Menu

Archiv

září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

21/7/2003

Kdo se stane osobností české fotografie za rok 2003?

Asociace profesionálních fotografů České republiky (www.asociacefotografu.com) se rozhodla od června letošního roku každoročně vyhlašovat osobnost české fotografie.  Cena bude určena fotografovi, fotografickému pedagogovi, kurátorovi či teoretikovi fotografie, který v průběhu kalendářního roku zásadním způsobem přispěje ke kvalitě, rozvoji nebo propagaci české fotografie u nás či v zahraničí.

„AFČR, sdružení předních  profesionálních a tvůrčích fotografů vyzývá fotografickou veřejnost ke spolupráci při hledání Osobnosti české fotografie za rok 2003. Návrhy se zdůvodněním lze zasílat po celý rok, nejpozději však do 31.1.2004 na adresu Asociace profesionálních fotografů České republiky, Národní třída 25, 11000 Praha 1, tel.. 221 085 289 nebo e-mailem na: osobnost@asociacefotografu.com,“ říká Petr Šálek, předseda správní rady.

Osobnost české fotografie bude vybrána hlasováním odborné komise složené z členů AFČR. Vítěz obdrží  titul Osobnost české fotografie za uplynulý kalendářní rok,  čestný diplom a skleněný objekt vytvořený výtvarníkem Zbyňkem Malým.  Jak Šálek dodává, smyslem ceny je upozornit na významné fotografické aktivity, podpořit  společenskou prestiž fotografie a součastně podnítit fotografickou veřejnost k podrobnému  sledování dění v oblasti fotografie.

O asociaci:

Asociace profesionálních fotografů je sdružení profesionálních a tvůrčích fotografů České republiky a představuje vlastně volné pokračování fotografické sekce svazu výtvarných umělců. V současné době má 220 stálých členů, mezi čestnými členy se objevují jména významných českých i světových fotografů (S.Bulatti, V. Dukát, Z. Feyfar, E. Fuková, P. Helbich, D. Hochová, K. O.Hrubý, V. Chochola, F. Krasl, J. Koudelka, J. Lukas,
M. Luskačová, J. Marko, L. Postupa, L. Sitenský), ale také teoretiků a pedagogů (A. Fárová, J. Spousta, prof. J. Šmok).

Asociace profesionálních fotografů pořádá každý rok výstavy svých členů a hostů, volně spjaté s klasickými fotografickými žánry jako je Akt, Krajina, Zátiší, Portrét, Dokument, ale také výstavy na společné téma jako Praha, Detail, Reklama 90-99, Architektura apod. Všemi žánry a tématy napříč šla expozice "Česká fotografie 1989 - 1994" reprezentující encyklopedickou publikací nejen vystavující fotografy, nýbrž celé profesní sdružení.
Vedle členských výstav pořádá  Asociace profesionálních fotografů výstavy k jubileím významných osobností české fotografie  např. Jan Lukas, Leoš Nebor, Zdeněk Tmej, Karel Hájek, ale i zahraničních autorů jako např. "Cesta komunismu" ruských fotografů z Čeljabinska nebo velkou přehlídku "Československá fotografie v exilu 1939 - 1989". K výstavám vydává  soubory pohlednic či  katalogy se základními údaji o vystavujících. Tyto výstavy  představuje nejen v Praze, ale v posledních letech i v dalších větších městech České republiky i v zahraničí.

Asociace profesionálních fotografů úzce spolupracuje s evropskými profesionálními strukturami. Jako jediná z prostoru bývalých socialistických zemí je plnohodnotným členem Evropské federace profesionálních fotografů FEP. Umožňuje svým členům získat prestižní evropský profesní certifikát QEP (Qualified European Photographer), který bude v brzké době umožňovat snadnější uplatnění v evropském měřítku. Asociace fotografů je dále členem Světové rady profesionálních fotografů WCPP a přidruženým členem Americké asociace profesionálních fotografů ASMP. Podílí se na tvorbě celoevropských vzdělávacích programů a je účastníkem oborových kongresů jako je např. Orvietofotografia. Na veletrzích Photokina v Kolíně nad Rýnem má pravidelně od r. 1998 svůj stánek.
V roce 2000 pořádala AF spolu s italskou asociací profesionálních fotografů SIAP v Boloni fotografickou výstavu v rámci akce "evropská města kultury roku 2000" na téma kulturní dědictví. Této akci byla udělena známka projektu Praha - evropské město kultury 2000. V roce 2001 byla Asociace profesionálních fotografů spolupořadatelem výstavy významného světového fotografa S. Salgada "Exodus" v pražském Mánesu.

