Oldřich Malachta: Za hradbou hor

autor: Prague Photo - Oldřich Malachta

Co zbylo z památného „vniknutí“ fotografky Gabiny Fárové do nejtvrdšího oddělení věznice ve Valdicích v roce 1990? Jak vypadal slavný americký malíř Jean-Michel Basquiat ve dvaceti letech, když mu ještě říkali Samo? Jakýma očima se v roce 1943 díval do objektivu dvacetiletý fotograf Václav Chochola, oblečený v pruhovaném pyžamu? Jak se liší akty studentů uměleckých škol a zavedených autorek, třeba Dity Pepe? Jak vidí svět adepti fotografie narození v devadesátých letech? A proč se čím dál víc tvůrců zajímá o klasické techniky, čím je láká pomalá práce s fotografií?

Na tyto a mnoho dalších otázek odpovídají práce 190 českých i zahraničních autorů, které jsou až do neděle k vidění na osmém ročníku veletrhu Prague Photo v Kafkově domě v Praze. Krásu pomalosti a mistrovství fotografů minulosti přiblíží workshopy pro zájemce všech generací, jež jsou doprovodným programem letošního veletrhu.

Ve třech podlažích Kafkova domu na Starém Městě se tentokrát sešly dvě desítky vystavovatelů. Jsou mezi nimi galerie, sedm specializovaných uměleckých škol i „pop-up“ prezentace jednotlivých osobností české i zahraniční scény. „Nejvíc nás těší rostoucí počet zahraničních fotografů mezi vystavujícími,“ říká za pořadatele galeristka Iva Nesvadbová. Pozitivně hodnotí zájem fotografů o využití pražského veletrhu jako pop-up galerie, kde mohou po celý týden prezentovat vlastní dílo s veškerým veletržním servisem.

Jedním z nich je Američan Robert Carrithers, žijící od poloviny 90. let v Praze. Na veletrhu vystavuje ve dvou místnostech portréty povětšinou vytěžené z newyorské umělecké scény přelomu 70. a 80. let, kdy sám studoval herectví. To on se v době, kdy „se žilo na doraz a nejednou šlo o život“, díval do očí dvacetiletému Basquiatovi. Snímky z New Yorku doplňují portréty z Berlína a Prahy.

Do minulosti je logicky zaměřena expozice Archivu B&M Chochola, která se tentokrát vrací k roku 1945 nejen fotografiemi, například raněného německého důstojníka na pražské dlažbě ve dnech květnového povstání (Zdeněk Tmej), ale i varovným videem na téma „masa a moc“, které je „vzhledem k současné situaci velmi aktuální“, jak píší tvůrci videa Blanka a Marek Chocholovi.

Se zcela novým souborem fotografií Dity Pepe z projektu Intimita přišla na veletrh galerie Indigo Space. Pražská Galerie Gambit sestavila svoji expozici z aktů Gabiny Fárové, portrétů žen Terezy z Davle a fotografií žen bez tváří, na nichž si Petr Nikl pohrává s maskami.

Každoroční významnou součástí Prague Phota jsou expozice fotografických škol, kterých je letos sedm, včetně VŠVU z Bratislavy. Škoda že v této plejádě chybí pražská FAMU. Zajímavě se naopak prezentuje plzeňská Fakulta designu a umění L. Sutnara, například souborem kombinovaných technik Barbory Karpíškové Pudy.

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity z Opavy představuje vyzrálý soubor prací, v němž jsou zastoupeni kromě českých i polští mladí umělci, Marta Cieslikowska, Rafal Siderski a další. Podle vedoucího pedagoga, profesora Vladimíra Birguse, má opavská škola v Polsku velmi dobrý zvuk. Polské studenty, kterých přichází do Opavy čím dál víc, označuje Birgus za vysoce nadané. „Naši absolventi už se v Polsku prosadili nejen jako fotografové, ale i jako galeristé, a jedna z nich dokonce vede specializovanou aukční síň,“ upozorňuje Birgus.

