Menu

Archiv

září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

28/7/2015

Ondřej Durczak

01

 

28/7/2015

25 let ITF - článek Štěpánky Bieleszové z Ateliéru č. 12/2015

25 LET INSTITUTU TVŮRČÍ FOTOGRAFIE FPF SLEZSKÉ UNIVERZITY V OPAVĚ.

Opava, Dům umění, 14.5.-28. 6. 2015, Bratislava, Galéria Medium, listopad 2015.

 001

Institut tvůrčí fotografie, který od roku 1990 působí na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě, je v České republice počtem pedagogů i českých a zahraničích studentů největším vysokoškolským pracovištěm specializovaným na výchovu fotografůV letošním roce si institut připomíná významné výročí své činnosti. Při této příležitosti byla uspořádána výstava a vydán katalog, poskytující přehled tvorby jednotlivých studentů a absolventů. Zmenšená verze výstavy pak bude v listopadu 2015 uvedena na festivalovém Měsíci fotografie v Bratislavě.

Existence a činnost institutu z hlediska historického prakticky i pomyslně navazuje z více než stoletou tradici výchovy a vzdělávání dospělých v oblasti fotografie v českých zemích. Její počátky sahají až k přelomu 19. a 20. století, kdy na našem území začaly vznikat první fotografické kluby, s propracovaným systémem vzdělávání fotografů. Rámec neformálního vzdělávání, kdy je kladen důraz na přístupnost a pestrost edukace, se v průběhu dvacátého století objevil i o několik let později, v souvislosti s činností tehdejšího Svazu českých fotografů. Když v roce 1970 zpracovali brněnští fotografové Antonín Hinšt a Karel Otto Hrubý koncepci edukace v oblasti fotografie pro dospělé, který ověřili v průběhu několika let v provozu tzv. Školy výtvarné fotografie Svazu českých fotografů, jistě netušili, že položili základy specifického edukační systému. Ten dal o dvacet let později, v 90. letech minulého století, základ distanční formě vysokoškolské výuky fotografie, který je v prostředí Institutu tvůrčí fotografie funkční až do současnosti.

obrazek

03. Výstava 25 let ITF

obrazek

04. Jan Brykczyński, Příběh vsi Bojků na Ukrajině, 4. ročník

obrazek

05. Roman_Vondrouš_Fragmenty_metrople, 2013

obrazek

06. Václav_Vašků_ Ztracený ráj Abcházie, 4. ročník, 2013

obrazek

07. Milan Illík_Crew Teens_ diplomová práce, 2013

obrazek

08. Bára_Alex_Kašparová_ Moji a jejich, 1. ročník, 2012

obrazek

09. Renata Mia Köhlerová, z cyklu Ilui neshama, 2. ročník

obrazek

10. Bára_Prášilová_Bez názvu_diplomová práce

obrazek

11. Dušan_Kochol_W._Ego_Journals_doktorské studium, 2013

obrazek

12. Anna Orlowska, z cyklu Neviditelnost, bakalářká práce, 2013

obrazek

13. Tomáš_Chadim_Znásilněná-krajina, bakalářská práce,_2014

Institut tvůrčí fotografie si tedy v letošním roce připomíná 25 let úspěšné činnosti. V jeho řadách se jak v roli pedagogů, tak i studentů vystřídala řada osobností. V pedagogickém sboru školy působí od samého počátku fotograf a historik fotografie Vladimír Birgus, dokumentarista Jindřich Štreit, dále pak Jiří Siostrzonek nebo Miroslav Myška, k nimž později přibyli Pavel Mára či Václav Podestát. Z mnoha studentů se postupně také stali pedagogové. Ať už je to Dita Pepe, Tomáš Pospěch, Karel Poneš, Marek Malůšek nebo Jan Mahr či polský fotograf Rafał Milach. V nedávné době ve škole začali učit Josef Moucha či Petr Vilgus. Současný sbor doplňují Otakar Karlas a Štěpánka Stein.

Řadu jmen známých fotografických osobností doplní v následující pasáži komentovaný výčet úspěšných studentů a absolventů, kteří se již uplatnili ve volné nebo profesionální zakázkové tvorbě. Mnoho z nich je dílčími fotografiemi nebo i menšími soubory připomenuto jak v rozsáhlém česko – anglickém katalogu, tak především na výstavě v opavském Domě umění, sestavené vedoucím ITF Vladimírem Birgusem ve spolupráci s několika dalšími pedagogy ITF. Ta reprezentuje dlouho zvažovaný výběr z prací, které na institutu vznikly v posledních pěti letech. Rozptyl témat i stylů je velmi široký, kromě samotných fotografií jsou zde i ukázky fotografických publikací a diplomových prací a čtyři ozvučené projekce. Výstava obsadila jak přízemí Domu umění, tak i dvě další patra.

