Archiv

 DARKNESSES FOR LIGHT
- CZECH PHOTOGRAPHY TODAY - SHISEIDO GALLERY GINZA
(19. 6. - 8.8. 2010)

 
DESET ČESKÝCH FOTOGRAFŮ SE PŘEDSTAVUJE V PRESTIŽNÍ SHISEIDO GALLERY NA TOKIJSKÉ GINZE
Dosud největší projekt české fotografie na japonském území uskutečněný v úzké spolupráci slavné Shiseido Gallery s Českým centrem Tokio byl zahájen v pátek 18.6. vernisáží, jíž se kromě prezidenta a nejvyšších představitelů mezinárodně věhlasné kosmetické firmy SHISEIDO Co., Ltd., a za velké pozornosti sdělovacích prostředků zúčastnil také velvyslanec České republiky v Japonsku Jaromír Novotný a ředitel Českého centra Tokio Petr Holý. K výstavě byl vydán obsáhlý katalog, který současně představuje první ucelenější pojednání o české fotografii na japonském trhu.

Shinzo Maeda, prezident společnosti Shiseido, zahajuje výstavu

Fotografie Václava Jiráska, Tona Stana a Antonína Kratochvíla

Fotografie Tona Stana

Fotografie Terezy Vlčkové a Dity Pepe

Fotografie Jindřicha Štreita, Terezy Vlčkové, Dity Pepe a Vladimíra Birguse v Shiseido Gallery v Tokiu

Ředitel Českého centra v Tokiu Petr Holý, velvyslanec Jaromír Novotný, Ivan Pinkava a Vladimír Birgus na zahájení výstavy v Shiseido Gallery

Přítomni byli také dva z vystavujících fotografů: Vladimír Birgus (současně kurátor výstavy) a Ivan Pinkava, kteří v neděli 20.6. v SHISEIDO GALLERY  podnikli téměř tříhodinoviou přednášku, během níž představili kromě dějin české fotografie také svou práci a práce svých žáků a ostatních českých fotografů mladé generace (Kateřina Držková, Karel Knop, Barbora a Radim Žůrkovi, Barbora Bálková, Dita Pepe, Radeq Brousil, Jaroslav Kocián, Barbora Prášilová, Štěpánka Stein a Salim Issa, Vojtěch Sláma, Filip Singer, Soňa Goldová, Jan Mahr, Yokoyama Yoshimi a další).

V Shiseido Gallery jsou od 19. června do 8. srpna 2010 vystavena díla následujících českých fotografů:
 

Vladimír Birgus
Václav Jirásek
Antonín Kratochvíl
Michal Macků
Dita Pepe

Tereza vlčková
Ivan Pinkava
Rudo Prekop
Tono Stano
Jindřich Štreit

  Autor textu a foto: Petr Holý, Tokio (c) 2010

 

Zahájení výstavy 22. 6. 2010 v 17 hodin. Café Amadeus, Václavské náměstí 3 Olomouc.

Úvodní slovo pronese Jindřich Štreit.

Vystavují: Vladimír Birgus, Václav Jirásek, Antonín Kratochvíl, Michal Macků, Dita Pepe, Ivan Pinkava, Rudo Prekop, Tono Stano, Jindřich Štreit, Tereza Vlčková

Shiseido Gallery, 8-8-3 Ginza, Tokio. 19. 6. – 8. 8. 2010. Vernisáž 18. 6. 2010 od 17 hodin. Přednášky Vladimíra Birguse a Ivana Pinkavy 20. 6. 2010 od 15 do 17 hod. K výstavě vychází japonsko-anglický katalog o 100 stranách.
http://www.shiseido.co.jp/e/gallery
 

Madony / Madonnas / 1999
Mechanické corpusy / Mechanical Corpuses / 1997
Černé corpusy / Black Corpuses / 2001
Memory / 2009


Katalog vydaly pro 10. ročník česko-slovenského semináře Kognice a umělý život X
(31. 5. –4. 6. 2010, hotel Sepetná, Ostravice)

Ústav informatiky a Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké
fakult y Slezské univerzity v Opavě, Bezručovo nám. 13, 746 01 Opava
This catalog was published on the occasion of the 10th Czecho-Slovak Workshop
on Cognition and Artif icial Life X (May 31 – June 4, 2010, Sepetná hotel, Ostravice)
by the Institute of Computer Science and Institute of Creative Photography,
Facult y of Philosophy and Science, Silesian University in Opava,
Bezručovo nám. 13, 746 01 Opava