Každoročně udělovanou cenu Young Prague Photo Award pro fotografa ve věku do 35 let letos na veletrhu získala právě expozice Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.

Zdroj: http://art.ihned.cz/c1-63899500-prague-photo

Student ITF Jan Brykczyński vystavuje v Deichtorhallen v Hamburku

Student ITF Jan Brykczyński vystavuje v Deichtorhallen v Hamburku

Student 5. ročníku Institutu tvůrčí fotografie FPF SU Jan Brykczyński představuje až do 31. 5. 2015 svůj nový cyklu „Collection“ v jedné z nejprestižnějších výstavních institucí v Německu – Domě fotografie v Deichtorhallen v Hamburku. Jeho fotografie ukazují přízračně působí skrumáže předmětů z pozůstalosti po staré bohaté ženě v Belgii. V jejím domě se v místě jejího dlouhého života shromáždily věci, s nimiž byla svázána. Brykczyński vytvořil invenční obraz této mimořádně okázalé a velmi dobře zachované sbírky. Jeho díla jsou prezentovány na skupinové výstavě 12 fotografů pozvaných do programu EPEA (European Photo Exhibition Award), v jehož rámci vytvoři li díla na široké téma „New Social“. Výstava už byla dříve představena v Oslu, Paříži a Lucce.

Hromady odpadků, sychravo, zápach, plíseň, žádná elektřina, vodovod, ani záchod. I tak může vypadat reálné bydlení těch, kteří o svou „klasickou“ střechu nad hlavou přišli. Seznamte se díky dokumentárním fotografiím Jindřicha Štreita s domovem bezdomovců a zavítejte na unikátní výstavu Domov (bez) domova. Výstava bude probíhat od 11. – 29. května 2015 na Piazzetě Národního divadla v Praze. Výstava se koná u příležitosti oslav 25. výročí Armády spásy od znovuobnovení své činnosti v České republice.

Fotografie vznikaly v terénu, v zimě roku 2015 a to ve městech, resp. v okolí některých měst, kde působí Armáda spásy – Opava, Ostrava, Přerov, Brno a Šumperk.

„Fotografování probíhalo vždy na bázi dobrovolnosti a vzájemného pochopení mezi člověkem bez domova a mnou. Nikdy nedošlo k sebemenšímu konfliktu. Naopak, díky fotografování jsem se setkal s velmi zajímavými lidmi a jejich osudy,“ vzpomíná na setkání s lidmi bez domova autor výstavy Jindřich Štreit.

Klíčoví byli terénní pracovníci Armády spásy Nafotit v reálném prostředí lidi bez domova není vůbec jednoduché. Pro realizaci fotografií byla nutná klíčová pomoc konkrétních terénních pracovníků Armády spásy, kteří ve svých městech mapují osoby bez domova a místa, kde přebývají. „Bez nich bych ani nebyl schopen soubor fotografií nafotit. Terénní pracovníci znají místa, kde lidé bez domova přebývají, kde si postaví stany nebo si vybudují provizorní obydlí. Jsou s nimi v častém kontaktu,“ říká Jindřich Štreit a doplňuje: „snaží se jim pomoci materiálně, ale i po psychické stránce. Znají jejich potřeby. Zajímají se o jejich zdravotní stav. Vzájemné vztahy jsou velmi úzké. Velmi často jim přinášejí i potraviny nebo je zvou k návštěvě center, kde se mají možnost najíst, provést hygienickou očistu nebo přestát špatné povětrnostní podmínky. Nesetkal jsem se s terénním pracovníkem, který by nebyl vysoce empatický, korektní, slušný, s velikou dávkou citu a pochopení.“

