Menu

Archiv

únor 2021
říjen 2020
září 2020
srpen 2020
leden 2020
prosinec 2019
červen 2019
prosinec 2018
září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

25/12/2005

01 / Momentka Tomáše Pospěcha

Když se dívám z vlaku cestou z Prahy do Zlína na sněhem beznadějně zasypané české a moravské vesnice, vybavuje se mi melancholická idyla Ladových zimních motivů, vlastně Ladovy celoživotní variace na jedinou vesnici – rodné Hrusice. A současně s nimi i další obrazy, které výrazně formují vizuální představu českého venkova: snímky Jindřicha  Štreita ze sudetských vesnic Bruntálska. Mnohokrát jsem přemýšlel, proč na jeho dnes už legendárních fotografiích socialistické vesnice z osmdesátých let nenajdeme ani náznak romantické idyly, odkaz na Arkádii, pastorále. Proč se na vesnice, kde vyrůstal a dodnes žije, nedíval očima, které byly tehdejším československém dokumentu přijímány s nadšením: s romantickým obdivem k „posledním rájům“, tedy prostém životu v tradici, harmonickém soužití člověka s přírodou a zvířaty, jak je tomu u fotografií horalů na Liptovsku Martina Martinčeka nebo u snímků poutníků Markéty Luskačové.

S dokumentární fotografií je to v našem prostředí vůbec zvláštní. Ostatně, obdobně jako s Ladovými obrazy, které jsou rovněž tak zdánlivě všem dobře srozumitelné, že je nebereme vážně a málokdo je ochoten se nad nimi zamýšlet. V kontextu současného uměleckého provozu zahlceného kontexty a komentáři se zdá, že dokumentární fotografie poskytuje oázu bezproblémové čitelnosti a všeobecného porozumění. Jazyk dokumentu je obecně vnímán jako bezprostřední, neproblematický. Nejenom, že tato lstivá zdánlivá srozumitelnost některé diváky a historiky umění přímo odpuzuje a znemožňuje fotografie patřičně vnímat, ale tato snadná klouzavost čtení selhává i v případě zakladatelských osobností fotožurnalismu, jako je Werner Bischof, jehož celoživotní tvorbu do 19. února představuje Obecní dům v Praze. Také já jsem měl představu přílišné popisnosti a tedy nudy. O to překvapivější pak byla návštěva výstavy.

U nás chybí pro dokumentární pojetí fotografie institucionální podpora. Grantů nebo reprezentativních soutěží je minimum, obrazoví redaktoři nejeví o dokument zájem, pro galerie, historiky umění a sběratele je na absolutním okraji umění. Ani ti nejlepší čeští dokumentaristé se svojí tvorbou neuživí. O to je překvapivější, kolika výraznými českými dokumentaristy se tato země může pochlubit.

Tomáš Pospěch
Autor je historik umění a fotograf
Reflex 29. prosince 2005

6/12/2005

Opava na prahu nového tisíciletí (První výstava)

Jiří Hrdina, Z cyklu
Moje cesta Opavou, Tesco
  

Opava, Kabinet fotografie Domu umění, Pekařská 12,
8. 12. 2005 – 15. 1. 2006, vernisáž 8. 12. 2005 v 17 hodin.
Otevřeno úterý-neděle 10-17 hodin

Mezi specifika studijního programu Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě patří dlouhodobé fotografické projekty, které v  takovém rozsahu a tak často nepořádá žádná jiná z šesti českých vysokých škol se specializovanou výukou fotografie. Účast v těchto projektech totiž studentům poskytuje vynikající příležitost si v praxi vyzkoušet mnohé poznatky z dokumentární, reportážní, portrétní i krajinářské fotografie i z fotografie architektury nebo psychologie či sociologie, naučit se pracovat v týmu, realizovat konkrétní tematická zadání a v neposlední řadě i naučit se vybírat z velkého množství pořízených snímků ty nejlepší pro výstavní a publikační účely. Fotografie, které v rámci těchto projektů vznikají, mají značný historický význam, protože jsou vizuálním svědectvím o typických aspektech života v určité době a v určitém regionu.

