Menu

Archiv

září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

30/3/2012

Petra Vlčková

 

 

30/3/2012

Přednáška a workshop Antonína Kratochvíla

30/3/2012

Lorem ipsum: Čeští a italští studenti fotografie vystavují společně

Organizátoři: Italský kulturní institut v Praze, Institut tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě, Libera Accademia di Belle Arti di Brescia http://www.iicpraga.esteri.it , www.itf.cz , www.laba.edu

Více než 50 fotografií studentů Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a studentů Libera Accademia di Belle Arti LABA z Brescie bude vystaveno od 2. do 14. dubna 2012 v Italském kulturním institutu v Praze. „Rádi bychom divákovi přiblížili aspoň malý zlomek fotografické tvorby studentů obou škol. Účelem není vystavit top fotografie, ale spíše ukázat divákovi rozdílnost v přístupu studentů,“ vysvětluje Jakub Kožiál, jeden z kurátorů výstavy. „Pokud připustíme myšlenku, že fotografie je odrazem společnosti, v níž vzniká, budeme nalézat rozdíly nejen v přístupech, ale také i v jednotlivých fotografických žánrech.“ Vernisáž výstavy se koná v pondělí 2. dubna 2012 v 18 hodin ve výstavních prostorách Italského kulturního institutu ve Šporkově ulici v Praze. S úvodním slovem vystoupí ředitel Institutu Dr. Paolo Sabbatini, dále promluví novinářka Barbara Martusciello a zástupci obou vysokých škol, prof. Virgilio Fidanza a Mgr. Jiří Siostrzonek Ph.D. „Velmi jsem si přál uspořádat tuto kulturní událost, která spojuje Itálii a Českou republiku na jejich cestě za uměním a kulturou“, řekl Paolo Sabbatini. „Domnívám se, že akce mladé nastupující generace je dobré podpořit, zvláště když jsou nepopíratelným důkazem kvality, jako je tomu v tomto případě. Rovněž název výstavy je půvabný: Lorem ipsum, nenadálé spočinutí…“. Institut tvůrčí fotografie, který je součástí Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, je jednou z šesti vysokých škol v České republice, které nabízejí specializované studium fotografie. Jeho studenti dosahují významných úspěchů nejen doma, ale i v zahraničí. Akademie výtvarných umění LABA v Brescii patří mezi nejprestižnější školy tohoto typu v Itálii a je jednou z mála , která nabízí studentům kompletní akademické vzdělání zaměřené výhradně na fotografii. Od roku 1999 dodneška zde vystudovalo mnoho studentů, kteří se úspěšně věnují fotografii jak užité, tak i umělecké.


24/3/2012

Dagmar Hochová / Akrobat na glóbu života

Dagmar Hochová Proti zdi Praha 1959

Dům umění v Opavě, 15. března – 29. dubna 2012

 

Tvorba významné české fotografky Dagmar Hochové je obvykle uváděna v souvislosti s humanistickou fotožurnalistikou, která právě v padesátých a šedesátých letech dvacátého století intenzívně pronikala do českého prostředí a měla zde četné stoupence. V komorní retrospektivě připravené pro Leica Gallery Prague a reprízované nyní v Domě umění v Opavě jsem se pokusil sledovat méně zdůrazňovanou, ale právě tak výraznou, linii tvorby Dagmar Hochové. Výběrem fotografií připomínám, že studovala za války na Střední grafické škole v Praze u Jaromíra Funkeho a to spolu s Emilou Medkovou, se kterou se potom přátelily až od smrti Medkové v polovině osmdesátých let.

            Dagmar Hochová vyrůstala v pražském prostředí prosyceném odkazy na surrealismus a specificky český nadrealismus, přátelila se s řadou jejich protagonistů z řad malířů, literátů, fotografů i teoretiků umění.  Na čtyřech desítkách vystavených fotografií sleduji tyto ozvuky u Dagmar Hochové jak při fotografování lidí, u portrétů, tak také v méně známých nalezených zátiších. Řada takových fotografií zatím ještě čeká, dosud nenazvětšována, v jejím archivu.

