad.

Krajina je tématem práce  Zbyňka Pryse  a  Branislava Neupauera. Zbyněk Prys  nazval svůj cyklus „Pocity reálného klidu“ a název i přesně vystihuje obsah jeho snových opticky změkčených a do tmy zahalených snímků parků, zahrad i městských detailů. Jakoby hledání vnitřního klidu je příznačné i pro intenzivní Neupauerovy subjektivní pohledy na monochromní rozostřené hladiny řek se stromy a vyvrácenými kořeny. Snímky obou autorů jsou blízké meditaci či přeneseně – útěku do prostoru přírody.

Tématem meditace se zabývá ve svých nekonečně zmnožených energetických autoportrétech i Radka Pavlíková. Autorka ke svým fotografiím, které nazvala „Fáze rozpouštění“ uvádí: Určitý typ budhistické meditace obsahuje tzv. fázi rozpouštění, jde o chvíli, kdy si meditující představuje, že mizí hranice mezi všemi jevy i bytostmi a na chvíli je všechno jen nekonečný prostor bez středu a hranic, nic není od ničeho oddělené. Tato meditační technika mě dovedla k pokusu představit si tuto fázi meditace a fotografovat se při tom. Z takto pořízených snímků jsem následně vytvářela fotomontáž, jejíž princip prolínání je v určitém slova smyslu paralelní k principu meditace, vždy můžeme vidět ten obraz, na který se zaměříme, a na chvíli zmizí ten druhý, který se může vzápětí zase vynořit.
Jiným pohledem na autoportrét je série s názvem „Mexická loterie“ Jitky Teubalové. Mexická loterie je jedním z významných kulturních fenoménů Mexika, je to lidová hra založena na principu náhody, štěstí, losování a výhry. Místo čísel se však losují hrací karty s obrazovými, univerzálními symboly, jako je např. Klaun, Smrtka, Siréna, Ďábel, Ryba či Měsíc.
Pestrá barevnost hracích karet je typická pro tuto latinskoamerickou kulturu, zabývající se nevyhnutelností osudu, magií, vírou v reálný, ale také nadpřirozený svět, která nás Evropany stále více přitahuje svou exotičností. Fotografie – karty jsou inscenovanými autoportréty, kde si autorka vzala na sebe podobu několika z těchto symbolů a vyzkoušela si tak zblízka pestrost této barevné „hry“ na osud, a zároveň ve svých kolážích vytvořila sugestivní osudové portréty, ale samozřejmě se svou typickou hravostí, sebeironií i šarmem.

Příkladem mystického pohledu či pokusem o vstoupení do vnitřního světa člověka je i cyklus „Záhady levitace“ Markéty Bendové a portrétní cyklus „Ve svých světech“ Jana Langera. Souborem inscenovaných portrétů se zaměřuje Langer na možnost, že portrét člověka nemusí být vždy nutně zachycením jeho fyziognomie, těla apod., ale zahrnuje také prostředí, ve kterém žije. Silným rozostřením portrétovaného v kombinaci s ostrým a tak zdůrazněným pozadím dochází k symbolickému prolnutí vnitřního světa s vnějším. Vzniklá série je určitě jedním ze silných příspěvků výstavy. Podobně Bendová sonduje své podvědomí formou zneostřených zátiších, afokalizovaných průhledů předměty s jemnou barevností a impresivně tak zaznamenává odrazy svých pocitů i citů. Tuto svou cestu nazývá autorka příznačně fotografickou psychoanalýzou.

Téma identity je i rozsáhlým a proměnným tématem souborů fotografií Aleny Krásné, Marie Brousilové, Jana Branče, Markéty Hritzové, Martina Cenkla i Báry Prášilové. Poslední jmenovaná Bára Prášilová vystavuje několik módních fotografií, které provází osobitou charakteristikou: „Módní fotky, které se nijak nejmenují, byly vytvořeny jako zakázka pro módní návrhářku, ale cílem nebylo ani tak prezentovat její modely, ale spíš vyjádřit atmosféru její značky – udělat něco krásného, holčičího, lehce patetického, lehce kýčovitého a nestydět se za to“. Autorčiny fotografie integrující umělohmotné figurky do romantických přírodních scenériích můžou být symbolem i naší nesplnitelné touhy po spočinutí  v ideálním světě, resp. ráji.