Kontakty pro média Jan F. Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy, jan_krupa@czh.salvationarmy.org, tel.: 737 215 424 Pavla Vopeláková, tisková mluvčí Armády spásy, pavla_vopelakova@czh.salvationarmy.org , tel.: 737 215 409 Autor výstavy Domov (bez) domova Prof. Mgr. Jindřich Štreit Dr.h.c. (5. 9. 1946, Vsetín) Od roku 1963 se koncepčně věnuje fotografování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tématiku. V roce 1982 se zúčastnil jako jediný fotograf nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců v Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost StB. Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Brazílii, Maďarsku, Rusku, Ingušsku, Čečensku, Moldávii a v České republice. Jeho díla jsou ve sbírkách předních světových i českých muzeí i ve stálé expozici Národní galerie v Praze. 28. října 2006 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury, výchovy a školství I. stupně. V roce 2009 obdržel Pamětní medaili Univerzity Palackého v Olomouci a Stříbrnou medaili Slezské univerzity v Opavě. V roce 2014 mu Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě udělila čestný doktorát.

O Armádě spásy:

Armáda spásy byla založena roku 1865 Williamem Boothem. V současné době tato křesťanská organizace působí ve 126 zemích světa. V Československu zahájila Armáda spásy práci roku 1919, ale v roce 1950 byla její činnost komunistickým režimem násilně ukončena. K obnovení práce došlo v roce 1990, kdy se Armáda spásy v ČR zaregistrovala jako občanské sdružení. V současné době působí v Praze, Brně, Ostravě, Havířově, Karlových Varech, Krnově, Opavě, Přerově, Šumperku, Jirkově a v Chodově.

Cílem Armády spásy v České republice je fyzická, sociální, morální a duchovní podpora lidí všech věkových kategorií, a to na křesťanských principech. Cílovou skupinou Armády spásy jsou všichni ti, kteří se ocitli v obtížné životní situaci, ale také ti, kteří hledají jakoukoliv duchovní pomoc či oporu. Armáda spásy provozuje sociální zařízení a komunitní centra, ve kterých poskytuje více než 60 registrovaných sociálních služeb. Každý den jejich služeb využívá přes tisíc znevýhodněných osob.

Oči. Světlo a tma. Jedno bez druhého nedává smysl. Svět je černý a svět je bílý. Jak kdy. Podle toho, jak se na něj díváme. Očima. Hlavou, rozumem, citem.

Prožitky. Nikdy nejsou černobílé. Pokaždé je v nich něco víc. Je v nich více světla nebo tmy, podle toho kdy je potkáme. Kdy se zastavíme a kdy se začneme dívat.

Okamžiky, kdy se světlo a tma spojí v obrazy, které se nedají zapomenout. Místa, která se navěky otisknou do sítnice a zůstanou tam, bůh ví proč navěky. Jako obrazy ze sna, bez kterých už se neobejdeme. Světlo a tma. Pocity někde na pomezí, které definují naše cesty. Drobnosti někde hluboko v malém vesmíru našich existencí. Odrazy v duši, které dávají našemu životu zdánlivý smysl.

Odrazy plné emocí a barev, které se perou o své místo na světle. Nebo ve tmě. Tam, kam zrovna patří. V ten daný moment. Dokonalý okamžik, který dává smysl a už nikdy nebude stejný. Ranní rosa. Večerní chlad. Vůně starých židlí na rozvrzané podlaze někde daleko, kam už se nikdy v životě nevrátíme.

Svět někde mezi světlem a stíny. Jedno neexistuje bez druhého. Nekonečné množství hvězd, které září nekonečným množstvím světla. A přesto je ve vesmírech tma. Fungují jinak než bychom čekali. Právě teď. Tady. Jen na pár chvil, které trvají věčnost.

Oči. Světlo a tma. Kdy jedno bez druhého nedává smysl. Svět, ve kterém se můžete zastavit. Jen na malou chvíli a podívat se na odrazy ze sna.