Tomáš Pospěch

z úvodního slova k výstavě

 

http://www.itf.cz/index.php?text=167-akrobat-na-globu-zivota#next


 

 

 

24/3/2012

Mesiac fotografie - Bratislava 2011

David LaChapelle, Katedrála

Zuzana Halánová - Recenze 

November 2011 patril v Bratislave už tradične fotografii. 21. ročník medzinárodného fotografického festivalu priniesol do mesta opäť závan svetovej fotografie, aj keď v skromnejšom vydaní ako sme boli zvyknutí po minulé roky. Podpísal sa pod to nižší rozpočet spôsobený odchodom hlavného sponzora festivalu, no aj napriek tejto nepríjemnosti sa organizátori pokúsili udržať vysoký štandard dvadsiatich šiestich prezentovaných výstav.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jan Saudek, Život, 1955
Viktor Kolář, Ostrava, 2002
Zoltán Berekmeri, Umenie, 1966

 

 

Na festivale sa objavilo niekoľko zvučných mien a zaujímavých ako individuálnych, tak aj skupinových výstav. Medzi najprestížnejšie patrila individuálna výstava Davida LaChapella, ktorá síce nebola koncipovaná priamo pre festival ako taký, ale termínovo do neho zapadla a tak bola verejnosťou automaticky vnímaná ako súčasť festivalu. Na slovenské pomery atraktívna výstava však predstavila len úzky výber notoricky známych diel La Chapella a oproti jeho pražskej výstave, ktorá sa konala mesiac na to, pôsobila podstatne skromnejšie. Stretla sa však s mimoriadnym ohlasom verejnosti, k čomu nepochybne prispel fakt, že svetové mená súčasnej fotografie sa do Bratislavy dostanú len zriedka. V priestoroch V Pálffyho paláca, viac zaujala výstava Oliviera Culmana, ktorý po svete fotografoval portréty ľudí sledujúcich televíziu. Na prvý pohľad jednoduchý námet ako aj samotné výtvarné zobrazenie prekvapilo práve vnútornou komplikovanosťou zobrazovanej skutočnosti. Jediné čo by sme mohli tejto výstave vytknúť, je jej inštalácia, ktorá ju rozdelila do dvoch nezávislých priestorov, kedy jej druhú časť mohli diváci vidieť vo Francúzskom inštitúte.

Individuálne výstavy festivalu ponúkli najmä stabilné mená českej a slovenskej fotografickej scény, s dielami, ktoré v mnohých ohľadoch prekvapili. V Dome umenia na námestí SNP, kde bola už tradične inštalovaná veľká časť festivalu, predstavil svoje doteraz nepublikované fotografie slovenský fotograf Karol Kállay. Napriek tomu, že Karol Kállay má v histórii slovenskej fotografie svoje pevné postavenie, je v určitých ohľadoch a súvislostiach vnímaný kontroverzne. Či už je to vzhľadom na popularizáciu jeho tvorby, ktorú si vedel podchytiť za každého režimu, alebo pre nedostatok fotografov, ktorí sa v období jeho aktívnej tvorby venovali dokumentárnej fotografii, nech už je tomu akokoľvek, prácami prezentovanými na Mesiaci fotografie prekvapil. Fotografie hlavného mesta spred päťdesiatich rokov vyžarujú silne autentickú atmosféru doby a zachytávajú vnútorný život mesta a jeho obyvateľov. Jednoducho vystavené kompozície, so staticky pôsobiacimi postavami, akoby zastavili čas a tak sa stali strohou dokumentáciou svojej doby.

Výstavu podporila aj samotná inštalácia, kde možno zámerne, možno náhodne využili organizátori nedokonalosť priestorov Domu umenia, s ktorou už roky zápasia. V tomto prípade, však priestor použili vo svoj prospech a v druhej časti poschodia nainštalovali výstavu víťazných snímok World Press Photo, ktorá sa tak dostala do ostrého kontrastu s hlboko rozjímavým pokojom Kállayových fotografií. Výstavy boli od seba priestorovo oddelené, no napriek tomu vo vnímavom divákovi otvorili vnútorný dialóg o zmenách vo svete a v človeku ako takom.

Ďalším mestom ktoré sa počas bratislavského Mesiaca fotografie skloňovalo bola Ostrava, a to vďaka dielu českého fotografa Viktora Kolářa. Jeden z najvýznamnejších českých dokumentárnych fotografov predstavil v Galérii mesta Bratislava, súbor Ostrava, v ktorom podáva ucelený pohľad na toto banícke mesto, zachytené v prúde času, počas približne dvadsiatich rokov. V jeho diele sa do vzájomného dialógu dostávajú fotografie, ktoré vznikali s niekoľko ročným odstupom a tak má divák možnosť konfrontácie rôznych období a súvislostí, mnoho krát s vtipným podtextom. Dômyselne vystavaný súbor pracuje s vnútornými kontextami situácií a ľudí, mnoho krát s nadhľadom a humorom, čomu autor dokonale podriaďuje aj samotnú výstavbu fotografického obrazu. Výstave však poškodila pomerne neprehľadná inštalácia, kde v akomsi zhluku fotografií kurátor umiestnil vedľa seba príliš veľké množstvo fotografií, ktoré v mnohých prípadoch spolu nekorešpondovali a potláčali jedna druhú. Prehľadnejšia inštalácia s voľnejším usporiadaním fotografií, by súboru umožnila výraznejšie vyniknúť.