Asociace profesionálních fotografů vypracovala v roce 1998 projekt Národního Muzea fotografie a iniciovala založení občanského sdružení stejného názvu společně s katedrou fotografie FAMU a Komorou fotografických živností. Muzeum se vedle vlastní odborné práce stane přirozeným informačním uzlem. Cílem Muzea fotografie je zachovat, systematicky zpracovávat a prezentovat českou fotografii jako celek, vybudovat postupně sbírky historické i současné produkce. Archivy autorů budou získávány a uchovávány v co největším rozsahu. Záměrem je umožnit zhodnocení a studium tvorby tvůrčích fotografů v příslušných dobových souvislostech, dát k dispozici naší i zahraniční veřejnosti ucelený přehled o historii a vývoji české fotografie, která svojí úrovní patří k předním na světě.

Asociace profesionálních fotografů je profesním sdružením, zájmy členů zastupuje správní rada a o její činnosti jsou její členové informováni prostřednictvím vlastního zpravodaje  AF-info.

17/7/2003

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě

Institut tvůrčí fotografie se v roce 1990 -  po dvaceti letech působení při Svazu českých fotografů – stal součástí nově zakládané Slezské univerzity v Opavě, historickém centru české části Slezska. Následovaly nejradikálnější změny v jeho dosavadní historii – došlo k výraznému rozšíření počtu pedagogů i studentů, do studijních programů bylo začleněno mnoho nových předmětů, vybudoval se ateliér, temné komory, počítačová učebna a odborná knihovna, navázaly se intenzivní zahraniční kontakty.

