Menu

Archiv

září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

27/12/2010

Konzultace pro zájemce o studium

T V Ů R Č Í F O T O G R A F I E na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě

Institut tvůrčí fotografie připravil tradiční lednovou konzultaci pro zájemce o bakalářské kombinované studium tvůrčí fotografie na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě.

 

Přijímací zkouška na kombinované studium oboru tvůrčí fotografie bakalářského stupně proběhne dvoukolově. (První kolo: talentová zkouška bez osobní přítomnosti uchazečů, druhé kolo: písemné testy z dějin fotografie a výtvarného umění, všeobecného přehledu a techniky fotografie a ústní pohovory. Dosavadní výsledky přijímacích talentových zkoušek ukazují na skutečnost, že celá řada uchazečů u nich neuspěje výběrem nevhodným nebo nevyváženým výběrem souboru fotografií, které předkládá zkušební komisi (viz informace o studiu). Z těchto důvodů, jako odbornou praktickou pomoc zájemcům o studium, realizujeme tuto konzultaci, kterou povedou pedagogové INSTITUTU TVŮRČÍ FOTOGRAFIE Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě .

**Konzultace se uskuteční – 22. 1. 2011 od 9.00 hodin prezence účastníků v 8.00 hodin v budově Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity, Bezručovo nám. 13, Opava.
 

** Během konzultace budou zájemci seznámeni s organizací studia oboru Tvůrčí fotografie i vlastních přijímacích zkoušek, zaměřením písemných testů, doporučenou literaturou (některá skripta, sylaby a odborné publikace si budou moci na místě zakoupit). Hlavní částí však budou individuální konzultace s pedagogy ITF (prof. PhDr. Birgus, prof. Mgr. Štreit, doc. Mgr. Kuneš, doc. MgA. Mára, Mgr. Podestát, Mgr. Pospěch, RNDr. Velkoborský, BcA. Poneš, aj.) nad jednotlivými fotografiemi uchazečů s cílem sestavit kvalitní, vyváženou kolekci fotografií pro přijímací talentové zkoušky. Doporučujeme zájemcům přivézt větší počet (cca 20–30, rozhodně ne více) vlastních fotografií pro volný výstavní soubor (pokud možno tematicky i stylově sjednocených), nejlépe ve formátech 18×24 cm – 30×40 cm, dále fotografickou ilustraci a stylizovaný autoportrét..

Zájemci o tuto konzultaci se přihlásí do 20. 1. 2011 e-mailem (ivana.mikolasova@fpf.slu.cz)

Bližší informace je možno získat na telefonu 553 684 385 – Mikolášová. Ukončení konzultace bude v pozdních odpoledních hodinách.

Kurzovní poplatek činí 150,– Kč. Sledujte webové stránky ITF www.itf.cz a www.photorevue.com.

Upozornění: Termín podání přihlášek a odevzdání fotografií pro talentové zkoušky: 28. 2. 2011 na Studijní oddělení FPF SU, Bezručovo nám. 13, 746 01 Opava !!!

22/12/2010

Dvacátý Měsíc fotografie v Bratislavě

 

