Archiv

Sabine Pigalle, z cyklu Láska je ve vlasech

Zatímco loňský festival Transphotographiques v severofrancouzském Lille proběhl pod názvem Fotografie a film, letošní ročník, probíhající od půlky května do konce června, byl zaměřen na módu. Opět šlo o široce vymezené téma, kde vedle expozic fotografií módy měla místo výstava One Man Show od slavného módního návrháře Karla Lagerfelda, expozice snímků s motivy krajky nebo řada souborů digitálně manipulovaných fotografií.

Charles Freger, Z cyklu Hrdinové

Christophe Clark a Virginie Pougnaud, Lisette

Hodnocení portfolií

Jeanloup Sieff, módní fotografie z 60. let

Joel Peter Witkin, Picasso-Chanel

Karl Lagerfeld, z výstavy One Man Show

Tereza Vlčková, z cyklu Little Garden

Výstava Davida Seidnera v Muzeu krásných umění

Výstava Karla Lagerfelda One Man Show vm Tri Postal

Výstava Petera Knappa

Zahájení výstavy Terezy Vlčkove Little Garden

Jean Francois Rauzier, Babylon

Tereza Vlčková s ředitelem festivalu Olivierem Spilleboutem

Organizátoři Transphotographiques pod vedením prezidenta festivalu Bertranda de Talhoueta a ředitele Oliviera  Spillebouta se netají, že volbou atraktivních témat chtějí přitáhnout široké publikum. To se jim daří. Loni jenom hlavní expozice v ohromných prostorách adaptované bývalé třídírny pošty Tri Postal v centru města navštívilo přes sto tisíc diváků, letos se čekal obdobný počet. Festival má skvělou propagaci – po celém Lille i v širším okolí byly vidět stovky jeho plakátů a billboardů, největší francouzský fotografický časopis Photo mu věnoval téměř celé květnové číslo, pravidelně se o něm referovalo v televizi, rozhlase i tisku. Součástí festivalu bylo i hodnocení portfolií i různé přednášky a projekce. Navíc téměř všechny festivalové expozice proběhly v kvalitních prostorách včetně nádherného Muzea krásných umění a řady dalších předních muzeí a galerií a až na nepatrné výjimky byly přístupné zdarma. To je markantní rozdíl třeba od Měsíce fotografie v Krakově, kde většina výstav letos byla umístěna v různých klubech, hospodách a prázdných bytech, nebo Měsíce fotografie v Bratislavě, kde i mnozí kurátoři, novináři a vystavující autoři jsou nuceni platit vstupné.
 Hlavním lákadlem letošního Transphotographiques měla být gigantická expozice 300 fotografií Karla Lagerfelda s názvem One Man Show. Lagerfeld už mnohokrát prokázal, že není jenom jedním z nejvýznamnějších módních návrhářů současnosti, ale že je také dobrým fotografem. Ostatně loni se stal i laureátem prestižní výroční ceny Mezinárodního centra fotografie v New Yorku. Tentokrát představil rozsáhlý cyklus portrétů, aktů a aranžovaných výjevů, které během posledních sedmi let pořídil se svým modelem a blízkým přítelem Bradem Kroenigem. Ve fotografiích, v nichž se Kroenig stylizuje do podoby Jamese Deana, kovbojských hrdinů filmů Zkrocená hora, upjatého plavovlasého gentlemana středních let nebo sexuálně vyzývavého mladíka, zachytil  jeho dokonalé  proměny a mimikry, v mnoha případech prozradil i leccos intimního o sobě a svých preferencích, ale nakonec příliš nezaujal. Výstava i s doprovodnou projekcí stejných záběrů byla zbytečně rozsáhlá, mnohé snímky se opakovaly v různých variantách, některé doslova nudily. Zcela se tak naplnilo rčení, že méně bývá někdy více. Přísnější výběr kurátora Gerharda Steidla, majitele stejnojmenného německého nakladatelství, které vydalo Lagerfeldův katalog, by této výstavě prospěl. V každém případě však Lagerfeld svou mediálně sledovanou osobní účastí na Transphotographiques výrazně přispěl k propagaci festivalu.
 Skvěle vybraná naopak byla expozice výhradně černobílých snímků od světoznámého francouzského fotografa módy Jeanloupa Sieffa. Na stále svěžích inscenovaných záběrech, pořizovaných převážně v exteriérech za invenčního využití možností širokoúhlých objektivů, ukazovala, že Sieff je právem řazen spolu s Williamem Kleinem, Frankem Horvatem, Helmutem Newtonem a Guy Bourdonem k nejvýraznějším inovátorům evropské módní fotografie 60. let, která adekvátně reagovala na tehdejší převratné změny v módní tvorbě. I Sieff raději fotografoval v exteriérech než v ateliéru, nechal se inspirovat reportážní fotografií a tehdejšími filmy, v jeho případě především díly režisérů nové vlny francouzské kinematografie, ve svých módních záběrech nezřídka spolupracoval s předními herečkami a herci té doby, akcentoval šokující aranžmá i erotiku. Festival Transphotographiques jeho dílo představil nejenom na samotné výstavě, ale také v dokumentárním filmu, který vznikl v  v těsné spolupráci s rodinou a přáteli dnes už nežijícího fotografa.
