Archiv

OPAVA, VYSOKÉ MÝTO - Mimořádný zážitek připravili každému, kdo až do 30. června navštíví vysokomýtský kostel Církve československé husitské, pořadatelé výstavy z tvorby Pavla Máry, pedagoga Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty. Zaslouží si tedy jmenovat - jsou jimi tamější Husův sbor a Česká křesťanská akademie.

Též nejnovějším vystoupením, jehož obsah představují cykly Madony a Memory, doc. MgA. et MgA. P. Mára potvrzuje vysoce vytříbený cit pro prostor, do něhož své výstavy zasazuje. Nejde přitom zdaleka jen o prostory, jejichž působivost povýšenou využitím pro duchovní potřeby prověřil čas; nevyhýbá se ani interiérům, v nichž instalačně experimentuje, vždy ovšem po důkladném seznámení s nimi a na základě předem promyšlené koncepce. Jako příklad tu lze uvést jeho působivé uchopení někdejšího pražského industriálního prostoru Trafačky, který ho inspiroval k umocnění už tak kreativní tvorby, bez níž si vnitřní proudy současné české fotografie nedovedeme ani představit.

Sledujeme-li Márovu uměleckou dráhu i jeho pedagogické působení na opavském Institutu tvůrčí fotografie, kde ho nacházíme už od roku 1996, když dříve krátce učil na Prvním obnoveném reálném gymnáziu v Praze a později na katedře fotografie FAMU, neuškodí se v souvislosti s vysokomýtskou výstavou zastavit u roku 1999. Jednak jde o čas, kdy zahájil práci na cyklu Madony, jednak se jedná o rok, kdy o něm byl v ostravském televizním studiu natočen medailon pro pořad Moravskoslezský salon, a do třetice v jeho průběhu poskytl jinak povětšinou málomluvný, ale o to více přemýšlivý autor nynějšímu kolegovi z ITF MgA. Petru Wielgusovi, Ph.D., obsáhlý rozhovor (DIGIarena.cz), v němž se mj. vyjádřil k základním principům své práce.

„Pokud má mít moje práce výsledky, potřebuji dvě věci - poměrně jasnou představu o výsledku a důvěru v její smysl. Detaily se pak mohou rodit během samotného procesu. Jedním z mála projektů, který se v průběhu realizace hodně proměnil, byly Madony. Původně jsem je připravoval jako ryze černobílý klasický koncept, který se v průběhu měsíců změnil na tónované negativní obrazy,“ uvedl P. Mára v citovaném rozhovoru a objasnil i své pojetí madony, tedy obecně ženy s dítětem, které ovšem v cyklu nenalézáme a jeho držení naznačují pouze gesta fotografovaných žen.

Madony nyní P. Mára spojil s cyklem o deset let mladším (Memory, 2009). Jak uvádí hlavní organizátor výstavy, Mgr. Jiří Plhák, farář Církve československé husitské ve Vysokém Mýtě, má to svou neochvějnou logiku. „V obou cyklech je totiž patrný autorův zájem o vyjádření objemu v ploše obrazu. Formální podobnost s malbou podporuje tisk archivními pigmenty na plátno, i když je tu stále zřejmý záměr zachovat čistotu nemanipulovaného fotografického záznamu,“ konstatuje J. Plhák a s potěšením přijímá autorovo vyznání, že se pro něj moderní chrámová architektura vysokomýtského Husova sboru (datovaná do druhé poloviny třicátých let minulého století a charakteristická plochou věžovitou částí, která v průčelí předstupuje před štít a je zakončená kalichem s dvojitým křížem) stala výzvou a inspirací.

Když se při loňské prosincové konzultaci Institutu tvůrčí fotografie na Horní Bečvě P. Mára ohlížel za svými dvěma pařížskými výstavami (České centrum - Le corps objet, a to v rámci Paris Photo a festivalu Photo Saint-Germain-des-Prés; Galerie Délire en formation - Corps accords, kde byl zastoupen rovněž cyklus Madony), jež řadí mezi zahraničními mezi jedny z nejvýznamnějších, hodnotil období posledních měsíců jak z pohledu na aktivity tvůrčí, tak pedagogické jako vydařené a nadechoval se k dokončení velkého záměru vydat monografii. Mezi Paříž a monografii nyní zařadil další výstavu, což snad může naznačovat, že jeho pěkné období dál pokračuje. V prostředí Beskyd při červnové konzultaci, při níž ovšem bude, stejně jako ostatní pedagogové Institutu tvůrčí fotografie, obklopen studenty žádajícími si vyjádření k novým pracím, se ho na to nepochybně dotážeme.