Medzi jedny z najlepších výstav, ktoré festival ponúkol, síce inštalované v pomerne malých a pre návštevníkov aj relatívne neznámych priestoroch, patrili individuálne výstavy mladých maďarských fotografov  - Tamasa Dezsa a Ildi Hermann. Tamas Dezso, predstavil vo svojom súbore Here, anywhere, pohľad do akýchsi časových dier Maďarska, v ktorých odráža zastavený čas spred dvadsiatich rokov, sprostredkováva pohľad na zabudnuté miesta, domy a ulice, ktoré akoby v skutočnosti už ani neexistovali, no napriek tomu sú neoddeliteľnou súčasťou východoeurópskeho priestoru, nielen v Maďarsku. V kombinácii s portrétmi obyvateľov týchto miest, vytvára súbor snových fotografií, vyžarujúcich chlad z miest a ľudí, ktorí sú akoby len fotografickou stopou svojej súčasnej existencie, ktorá sa časom definitívne vytratí. V súčasnej fotografii pomerne rozšírenú tému, populárnu medzi mnohými mladými autormi, podáva Tamas Dezsó invenčne - svoje obrazové vyjadrenia so silnými výtvarnými prvkami, úzko prepája s hlbokými metaforickými kontextami, vďaka ktorým ju posúva ďalej a stavia do nových súvislostí. Jedna z najzaujímavejších výstav festivalu, by si však zaslúžila lepší priestor na prezentáciu.

Mladá maďarská fotografka Ildi Hermann s jej sériou Weekend predstavila vtipný pohľad na dovolenkujúcich Maďarov a potvrdila, že mladá maďarská fotografická generácia má čo v súčasnej fotografii nielen povedať, ale hlavne ukázať.

Hoci Slovensko a Maďarsko spolu tesne susedia, vieme toho o maďarskej fotografickej scéne na Slovensku pomerne málo. Prekvapením bola aj prezentácia Vysokej školy výtvarných umení v Budapešti. Spoločne s fínskymi študentmi ponúkli tieto dve výstavy veľmi inšpiratívny pohľad na prácu študentov fotografie. Popri týchto školách sa prezentovala aj bratislavská VŠVU, pražská FAMU a Štátna vysoká škola filmová, televízna a divadelná v Lodži. 

Výstava Katedry fotografie a nových médií  bratislavskej Vysokej školy výtvarných umení predstavila dvadsať ročný prierez svojho fungovania, pod názvom Mladé médium. Najväčšia výstava festivalu priniesla do priestorov Domu umenia, to najlepšie, čo od založenia katedry na jej pôde vzniklo. Počiatky tejto katedry boli silne ovplyvnené výtvarnými tendenciami vo fotografii, silne poznačené presahmi k maľbe, kresbe, či videu. Tieto tendencie pretrvávali v slovenskej fotografii dlhšie ako v iných krajinách a súčasné svetové trendy sa sem dostávali len veľmi pomaly. Až posledné roky ukazujú, že mladí fotografi na VŠVU sledujú a aj realizujú fotografické projekty, ktoré majú čo povedať aj vo svete. Na ilustráciu by sme mohli uviesť dve mená súčasných dokumentárnych fotografov ako Boris Németh, či Šymon Klisman.

Výstavu VŠVU vhodne dopĺňalo viacero sprievodných programov, ako napríklad výstava a video prezentácie zahraničných fotografických škôl v Galérii Médiu a sympózium venované výučbe, histórii a súčasnej fotografii. 