 Velkým objevem pro mnohé návštěvníky byla výstava módních fotografií Petera Knappa z let 1960-1980. Také tyto výtvarně mimořádné působivé snímky, jednou pořízené v graficky redukované podobě stylu op-artu, podruhé v jednoduchých kompozicích s výraznými barvami adekvátně zvýrazňujících dobové modely firem Courréges a Dior a potřetí šokujících ve složitých exteriérových aranžmá, které jakoby předjímaly mnohé prvky postmodernismu, dodnes nic neztratily na své síle. Naopak, současná nostalgická vlna zájmu o 60. a 70. éta ještě umocňuje jejich sílu.
  K největším překvapením festivalu patřila kolekce barevných módních snímků ve stylu děl klasiků světového malířství, kterou na zakázku New York Times nedávno pořídil americký fotograf Joel Peter Witkin, dosud známý hlavně svými apokalyptickými výjevy a zátišími s tělesně postiženými modelkami a modely, mrtvolami z anatomických ústavů či mučenými zvířaty. Jeho uhlazené parafráze Rembrandtových, Picassových nebo Hopperových obrazů byly naprosto nepodobné všemu, co dosud vytvořil. Nepostrádaly vtip, ale ani zdaleka nebyly tak originální, nápadité a vizuálně atraktivní jako módní snímky Sergeho Lutense, který se nechával inspirovat tvorbou klasiků moderního malířství už před několika desetiletími.
 V reprezentativních prostorách Muzea krásných umění, kam zrovna proudily davy návštěvníků na Goyovu výstavu zahrnující i další díla inspirovaná jeho tvorbou (například od Morimury nebo bratrů Chapmanových), proběhla retrospektiva polozapomenutého francouzského fotografa Davida Seidnera, připravená ředitelem Evropského domu fotografie v Paříži Jeana-Lucem Monterossem. Vedle klasických módních fotografií, někdy inspirovaných malířskými vzory, na ní zaujaly osobité portréty desítek předních evropských i amerických výtvarníků. Výstava Hrdinové od Charlese Frégera v gotickém paláci Rihour byla složená z barevných portrétů různých afrických důstojníků a vůdců v uniformách. Snímky ve stylu Augusta Sandera, zachycující portrétované s přímými pohledy do fotoaparátu, nepostrádaly ironii ani surrealistickou přízračnost. Velmi pečlivě připravena byla tematická expozice o motivech krajky ve fotografii v podmanivém prostředí bývalého středověkého hospicu Comtesse, která představila širokou škálu děl od Williama Henryho Foxe Talbota přes Man Raye a Germaine Krullovou až po Annette Messagerovou. Zklamáním naopak byla malá výstava barona Adolpha de Meyera v Domě fotografie, která zahrnovala spíše druhořadé práce a neukazovala jasně autorovo zásadní místo v počátcích módní fotografie v prvních desetiletích 20. století.
Velmi různorodé, a to jak tematicky, tak kvalitativně, byly výstavy představující počítačové manipulace s fotografickým obrazem. Na přehlídce vítězů Arcimboldovy ceny z let 1999-2008 mě zaujaly spíše  jemné zásahy do perspektivy od Patricka Fournaie nebo nápadité parafráze Hopperových obrazů od Christopha Clarka s Virginií Pougnaudovou než efektní, ale také kýčovité snímky nahých dívek svlékajících se z vlastní kůže od Nicole Tran Ba Vang. Křečovitost a snaha o povrchní efekty dominovaly i na řadě dalších výstav počítačově upravovaných snímků. Výjimkou byly vtipné komparace psů a jejich majitelů s vlasy nápaditě podobnými srsti jejich čtyřnohých miláčků od Sabiny Pigalleové.  A především fotografie studentky Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a současně Ateliéru reklamní fotografie Tomáše Bati ve Zlíně Terezy Vlčkové, která jako jediná účastnice Transphotographiques měla hned tři samostatné výstavy a která svými sugestivními díly mimořádně zaujala jak odborníky, tak široké publikum. Největší ohlas měly její přízračné portréty děvčátek-dvojčat z cyklu Two, ale s mimořádným ohlasem se setkaly i její snímky snově levitujících křehkých dívek na vrcholcích beskydských kopců ze souboru A Perfekt Day, Elise… a originální módní fotografie z cyklu Little Garden. Stala se skutečnou hvězdou festivalu v Lille. Její práce budou ještě během léta představeny na fotografických festivalech v Arles a Lyonu (tam obdrží Cenu BMW, hlavní ocenění festivalu) a na Photokině v Kolíně nad Rýnem. V listopadu bude její samostatná výstava součástí Měsíce fotografie v Bratislavě
 
        Vladimír Birgus

Zdroj: Fotografie Magazín 7/2008