 
 Martin Parr, Dostihy, Durban, Jihoafrická republika,z cyklu Luxus, 2005

Bratislava, listopad 2010

 Když v roce 1991 představil  Evropský dům fotografie z Paříže v pěti bratislavských galeriích přehlídku aktuální fotografické tvorby, asi nikoho nenapadlo, že právě vznikl nový fotografický festival, který si přes minimální rozpočet a nepočetný organizační tým postupně vybuduje významnou pozici mezi desítkami jiných festivalů. O rok později se pořadatelství festivalu ujala malá skupinka organizátorů vedená historikem fotografie a filmu a kurátorem Václavem Mackem. Od začátku si uvědomovali, že bratislavský Měsíc fotografie musí mít nějakou specifičnost. Tou se stal systematický důraz na historickou i současnou fotografii ze střední a východní Evropy, která stojí na okraji pozornosti většiny jiných festivalů. Současně jim však bylo jasné, že festival musí mít i divácká lákadla v podobě výstav slavných hvězd - a také se jim podařilo do slovenské metropole získat velké retrospektivy Duanea Michalse, Sally Mann, Annie Leibovitz, Williama Kleina, Henriho Cartiera-Bressona, Alexandra Rodčenka, Josefa Koudelky, Cecila Beatona, Roberta Doisneaua, Edwarda Burtynského nebo Ansela Adamse. Krůček po krůčku se jim přes mnohé organizačním kolapsy, zaviněné absencí dobrovolných spolupracovníků, podařilo vybudovat festival s mezinárodním renomé, ale také otevřít Středoevropský dům fotografie nebo vydávat nekomerční fotografické časopisy Imago a Fotonoviny. A také spolu s několika desítkami autorů z více než tří desítek zemí realizovat třídílné Dějiny evropské fotografie, jejichž dvousvazková první díl právě vyšel.
Letošní jubilejní ročník probíhal v obzvlášť obtížné situaci, protože dlouholetý hlavní mecenáš, japonská firma Fujifilm, několik měsíců před jeho zahájením své sponzorství zrušila. Bratislavský festival tak měl k dispozici ještě menší zlomek rozpočtů svých daleko bohatších kolegů v Madridu, Arles nebo Moskvě než obvykle. Snížený rozpočet však naštěstí bylo vidět spíše na minimální propagaci v samotné slovenské metropoli než na samotné kvalitě expozic a doprovodných akcí.

 

 

 

 
 Přednáška Martina Parra, foto Václav Podestát
 Malick Sidibé, Bamako, 1963
 Ján Cifra, Bez názvu, 50. léta
Josef Moucha, z cyklu Výcviková rota, Mošnov 1982, 5
 Výstava Fotografická historie
 Radoslaw Stoliñski, Imachinace,2009.z výstavy Univerzity umění v Poznani
 Z výstavy Opavská škola fotografie
 Branislav Štěpánek, Z cyklu Umění pornografie, z výstavy Opavská škola fotografie
 Tomáš Pospěch, Martin Parr a Jindřich Štreit na vernisáži výstavy Opavská škola fotografie
 Zahájení výstavy Opavská škola fotografie
 Výstava fotografických knih ze střední a východní Evropy
  Dušan Kochol, Jet Lagged
 Výstava Off Photo Festivalu STRANGER THAN ORDINARY v Cvernovce
 
 
 
 
 
 