Dnes má z šesti vysokoškolských pracovištˇ v České republice, poskytujících specializované studium fotografie (fotografii je možno také studovat v Praze na FAMU, Vysoké škole uměleckoprůmyslové a Akademii výtvarných umění, v Ústí nad Labem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně a ve Zlíně na Univerzitě Tomáše Bati) daleko největší počet studentů – kolem 120 v bakalářském studiu a zhruba 20 v následném magisterském studiu, otevíraném jednou za dva roky pro nejtalentovanější studenty. ITF poskytuje výhradně takzvané kombinované studium. To spojuje běžnou formu externího studia s pravidelně pořádanými třídenními konzultacemi, kde probíhají přednášky, semináře, besedy s hosty i výstavy, s korespondenčním studiem  (studenti mohou posílat své práce pedagogům k písemnému hodnocení) a řadou dlouhodobých fotografických projektů a krátkodobých workshopů. Zatímco v řadě uměleckých oborů není externí studium obvyklé, ve fotografii, kde studenti většinou zpracovávají sami zadané úkoly, existuje na řadě zahraničních škol. Vysokoškolskou kvalifikaci tak mohou získat i už zavedení profesionální fotografové, kteří by si z různých časových nebo rodinných důvodů nemohli dovolit navštěvovat denní studium. K těm, kdo tuto formu studia na ITF výrazně podporovali při různých jednáních na Ministerstvu školství  a v Akreditační komisi vlády České republiky, patřil zakladatel katedry fotografie na pražské FAMU prof. Ján Šmok. mary kay
Studijní program na ITF je velmi univerzální. Jeho absolventi by měli v praxi dobře zvládnout všechny hlavní oblasti fotografie, dobře se orientovat ve fotografické  a počítačové technice, dějinách fotografie, dějinách výtvarného umění a dalších teoretických předmětech a také byli měli být schopni o fotografii fundovaně mluvit a psát. Zatímco v nižších ročnících převládají povinná cvičení, ve vyšších ročních se každý student může postupně specializovat na výtvarnou fotografii, reportážní a dokumentární fotografii či na široké spektrum užité a reklamní fotografie. Důležité místo ve studijním programu mají tzv. klauzurní práce, menší výstavní soubory na volné téma, v nichž posluchači všech mají prokázat svůj talent a autorský rukopis. Na závěr bakalářského i magisterského studia probíhají komplexní zkoušky z dějin a teorie fotografie a obhajoby praktických i teoretických diplomových prací. Na rozdíl od mnohých jiných uměleckých škol, kde k obhajobám stačí odevzdat několikastránkovou explikaci praktického díla, se na Institutu tvůrčí fotografie podobně jako na katedře fotografie FAMU vyžadují obsáhlé diplomové teoretické práce z dějin a teorie fotografie, v nichž studenti musí samostatně vypracovat např. monografii českého nebo zahraničního fotografa, vystihnout vývoj některého druhu fotografie ve vymezeném časovém období nebo v určitém regionu či fundovaně zpracovat nějaký problém z teorie fotografie apod. Většina magisterských prací má rozsah kolem sta stran vlastního textu, existují však i práce podstatně rozsáhlejší. Ve svém souhrnu představují mimořádně cenný příspěvek k historii i teorii fotografie, který je přístupný širokému okruhu zájemců nejenom ve fakultní knihovně v Opavě, ale i v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a v některých případech i na internetových stránkách www.itf.cz. Ani většina praktických diplomových prací nezůstává skryta ve školním archivu, ale je představována na mnoha výstavách, které ITF pořádá. Lamoda.ua
