Archiv
únor 2021
říjen 2020
září 2020
srpen 2020
leden 2020
prosinec 2019
červen 2019
prosinec 2018
září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002
5/11/2014
Dagmar Vyhnálková: Cirkus Bukowsky
Autor: Tomáš Hliva
Zdroj: FOTO 9/2013
4/11/2014
Život na sto osmdesáti stranách - Vladimír Birgus: Fotografie 1972-2014
Autor: Petr Vilgus
Zdroj: FOTO číslo 20/2014
4/11/2014
Dita Pepe v americké televizní stanici CNN
Tvůrčích aktivit pedagožky opavského Institutu tvůrčí fotografie Dity Pepe si teď všímá také zpravodajství CNN
OPAVA - Fotografka Dita Pepe patří k výrazným představitelům současné české fotografie. Pozornost upoutala zejména svým cyklem autoportrétů, který byl uveden na významných přehlídkách a získal mnohá ocenění. Cyklus Autoportréty se prolíná autorčinou tvorbou již několik let. Nyní si tvůrčích aktivit Dity Pepe všímá i zpravodajství CNN - zde.
Zmíněný cyklus představuje intenzivní sondu, přičemž rozvíjí nejen témata mezilidských nebo rodinných vztahů, ale rovněž postavení člověka ve společnosti a závažnou otázku svobody volby jednotlivce, jejíž dopady se pak zračí v jeho životním stylu. Umělkyně do obrazu aktivně vstupuje a stává se rozhodujícím a význam nesoucím nástrojem, prostředkem čtení obsahu.
V následujících cyklech (Slečny, Intimita, Měj ráda sebe sama) se inscenovaná fotografie v hledáčku Dity Pepe stává jak zprávou o hlubokých příbězích žen a sociologickou sondou, tak možností poznat sama sebe a nacházet své zakotvení v životě, svou intimitu.
Dita Pepe
Narodila se v roce 1973 v Ostravě. Několik let strávila v Německu a po návratu studovala na ITF Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V roce 2003 zde získala cenu pro nejlepšího absolventa; její magisterská teoretická práce vedená Mgr. J. Siostrzonkem, Ph.D., nesla název „Fotografie - autoterapie“, její magisterskou praktickou práci „O sobě“ vedl prof. PhDr. Vladimír Birgus. |
„Pozoruhodná je autorčina vůle a snaha o porozumění a vcítění se do životního příběhu portrétovaného člověka. Autorka se sice nemůže stát jeho autentickou součástí, ale svou schopností nacházet univerzálnost v jednotlivostech vytváří neobyčejně intenzivní celek, který se stává neopomenutelným,“ okomentoval tvorbu Dity Pepe kurátor její poslední velké výstavy Mgr. Jiří Jůza, Ph.D., ředitel Galerie výtvarného umění v Ostravě. Výstava Dity Pepe instalovaná tu až do poloviny září se stala jednou z vrcholných událostí letošního kulturního léta v celém Moravskoslezském kraji. Slova chvály a uznání na adresu vystavující zazněla též z úst jejích kolegů z ITF prof. Mgr. Jindřicha Štreita a Mgr. Jiřího Siostrzonka, Ph.D., kteří výstavu spoluzahajovali.
„Cítím se jako fotografka důležitá, mám co říct. Fotoaparát je moje třetí oko a fotografování má obsese,“ vypovídá o svých pocitech posedlosti, myšleno samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu, a nutkavém vztahu k fotografii sama autorka. Instalované dílo provázejí osobní výpovědi portrétovaných a dojem z návštěvy výstavy umocňuje rovněž specifický prostor, který není pro fotografické prezentace typický.
Výstavu „Dita Pepe“ provázela monografie „Měj ráda sama sebe“, kterou připravila novinářka, literární dokumentaristka a muzikantka Barbora Baronová (její spolupráci s Ditou Pepe zahájil v roce 2011 literární dokument Slečny, mapující fenomén neprovdaných žen a oceněný v soutěži Nejkrásnější kniha roku). Titul vydalo Nakladatelství wo-men ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Ostravě.