Jednou z hlavných skupinových výstav festivalu, boli víťazné snímky World Press Photo. Výstava toho najlepšieho čo počas roku 2011 v žurnalistickej fotografii vzniklo, patrí už tradične k z najnavštevovanejším. Napriek veľkej popularite medzi širokou verejnosťou, sa v plnej miere ukázalo, kam smeruje súčasná žurnalistická fotografia. Podobne ako samotná žurnalistika, aj vo fotografii sa prejavuje snaha o sprostredkovanie čo najšokujúcejších pohľadov na okolitý svet, na škodu veci však je, že sa to deje prostredníctvom prvoplánovo popisného zobrazovania smrti a utrpenia, ktoré strhne diváka k silným emóciám, no nenecháva mu prakticky žiadny priestor na vlastné uvažovanie, vnímanie obrazu a individuálne prežívanie zobrazovanej skutočnosti.

V spleti  emocionálne vyhrotených fotografií zaujali portréty írskeho fotografa Andrewa McConnella, s prvou cenou v kategórii Portraits, za súbor The last colony, ktorý vznikol na pohraničí medzi Alžírskom a Západnou Saharou. Nočné portréty v minimalistických kompozíciách, s dôkladnou prácou so svetlom a jeho pôsobením, prenášajú diváka akoby do iného sveta, ktorý nemá nič spoločné s realitou miesta, na ktorom fotografie vznikli. V tom je práve ich výnimočnosť. Západná Sahara roky zmietaná konfliktami medzi Marokom a Alžírskom, je v rámci afrického kontinentu pomerne málo komunikovaná, no napriek tomu patrí medzi oblasti s vyhrotenou politickou situáciou. Z krajiny odchádza množstvo utečencov, ktorých cieľom sú utečenecké tábory v Alžirsku, odkiaľ pochádza aj tento súbor. Zobrazovaní ľudia pôsobia v priestore staticky, akoby do neho ani nepatrili, stávajú sa akýmisi duchmi nielen vlastného ja, ale aj krajiny a miest v ktorých žijú. Utečenci, ktorí nemajú svoj domov a je otázne, či ho niekedy vôbec mať budú. Vnútorný konflikt postáv nie je badateľný na prvý pohľad, nájde ho až pozorný divák a je len na ňom ako s pocitom z týchto citlivo zobrazených portrétov naloží.

Z množstva fotografií zobrazujúcich priamočiaro dnešný svet, sa vymyká dielo americkej fotografky – Darcy Padilla, ktorá so svojím niekoľko ročným projektom Julia, získala druhé miesto v kategórii Contemporary Issues. 18 rokov práce zhmotnených do uchvacujúceho súboru fotografií zobrazujúcich život mladej ženy, ktorá sa ocitá na okraji spoločnosti a je konfrontovaná nielen s každodennou otázkou prežitia a v závere aj so svojou smrteľnou chorobou, ale predovšetkým s vlastnou identitou ženy ako partnerky a matky. Súbor na výstave reprezentoval len úzky výber fotografií, ktoré v tomto rozsahu nemali takú výpovednú silu ako celok. Nebolo to ani cieľom a zainteresovaný divák, si cestu k jej fotografiám nájde mimo výstavnú sieň. 

Na záver je nutné spomenúť jeden z najväčších projektov SNG minulého roka a to veľkolepú výstavu Nové Slovensko, ktorej časť venovaná fotografii bola zaradená aj do programu Mesiaca fotografie. Obšírna výstava obsahujúca 570 diel výtvarného a úžitkového umenia, fotografie a grafického dizajnu predstavila  transformáciu rurálneho Slovenska v stretnutí a prelínaní s modernou spoločnosťou, ktorá počas niekoľkých desaťročí definitívne zmenila nielen výzor a charakter krajiny, ale aj spoločnosti ako takej.

Napriek tomu, že 21. ročník festivalu Mesiac fotografie sa uskutočnil za podstatne náročnejších podmienok ako tomu bolo po minulé roky a v porovnaní napríklad s predchádzajúcim ročníkom nepredstavil tak významné mená, či už v rámci individuálnych, alebo skupinových výstav, udržal si svoj vysoký štandard. Dnes môžeme konštatovať, že tento hendikep využil v konečnom dôsledku vo svoj prospech, čomu dopomohli výstavy významných slovenských a českých fotografov, ako aj vysokých fotografických školy s mnohými novátorskými pohľadmi na fotografiu.

 

Seminární práce ze Semináře kritiky fotografie na ITF.

23/3/2012

Marek Detko - Fotografie

19/3/2012

Julie Štybnarová / Portréty

 

 

Vernisáž se koná ve čtvrtek 22. 3. 2012 v 18:00 hodin v Artfoto galerii Skořepka 9, Praha 1 Úvodní slovo: Pavel Mára

Výstava potrvá do 11. května 2012 Otevřeno: pondělí, středa, čtvrtek, pátek od 9 do 15 hodin.