Pedagogický sbor má osm kmenových pedagogů, mezi nimiž je jeden profesor (vedoucí Institutu Vladimír Birgus, který vyučuje především dějiny fotografie, současnou fotografii a barevnou dokumentární fotografii a vede semináře kritiky fotografie), dva docenti (Aleš Kuneš, vyučující zátiší, intermediální tvorbu, teorii fotografie a fotografickou ilustraci, a Jindřich Štreit, jenž vede cvičení z dokumentární fotografie, podílí se na výuce dějin výtvarného umění a vede některé dlouhodobé projekty z dokumentární fotografie) a pět odborných asistentů (Vojtěch Bartek je tajemníkem ITF a vyučuje počítačovou grafiku, Pavel Mára učí barevné skladebné postupy, reklamní fotografii, ateliérová cvičení a barevnou výtvarnou fotografii, Václav Podestát se specializuje na subjektivní dokument, Tomáš Pospěch vyučuje stavbu a skladbu fotografického obrazu a některé části dějin výtvarného umění a současného výtvarného umění, a zástupce vedoucího Jiří Siostrzonek, jenž přednáší dějiny výtvarného umění v prvních dvou ročnících a dále psychologii umění a základy sociologie). Nezastupitelné místo na ITF má čtrnáct externích pedagogů, mezi nimiž jsou přední fotografové různých generací (např. Miloslav Stibor, Jan Pohribný, Jiří Turek, Evžen Sobek, Blanka Chocholová, Antonín Braný) stejně jako odborník v oblasti techniky fotografie (Petr Velkoborský), typografie a užité grafiky (Otakar Karlas),  digitální fotografie (Jiří Votýpka) nebo internetu (Michal Kubíček). Menší spokojenost než úroveň pedagogického sboru vyvolává technické vybavení ateliérů a laboratoří, které má ještě daleko k ideálu zejména v oblasti digitální fotografie. I tady se však situace postupně zlepšuje. Výrazné zlepšení by mělo nastat ke konci letošního roku, kdy ITF získá několik místností pro další ateliér, pracovnu pro digitální fotografii i samostatnou odbornou knihovnu se studovnou.
O ITF se mnohdy tvrdí, že jeho studijní program akcentuje dokumentární fotografii. Příčinou je zřejmě několik výrazných dokumentaristů v řadách pedagogů, dlouhodobé projekty Lidé Hlučínska 20. století, Zlín a jeho lidé a Ex oriente lux, v nichž dokumentární fotografie dominovala, i mnoho dokumentárně a reportážně zaměřených absolventů a studentů (z těch, kteří se v posledních letech výrazněji prosadili, například Jiří Křenek, Evžen Sobek, Tomáš Pospěch, Miroslav Němeček, Vít Šimánek, Martin Popelář, David Boukal, Martin Stránský, Josef Horázný, Martin Štěrba, Martin Říha, Lenka Šavrdová, Jozef Ondzik, Lucia Nimcová, Andrej Balco, Piotr Szymon, Grzegorz Dabrowski, Rafal Milach, Grzegorz Klatka, Pawel Supernak aj.). Je pravda, že dokumentární fotografie patří k silným stránkám ITF a do Opavy přitahuje například mnoho studentů ze Slovenska a z Polska, kde se jí vysoké školy s výukou fotografie příliš nevěnují, ale obdobné úspěchy má ITF i v řadě jiných oblastí fotografie, např. aktu a portrétu (Dita Pepe, Jiří Štencek, Jolana Havelková, Karel Špoutil, Filip Habart,  Jan Branč, Jan Tabery, Branislav Boba, Jakub Dabrowski aj,), klasické i experimentální výtvarné fotografie (Igor Šefr, Vojtěch Sláma, Barbora Kuklíková, Petra Benešová, Barbora Krejčová, Katarina Hanová, Miloš Vorel, Jan Horník, Marek Hrubý, Andrzej Górski), fotografických plakátů (Magdalena Bartkiewicz) apod.  Značné rezervy zůstávají ve výsledcích například v oblasti módní a reklamní fotografie či digitální fotografie, to je ovšem slabá stránka většiny českých fotografických škol i české fotografie vůbec.
K úspěchům ITF naopak patří dobré uplatnění většiny absolventů v praxi – mnozí z nich pracují jako fotografové ve svobodném povolání nebo v různých reklamních agenturách, jako fotoreportéři deníků a časopisů (např. Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, Instinkt, Xantypa, Gazeta Wyborcza, Polityka) nebo jako pedagogové vysokých a středních škol s výukou fotografie (jde např. o univerzity ve Zlíně, Ústí nad Labem a Trnavě, Fakultu výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně, Akademii výtvarných umění v Katovicích, Státní vysokou školu divadelní, filmová a televizní v Lodži, Střední umělecká školu v Ostravě, kde celý pedagogický sbor oddělení fotografie tvoří absolventi ITF aj.), několik se jich věnuje i kurátorské práci a historii fotografie. Studenti ITF získali mnoho významných ocenění – třeba Evžen Sobek obdržel Grand prix v mezinárodní soutěži mladých fotografů Mio Photography v Ósace, kde měl i autorskou výstavu, ve stejné soutěži získal Rafal Milach 2. a Martin Říha 3. cenu,  Ditě Pepe-Hornsteinerové a Janu Vacovi byla v Německu udělena cena Kodaku pro mladé fotografy a samostatně vystavovali na veletrhu Photokina v Kolíně nad Rýnem, Jiří Křenek získal v soutěži Czech Press Photo grant primátora hlavního města Prahy, Jozef Ondzik a Lucia Nimcová obdrželi grant Institutu pro veřejné otázky v Bratislavě apod.
Výuka na ITF zatím probíhá jen v češtině, mezi minulými i současnými posluchači ITF bychom však kromě početných skupin studentů ze Slovenska (ve školním roce 2002-2003 to bylo 19 posluchačů) a z Polska (celkem 20 studentů) našli i menší skupiny a jednotlivce z Německa, Itálie, Irska, Francie, Švýcarska, USA, Ruska, Běloruska, Ukrajiny, Chorvatska a Srbska, kteří česky uměli nebo se naučili. Nejužší kontakty ze všech zahraničních škol má ITF s katedrou fotografie na Akademii výtvarných umění v Poznani, která ze značné míry převzala studijní program ITF ve vlastním dálkovém studiu. S touto školu podepsala Slezská univerzita v roce 2002 dohodu o spolupráci, která dovršila dosavadní intenzivní vzájemné návštěvy skupin pedagogů a studentů i výměny studijních materiálů a výstav (např. v bývalém císařském zámku v Poznani proběhla řada individuálních výstav pedagogů, studentů i absolventů ITF, loni se tam uskutečnila repríza velké přehlídky tvorby všech pedagogů ITF,  práce poznaňských studentů byly zase představeny ve Slezském zemském muzeu v Opavě, v ostravské galerii Opera byla uvedena retrospektiva zakladatele poznaňské katedry fotografie prof. Stefana Wojneckého). Pedagogové ITF často vedou v zahraničí fotografické dílny a vystupují na fotografických kongresech a sympoziích nebo pracují jako kurátoři fotografických výstav, v zahraničí byla vydána řada jejich knih.
Institut tvůrčí fotografie má ze všech českých fotografických škol nejrozsáhlejší výstavní i publikační činnost. Už mnoho let připravuje program fotografických výstav v Galerii Opera v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde uvádí expozice předních českých i zahraničních fotografů (např. René Burri, Martin Parr, Paul den Hollander, Martin Kollár, Andrej Bán, Josef Koudelka, Václav Chochola, Miloň Novotný, Dana Kyndrová, Jan Šibík), tematické výstavy (Hořká léta – Evropa 1939-1947 očima českých fotografů, Česká fotografie 90. let, Letem českým světem, Mladá slovenská fotografie) i přehlídky prací svých studentů. Od letošního roku obdobným způsobem připravuje program v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě. Uspořádal rovněž mnoho dalších výstav, např. na Měsících fotografie v Bratislavě, Moskvě a Kyjevě, na Mezinárodních fotografických dnech v Hertenu nebo v různých muzeích a galeriích v Praze, Brně, Olomouci, Českých Budějovicích, Chebu, Würzburgu, Mnichově, Cáchách, Paříži, Popradu, Katovicích, Wroclawi, Bialystoku, Vilniusu, Kaunasu i jinde. Vydává také řadu skript (nejnověji například Čítanku z teorie fotografie, sestavenou Alešem Kunešem a Tomášem Pospěchem), bulletin Listy o fotografii, jenž přináší řadu materiálů z historie a současnosti fotografie, teorie fotografie nebo fotografické pedagogiky a je distribuován i na Slovensku a v Polsku, a internetový časopis www.photorevue.com, publikující aktuální recenze výstav a knih, rozsáhlejší teoretické stati i některé studentské seminární práce. To vše přispívá k tomu, že Institut tvůrčí fotografie po pouhých třinácti letech působení na Slezské univerzitě patří k zavedeným a respektovaným fotografickým školám a že se o něm ví i daleko za hranicemi České republiky.