Už dnes však chceme doporučit návštěvu a prohlídku kostela Církve československé husitské ve Vysokém Mýtě s instalací Márových velkoplošných figurálních kompozic. Je přístupná vždy v neděli dopoledne, ve středu odpoledne a po předchozí domluvě i kdykoliv jindy. Jestliže se naposledy ve francouzské metropoli její autor setkal s řadou minulých i současných posluchačů, nebude pro ně jistě představovat nejmenší problém přijet i na tuto výstavu. Vždyť není pochyb, že ji připravoval se stejnou zodpovědností, s jakou přistupoval k vystoupením v pařížské latinské čtvrti, k níž v nejednom případě vzhlíží celý kulturní svět.

OPAVA - Posluchači Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty dali o sobě znovu hlasitě vědět. Tentokrát se jedná o jeho studenty slovenské a jejich úspěch při vyhlašování 10. ročníku národní novinářské ceny za rok 2013, jež se v Bratislavě uskutečnilo 28. dubna. Vedle dvou současných posluchačů bodoval také jeden absolvent ITF.

Soutěžilo se v 15 kategoriích, z nichž jednou byla i Fotografická reportáž. V ní si prvenství odnesli bratislavští studenti 3. ročníku studia na ITF Zuzana Halánová a Daniel Laurinc za soubor s názvem „Vždy budu tvou mámou“ zachycující pro nás jen velmi těžko představitelné životní podmínky ze společnosti vyloučených matek fyzicky a mentálně postižených dětí v třímilionové keňské metropoli Nairobi ve východní Africe.

„Čtyři pětiny fyzicky a mentálně postižených dětí z celého světa žije v rozvojových zemích. Příčinou toho jsou genetické predispozice, promiskuita pokrevního příbuzenstva, problémy v době porodu a zejména absence prenatální přípravy a lékařské péče. Děti tu čelí absolutní diskriminaci a 80 procent z nich zemře do pěti let. Zbývající jsou odsouzeni do konce života žebrat,“ přibližují svůj soubor autoři a naše poznání mohou rozšířit ještě dále. „Přestože Keňa jako jedna z mála afrických zemí podepsala Deklaraci o právech postižených dětí, pouze 11 procent z jejich celkového počtu 800 tisíc chodí do školy. Navíc jen zlomek školáků představují děvčata. Narození handicapovaného dítěte je zde považováno za obrovské stigma a prokletí. Jejich matky jsou vyčleněny z komunity a žijí opuštěné manželem i rodinou. O děti a výdělek se musejí postarat samy,“ říkají. Tato slova navíc dokázali umocnit přesvědčivou výpovědí vybraných lidských osudů, která další komentář ani nepotřebuje.

Přesto dějiště krutých příběhů, druhý největší nairobský slum Mukuru, nenechávají ani bez slovního doprovodu. „Osud dětí s fyzickým i mentální postižením jim jen málokdy umožní únik z izolace hliněných chatrčí. Jsou vystaveny posměchu, domácímu násilí a zneužívání,“ popisují Z. Halánová a D. Laurinc. Podle jejich znalostí přináší jiskřičku naděje rehabilitačně-vzdělávací centrum „Songa Mbele na Masomo“, které zpočátku plnilo školského zařízení pro ty nejchudobnější. Dnes do své péče zahrnulo též handicapované děti. Jejich matky v něm nacházejí oporu v osudech jiných matek. „Oddělené od slumu pouze velkou plechovou stěnou najednou zjišťují, že nejsou na všechno samy. Tady mohou bez následků dávat svým dětem přirozenou mateřskou lásku. A těm se kromě vzdělání a péče dostává to nejdůležitější – právo být dětmi,“ uzavírají Z. Halánová a D. Laurinc.

Jmenovaní tvůrci ovšem nezůstali jedinými vítězi kategorie Fotografická reportáž Slovenské novinářské ceny 2023. Stejně úspěšným byl i Milan Illík, absolvent ITF z roku 2012, který soutěž obeslal souborem „Crew Teens“, jímž zaujal už porotu Czech Press Photo 2013 a získal za něj 1. místo v kategorii Umění a život. Podobně se na něj teď dívali ti, kdo hodnotili soutěž „Novinárska cena 2013“. Dá se tedy konstatovat, že současní studenti a absolvent ITF její kategorii Fotografická reportáž zcela ovládli. Výstavu všech oceněných fotografií si bude mít možnost bratislavská veřejnost včetně návštěvníků města prohlédnout zásluhou Open Gallery zasazené do prostor úzké středověké Baštové ulice v blízkosti Michalské brány, kde bude zahájena 13. května v 17 hodin.

Autor: Ivan Augustin
Zdroj: http://inoviny.slu.cz/index.php/studenti/1313-bratislavsti-posluchaci-opavskeho-institutu-jsou-autory-nejlepsi-fotoreportaze-v-ramci-slovenske-novinarske-ceny