Opačnou agresivní polohou světa plastových hraček je virtuální soubor Martina Cenkla s názvem „Hračky ožívají“. Cituji: „Svět hraček je příjemný a panenkovský, tak i konfliktní a bojový, kde vyvřelá dětská agresivita zanechává na „bojišti“ nemálo zlomených ručiček a nožiček. Vše je jen jako. Vše se skrývá za symboly. Vše je hravé, dětinské, a infantilní. Ve tvářích umělých tvorů je však možné mnohdy rozpoznat opravdové lidské vlastnosti a vnitřní psychologii. Plastové tváře jakoby na nás promlouvaly svými gesty a mimikou. Každá bytost, byť hračkovská, má svou duši, která za použití mého fotoaparátu ožívá…“
Jan Branč připravil sérii fotografií rozostřených fragmentů výrazně barevně laděných modelů, dominujících na přeběleném  pozadí kompozice. Styl svých fotografií pojmenoval „ art deco fashion“. Cyklus přesahuje módní fotografii a stává se sám o sobě výtvarně laděným výrazným solitérem.

Marie Brousilová pracuje s nánosy barev na lidském těle a struktury zvýrazňuje intenzivní často komplementární expresivní barevností, kterou se blíží snad až k punkovému výrazu, stejně tak jako Markéta Hritzová ve svých dramaticky projektovaných  obrazech lidského těla, kdy na nahé tělo promítá různorodé přírodní struktury.
Pocitovou interpretací architektonické tvorby s portrétem architekta, snímku realizovaného detailu interiéru se začleněním výchozí tužkové skici modelu, ve svých fotografických triptyších prezentuje Alena Krásná. Stylová sjednocenost tak odlišných témat, jejich duchovní i výtvarná propojenost řadí tento soubor mezi nejpůsobivější práce.

Určitou výjimkou v jinak spíše výtvarně orientovaných souborech většiny vystavujících je dokument Michala Popeilucha, který ve více obsahových i časových rovinách snímá své putování vlakem. Fotografie pracující s  pohybovou neostrostí jsou subjektivní reflexí z cesty, která je střídána klasickým dokumentárním výrazem.

Na závěr jsem zařadil autora Miloše Vorla, který svou prací zasahuje do více tématických oblastí. Z několika jím zde prezentovaných cyklů jsem si vybral soubor snímků interiérů devastovaných ohněm s názvem „Stopy“. Fotografie přes hrůzný námět paradoxně působí sice mrazivě, ale zároveň krásně. Sám autor, profesí hasič-fotograf, uvádí: „Soubor je  inspirovaný otázkou, jak daleko se má krása k hrůze a naopak. Jedná se o mnoho let fotografované prostory lidí a věcí, které prošly nějakým devastujícím požárem, a fascinace prožitým zjištěním, že mezi krásou a hrůzou je jen tenká, neznatelná linka. Jde vlastně o trvale nezodpovězenou otázku, co že to ta krása je a jak funguje?

Tato výstava by mohla být snad také brána jako malý příspěvek k 15letému výročí ITF, protože za několik dnů od 22. června proběhne velká přehledová výstava v Opavě.

Pavel Mára
(koncept úvodního slova vernisáže 14 fotografů ITF)

8. června 2006



ArtPro s.r.o. – Galerie české plastiky a designové studio ATMOSPHERE, s.r.o. Vás zvou na výstavu:


Markéta Bendová
Marie Brousilová
Jan Branč
Martin Cenkl
Markéta Hritzová
Alena Krásna
Jan Langer
Branislav Neupauer
Radka Pavlíková
Michal Popieluch
Zdeněk Pryš
Bára Prášilová
Jitka Teubalová
Miloš Vorel

Koncepce: Nadia Rovderová
Úvodní slovo: Pavel Mára
Vernisáž se koná ve čtvrtek 8.6.2006, 19-22 h.

Výstava proběhne 9.6.2006 – 9.8.2006 v prostorách designového studia ATMOSPHERE, ul. Klimentská 52, Praha 1.
Technická spolupráce: Soňa Kubištová, Eugen Kukla, Miro Kloc, Radka Pavlíková, Antonína Štefanová
Grafická úprava: Nadia Rovderová
Poděkování: Studio Marvil, Tomáš Lokvenc
Otevřeno po – pá: 10 – 19 h. Vystavená díla jsou prodejná.