17/7/2003

Ambiciózní příběh německé fotografie jako dějin těla

O tělech a jiných věcech. Německá fotografie ve 20. století. Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna, 18. 6. – 28. 9.

Opravdovou, dlouho očekávanou senzaci zpřístupnila na letošní léto Galerie hlavního města Prahy ve výstavních prostorách Městské knihovny. Expozice O tělech a jiných věcech je přehlídkou německé fotografie ve 20. století připravenou renomovaným historikem fotografie Klausem Honnefem ve spolupráci s Gabrielou Honnefovou-Harlingovou a Hanou Larvovou, přímo na objednávku této pražské instituce. Prestižní přehlídka více než tří stovek děl bude následně představena v Německém historickém muzeu v Berlíně, moskevském Domě fotografie a muzeu v Bochumi.

Osobitost a výjimečnost německé fotografie je dlouhodobě a všeobecně přijímána. Především současní autoři jako Bernd a Hilla Becherovi, Andreas Gursky, Candida Höfer nebo v módní a erotické fotografii monacký fotograf německého původu Helmut Newton a dnes téměř kultovní fotograf Wolfgang Tillmans slaví světový úspěch a jejich díla se prodávají za horentní částky, v případě fotografií u dosud žijících autorů nevídané. Meziválečné Německo bylo spolu se Spojenými státy kolébkou „nové věcnosti“, na výstavě zastoupené portréty sociálních a profesních typů od Augusta Sandera, detaily rostlin Karla Blossfeldta nebo Alberta Rengera-Patzsche. Vedle Sovětského svazu, Holandska a mladého Československa zde byla rozvíjena rovněž funkcionalistická nebo experimentální fotografie, především díky Rakušanovi Raoulu Hausmanovi a multiumělci maďarského původu Lázsló Moholy-Nagymu. Výstava se nevyhýbá ani dosud kontroverzně přijímaným autorům, kteří se jako v případě Maxe Ehlerta, Herberta Lista a filmařky Leni Riefenstahlové svými snímky podíleli na propagaci nacistického režimu. Především dvě etapy německé fotografie – meziválečné období avantgardních směrů „nové věcnosti“ nebo „nového vidění“ a konceptuálních tendencí posledních třiceti let z nichž dominují především manželé Becherovi, Dieter Appelt, manželé Blumeovi, Klaus Rinke, Jürgen Klauke a řada jejich nástupců, jsou vysoce oceňovány odborníky po celém světě a na výstavách vyhledávány i širokou veřejností. Ne náhodou je prostor v expozici věnován především těmto tvůrcům.
Autor výstavy Klaus Honnef byl v druhé polovině devadesátých let autorem několika reprezentativních prezentací německé fotografie. V pražské expozici postavil přehlídku fotografické tvorby německých autorů na pozadí dějin společenského vztahování se k lidskému tělu. Odkrývání tabu tělesnosti, sexuality, rasové a genderové odlišnosti tvoří jednu ze základních linií společenských dějin minulého století. Tělo, zájem o lidskou tělesnost, bylo také jistě nejexponovanějším tématem osmdesátých a první poloviny devadesátých let, jak v euroamerické tak s určitým časovým odstupem i české fotografii. Koncepce výstavy i text katalogu těká mezi tímto tématem a snahou poskytnout reprezentativní přehled německé fotografie, což se projevuje jak v nejasném výběru děl tak ve svéhlavém zastoupení autorů. Zařazeny zde nebyly snímky výrazného představitele „nové věcnosti“ Waltera Peterhanse, Johna Heartfielda, Arno Fischera, Otto Steinerta, Andrease Müller-Pohleho, jednoho z nejvýznamnějších německých umělců dvacátého století Josepha Beuyse, ani Lothara Baumgartena, Bernharda Prinze, Sigmara Polkeho, výrazné autorky českého původu, která slavila úspěch v devadesátých letech Jitky Hanzlové nebo představitelů „nové topografie“ Thomase Strutha a Thomase Ruffa. Rovněž v textu katalogu překvapí přeceňování věcných snímků reklamního fotografa Wernera Mantze na úkor na výstavě nereprezentativně zastoupeného čelního představitele německé „nové věcnosti“ Alberta Rengera-Patzsche. A v německé fotografii není jen jeden proud spojující meziválečná léta nové věcnosti s posledními třemi desetiletími perfekcionistické estetiky „nové topografie“, případně konceptuální a neokonceptuální proudy uplynulých tří desetiletí, které se výstava snaží postihnout. Ve stínu zájmu zůstává především hnutí subjektivní fotografie a vizualismu nebo tvorba v bývalé NDR. Přibližně třetina zastoupených snímků pochází z devadesátých let nebo často dokonce z nového století a překračující tak v podtitulu vymezené období. V početné plejádě různorodých tendencí mladých autorů se tím poněkud oslabuje jak sledování tématu těla tak i přehlednost „procházky“ dějinami německé fotografie, ale současně je nastíněn výhled kam se bude německá fotografie dále ubírat. Sympatická je rovněž snaha vedle osvědčených velikánů prezentovat také autory mladší generace, na mezinárodní scéně dosud neetablované.
Přes veškerou rozporuplnost je pražská výstava atraktivní podívanou. Až do 28. září máme jedinečnou příležitost seznámit se v celé šíři s díly předních fotografů, kteří vytvářeli fenomén německé fotografie, která od druhé poloviny dvacátého století vytvářela zcela osobité strategie zobrazování, tak odlišné od výrazně estetizované fotografie české.