P A V E L M Á R A

narozen 20. října 1951 v Praze / born October 20, 1951 in Prague
studia
1967–1971 Střední průmyslová škola grafická v Praze, obor užitá fotografie
1971–1975 FAMU Praha, obor kamera
1976–1981 FAMU Praha, obor fotografie
pedagogická činnost
1995–1996 FAMU Praha, katedra fotografie
V současnosti je docentem na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké
fakulty Slezské univerzity v Opavě, kde učí od roku 1996


1967–1971 Secondary Graphic School Prague, specialization Applied Photography
1971–1975 Film and TV School of Academy of Performing Arts in Prague, Department of Cinematography
1976–1981 Film and TV School of Academy of Performing Arts in Prague, Department of Photography
teaching activities
1995–1996 Film and TV School of Academy of Performing Arts in Prague, Department of Photography
Presently works as Associate Professor at the Institute of Creative Photography, Faculty of Philosophy
and Science, Silesian University in Opava, where he‘s been teaching since 1996
www.pavelmara.cz

Fotografie z vernisáže - Sepetná 2010

Pavel Mára nepochybně patří k nejvýraznějším osobnostem současné české fotografie nejenom jako autor rozsáhlého díla, ale i jako dlouholetý vysokoškolský pedagog a kurátor fotografických výstav. Vedle volných a užitých fotografií vytváří také audiovizuální programy a videa, k čemuž mu pomáhá, že vystudoval na pražské FAMU jak obor fotografie, tak obor kamera. Vždy mu ovšem jde o výtvarnou stylizaci, o redukci výchozí skutečnosti, o promyšlené využití barev. Pavel Mára tvoří výtvarně vytříbená a myšlenkově bohatá díla, která se nesnaží nutně být v ohnisku nejmódnějších trendů, ale plynule pokračují v jeho tvůrčí cestě.

Výrazná stylizace se objevuje v jeho známém, mnohokrát publikovaném a vystavovaném cyklu Mechanické corpusy (1997),
které znamenají určitý spirálovitý návrat k Mechanickým zátiším a minimalistickým Modrým aktům z první poloviny 80. let a k cyklu Corpusy z let 1988–1989. Expresivní monochromatické detaily červených těl akcentují androgynost holohlavých modelů v prázdných prostorech a vytvářejí symboly lidských osudů, vztahů a vášní, široce otevřené individuální interpretaci. Samotná těla připomínají sochy, ale jejich zobrazení – především se to týká dvojic těl – sugeruje pohyb, tanec, vášnivá objetí, sex.
Jestliže v těchto fotografiích dominovala vypjatá tělesnost, následující Madony 99 (1999) představují návrat k duchovním a sakrálním motivům souborů Roušky a Madony 90. Mára v nich prostřednictvím jemných negativních zvětšenin v pastelových tónech vytvořil soubor nahých Madon se skloněnými tvářemi, které svými gesty naznačují, že v náručí drží dítě, ale ve skutečnosti jsou jejich náruče prázdné. Autor tak klade otázky, zda jde o obraz nenaplněného mateřství nebo naopak o metaforu mateřské lásky, něhy a touhy, odpovědi však nechává na divácích. Podobným tématem se zabývá i ve svém souboru z roku 2001 (Černé corpusy – Rodina), ve kterém se vrací k černobílé fotografii.
Zatím poslední výraznou zatáčku na Márově tvůrčí cestě představuje cyklus expresivních barevných zvětšenin s nahými mužskými postavami v abstraktních prostorách s názvem Memory (2009), poprvé představený na loňské autorově velké výstavě v Galerii umění v Karlových Varech. I on svědčí o myšlenkové náročnosti, výtvarné působivosti a technickém perfekcionismu jeho tvorby.

