Menu

Archiv

září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

14/5/2010

Václav Podestát / fotografie

 

 

Národní památkový ústav ÚOP Plzeň zámek Kozel - jízdárna

Vás srdečně zve na výstavu fotografií Václava Podestáta.

Výstavu uvede ve středu 26. 5. 2010 v 17 hodin Vladimír Birgus.

Výstava probíhá ve denech 3. 4. 2010 - 30. 6. 2010

Otevřeno: duben: soboty a neděle 9 - 16 hodin.

Květen úterý až neděle 9 - 16 hodin.

Červen úterý až neděle 9 - 17 hodin.

11/5/2010

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Program ke stažení zde

10/5/2010

Helena Lukasová: Memento

 

Helena Lukasová, z cyklu Memento

 Memento, tak zněl název fotografické výstavy, která skončila 7.3. 2010 v Ateliéru Josefa Sudka na Újezdě v Praze. Autorkou série je Helena Lukasová, fotografka českého původu žijící v USA, dcera fotografa Jana Lukase. Výstavu zrealizoval kurátor Pavel Lagner za pomoci zřizovatele PPF Art.
 Helena Lukasová prezentuje fotografie, které jsou doslova mementem. Její výstava je vizuální elegií, která vzpomíná na životy dvou sester a dokumentuje to, co zůstalo post mortem. Vidíme zde půvabnou směs pozůstatků, jako například kousky šatů a krojů, obuv, obsahy schovaných krabic, umělecké artefakty, ale například i osobní poznámky, diáře, vizitky, staré fotografie.  To všechno zachyceno v originálním prostředí, kde původně majitelky žily (Florida a Itálie).
 Prostřednictvím těchto materiálních pozůstatků a v nich obsažených vzpomínek jako bychom nahlíželi do minulosti. Jsou to ta mementa, která žijí dále díky autorčinu uměleckému záznamu. Vizuální poetika Heleny Lukasové umožňuje těmto předmětům vyprávět a zaroveň nás dojímá. Vyfotografované předměty, oduševnělé metaforou, symbolem a obrazem, komplexně a úspěšně výjadřují ideu pamatování substancí věcí.
 Výstava se skládá z 27 barevných fotografií v rozměru 35,5 x 23,5cm, které jsou zapaspartovány do černých krabic beze skel. Tyto krabice, jakási mělčí diorámata, vtáhnou diváka dovnitř, z přítomnosti do minulosti, z povrchu do idejí. V opačném směru k nám vystupuje z temnot krabic plastičnost předmětů díky matnému tisku s jeho sytými inkoustovými barvami. Jemné lyrické přechody inkoustů perfektně vystihují pastelovou paletu kolekce dávné módy.
 Stylizace a kompozice jakoby umožňovaly cestování v čase prostřednictvím věcí. Zátiší jsou surreálně elegantní a emotivní a zároveň snadno čitelná díky svým jednoduchým kompozicím.
 Prezentace vytváří svou specifickou zvláštností velmi intimní dojem. Fotografie jsou vystavovány bez názvů a popisek. Jediná slova, která najdeme na zdí, jsou ručně psaná - stopy autorky samé. Jsou tu překlady slov a vět, které vidíme v originálním jazyce na fotografiích. Také čteme dva podepsané listy papíru, jež označují dvě části výstavy, každá z nich je věnována jedné ze sester - „La Magia v 19 krabicích (černých), v červnu 2006“ a „Atlantis v 8 krabicích, v roce 2007 a 2008“. Na první pohled se tento osobní prvek může zdát provizorní, ale svým akcentem na jazyk vzpomínání je v souladu s celkovým konceptem výstavy. 
 

 

 

 

Helena Lukasová, z cyklu Memento
Helena Lukasová, z cyklu Memento

 Zdá se, že všemi těmito výtvarnými prostředky, které utváří vjemový zážitek diváka, se Lukasová propracovává k podstatě toho, co chce vlastně vyjádřit.  
 Paralelně a strukturní korelací nám předměty svými vnějškovostmi (které definují jejich podstaty) umožňují dívat se hlouběji do minulosti a pod povrch věcí. Tento pohled je utvářen dvěma způsoby sémiotického sdělení, protože interpretujeme věci i slova. Doplňující a kontrastující souhra lexikálních a vizuálních stop je naším vodítkem k eidetické redukci – pohled do duše Lukasové kreace.  
 Ve fotografiích vídíme slova ručně psaná majitelkami samými. Čteme například popisky obsahů krabic nebo osobní poznámky na kouscích papírů. Různé vizitky, značky výrobků a jména neznámých míst nás podrobněji informují. Tyto originální etikety jsou konkretní, ale bez celkového kontextu a asociací jsou vlastně otevřené k interpretaci. Ovlivňují naše vizuální vnímání tím, že konvencí jazyka popisují, co vidíme. Naopak, absence tohoto fenoménu popisování na některých fotografiích nám pomáhá se ubránit pojmovému myšlením.
 Hledáme informace a smysl. V tomto případě, díky autorčině preciznosti ve formulování ideje jednotlivých fotografií, pocity a symboly vznikají z věcí samých a z jejich spojitosti zároveň. Působivost je dosažena různými vizuálními způsoby. Někdy barevná harmonie (vycházející z předmětů) si sama zasloužila být hlavním námětem a díky svému důrazu a rytmu potlačuje symboliku předmětů. Detaily Lukasové jsou bohaté básnickou minimalitou. Vrstvení textilů lehce naznačuje sukcesivitu času. Věci se vyjadřují vizuální expresivitou, která pro ně umožňuje surreálnou neomezenost.
  Eschatologický duch této tvorby mně pošeptal do ucha: Memento mori, ale ne provinile, spíš úměrností, že sféra smrti je bez  věcí, které ale během života vyžadují abychom byli upamatováni na smrt. Divák smysly navazuje vztah s těmito mrtvýmí věcmi a dostává se k jejich jádrům, užitečnosti, významům a vlastnictvím jejich životů. Citlivě utvářenou cestu mezi skromnými, ale tajemně bohatými obrazy a tudíž subtilní explorace rozpomínání, mohli avšak někteří návštěvníci vnímat jako zdánlivě banální ve fotografickém obsahu. Právě tato, řekněme „femininní estetika“, která sebou nese citlivé vnímaní předmětů, tvoří z těchto, na první pohled jednoduchých obrazů, silné memento.  
     

  Andrew Jan Hauner

Práce ze Semináře kritiky fotografie, ITF FPF SU.

 

 

7/5/2010

Chvíle šampiónů

 

7/5/2010

Lenka S Leonidová - Klec bez hranic

 

7/5/2010

Lena Jakubčáková

 

7/5/2010

Mezinárodní festival fotografie v Lodži

 

Partner