Hned v přízemí najdete kompaktní soubor, který je sestaven z několika ukázek převážně portrétní tvorby studentů. V mezinárodní česko-slovensko -polské sestavě jistě zaujmou komparativní portréty Stoletých Čechů od Jana Langera, původně diplomová práce z roku 2012, oceněná například na Prague Photo Festivalu 2012. Portréty na špičkové technické úrovni, jakou vídáme v prostředí módní fotografie, přináší Szymon Szceszniak v cyklu Into the Wild. Opět Skvělá diplomová práce vzniklá v roce 2011 v exteriérech Kalifornie a sestavená z „vyprahlých“ portrétů anonymních poutníků a tuláků. Naopak v ateliérových podmínkách vznikaly vycizelované introspektivní portréty mladých mužů od Vladimíra Kivy Novotného. Do světa dívčího dospívání nás pozvala v souboru Julia wannabe Anna Grzelewska, která skrze fotoaparát sledovala vlastní adolescentní dceru. Podobně, na prostředí vlastní rodiny, se zaměřila i Michaela Spurná v ročníkové práci Summertime. Velmi intimní portrét milenců podala Maga Sokalska v souboru Viděla jsem nějaká znamení lásky z roku 2012. Mezi jmenovanými díly najdete i fotografie dnes už velmi respektovaných autorů, oceněných i v mezinárodním měřítku. Leitmotivem i diváckým „otvírákem“ vstupní přízemní části se stalo několik velmi nápaditých a technicky precizních fotografií Báry Prášilové, autorky, která se profesně prosadila v oblasti designu a módy. Je také mimo jiné držitelkou Hasselblad Master Award za rok 2014.

Další části výstavy v prvním a druhém patře Domu umění jsou věnovány nejrůznějším podobám a přístupům v oblasti fotografického média. Dominuje zde samozřejmě dokumentární fotografie, ať už subjektivně pojatá nebo společensko-kriticky angažovaná. A není se co divit. Na institutu má tento žánr kvalitní a dlouholeté zázemí. Ať už v osobě jejího vedoucího, Vladimíra Birguse, nebo i v případě dalších pedagogů jako je především charismatický Jindřich Štreit. Je obtížné zmínit jen některé z tolika vystavujících. Přesto však nelze v této souvislosti ve výstavním výběru opominout Romana Vondrouše, nositele první ceny World Press Photo za rok 2013 v kategorii Sport, a jeho soubor Fragmenty metropole, 2014, kde se mu podařilo zachytit změny atmosféry okrajových částí hlavního města. Dalším svébytným autorem je Jan Brykczyński, jehož cyklus o hledání archetypů a touze po idylickém venkovském životě jistě zaujme svou upřímností a anachronickým nádechem. Autor s tímto souborem velkormátových barevných fotografií vyhrál významnou londýnskou cenu Syngenta Photography Award. Polský doktorand a zároveň už i pedagog institutu Rafał Milach zobrazuje v souboru Black Sea of Concrete dekadentní tvář současné Ukrajiny, na níž je stále patrná sovětská minulost. Ostatně téma Ukrajiny a hlavně Ruska zpracovali i další autoři. Ať už to byl Jan Vermouzek a jeho skličující soubor postřehů každodenní reality Rusko z roku 2014 nebo Martin Wágner, který ve své diplomové práci Kde začíná Evropa dokumentoval oblast Ruska, nacházející se hranici mezi Asií a Evropou. Obecně uchopené téma hranice, ať už v geopolitickém nebo společenském smyslu, se stalo námětem i pro stejnojmennou diplomovou práci Jany Hunterové z roku 2014. V návaznosti na předchozí soubory z bývalého Sovětského svazu je také třeba zmínit i ročníkovou práci Filipa Jandourka Mnoho tváří ukrajinské revoluce z roku 2014, která vznikla na kyjevském náměstí Nezávislosti v lednu a únoru 2014 a byla oceněna v kategorii Portrét na Czech Press Photo 2014.

