Menu

Archiv

září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

27/11/2015

ART CENTRUM GALERIE 4

 

f

18/11/2015

II Międzynarodowe Sympozjum Fotograficzno–Socjologiczne

18/11/2015

Skrze hříchy do nebe

01 02

 

18/11/2015

Ostrava v důchodu

Ostrava v důchodu    (editovat)

18. 11. 2015 St 09.56 od David Macháč | Aktuálně

01POPÍLEK V DUŠI Města se svými projevy duchovního života podobají člověku. Každá lidská bytost skrývá pod povrchem něco jedinečného a zvláštního, bez nároku odhalit ono tajemství na první pohled. Stejným způsobem se chovají města. Některá se otevřou návštěvníkovi již při prvním setkání a svou zjevnou malebností osloví každého příchozího. Ten nemusí nic objevovat, vše je mu nabízeno s lehkostí a samozřejmostí. Průvodci nás učí, že slovo nádhera je v českých zemích synonymem pro Prahu, Telč, Český Krumlov atd., ale pak existuje krása, kterou si musíme nějak zasloužit, aby nám byla zjevena.

Města, která se dlouhodobě utvářela složitými sociálními procesy, jsou vesměs obtěžkána komplexy, brání se setkání, poznávání, rozhovoru, nedůvěřují narychlo nabízenému vztahu. Jsou pocitově a myšlenkově hermeticky uzavřena a svá poselství sděluji jen za určitých podmínek a jen vyvoleným lidem. Pro jejich podpovrchové poznání nestačí nastudovat průvodce o atrakcích a dějinách dané lokality. Taková města musíme dlouhodobě zakoušet na vlastní kůži, bez předsudků a zděděných stereotypů vnímání. Vstupenku k prožitku genia loci můžeme získat například každodenním touláním v centru i na periferii a trpělivým čekáním na pozvolné vynořování skryté krásy.

Ostrava patří k těm aglomeracím, které nás nutkají ke stálému dobývání, stejně jako uhlí skryté v její duši. Pokud nechceme, aby nám Ostrava nastavila lhostejnou nebo nepřátelskou tvář, musíme se podílet na utváření vzájemného náročného vztahu, ve kterém se nic neodpouští. Ostrava byla a částečně stále je poetické město. Kdo si ji zamiluje, tak má jistotu, že je to navždy. Největším úskalím současného soužití s Ostravou je její momentální ztráta osobnosti a neuchopitelná proměnlivost. Architekti, urbanisté, developeři Ostravu převlékají do stále nových, ale nepadnoucích šatů. Její kdysi prostý, skromný, přesto důstojný oděv utkaný z režných cihel, ozdobený šperky z ocelových potrubí, je bezradně nahrazován něčím provizorním, co je předurčeno na jedno použití. Ostrava, která kdysi nosila v kabelce černobílá líčidla a voněla při prvním schůzce parfémem koksovny, je najednou sterilní, není už ani černobílá jen divně šedá. Ostravská slova zněla syrově a pravdivě, dnes jsou inspirací pro parodii a umělý folklor. Ostrava byla hrdá, mluvila hlasitě, dnes jen nezřetelně šeptá.

To všechno už téměř zmizelo a řečeno slovy spisovatele Stefana Zweiga „je to svět včerejška“. Přesto se na poslední chvíli rozhodla skupina nadšenců z Okrašlovacího spolku z Fiducie (nejen) zachovat zbytky fyzické i mentální paměti a poezie města. Krásnými donkichotskými iniciativami bojují o záchranu původního smyslu slova domov nesený na unavených bedrech Ostravy. „Industriál“ umí stárnout jen v přirozených podmínkách, v opačném případě jej pohltí nová divočina. Už nyní se na nás šklebí v řadě lokalit vykotlané zuby cihlových zdí, vyrvané kosti trámů a podlamující se nohy továrních hal.

Mezi ostravské obrozence se včlenil také fotograf Ondřej Durczak, který po vzoru „Erbena, Kollára, Čelakovského“, sbírá poslední zlomky původní kultury Ostravska. Kolonie, hospody, obchody, bufety, šachty, trafiky, zastávky, koupaliště, torza, zátiší atd. jsou předmětem jeho zájmu a slouží jako indicie v rukou antropologa, který zkoumá a dokumentuje neopakovatelný kulturní a sociální komplex. Na základě Durczakova fotografického projektu jsem si uvědomil, že není žádné zítra, není žádné později. Dodnes lituji, že jsem nikdy nenavštívil například hulvácké koupaliště, které dlouhodobě chřadlo, až nakonec umřelo. Ondřej Durczak dokumentuje paměťové stopy mizející epochy, která utvářela město a poskytovala autentický domov několika generacím. Věřím, že až si budou fotografie prohlížet lidé, kteří „černé město“ nezažili, budou vnímat sílu něčeho pravdivého. Možná si někteří představí inferno hutí, na starém autobusovém nádraží jim nad hlavou projedou vozíky s uhlím a horníci ostravského vizuálního filozofa Viktora Koláře budou odhodlaně kráčet do svých hospůdek. Tisíce pietních míst… tak tady se to událo, tady stála vrátnice, přes kterou chodili prarodiče i rodiče 40 let do práce a pak odešli do důchodu, stejně jako dnešní Ostrava. Černá louka, baloňáky a párky, jízda tramvají z končené na konečnou do rána, noční odpichy a osmička pivo, vykachlíkovaný bufet na svinovském nádraží, krmítko s „jedním“ před odjezdem vlaku, africké masky horníků. Studentky pedagogické fakulty opět večer zajdou do nálevny hladnovského Plivance pro pivo čepované do džbánů z lustrů kolejních pokojů, a u Černého Pavouka si kořalkou připijí básníci, hudebníci, filozofové a další umělci života, aby naposledy zatáhli rolety a rozptýlili se do neznáma. O tom všem vypráví ve svých fotografických obrazech Ondřej Durczak.

Stará Ostrava skomírá v důchodu a nová se ještě nenarodila. Město je rozkročeno mezi zanikající minulostí a beztvarou přítomností a v úzkosti čeká… Možná se časem podaří změnit její poetiku a tvář, ale kontinuita s historií už byla přetržena. Nastalo bezčasí. Vytváření nových mentálních map a závislostí na městě je vždy dlouhodobý proces, o tom však pravděpodobně pojedná jiná kapitola v jiné knize o Ostravě.

Nakonec zůstanou jen povídání pamětníků a vizuální archiv, mezi jehož fascikly bude vyčnívat kniha Ondřeje Durczaka „Ostrava v důchodu“. Možná tento text působí sentimentálním dojmem. Přiznávám, že za nehty své duše stále cítím jemný popílek z hutí a šachet, který již nikdo neodstraní. Také fotografická kniha Ondřeje Durczaka je důkazem autorova srdečního vztahu k magickému městu Ostravě, která nevyvolává jen nostalgii po minulém, ale vybízí k intenzivním prožitkům míst, naplněných historií lidských osudů.

Jiří Siostrzonek

18/11/2015

Dereck Hard

01

 

10/11/2015

Daniel Šperl

daniel-pozvanka

 

10/11/2015

ZEMĚ NIKOHO

pozvanka-zn-m

 

10/11/2015

BRUTAL

brutal

 

10/11/2015

Poznan Photo Diploma Award

bez-nazvu-1

 

Partner