Vladimír Birgus
Pavel Mára undoubtedly belongs to the most pronounced personalities of the current Czech photography, not only as an author of extensive collections, but also as a long term university teacher and a curator of photography exhibitions. He graduated from the Film and TV School of Academy of Performing Arts in Prague, specializing in photography as well as camera, and apart from his art and applied photography he also creates audiovisual programs and videos. Pavel Mára always aims at artistic formula, reduction of underlying reality and elaborate use of colors. He creates artistically refined and profound works that are not necessarily trying to satisfy the latest trends but smoothly continue along his creative path.
Distinctive stylistic patterns appear in his well-known, much published and often exhibited series Mechanical Corpuses (1997), which marks a certain spiral return to Mechanical Still-Lifes and minimalistic Blue Nudes from the first half of the 1980s and to the Corpuses cycle from 1988–1989. Expressive monochromatic details of the red bodies accentuate androgynousness of hairless figures in empty spaces and create symbols of human destiny, relationships and passions, widely open to individual interpretations. The bodies themselves look like statues but their portrayal – and this applies especially to the pairs of bodies – brings to mind movement, dance, passionate embraces and sex.
While in these photographs sensuality is dominant, the following Madonnas 99 (1999) represent a come-back to spiritual and religious motifs of the series Veils and Madonnas 90. Using delicate negative enlargements in pastel shades, Mára has created a collection of nude Madonnas with bowed heads who, having their arms empty, suggest they are holding a child. This way the artist poses questions whether they represent a picture of unfulfilled maternal instincts or on the contrary the metaphor of maternal love, tenderness and passion, leaving it up to the viewer to answer. Similar subjects appear also in his series from 2001 (Black Corpuses – Family), in which he returns to black and white photography.

The last distinctive turn on Mára‘s creative path is so far marked by the series of expressive color enlargements of naked male bodies in abstract spaces called Memory (2009), for the first time presented last year at the artist‘s large exhibition in the Art Gallery Karlovy Vary. It shows richness of thoughts, artistic appeal and technical perfectionism of the artist‘s works.
Vladimír Birgus

Dušan Kochol, z cyklu An Eye of Providence, 2009

Brno, Divadlo Reduta – Národní divadlo Brno, 1. 4. – 2. 5.; Praha, Galerie GAMU, 4. 5. – 11. 6.; Oxford, University of Oxford, Linacre College, 19. 5. - 20. 6. 2010.

Jaká byla česká fotografie před 20 lety? V Československu naplňovala krátce po listopadu 1989 hlavně hlad po domácích reportérských aktualitách a po světě se mohla (vlivem probuzeného zájmu o stav věcí za železnou oponou) „vyhřívat“ s nejrůznějšími nápady. Převládala inscenovaná fotografie, která však měla svůj zenit již za sebou. V prvním plánu úvah se médium té doby jeví – technicky vzato – celkem odlišné od stavu dnešního. Většina printů mohla být tehdy černobílá, některé s náročnými rukodílnými a řemeslně složitými zásahy do pozitivu či negativu. Všechny vzniklé analogovou cestou (první verze Adobe Photoshopu (1.0) vyšla rovněž před 20 lety pro Mac OS, ale praktické využití ve volné tvorbě se u nás projeví s mnohaletým skluzem). Jiné byly také skromné realizace, adjustace a instalace. Jediná možnost vysokoškolského studia fotografie byla ukotvena na pražské FAMU, od roku 1975 samostatně.
 Vznik Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě (zkráceně ITF) znamenal – bez přehánění – důležitý impulz pro uchazeče, kteří v předchozí politické periodě neměli nejmenší šanci se vtěsnat do uzoučkého výběru několika posluchačů katedry fotografie FAMU. ITF se otevřel do regionů, stala se místem setkávání a komunikace fotografů z celé republiky. Postupem času přerostl (také díky své strategické poloze na hranicích mezi Českou republikou, Polskem a Slovenskem) do významné části středoevropského prostoru. V současnosti zde studuje kolem 200 posluchačů bakalářského, magisterského i doktorandského programu (je největším z českých vysokoškolských pracovišť se samostatnou výukou fotografie). Přes tento, pro české umělecké školy rozhodně neobvyklý status může být do bakalářského programu po dvoukolových přijímacích zkouškách přijat zhruba každý devátý zájemce.

Vernisáž výstavy Dvacátý rok ITF v Galerii AMU v Praze, foto Imrich Veber

Prof. Jindřich Štreit, rektor AMU doc. Ivo Mathé, vedoucí ITF prof. Vladimír Birgus,rektor SU doc. Rudolf Žáček a vedoucí galerie AMU MgA. Michael Čtveráček

Martin Wágner, Z cyklu Na východ od ráje, Ganina Jama, Ural

Část výstavy, foto Imrich Veber

Bára Prášilová, Bez názvu, 2009

Pavel Maria Smejkal, Z cyklu Fatespaces, Berlín, květen 1945

Část výstavy v Brně, foto Václav Podestát

Projekce na výstavě v Brně

Pedagogové ITF Mgr. Václav Podestát, doc.Pavel Mára, BcA. Karel Poneš a doc. Aleš Kuneš na vernisáži. Foto Imrich Veber