V oblasti společensky kritického dokumentu zaujalo nejen na výstavě, ale již v průběhu studia, i mnoho dalších autorů. Zájem o život lidí mimo hlavní centra ve své tvorbě reflektovali například Arek Gola, Oldřich Malachta, Martin Holík. Gola se zaměřil na neutěšenou podobu interiérů příbytků v dělnických čtvrtích Horního Slezska. Malachta dlouhodobě sledoval život na Jesenicku, v jednom z nejchudších regionů v Česku (Za hradbou hor, 2014). Holík dokumentoval každodenní fyzické ohrožení životů obyvatel na úpatí stále aktivního Volcánu de Pacaya v Guatemale. Silně emocionálně vysilující jsou pak záběry do zákulisí životů handicapovaných sportovců od Krzystofa Gołucha v sérii Rugby z roku 2013. Team buildingem, společenským fenoménem posledních let, který byl do místního prostředí implantován nadnárodními společnostmi, se zabýval Mariusz Forecki v diplomové práci Popkultura práce z roku 2012. Podobně mainstreamové téma, volbu královnu krásy, ovšem v prostředí rómské menšiny, zdokumentoval se vší pestrostí Petr Drábek. Jiným typem dokumentu, dlouhodobě koncentrovaným na proměny jednoho lidského osudu v delším časovém horizontu, jsou například práce Leny Jakubčákové (Baba z lesa, 2014). S časosběrným dokumentem pracoval i Petr Toman, prezentovaný dílem The Aftertaste o novodobém hrdinovi – veteránovi z války v Afghánistánu. Značnou část ve výstavní kolekci představují fotografické celky reflektující intimní zpovědi a osobní programy jednotlivých tvůrců. Sem spadají fotografické cykly Kamy Rokické (První osoba jednotného čísla, 2014), Michaely Holly (Nemluv o tom, 2014) nebo pocitově bezvýchodná Vnitřní krajina Tomasze Tyndyka z roku 2015. Syrovou chlapskou vizi svého nejbližšího okolí představil i jeden ze zakladatelů a organizátorů ceny FRAME, Ondřej Žižka v ročníkové práci Tu a tam z roku 2014. Naopak „žensky“ emocionálně nám svůj vnitřní svět odkryla už v přízemí expozice v sérii autoportrétů Lenka Bláhová (Uvnitř sebe potkávám sebe, 2011). Problematiku anorexie na pozadí judaistického náboženského výkladu o duši zpodobila v cyklu Ilui neshama (2014) Renata Mia Köhlerová. Marta Ciesłikowska v souboru This Tooth Won´t Grow Back z roku 2013 naznačuje, za pomocí fotografických prostředků užívaných v reklamním průmyslu, souvislosti mezi fyzickým stavem těla a jeho mentálním rozpoložením. Hned vedle je doplňují osobní deníkové záznamy, pořizované mobilním telefonem pro internetový blok, které zde zveřejnila Katarzyna Sagatowska v sérii Momentary Collection z roku 2014. Soukromá území, tedy místa prožitků v měnící se krajině, je zase název cyklu Kristýny Erbenové z roku 2013. Komparaci oblíbených lokalit, vzpomínkových záběrů, portrétů a autoportrétů předvedla Barbora Skopalíková (Bez názvu, 2014). Emotivní záznam z cest, sestřih z vlastní road movie, připravil Lukáš Horký (Roadside Traveller, 2013). Záblesky z úplně jiných filmů, které denně po celém světě pořizují webové kamery u osobních počítačů, tvoří základ projekčního cyklu WEBsadFACES z roku 2013 Daniela Poláčka.