Měsíc fotografie byl tentokrát obzvlášť bohatý na historické výstavy. Největší výstava Fotografická historie 1840 – 1950 představila ve výběru Jevgenije Berezněra, Iriny Čmyrevové a Natálie Tarasovové ohromné množství vzácných originálů od Maxima Dmitrijeva, Alexandra Grinberga, Abrama Šterenberga, Alexandra Rodčenka, El Lisického, Elezara Langmana, Maxe Pensona, Arkadije Šajcheta, Maxe Alperta a dalších představitelů ruského piktorialismu, konstruktivismu i socialistického realismu a také několik zahraničních fotografií ze sbírek Ruského státního archivu literatury a umění v Moskvě. Slovenská národní galerie uvedla invenčně instalovanou expozici děl Františka Drtikola z období 1930-1935, které ze sbírky Uměleckoprůmyslového muzea vybral Jan Mlčoch. Většinou šlo o málo známé, někdy dosud nepublikované fotografie, jež stojí ve stínu Drtikolových secesních portrétů, symbolických scén ve stylu secesního piktorialismu i vrcholných aktů z let 1923-1929. Dominantní místo měly výjevy s vyřezávanými figurkami éterických tvarů, které odrážely autorův zájem o buddhismus dalších východní náboženské a filozofické systémy, výstava však objevně zahrnovala i Drtikolovy málo publikované pozdní akty. Pro řadu návštěvníků byla překvapením expozice expresivních autoportrétů a portrétů, které od druhé do čtvrté dekády minulého století vytvářel polský malíř, dramatik a spisovatel Stanislaw Ignacy Witkiewicz. Sám sebe i své přátele stylizoval do různých rolí a psychických stavů a dávno před Cindy Shermanovou ukazoval proměny vlastní identity. Škoda jen, že nové velké zvětšeniny, vystavené v Bratislavě, měly pramálo společného s dobovými originály. K největším objevům nepochybně patřila výstava Ve stínu Třetí říše – oficiální fotografie Slovenského státu (1939-1945). Snímky malých dětí z Hlinkovy mládeže, cvičících s maketami pušek, hajlujících sedláků v krojích, či slovenských vojáků, objímajících se na východní frontě s kolegy z Wehrmachtu, nepatří k těm,  které jsme mohli vídat v učebnicích dějepisu. O to více je třeba ocenit badatelské úsilí a odvahu kurátorky výstavy a autorky stejnojmenné publikace Bohunky Koklesové.  Překvapením však byla také výstava poetických záběrů ze všedního života v Bratislavě v druhé polovině padesátých let, kterou z pozůstalosti Jána Cifry vybral Aurel Hrabušický. Slovenské publikum mohlo poprvé vidět i Lukasovy záběry z  Itálie z let 1965-1966, pořízené záhy po jeho emigraci z Československa, stejně jako mimořádně autentické Mouchovy snímky z absurdit vojenského drilu za Husáka.
Mezi více než třemi desítkami oficiálních výstav bylo hned několik expozic světově slavných autorů. Největší zájem budila výstava Luxus britského dokumentaristy Martina Parra, který byl v Bratislavě osobně přítomný. Se svým typickým suchým humorem a jemným sarkasmem zobrazil scény z koňských dostihů, z moskevského veletrhu pro milionáře, z autosalonu v Pekingu nebo z honosných večírků lidi, kteří se okázale chlubí svým bohatstvím.  Současné ekonomická krize, která ještě více polarizovala život společenských vrstev, jenom zvyšuje aktuálnost těchto fotografií, byť mnohé z nich nedosahují kvalit Parrových snímků z 80. a 90. let. Osobitá instalace, kdy fotografie byly bez rámů a skel připíchnuty přímo na panely, připomínala výstavy Wolfganga Tillmanse nebo Jürgena Tellera, ovšem Martin Parr už takovýto levný způsob instalování použil na všech výstavách nedávného festivalu nové dokumentární fotografie v Brightonu, kde působil jako hlavní kurátor.  Velkou pozornost budily i nesmírně sugestivní dvojportréty pacientů psychiatrické léčebny na Tchajvanu od Chien.Chi-Changa. Proslulý argentinský fotograf Marcos López vystavoval v Bratislavě už podruhé. V jeho ostře barevných digitálně manipulovaných fotografiích,  nichž se jako v obrovském tavícím kotli mísí  baroko, surrealismus, katolicismus, halucinogenní vize, koloniální malba, jihoamerický folklór a literatura,  bohužel stále více přibývá povrchních efektů s litry krve, které už nejsou na hranici kýče, ale stále častěji ji překračují. Naprostý protiklad k těmto křečovitým fotografiím tvořily prosté černobílé portréty a dokumentární snímky z života v Mali od Malicka Sidibého, prvního fotografa, který získal Zlatého lva za celoživotní dílo na Benátském bienále.
Vedle zářících hvězd světové fotografie a vedle vítězů světové soutěže novinářské fotografie World Press Phota, která letos nezažila zrovna silný ročník, v Bratislavě samozřejmě vystavovali také autoři, kteří dosud tak proslulí nejsou. Výborné byly moderní subjektivní dokumenty ze současné Ukrajiny od členů skupiny Sputnik, vtipné portréty Maďarů, kteří dosud nebyli v Budapešti, od Pétera Szabó Petendiho, přízračné statické detaily z gay klubů od Poláka Konradsa Pustoly, nebo  klaustrofobní záběry ze studentských kolejí v Soulu od loňské vítězky soutěže portfolií Ji hyun Kwon. Mnoho invenčních fotografií také bylo k vidění na přehlídce slovenské fotografie z let 1990-2010 Nepokojné médium, mezi vítěznými snímky ze soutěže Frame009 a na výstavách studentských prací z Univerzity umění v Poznani a Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. A také na Off Photo Festivalu, který letos poprvé po vzoru podobných satelitů v Paříži, Arles nebo Houstonu poskytl prostor zejména mladým autorům, pro něž se na „velkém“ festivalu nenašlo místo. Mnohé. nefomální vernisáže jejich výstav patřily spolu s téměř letním počasím k největším kladům zahajovacích dnů letošního Měsíce fotografie v Bratislavě..
 
 
      Vladimír Birgus

      

 

22/12/2010

Česká fotografie 20. století / Czech Photography of the 20th Century

 

Obálka anglického vydání knihy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vladimír Birgus, Jan Mlčoch: Česká fotografie 20. století (v anglické verzi Czech Photography of the 20th Century).  Grafická úprava Vladimír a Martin Vimrovi. Překlad do angličtiny Derek a Marzía Patonovi a William McEnchroe. KANT (Karel Kerlický), Praha 2010. 390 stran.