Samotný název výstavy Dvacátý rok Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě pouze konstatuje skutečnost. Expozice se neobrací k výrazným absolventům – to ostatně přinesla rozsáhlá výstava Absolventi Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě 1991 – 2006 v Domě umění v Opavě (2006, viz At. č. 9/06). Kurátor Vladimír Birgus nyní záměrně nevolil pro nově postavený celek historickou reminiscenci, v rozsáhlém výběru převládají aktuální práce z letošního nebo loňského roku. Expozice nevymezuje a ani nepreferuje určitou část hlavního proudu, ale snaží se o otevřenost k souběžným (a momentálně třeba i okrajovým) impulzům. Samozřejmě se nevyhýbá známým jménům, které v posledních letech získaly prestižní české i evropské ceny. Po zlomu milénia (zdá se) vyrostla nová generace, s jistotou se pohybující po evropských centrech, tvořící nebo studující souběžně v zahraničí, jež snese srovnání s mezinárodní mladou scénou hlavně díky nové schopnosti se bezpečně orientovat a uplatnit.
 Bára Prášilová, Dušan Kochol, Andrej Balco, Tereza Vlčková, Barbora a Radim Žůrkovi, Jaroslav Kocián... Už v tomto výčtu, odborné veřejnosti většinou známém, sledujeme různé přístupy fotografů od tradičních žánrů přes inspirace v módní fotografii až k inscenované a konceptuální tvorbě. Postupně vrstvenou práci těchto autorů můžeme sledovat ve veřejném prostoru už řadu let. Subjektivně si nyní nejvíce cením vtipných (a úplně nových) transmutací světa módy Báry Prášilové, nikoliv proto, že letos získala cenu Czech Grand Design, ale jako diváka mne vskutku baví její inteligentní schopnost vymýšlet neobvykle svěží a vždy znovu jiné světy. Její „designovou“ spolupráci na retro stylu souboru Yes, It Happened z prostředí fanoušků automobilových veteránů přiznává i další z vystavujících, Matěj Třešnák. Druhým překvapením byly pro mne nové práce Jaroslava Kociána v tradičním žánru fotografického portrétu. Stejně jako u Prášilové lze sledovat jeho autorský posun od syrových podobenek nevyzpytatelných „spratků“ z odlidštěných sídlišť, upomínajících na věcnost legend Stuttgarter Schule ke zvláštní poetice inscenovaných scén, jež nemají nic společného s antikvariátem českého inscenovaného portrétu minulých dekád. Výstavní prostor brněnské Reduty má tři členěná patra, ale přesto bylo nutné množství vybraných prací přesunout do 20minutové projekce. Ačkoliv je v rozsahu textu nemožné zmínit více vystavujících, pro mne (jako diváka, čtenáře i kritika) existuje na konci věty jedna zapovězená formulka a tou je: „(...)A DALŠÍ“ . Zvyšuje samozřejmě nezpochybnitelnost „důležitého“, ale nedává nám nahlédnout do neznámého prostoru „dalších“. Proto se v textu dále soustředím do oblasti, kterou zběžná denní kritika posunula k mlhavosti.
 Výraznou autorkou je v tomto ohledu Anna Gutová. Ztracená místa v drasticky vymezené černobílé škále, reálné, ale těžko pochopitelné situace z mihotavých záblesků snů či horečnaté poznámky Edwarda Westona z Nového Mexika – to vše (a mnohé další) koncentrované v čirém a vyváženém prostoru instalace. Fotografka má za sebou rovněž ocenění v rámci soutěže Frame. Cyklus Syntetic (2009) Jana Mahra je pro mne charakterizující ukázkou promyšlené strategie minimalistických zátiší, jež překračují formalistickou bezobsažnost. Před dvěma roky v pražské Galerii Velryba zaujal svým předchozím souborem Soft – odlišným od jakýchkoliv soudobých fotografických trendů (pěstovaných někdy i v rámci této „podkavárenské“ galerie). K zátiší se obracejí i loňské práce Evy Linhartové. Jako protiklad analyticky postavené Mahrovy tvorby lze položit intuitivní reflexe rodiny a blízkého světa (soustředěné v samostatné