Promyšlené a koncepčně dobře vystavěné celky najdeme i u jiných autorů. Abstraktní a na ztvárnění velmi náročné téma neviditelnosti zvolila Anna Orlowska (Neviditelnost, 2013). Podobně na vizuální uchopení komplikované téma kontrastu černé a bílé zvolil Jan Mahr v práci nazvané Z cyklu Černobílá fotografie (2015). Na dlouhodobou a citlivou práci s historickými tématy i snímky se zaměřili Svatopluk Klesnil v cyklu o osudech lidí a staveb v prostředí bývalých Sudet (Eichhorn – Veveří, 2015) anebo Rafał Siderski ve vzpomínkovém cyklu o nikdy nepoznaném otci Odejít – zůstat z roku 2014. Marek Malůšek se pokusil v rodinné historii jít ještě hlouběji do minulosti. V cyklu Pokojíčky (2012) se pokusil o revokaci dlouho zamlčovaném příběhu svého dědy, politického vězně z 50. let 20. století, vězněného v Uherském Hradišti. Vzpomínkám těch, co přežili vypálení Lidic a následné věznění se věnoval Robert Kiss v bakalářské práci Lidické ženy a děti z roku 2013. Část studentů se ve svých závěrečných a ročníkových pracech zaměřila i na fotografii s akčními momenty (Dušan Kochol, W Ego Journals, 2013) nebo využívající prvky land artu (Milan Krištůfek, Natura universum, 2014), či na krajinu digitálně zmanipulovanou (Tomáš Chadim, Znásilněná krajina, 2014). Naopak romantické dílo malíře Caspara Davida Friedricha se stalo iniciačním materiálem k ročníkové práci Dávida Koroncziho Úvahy o krajině …. z roku 2014. Přesto že se v textu podařilo zmínit tvorbu zhruba padesátky autorů, nejsou to zdaleka všichni. Ve výstavních celcích se objevují i další zajímavá jména. A jestli jsme hodně prostoru věnovali podobám dokumentu nebo programově koncipovaným cyklům, je třeba ještě v rychlosti zmínit i silnou portrétní linii, která se na institutu z velké části odvíjí od uměleckého působení Dity Pepe, další z řady absolventů, kteří zde zakotvili v pedagogické roli. Mezi autory, kteří na výstavě (již kromě v úvodu zmíněných) v tomto směru jistě zaujmou, patří Daniel Laurinc a jeho „reklamní“ dvojportréty venkovanů. Nebo jsou zde drsnější a introspektivnější pohledy do duše z rukou a aparátu Andrzeje Marczuka (Portréty nemocných schizofrenií, 2012) či Radovana Kodery (Do očí, 2012).

Výstava však nabízí i další vzhled do širokého spektra činnosti institutu. Ve vyděleném prostoru barokní oratoře, který do Domu umění zasahuje ze sousedícího objektu bývalého dominikánského kláštera, se našlo dost místa pro prezentaci obrazových publikací a fotografických autorských knih. Mnohé vznikly jako závěrečné práce předmětu „dokumentární publikace“ pod vedením Jindřicha Štreita. Další jsou prezentovány jako výsledky seminářů o autorských knihách, které ve škole vede Rafał Milach. Doplněny jsou ukázkami z teoretických závěrečných prací studentů a také knihami a výstavními katalogy pedagogů.

Výstavu doprovází 384 stránkový česko-anglický katalog, který výstavní výběr doplňuje o další autory a jejich práce, z nichž mnozí již byli v tomto textu zmíněni v poznámkách. V katalogu (ale i na výstavě na několika místech za pomocí projekcí) je kromě nich připomenuta i tvorba některých významných absolventů z předchozího období 1990–2009 (Evžen Sobek, Irena Armutidisova, Jolana Havelková, Dita Pepe, Barbora Kuklíková, Jaroslav Kocián, Tereza Vlčková, Barbora a Radim Žůrkovi, Lucia Nimcová, Andrej Balco, Kuba Dạbrowski, Jiří Křenek, Pavel Maria Smejkal ad.). Shrnuta je i výstavní a ediční činnost institutu. Obsáhlý je i soupis všech doposud vypracovaných teoretických bakalářských a magisterských prací, které v mnohém dosáhly vynikající teoretické úrovně a rozšířily povědomí o historii a teorii fotografie v mnoha směrech. Ať už se badatelsky objevné studie týkaly zapomínaných významných fotografů (Karel Kruis, Karel Chotek, Věra Gabrielová-Fragnerová, Anton Podstraský, Ivo Loos ad.), institucí (Leica Gallery Prague, Galerie Pod podloubím v Olomouci, Studio výtvarné fotografie Liberec ad.) či fenomémů (Nový polský dokument, Smrt ve fotografii, Rodina ve slovenské fotografii atp. – práce jsou zveřejňovány na webu www.itf.cz). Nechybí ani soupis pedagogů od počátku existence institutu, důsledný je i seznam oceněných studentů na domácích i mezinárodních přehlídkách a soutěžích.