Písať dejiny je veľká zodpovednosť, ak ešte veríme v silu slova, ak sme presvedčení, že nie je jedno, čo napíšeme, ale že kultúra (civilizácia) by bez slova prestala existovať. A teda jeho inflácia znamená devalváciu kultúry.  Niekedy sa mi zdá, že tento postoj sa ocitá v menšine, nie žeby bol úplne odsúdený na vyhynutie, ale predsa je akosi v ústraní.

 

 

 
Jaroslav Rössler, Bez názvu, 1923
Rudolf Schneider-Rohan, Studie, kolem 1930
Svatopluk Sova, Německé ženy při uklízení ulic v Praze, květen 1945
Josef Sudek, Zátiší s hruškami, 1951
Josef Koudelka, Invaze, Praha 1968
Aleš Kuneš, Kampaň, 1989

Tlak na rýchle výsledky, podľa možnosti okamžitý efekt, spôsobuje, že nič sa nedá poriadne pripraviť a verejnosti sa potom ponúkajú rôzne polotovary.
Našťastie ešte existujú sféry, do ktorých naplno nezasiahla všadeprítomná relativizácia, presvedčenie, že predsa každý si môže povedať a napísať čokoľvek – v  konečnom dôsledku je to aj tak jedno, lebo nič záväzné a zaväzujúce neexistuje. Aj keď možno presnejšie než sféry by bolo treba povedať, že existujú osobnosti, ktoré odmietajú takýto prístup a vo svojich dielach zastávajú presvedčenie, že ich pohľad na dejiny má byť postavený na faktoch, na interpretáciách, ktoré nie „vycucané z prsta“, ale ktoré kladú dôraz na kontext, na detailnú znalosť skúmaného diela, osobnosti, udalosti. K takýmto „konzervatívcom“ patri Vladimír Birgus a Jan Mlčoch, spoluautori impozantných dejín českej fotografie 20. storočia.
Po roku 1989 sa česká fotografia výrazne zapísala do rôznych výstavných resp. edičných aktivít v európskom resp. americkom kontexte. ( Veľmi dobre to dokumentuje príloha Chronológia českej fotografie 20. storočia od Vladimíra Birgusa, ktorá pripomína najdôležitejšie udalosti celých sto rokov. )  Aj v domácom kontexte sa podstatne rozšíril počet vydávaných fotografických kníh, škôl, galérií, ktoré sa venovali výlučne resp. do značnej miery aj fotografickej tvorbe. Jedno slabé miesto však bolo – ku knihám o Drtikolovi, Rösslerovi, Sudkovi, atď. chýbala jedna zásadná kniha – text o dejinách českej fotografie.  Pritom prinajmenšom od dvoch osobností sa dalo čakať, že po publicistickom prístupe  Daniely Mrázkovej a Vladimíra Remeša v knihe Cesty československé fotografie ( 1989 -        v knihe  ešte fungoval koncept tzv. československej a nie českej resp. slovenskej  fotografie ) by Anna Fárová resp. Antonín Dufek boli autormi, ktorí by takúto úlohu mohli naplniť. Ani jeden z nich sa a túto úlohu nepodujal (hoci Dufek napísal texty o fotografii do Dějin českého výtvarného umění) a „Achilova päta“ českej fotografickej histórie pretrvávala.
Až ich nasledovníci túto medzeru odstránili.
Vladmír Birgus ( 1954 )  a Jan Mlčoch ( 1953 ) ku knihe o dejinách dospeli po mnohoročnej príprave. Obidvaja publikovali množstvo textov o výnimočných osobnostiach českej fotografie, pripravili  rad kolektívnych výstav, ale najmä spoločne v roku 2005 výstavu Česká fotografie 20. století  ( reprízovaná  v Bonne v roku 2009 ),  ku ktorej vydali sprievodcu -  náčrt neskoršej knihy. (  Pre doplnenie  charakteristiky historikov je potrebné uviesť, že  obidvaja sú autori dvojdomí – Vladimír Birgus je dodnes aj významný fotograf-dokumentarista  a Jan Mlčoch v 70.tych rokoch patril ku kľúčovým osobnostiam českého akčného umenia.  )
Kniha Česká fotografie 20. století sa člení na 17 kapitol.  Už ich názvy napovedajú, že autorom nejde o nejakú pseudovedeckú terminológiu, že si zvolili  esejistický jazyk, ktorý je prístupný  širokému publiku, no pritom nedeformuje predmet skúmania.