Podívat se tam, kam se už dostat nedá, protože ta sekunda je dávno pryč. Zmizela v moři času, oceánu světla a vesmíru tmy. Zůstaly jen okamžiky navěky otisknuté na sítnici. Existují a přežijí až dokud neskončí naše existence. Odrazy v duši, které nelze smazat. Ani zapomenout. Nikdy.

Rudolf Havlík

„Je to opravdu ambiciózní dílo, na které bylo nutné soustředit velké tvůrčí síly. Chceme, aby si i naši čtenáři díky této publikaci rozšířili obzory o české fotografii a mimo jiné si uvědomili, že i toto médium bylo mnohdy zneužíváno,“ uvedl Mlčoch.

Jan Mlčoch

FOTO: Právo - Jan Šída

„Ve svém příspěvku se snažíme ukázat také tvorbu autorů, kteří přesahují český kontext, a na druhou stranu jsme zařadili tvůrce, kteří stále čekají na objevení veřejností,“ dodal Birgus.

Publikace je natolik pečlivě připravená, a to jak informačně, tak i po grafické stránce, že prostě svým panevropským pojetím přesahuje československé reálie. Tuto ambici autoři nijak nezakrývají a editor Macek zdůraznil snahu distribuovat dílo po celém světě. Proto je publikace výhradně v angličtině, která v dnešní době plní funkci mezinárodního jazyka.

Knihy mají i didaktický rozměr. Čtenář se totiž musí s textem sžít, musí v něm umět hledat a přemýšlet při překladu i nad významem textu samotného. Proto si Dějiny evropské fotografie najdou cestu jen k lidem, kteří mají o tento druh umění zájem.

Zásadní přínos tkví v přehledném exkurzu vývoje fotografie ve všech evropských zemích, který je navíc zasazen do historických i společenských kulis. Poprvé jsou v detailním zpracování uvedeny například dějiny ukrajinské fotografie, která byla předtím vždy zařazována do ruského kontextu, stejně tak historie fotografie albánské, rumunské či finské.

Jestliže Mlčoch na křtu řekl, že se musíme naučit číst fotografii, a tak jí porozumět, charakterizoval poslání velkorysé publikace.

zdroj:http://www.novinky.cz/kultura/366398-publikace-ktera-uci-porozumet-fotografii.html

Zleva: Mgr. Jiří Siostrzonek,Ph.D.,  ředitel muzea Hlučínska Mgr. Metoděj Chrástecký, ministr kultury Mgr. Daniel Herman. Foto: Vladimír Meletzký

Hlučínsko - Společnost přátel Muzea Hlučínska pozvala před několika dny do regionu ministra kultury České republiky Daniela Hermana. Jednalo se o pracovní setkání, jehož cílem byly informace o stavu a rozvoji místní kultury.

Ministra doprovázel mj. vedoucí Společnosti přátel Muzea Hlučínska Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D. „Nezvali jsme pana ministra proto, abychom od něho snad něco žádali. Chtěli jsme ho jen seznámit s naším regionem, jeho obyvateli, tradicemi a kulturou. Jeho návštěva byla především morální podporou,“ uvedl Jiří Siostrzonek. (azu)

Co je Společnost přátel Muzea Hlučínska

Společnost přátel Muzea Hlučínska je občanským sdružením, jehož posláním je uchovat originální identitu hlučínského regionu ve všech různých podobách (zvyky, tradice, historie, folklor, materiální dědictví apod. …). Společným jmenovatelem všech aktivit je osvěta a šíření správného povědomí o Hlučínsku nejen pro návštěvníky, kteří přicházejí do regionu, ale především u místních obyvatel.
Živou tvůrčí společnost a její identitu mohou uchovat pro příští generace pouze lidé, kteří si hájí vlastní tradici, kořeny a smysluplně je rozvíjejí. Protože tyto ideje prosazuje Muzeum Hlučínska, rozhodli jsme se jako jeho příznivci pro název našeho občanského sdružení Společnost přátel Muzea Hlučínska. Právě aktivní podpora činnosti Muzea Hlučínska je naší prioritou.