Záhy po skončení výstavy (18. září) zveřejnil obsáhlé interview s Ditou Pepe, jež doprovázelo pět fotografií, německý deník Die Welt. Nyní o ní natáčí pořad francouzská televizní stanice ARTE. Její práce nechyběly ani v souboru „Vnitřní okruh v současné české fotografii, která nedávno skončila v olomouckém Muzeu umění. Na konci října zamíří Dita Pepe s aparátem do Japonska, aby i tam šířila věhlas svých autoportrétů. „Pokud se dobře pamatuji, bude to po Jihoafrické republice druhá exotická destinace, v níž se její zásluhou bude o současné české fotografii hlasitě mluvit,“ připomíná prof. PhDr. Vladimír Birgus, vedoucí ITF.
Autor: Ivan Augustin
4/11/2014
Galerie Opera ostravského Divadla Jiřího Myrona hostí fotografie Petry Hajdůchové a Robina Závodného
Co: výstava „První společná“
Anotace: Společná prezentace prací dvou absolventů Ateliéru reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně prostřednictvím jejich projektu dis/connected, jenž se dotýká tématu sociálních sítí a současného fenoménu digitální interakce mezi lidmi.
Kde: Divadlo Jiřího Myrona, Čs. legií 14, Ostrava
Kdy: do 10. prosince 2014; vernisáž 30. října v 17 hodin
Institut tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě stojí za současným ostravským vystoupením dvou mladých autorů, absolventů Ateliéru reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Jejich společné výstavy se ujal vedoucí ITF prof. PhDr. Vladimír Birgus, spolupořádá ji Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a podpořilo ji statutární město Ostrava.
Zájem známého kurátora výstav současné české fotografie si oba mladí tvůrci MgA. Petra Hajdůchová (1988, Uherské Hradiště) a MgA. Robin Závodný (1987, Šternberk) získali originálním přístupem ke ztvárnění motivů odosobnění, ztráty identity, touhy, kontaktu a digitální manipulace v abstraktním prostoru. Jejich projekt současně spojuje odlišná tematická zaměření ve fotografické tvorbě, kterou každý z nich prezentuje sólovým souborem.
Petra Hajdůchová pracuje s tématy o člověku a o jeho duševní sféře, případně se zamýšlí nad lidskou samotou. Tak je tomu v případě série nazvané Při západu (2011). V ní citlivým pohledem sleduje postavu stárnoucího muže, který je osamělý, když utratil nejbližší bytost, a zbytek jeho rodiny je pro něj nedosažitelný. Doma, ale i v místech, jež jsou obvykle lidmi zaplněná, trpí pocitem úzkosti a odloučení. Jeho čas plyne a na popsaném stavu se nic nemění. Na jiné myšlenky ho přivádí už jen západ slunce, a tak o něm přemýšlí se Malým princem Antoina de Saint-Exupéryho. („Jednou jsem viděl slunce zapadat třiačtyřicetkrát!“;
„Když je člověku moc smutno, má rád západy slunce…“)
Robin Závodný se ve svých fotografických projektech věnuje počítačovému prostředí, digitální manipulaci a urbánní krajině. Jeho starší soubory poskytovaly prostor pro autorské postprodukční zásahy, které hraničily až s krajinnou konstrukcí. Takový matematický pohled u něj přetrvává i v projektu nazvaném Natural (2013), jenž představuje část jeho magisterské práce na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Zobrazovaná, geometricky deformovaná krajina tu ovšem není dílem počítačové postprodukce, ale „zjevným“ střetem města a přírody na městské periferii. Takto nalezené transformace přírody bychom s nadsázkou mohli označit za „urbanistický land art“ nebo urbánní krajinu bez města.
Spolupráci našich fotografických škol považoval prof. PhDr. V. Birgus vždy za významnou platformu vzájemného obohacování. Proto trendy jejich vývoje soustavně s velkou pozorností sleduje a jako představitel ITF iniciuje pravidelná setkávání posluchačů i pedagogů. Stane se tak též v příštím roce, kdy si opavské pracoviště, na němž od počátku působí, připomene čtvrt století existence a příslušnosti k rodině českých (i slovenských) veřejných vysokých škol, na nichž se fotografie vyučuje. Ještě dříve však tuto permanentní spolupráci ilustruje ostravská výstava P. Hajdůchové a R. Závodného v Galerii Opera Divadla Jiřího Myrona.
Autor: Ivan Augustin