Všechny shora naznačené postřehy naznačují, i přes různost svých východisek, že společným jmenovatelem vystavených prací jsou kreativita, imaginace, komunikativnost. O tom, že se mnohé z nich vymykají průměru, svědčí (jak již bylo řečeno) řada ocenění. Profesní úspěchy však nejsou všechno. Dle vedoucího institutu Vladimíra Birguse se na institutu podařilo vytvořit i něco navíc. „Vznikla tam unikátní přátelská atmosféra, v níž není prostor pro zbytečný odstup mezi pedagogy a studenty, ale za to mnoho místa pro přátelství, respekt, toleranci, vzájemnou pomoc a inspiraci.“ A to je pravděpodobně předpoklad pro vznik a kultivaci nových talentů a nadějí do budoucna pro českou, ale i slovenskou a polskou fotografii. Což ostatně na výstavě i v katalogu dokládá i řada nestylizovaných fotografií z nedávné historie institutu, instalovaná v přízemí Domu umění.

Štěpánka Bieleszová

Katalog 25 let Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě / 25 Years of the Insdtitute of Creative Photography, Silesian University in Opava. Výběr fotografií, text, redakce: Vladimír Birgus Spolupráce: Marek Malůšek, Josef Moucha, Václav Podestát Grafická úprava: Vladimír Vimr 384 stran, ISBN: 978–80–7437–165–3. Pro Slezskou univerzitu v Opavě vydal KANT (Karel Kerlický), Praha.

Zdroj: Ateliér č. 12/2015

7/7/2015

Výstava reGeneration 3 ve švýcarském Lausanne.

047

 

Od 28. května do 23. srpna 2015, slaví Musée de l'Elysée ve švýcarském Lausanne své 30. výročí třetím ročníkem projektu reGeneration 3, který sestává z výstavy a publikace věnované mezinárodní vznikající fotografické scéně. 50 vystavených souborů jejichž autoři pochází z 18 různých zemí bylo vybráno ze 1750 prací z fotografických škol z celého světa. Kurátorkou a pořadatelkou výstavy je Anne Lacoste.

 

049 Třetí generace výstavy se od minulých odlišuje velmi různými přístupy k fotografii. Na výstavě lze spatřit jak klasický dokument, tak i videa, multimediální instalace nebo třeba fotografické knihy. Českou republiku zde zastupují tři studenti Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské Univerzity v Opavě, a to dokumentárním souborem Bojko, jehož autorem je polský student 5. ročníku Jan Brykciński, a instalací I love My Family od Gabriela Fragnera a Anny Gutové. Je to další potvrzení mezinárodního renomé ITF, protože i v předchozí přehlídce reGeneneration 2 byli zastoupeni 4 studenti z Opavy. Další Češka, která byla kurátory vybrána, je Tereza Zelenková, která je studentkou Londýnské Royal College of Art a předvádí sérii černobílých zátiší propojených texty. Tři patra výstavy nejsou rozděleny do logických celků. Dokumentární díla se střídají s videoprojekcemi a s konceptuálními díly nahodile, pouze v závislosti na využití prostoru a vizuálního dojmu. Divák má tak možnost vnímat velkou rozmanitost vystavených prací.

Na zahájení výstavy bylo pozváno všech 50 fotografů. Jak už to ve Švýcarsku bývá, pohostinnost muzea byla velkorysá. O všechny umělce bylo postaráno po celý týden, během něhož se konaly přednášky, diskuze, portfolio review a bohaté rauty. Díky tomu, že program trval tak dlouho, měli účastníci dost času se seznámit a spřátelit, což bylo pro všechny velmi cenné. Do programu byla zařazena také návštěva umělecké školy ECAL, která je vzdáleně obdobou české UMPRUM, alespoň co do pestrosti oborů. Škola je umístěna v přestavěné staré továrně na okraji Lausanne a její vybavení bylo oslňující. Pokud někdo touží po studiu za hranicemi České republiky, určitě by nelitoval volby této školy.

Celý projekt reGeneration se koná jednou za pět let a během těchto pěti let výstava putuje po celém světě . Práce se tak objeví v například New Yorku, v Berlíně, ale třeba i v Číně nebo v Austrálii. Umělci jsou vyzýváni, aby přispěli k představení výstavy i v zemích odkud pochází, takže kde přesně bude možné vidět reGeeneration 3 je v přípravách.

Anna Gutová a Gabriel Fragner

1/7/2015

Výstava Jaroslav Rössler ( 1902-1990)

01
 

 

 
02

 

1/7/2015

Invitation View Czech Republic

01-d
 
obrazek
obrazek

Partner