 

 

 

14/3/2012

Pavel Mária Smejkal

 


Přijďte se podívat na vernisáž výstavy uznávaného výtvarníka a
fotografa Pavla Márie Smejkala.
Pátek 16. Března 2012 v 17.00 hodin.
Výstavní prostory kina Hvězda, Uherské Hradiště.
Autor provede komentovanou prohlídku výstavy.
Pěkný den, těším se na setkání. Marek Malůšek.

Informace o výstavě:
http://www.mkuh.cz/index.php?id=show&fid=3106&pid=19194


Marek Malůšek
+420 739 057 397
marek.malusek@seznam.cz

www.marekmalusek.cz
www.fotomosty.info
www.galeriemysidira.info
www.ssup.cz
http://veznice.uh.cz
www.ohlednuti.uh.cz

14/3/2012

Fotografem roku 2011 vyhlásili profesionální kolegové Jana Pohribného

 

 

 

Osobností české fotografie za rok 2011 se dnes stal fotograf Jan Pohribný. Rozhodla o tom Asociace profesionálních fotografů České republiky. Zároveň udělila cenu Jiřímu Hankemu za dlouhodobý přínos české fotografii. Pohribný získal cenu především za svou knihu Kreativní světlo ve fotografii. Zdroj: http://kultura.idnes.cz/…varneum.aspx?…

Rozhovor s Janem Pohribným: http://www.rozhlas.cz/…011--1033095

Devítičlenná porota vybírala letos laureáta fotografické ceny ze sedmnácti nominovaných. Jednapadesátiletý Pohribný je i pedagogem a věnuje se zejména krajinářské fotografii a land-artu. Ve své tvorbě využívá vícenásobnou expozici v kombinaci s pohybovou neostrostí.

V publikaci Kreativní světlo ve fotografii autor nejen vysvětluje, ale na množství snímků také ukazuje možnosti využití přirozeného denního světla, umělého osvětlení i jejich kombinací. Pohribný, známý svými netradičními postupy a světelnými konstrukcemi, pracuje v publikaci s obrazovými ukázkami ze své tvorby, ale i s odkazy na další tvůrce v oblasti komerční i volné tvorby.

Podle člena odborné poroty Aleše Kuneše je Pohribný jedním z neopomenutelných autorů ve volné i užité fotografii, který vyniká i dlouhodobým působením v rámci různých škol a workshopů ve Skandinávii i jinde ve světě. Pohribný také získal několik ocenění v soutěži Czech Press Foto, především v kategorii Umění a kultura.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/…varneum.aspx?…

Dokumentární, portrétní a konceptuální fotograf Jiří Hanke (1944), oceněný za dlouhodobý přínos české fotografii, se věnuje focení téměř 40 let. V roce 1977 založil Malou galerii České spořitelny v Kladně, kterou vede jako kurátor dosud. Porotci vyzdvihli jeho dokumentaristické a portrétní cykly jako Pohledy z okna mého bytu, Otisky generace, Podnikatelé nebo Lidé z Podprůhonu. V roce 2008 vydal obsáhnou monografii Jiří Hanke – Fotografie/Photographs.

Cena Osobnost české fotografie je určena fotografům, pedagogům, kurátorům, teoretikům fotografie, galeristům či vydavatelům, kteří zásadním způsobem v daném roce přispěli ke kvalitě, rozvoji nebo propagaci české tvůrčí fotografie.

Asociace profesionálních fotografů ČR vznikla v roce 1990 a je sdružena v Evropské federaci profesionálních fotografů. Ocenění pro fotografickou osobnost roku uděluje podeváté.

V minulosti ji získali například Josef Koudelka, Vladimír Birgus a Jan Mlčoch nebo Jindřich Štreit. Od roku 2006 se cena uděluje ve dvou kategoriích. K ceně Osobnost české fotografie přibylo ocenění Osobnost české fotografie – za dlouhodobý přínos fotografii. První laureátkou byla historička fotografie Anna Fárová.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/…varneum.aspx?…

7/3/2012

Dagmar Hochová - Akrobat na glóbu života

!

7/3/2012

Civilizované iluze

6/3/2012

Cesty Sibiří

3/3/2012

Rafał Siderski Paveł Supernak

1/3/2012

Jan Mahr Synthetic

Partner