Autori si storočie rozdelili prelomovými rokmi na  – 1918,1939, 1948,1968, 1989 – na šesť období. Predstavu o ich pohľade na premenu tendencií, na dominujúce trendy v tom-ktorom období vystihujú názvy kapitol  – Piktorializmus, Dokumentární a reportážní fotografie do roku 1918, Od piktorializmu k moderní fotografii, Poetismus a začátky abstraktní fotografie, Nová fotografie – konstruktivizmus, funkcionalizums a nová věcnost, Počátky moderní fotožurnalistiky a sociální fotografie, Surrealistická fotografie a koláž, Němečtí a rakouští fotografové v českých zemích, Dokumentární a reportážní fotografie během 2. světové války a po jejím konci, Od surrealismu ke glamouru, Od socialistického realismu k humanistické fotografii. Tradicionalismus, imaginativní fotografie, informel a inscenovaná fotografie, Od humanistické fotožurnlaltiky k subjektivnímu dokumentu, Konceptuální umění, happening, land art, performance, Od minimalismu k postmodernismu, Fotožurnalistika a dokumentární fotografie od roku 1989, Fotografie na počátku nové epochy.
Pre štýl textu je príznačné, že v dobrom pomere kombinuje množstvo faktografických údajov s výstižnými charakteristikami osobností, tendencií, diel.V zásade niet v kapitolách žiadnych ruptúr, ktoré by upozorňovali na fakt, že práce je kombináciou dvoch rukopisov. Na fakty spomínané v textoch je spoľahnutie, že sú overené, nie len odniekiaľ prevzaté, ale doložené výskumom v súkromných alebo verejných archívoch.
Aj keď kniha je skutočne obsiahla, tak je na druhej strane aj úsporná. Každá kapitola je  akoby rozšíreným encyklopedickým heslom, autori dbajú, aby čitateľa nezahltili množstvom podrobností, aby sa nestratil v záplave informácií, spoľahlivo ho vedú meandrami českej fotografie a českej kultúry a spoločnosti  20. storočia. Pre štruktúru knihy, jej invenčnú grafiku je podstatné, že výborne vytlačená obrazová časť je integrálnou súčasťou textu. Autorom sa podarilo zhromaždiť od jednotlivých autorov skutočne rozhodujúce diela ich tvorby ( vyše 500 fotografií ), takže text nie je len akousi abstrakciou, ale je možné hneď na použitých ilustráciách zistiť nakoľko použité formulácie sú alebo nie sú v zhode s tým, čo hodnotení fotografi vytvorili.
Kniha nie je len súpisom známych osobností, vťahuje do dejín mená a diela, ktoré sú výsledkom len nedávnych objavov. K takýmto prínosom možno zaradiť zaradenie fotografií z pozostalosti Jindřicha Bišického z 1. svetovej vojny, alebo tvorbu Gustáva Aulehlu, Miroslava Tichého či cyklus o vojenskej službe v Mošnove od Josefa Mouchu.  Tiež považujem za prínosné, že kniha obsahuje aj kapitolu o konceptuálnom umení, o tvorbe na rozhraní fotografie a súdobej avantgardy, je to rozhodnutie, ktoré ešte pred dvadsiatimi rokmi nebolo celkom predstaviteľné - aby spolu s rozprávaním o diele Josefa Sudka sa pripomínalo aj dielo Jiřího Valocha, Milana Knížáka alebo Jaroslava Anděla. Podobne je to aj so zahrnutím nemeckej resp. rakúskej či slovenskej fotografie, ktorá vznikla v českých zemiach do dejín českej fotografie. Je to legitímne rozhodnutie, dialóg rôznych tradícií patril k dôležitým momentom v českej fotografii, nie vždy bol intenzívny, ale vždy v takej alebo onakej miere existoval. Ich pripomienka sporu o autorstvo fotografie z okupácie Prahy nemeckými vojskami v roku 1939 len  zdôrazňuje, že niekedy vôbec nie je samozrejmé a jednoduché správne klasifikovať to-ktoré dielo. Keď sa rozhodli, že fotografia je pravdepodobne prácou Josefa Nováka, tak dávajú impulz pre budúcich historikov, aby neprebrali len tradované názory, ale aby ich podobne ako Vladimír Birgus a Jan Mlčoch aj kriticky  overovali.