intimitě místnosti 2. patra). Máma (2009) Zuzany Zbořilové, časosběrný Autoportrét 2005-10 Julie Štybnarové, Spotlight (2009) Ester Erdélyové, jež se soustředila na detailní průzkum mikroklimatu života svobodných matek a jejich dětí. Malé noční návštěvy (2009) Evy Malúšové jsou originální koncentrovanou esejí drobných traumat okamžiku. Autorčiny aktivity se nevymezují pouze vlastní tvorbou, ale fotografce se daří i v samostatné roli kurátora. Spolupracovala kupříkladu s Jonášem Richterem, jehož někdy celkem kuriózní tvorba opět vystupuje mimo rámec soudobého „uměleckého provozu“, nebo s japonskou fotografkou Yoshi Yokoyama. Markéta Dlouhá v nadnárodním univerzu hotelových pokojů v Puerto Piramides, Buenos Aires, Pekingu nebo Karlových Varech hledá základní linku možnosti komunikace. Její starší práce máme v povědomí z aktivit okolo výstavního prostoru Trafačka. Ačkoliv fotografie Martina Cába z cyklu Love is Art / Life is Porn (2009) reflektují soudobou sexualitu jako jeden z dalších „produktů“, sklápějí se opět k možnosti (či nemožnosti) vzájemného porozumění. Rozdíl mezi ním a Dlouhou je spíše ve způsobu práce na scéně. Fotografie Dlouhé jsou záměrně do důsledků inscenované, u Cába se dostáváme do inscenované oblasti pseudodokumentu. Vladimír Novotný (Kiva) v souboru Orgasmus (2010) ukazuje znejisťující záznam technicky transformovaného „sexu z obrazovky“.
 V širokém kontextu výstavy mohou samozřejmě některé „méně hlučné“ a ztišené práce v rychlém průhledu zaniknout. Martin Wágner byl a je velmi tradiční dokumentarista. Jakmile dostal vlastní pas, vypravil se s několika dolary v kapse na cestu stopem (nebo regionálními spoji) napříč Ruskem. Jeho syrové snímky jsou silné v bezprostředním prožitku a ve schopnosti vnímat jiné hodnoty než iluze, jimiž jsme často modelováni. Tradiční dokument je samostatná disciplína, která bude i nadále patřit k čitelné kolektivní paměti. Rukopis Jiřího Žižky v souboru Psychiatrická léčebna v Opavě (2009) se od Wágnerova výrazně odlišuje. Východiska jsou však stejná a přiřadil bych k nim ještě Imricha Vebera. Dům č. 13/5 (2009) Ondřeje Žižky (podobně jako u Natálie Benešové) je zvláštním prolínáním konkrétního prostoru a v něm žijících lidí. Autor je známý více svou náročnou organizátorskou prací v soutěži Frame. Moderní pojetí barevného dokumentu, inspirujícího se tvůrci, jakým je kupříkladu Martin Parr nebo Slovák Martin Kollár, představuje Absurdistán Luboše Fojtíka či svět soutěží „krásek“ skotu Svatopluka Klesnila. Reálné snímky Tomáše Hlivy z brněnských ulic jsou v jistých opusech jakoby záznamem z nějaké zvláštní, boudníkovské akce. Stejně odlišné jsou i konceptuálně vnímané práce Šimona Pikouse, sledující odvrácenou tvář světového šampionátu v lyžování v jeho regionu. Fotografiemi Marka Pavaly v souboru Daniel (2009) o romském příteli, jež zcela opouštějí stereotypy většinových představ o tomto etniku, se dostáváme k jinak postavenému koncepčnímu a inscenovanému dokumentu. Podobně třeba Krzysztof Goluch nebo v černobílých snímcích také Roman Franc.

Aleš Kuneš

Galerie Pecka
a Nadace českého výtvarného umění / the Czech Fine Arts Foundation
Vás srdečně zvou na zahájení výstavy / invite you to the opening of the exhibition
v úterý 1. června 2010 od 19. hodin ve výstavní síni Mánes /
on Tuesday, 1st June, 2010, at 7 p.m. at the Mánes Exhibition Hall
úvodní slovo / introductory word by Vladimír Birgus, hudba / live music by Jan Budar and Eliščin band
výstava potrvá do 30. června 2010, otevřeno denně mimo pondělí 10—18 hodin /
the exhibition is open 10 a.m. — 6 p.m. daily except Mondays until 30th June, 2010
MOSCOW
NIGHTS
ANTONIN
KRATOCHVIL