Archiv

Pilotní výstavy zpřístupňující nové Art Centrum Galerie 4 v Chebu se účastní stovka fotografů a fotografek. Je mezi nimi šest pedagogů Institutu tvůrčí fotografie FPF SU: profesoři Vladimír Birgus a Jindřich Štreit, docenti Pavel Mára a Václav Podestát, doktor Tomáš Pospěch a magistr Josef Moucha. Posledně jmenovaný přispěl do knižního katalogu textem, rekapitulujícím tři desítky let činnosti nejstarší fotografické výstavní síně na západě Čech. Kurátorem výstavy nazvané Art Centrum Galerie 4 a editorem stejnojmenného katalogu je zakladatel a ředitel instituce Zbyněk Illek. K žánrově pestré výstavě přizval osvědčené autory z osmi zemí, jejichž díla vystavoval v historické Galerii 4. Uskutečnil v ní celkem 556 výstav: 344 pod vlastní hlavičkou, 138 u tuzemských a 74 u zahraničních partnerů. Současnou instalaci chebské fotografické galerie, sídlící v pěti podlažích bývalé barokní sýpky, vystřídá v březnu inovovaná verze rozsáhlé expozice Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity, připravená k čtvrtstoletí jeho činnosti. Premiéru měla loni v Domě umění v Opavě a reprízy v galerii Opera v Ostravě a v galerii Medium v Bratislavě, kde byla uvedena v rámci mezinárodního festivalu Měsíc fotografie. Více informací: https://www.youtube.com/watch?…

David Váňa

Off_festival příjemně doplňuje Měsíc fotografie v Bratislavě o svěží tvorbu současných umělců. Poslední, již pátý ročník se koná ve dnech 6. – 20. listopadu 2015 opět v prostorách Pisztoryho paláce. Samotné prostory bývalého Leninova muzea dávají festivalu zvláštní atmosféru. Lehce omlácené zdi, poškrábaná dřevěná masivní futra dveří, vysoké stropy se secesními prvky a všudypřítomné vrzání dubových parket, které s každým krokem vypráví příběhy z časů zašlé slávy. Festival poskytuje velkorysé podmínky pro prezentace děl mladých umělců pracujících s médiem fotografie. Off_Festival se v roce 2010 uvedl výstavou Young & Fresh, v roce 2011 zkoumal rozdíl mezi fikcí a faktem. Ročník 2012 se nesl v duchu subjektivního vnímání krásy a bizarnosti a v roce 2013 zprostředkoval celkový pohled na slasti a strasti generace Y (dětí narozených mezi léty 1986 – 1995). Následující ročník přinesl revoluční manifest, jak tvrdí autoři festivalu. Poslední ročník je o hledání smyslu a autentičnosti v interpretacích nebo apropriacích. „Vše už tady jednou bylo. Vše už bylo jednou řečeno. Poznáme hranice autenticity a originality? Vytváří interpretace a apropriace výtvarných, literárních, či hudebních děl dílo nové? Nacházíme smysl v rekonstrukci už vypověděného a v replikaci unikátního s novým kontextem?“  – ptají se pořadatelé. Festival se skládá z 21 výstav, jednotlivých autorů nebo škol. Mimo jiné zde vystavuje Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a Univerzita umění v Poznani. Z jednotlivých autorů například Tomáš Mikule, Tomáš Chadim, Lenka Lukavičová. Festival reflektuje a potvrzuje současný trend moderní fotografie, kdy se fotografie stává více konceptuálním dílem. Ze současné fotografie jako by se pomalu vytrácel její 2D zážitek a je doplňován jiným rozměrem. Fotografie bez explikace není kompletní. Autorka Daesung Lee (Jižní Korea) představuje sérii fotografií ze současného Mongolska. Obyvatelé mongolských stepí jsou vyfotografováni v tradičních krojích představujících jejich způsob života. Fotomontáží je za ně vložena fotografie původní krajiny, v kontrastu s krajinou současnou, kdy autorka upozorňuje na podstatnou proměnu krajiny v nehostinnou poušť. 35% Mongolů žije kočovným způsobem a jejich přežití závisí na přírodě. Cyklus Šedá kniha od Lenky Lukačovičové (SK) je nazván dle spisu nepravdivých výpovědí obětí politických procesů z padesátých let v bývalém Československu, při kterých byly neprávem vězněny, mučeny nebo popraveny desetitisíce lidí. Autorka se zaměřila hlavně na osudy ženských vězeňkyň. Současně se volně inspirovala příběhem Dagmar Šímkové a Milady Horákové. Instalace se skládá ze šesti částí překračující hranice fotografie. Autorka používá kolódiový proces přenesený na sklo. Portrét dvou žen originálně zasazených do pórobetonové tvárnice se průhledem překrývají a vytváří tak zajímavou a velmi působivou iluzi. Jedním z dalších částí instalace je citace z deníků Dagmar Šímkové. Text deníku je velmi silným zážitkem.