17/7/2003

Tono Stano: Hvězdy

Když v Československu ve 20. a 30. letech potřebovali významní politici, umělci nebo sportovci skutečně reprezentativní fotografický portrét, mohli si ho nechat udělat u Františka Drtikola, Jindřicha Vaňka, Jana Langhanse i majitelů dalších předních ateliérů. Dnes žádný podobný špičkový fotoateliér u nás neexistuje a úroveň většiny portrétů českých celebrit poskytuje jenom pramálo důvodů k nadšení. O tom svědčí jak naprosto nenápadité oficiální portréty prezidentů Václava Havla a Václava Klause, jen pramálo se lišící od podobenek z portrétních automatů, tak kýčovité barevné podobizny v bohatě zdobených rámech, které už mnoho let vyrábí a movitým zákazníkům úspěšně prodává oblíbenec českých bulvárních deníků a časopisů Jadran Šetlík.

Výstava Hvězdy, kterou v rámci 38. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech představil Tono Stano, proto v tomto kontextu působila jako zjevení. Tento slovenský absolvent pražské FAMU s českým občanstvím si získal mezinárodní renomé především inscenovanými výjevy a akty (viz např. Imago 15/2003), ale už několikrát prokázal, že patří také k nejlepším  slovenským i českým portrétistům. Expozice tří desítek portrétů známých herců, režisérů a producentů z řad návštěvníků šesti posledních ročníků karlovarského filmového festivalu to jasně potvrdila.
Stano skvěle ovládá obrazovou skladbu i práci se světlem a má výrazný rukopis, díky němuž je jeho autorství rozeznatelné na první pohled. Podobně jako u Arnolda Newmana či Annie Leibovitzk velkou roli v jeho snímcích hraje prostředí, které napomáhá k psychologické charakterizaci portrétovaných. I když byl limitován požadavkem, že všechny snímky měly vzniknout v karlovarském Grandhotelu Pupp a jeho okolí, dovedl v tomto prostředí vytvořit vizuálně atraktivní, vtipná a někdy až mírně šokující aranžmá.  S výjimkou portrétu českého komika Jiřího Lábuse s lázeňskými oplatkami na hlavě a v ústech se přitom ubránil levné anekdotičnosti a vulgaritě, v níž si často libují fotografové celebrit pro české bulvární časopisy. Tono Stano naopak nezřídka pracuje jen s jemnými náznaky – ruského režiséra a herce Nikitu Michalkova, známého svým povýšeneckým jednáním, postavil na štafle,  v působivém dvojportrétu stojícího českého herce, zpěváka a moderátora Marka Ebena a za ním na vozíčku sedící herečky Markéty Fišerové ukázal hluboký vztah této manželské dvojice, pro anglického herce Bena Kingsleyho, nezapomenutelného filmového představitele asketického indického vůdce Gándhího, našel i v přezdobeném secesním hotelu střídmé pozadí s holými stěnami. Stano dovede stejně dobře podtrhnout oduševnělý půvab Julie Ormond (Julia Ormond), Scarlett Johansson nebo Keiry Knightley (Keira Knightley), důstojnou eleganci slavného italského režiséra Franca Zefirelliho, či bonvivánství slovenského herce Mariána Labudy. Působivost Stanových portrétů s ohňostroji svěžích nápadů umocňuje precizní technická úroveň velkoformátových zvětšenin, zpracovaných Martinem Polákem, i dokonalá adjustace v elegantních kovových rámech.  Pořadatelé karlovarského festivalu tak po předchozí expozici portrétů Antonína Kratochvíla, českého fotografa žijícího v New Yorku,  představují další výrazné dílo naší portrétní fotografie, které by mělo být představeno i v jiných městech.

Tono Stano: Hvězdy, 38. Mezinárodní filmový festival, Karlovy Vary, červenec 2003

Partner