Tak ako sa rozpätie knihy pohybuje od piktorializmu ku konceptuálnej fotografii, tak je dôležité, že sa v nej autori venujú aj reklamnej fotografii, ale najmä, že dejiny fotografie  nevnímajú len ako dejiny veľkých mien a veľkých osobností, ale sledujú fotografiu aj ako súčasť vizuálnej antropológie. Fotografie anonymných autorov,  napríklad snímky z udalostí po oslobodení v roku 1945, patria niekedy k výnimočným správam, v ktorých autorstvo akoby ustupovalo do úzadia a samotný záznam udalosti je strhujúci. Aj reprodukovaná propagandistická fotografia 50-tych rokov podáva trefné svedectvo o dobe, v ktorej sa popravovalo, v ktorej komunistická totalita definitívne ovládla celú spoločnosť.
Pri čítaní  príbehov českej fotografie je dôležité, že obidvaja autori vnímajú tesné prepojenie ich  fotografie s aktuálnym dianím v ostatných európskych fotografických kultúrach – a bez ohľadu na to, či ide o piktorializmus, surrealizmus alebo subjektívnu fotografiu. Premeny českej fotografie tak nie sú akýmsi ostrovom samým pre seba, ale súčasťou širšieho prúdenia, ktorý viac-menej paralelne zasahuje rôzne európske fotografické kultúry.
Na knihe je sympatické, že autori reprezentujú jasné hodnotové stanovisko, že podobne ako vytkli Anne Fárovej, že ignorovala dielo Viktora Kolářa, nie je ich ambíciou podať súpis všetkých mien, ktoré tvorili českú fotografiu minulého storočia. Rozprávajú o kľúčových osobnostiach, o rozhodujúcich trendoch, o tom, čo až dodnes je živé, aktuálne. Určite sa nájdu  čitatelia, ktorí môžu povedať, že viac priestoru mohol dostať napríklad Jan Saudek na úkor dajme tomu Antonína Kratochvíla, ale to by potom bola už celkom iná kniha. Obidvaja autori ponúkajú citlivý, vyvážený a zodpovedný výber toho, čo podľa nich pretrvalo.
Keď po roku  1989  sa čoraz naliehavejšie  pripomínalo, že česká kultúra potrebuje dejiny fotografie, že po šesťdesiatich rokoch čiernej resp. červenej totality je možné napísať knihu bez ideologického diktátu, tak každý rok bez dejín sa zdal byť pre historikov fotografie premárnený. Na Dejiny české fotografie 20. století  sa však oplatilo čakať. Vznikla kniha ktorá  ponúka hodnotovo vyvážený, pritom presvedčivý pohľad na sto rokov tvorby v českých zemiach. Určite na dlhé obdobie bude spoľahlivým vodítkom pre pochopenie všetkého, čo sa odohralo v českej fotografii uplynulého storočia.

       Václav Macek

Kniha Česká fotografie získala v soutěži 115 knih na 20. Měsíci fotografie v Bratislavě cenu Nejlepší fotografická kniha ze střední a východní Evropy vydaná v letech 2009-2010.

Zdroj: Fotograf 16/2010

20/12/2010

JITKA HORÁZNÁ - NEDĚLNÍ ODPOLEDNE

 

Vážení,

dovolujeme si vás srdečně pozvat na zahájení výstavy fotografií



JITKA HORÁZNÁ - NEDĚLNÍ ODPOLEDNE



v úterý 21. 12. 2010 v 18.00

ATELIÉR JOSEFA SUDKA

Újezd 30, Praha 1.



Otevřeno denně kromě pondělí 12.00 - 18.00. (Zavřeno 24.-26.12.,
31.12., 1.1.)

Výstava se koná díky podpoře finanční skupiny PPF a potrvá do 6. 2.
2011.



Jitka Horázná, autorka

Lucie Mlynářová, PPF Art a.s., kurátorka výstavy

 

8/12/2010

ŠEDÁ ROMANTIKA

 

7/12/2010

Jindřich Štreit: Pozvání

 

7/12/2010

FotoGraf: Fotograficko-nefotografická výstava

 

Partner