Výstava ITF Já, kurátor

Daesung Lee

Swen Renault

Lenka Lukačovičová

Dorota Wróblewska

Složitá a technicky velmi náročná instalace Tomáše Mikuleho – Rodina Van Houtenovcova vytváří temný mikrosvět uprostřed festivalu. Vychází z Tomášova subjektivního strachu z oslepnutí. Vně zatemněného boxu, vytvořeného z dřevěné konstrukce a černého filcu, o rozměrech cca 5×2×2 metrů, je portrét Van Houtenovcovy rodiny. V příchodu do boxu je pohybovým čidlem rozsvícen divadelní světlomet, který z venku prosvěcuje portrétovaným pouze oči. Další částí Tomášovy instalace jsou portrétní fotografie rodiny na dovolené, kde je rodinka samotná z fotografie odstraněna. Lze tušit pouze omakem fotografie. Tomáš tento druh rodinných fotografii chápe více jako krajinářskou fotografii, kdy hlavním tématem nejsou lidé samotní, ale více to, před čím stojí, před čím se fotí. Tomáš se tak snaží vyrovnat s rozpadem svojí vlastní rodiny. Tomášovu fotografii můžeme nalézt i ve skupinové výstavě Institutu tvůrčí fotografie Já – kurátor. Místnost výstavy je zatemněná, prohlížet fotografie je možné jenom s připravenými světly. Divák se tak vlastním výběrem stává sám sobě kurátorem své výstavy. „Ten kdo vybírá. Propojuje do nového kontextu. Interpretuje. Jaké to je být kurátorem?“ Výstava představuje výběr ze současného chápání fotografie studentů z ITF. Zkoumá hranice tohoto média, pracuje s různými technickými přístupy a výtvarnými záměry. Výstava svojí koncepcí umožňuje nahlédnout na fotografii vlastním pohledem a výběrem. Kurátorkami výstavy jsou Štěpánka Stein a Bára Alex Kašparová. Něco není v pořádku, Klaus. Výstava velkoformátových fotografií Leona Hollhumera. Fotografie balancují na hranici fotografického média, performance, sochy a malby. Fotografie jsou ovlivněny dílem umělců jako je Goya, Dürer a Bosch. Zobrazené postavy žijí sebeklamem a takzvanou realitou. Analogové snímky přebírají estetiku koláže, digitálního a post internetového umění. Zpochybňují hranice autenticity a digitalizace obrazu, které fotografii připisujeme. Samotné fotografie vznikaly technicky náročnou cestou. Postavy na nich se pro fotografování natřely syntetickými barvami. Tak zůstávaly i po několik hodin po dobu focení. Fotky jsou charakteristické výraznými barvami. Fotka dívky stojící na dvou maketách zeměkoule se stala titulní fotografií Off_Festivalu 2015. Cyklus Destrukce Becherovců od Swena Renaulta (FR) vítězem letošního ročníku. Sérií devíti fotografií autor dokumentuje demolice vodárenských věží, jako nejreprezentativnější ikonu díla manželů Becherových, fotografů industriálních staveb a průmyslových krajin. Autor tak klade sám sobě otázku týkající se destrukce německé věcnosti a toho, co z ní zůstalo.

Seminární práce ze Semináře kritiky fotografie, 2. ročník ITF

Autor: David Váňa