Milan Illík,
Letecký den v Opavě
  
Laura Witteková, Opava
 
David Macháč, z cyklu Cesta
   
Krzysztof Szewczyk, Kulturisti
   

První z těchto projektů Lidé Hlučínska devadesátých let 20. století, organizačně zajišťovaný Vojtěchem Bartkem, sociologicky koncipovaný Jiřím Siostrzonkem a umělecky vedený Jindřichem Štreitem, fotograficky mapoval osobitost prolínání tradičního a moderního životního stylu a životního prostředí v oblasti, v níž se mísí české, německé a polské vlivy. Výsledky práce více než tří desítek studentů byly zveřejněny na mnoha dílčích výstavách v jednotlivých obcích, kde se často staly významnými kulturními událostmi a někde i vůbec prvními fotografickými výstavami, které se tam uskutečnily, ve velké závěrečné expozici ve Slezském zemském muzeu v Opavě na jaře 1999 a v doprovodné publikaci o 144 stranách. Další projekt Zlín a jeho lidé se uskutečnil v letech 1997-2001 ve zcela odlišném prostředí velkého průmyslového města. Hlavní podíl na jeho organizaci měli pedagogové Tomáš Pospěch a Jindřich Štreit a tehdejší studentka ITF Martina Marková, ovšem na konzultování snímků a na jejich výběru pro dvě výstavy v Městském divadle ve Zlíně a pro publikaci se podíleli i další pedagogové.  V tomto projektu měly kromě dokumentárních fotografií velkou roli i portréty řady významných zlínských osobností či invenční záběry typické baťovské architektury. Několik dalších projektů z prostředí Ústí nad Labem (Život města na soutoku dvou řek), Českých Budějovic (Z okraje do středu) či okolí polského Bialystoku (výsledky tohoto projektu Ex oriente lux byly prezentovány i na loňském Měsíci fotografie v Paříži) studenti Institutu tvůrčí fotografie iniciovali a také se na nich výrazně podíleli, podobně jako tomu bylo v případě menších projektů o práci dobrovolníků v sociálních zařízeních Dobrovolně, o městě Uničově Setkání okamžiků, o postižených dětech Dětské centrum ve fotografiích či komparativního česko-polského projektu Dvě města, dvě univerzity na hranicích. 

Loni jsme s podporou Statutárního města Opavy a Slezské univerzity zahájili práci na fotografickém zobrazení sídla naší Alma mater, historického města Opavy a jejího nejbližšího okolí, v projektu Opava na prahu nového tisíciletí. Organizačně se na něm podílí ještě více pedagogů než na předchozích projektech (Vojtěch Bartek, Vladimír Birgus, Václav Podestát, Jan Pohribný, Tomáš Pospěch, Jiří Siostrzonek, Jindřich Štreit). Dosud se ho zúčastnilo přes třicet studentů, připojují se však i další účastníci z řad nových posluchačů a v rámci projektu fotografují i někteří pedagogové..

První výstava v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě představuje pouze několik ukázek z dosavadních prací z tohoto projektu a není ji proto možno brát jako reprezentativní finální výsledek. Celý projekt počítá s řadou tematických kapitol, věnovaných různým oblastem prostředí a života v Opavě od životního prostředí a průmyslu přes školství, zdravotnictví, dopravu, obchodní síť, kulturu, sport, politické a společenské události až po významné obyvatele. Malé výstavní prostory ovšem dovolují představit jenom fragmenty některých z nich. Domnívám se však, že i ony poskytují určitou představu, jak bude výsledek vypadat. Především je zřejmé, že většina autorů nechce jenom popisně zaznamenávat významné události i drobné neudálosti každodenního současné Opavy, ale že se je snaží ukázat prizmatem svého pohledu. A dělají to různými styly. V mozaice vystavených prací proto najdeme jak sociologicky zaměřené snímky z prostředí nemocnice (Krystýna Moješčíková), věznice (Jan Langer, Milan Illík) nebo diskotéky (Jan Konvička), záběry teenagerů od Marka Malůška a Milana Biegoně, citlivý fotoesej Davida Macháče o tělesně postiženém chlapci a reportáž z komunistických oslav 1. máje (Krzysztof Goluch), tak i subjektivněji pojaté záběry Michala Popielucha z veřejné dopravy, Krzysztofa Szewczyka ze soutěže kulturistů, Laury Wittekové a Václava Podestáta z centra města či Milana Illíka z leteckého dne, v nichž mají důležité místo vizuální symboly. Mnoho účastníků projektu ve svých fotografiích invenčně pracuje s psychologickými aspekty působení barev. Kromě už zmíněných prací Michala Popielucha a Davida Macháče to vidíme například v expresívních záběrech z prostředí pouti od Andrzeje Marczuka, fragmentech lidí na koupališti od Dzmitrye Kruhlou či v odvážných panoramatických kompozicích Jana Dyntery. Barva je také důležitým prvkem Hrdinových portrétů různých obyvatel Opavy, fotografovaných před typickými opavskými stavbami, i portrétů  významných osobností, a to jak těch klasičtěji pojatých od Evy Palkovičové a Vojtěcha Bartka, tak zejména výrazně stylizovaných portrétních výjevů Jana Langera. Ačkoliv na výstavě převládá dokumentární a portrétní fotografie, projekt zahrnuje i řadu statických záběrů. Ty jsou ve výstavní kolekci zastoupeny výtvarně vycizelovanými černobílými snímky bizarních skrumáží různých předmětů v proslulém bazaru v Beethovenově ulici a přízračně působícími barevnými fotografiemi vycpaných zvířat ve sbírkách Slezského zemského muzea. 

Výstava v Kabinetu fotografie opavského Domu umění je první skromnou bilancí projektu, na kterém se stále ještě pracuje a v němž je dosud ještě mnoho mezer. Neposkytuje sice zatím komplexnější obraz Opavy a života v něm, ale přesto je již malou mozaikou různých přístupů k jednomu tématu. A zároveň je i pozvánkou na budoucí velkou výstavu.

Vladimír Birgus

Partner