Menu

Archiv

září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

12/9/2013

Vít Šimánek FOTOGRAFIE 2003 - 2013

Autor: Vít Šimánek

Název výstavy:  Fotografie 2003–2013

Výstava posledních dvou projektů předního českého reportéra a dokumentaristy.

Kurátor výstavy: Tomáš Pospěch

Pořadatel:  Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, za podpory statutárního města Ostravy

Místo konání: Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona (Čsl. legií 14, Ostrava)

Datum konání:          19. září – 16. října 2013

(výstava otevřena vždy 1 hodinu před představením)

Vernisáž: ve středu 18. září 2013 v 17 hodin

Srdečně vás zveme na zahájení výstavy.

Setkání s pořadateli a autory je možné jednu hodinu před vernisáží.

 

Vít Šimánek: Fotografie 2003–2013

Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Ostrava, 19. září – 16. října 2013

 

Vít Šimánek (1973) patřil na přelomu devadesátých let a začátku prvního desetiletí k nejvýraznějším studentům Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Překvapoval intenzitou práce i kreativitou přístupů, s jakými přistupoval k dalším a dalším tématům. Z různých stran zde ohledával jazyk dokumentární fotografie v projektech zaměřených na své blízké okolí (Republika Žižkov, 1997–2003) nebo v několika souborech z žižkovské nemocnice, kde pracoval jako sanitář. Vedle intenzivního nasazení pro svou tvorbu patřil také k nemnoha fotografům, kteří se nebáli inovovat dokumentaristickou momentku o řadu netradičních přístupů. Například v žižkovské nemocnici původně vytvořil neúprosnou reflexi času v komparaci portrétů starých lidí s jejich oficiálními občankovými podobenkami z mládí (cyklus Portréty, 1996), později fotografoval tradičním stylem sociálního dokumentu hodně otevřené černobílé momentky náročné práce ošetřovatelů a posledních chvil života pacientů (Interna, 1996–1997), a nakonec zde v barevných rozostřených záběrech snímal reflexi pohledů pacientů z nemocničního lůžka (Pohledy nemocných, 2002–2003).

            Nyní představovaná sklizeň Šimánkových fotografií z posledních deseti let připomíná, že jejich autor se živí jako reportážní fotograf. Dokumentaristické východisko je zde proto v obou nových projektech obohacováno o reportážní přístup, původní  experiment vystřídala zkušenost a snaha o vizuální sdělnost.

Černobílé momentky Urban Zone (2003–2013) jsou výběrem z cest do evropských měst v Holandsku, Polsku, Itálii, Rumunsku. Nepodávají nám zprávu o konkrétních místech, jako je Bytom, Vulcan, Milán, Amsterdam, Katovice, Turín nebo Sibiu, jsou spíše metaforickou zprávou o lidech i zvířatech, kteří zde žijí, a především o pohledu a pocitech fotografa, který na tato místa reaguje.

            Barevné fotografie z nejnovějšího souboru Slzy Božího Daru jsou opět z nejbližšího okolí Víti Šimánka. V posledních letech bydlel v Milovicích, nyní v Lysé nad Labem, tedy v městech, kde jsou stále přítomné stopy sovětské armády, která odkud musela odejít po roce 1989. Dnes už zrušený vojenský výcvikový prostor Milovice-Mladá vznikl už pro účely rakousko-uherské armády, využívala jej vojska československé armády, wehrmachtu a po roce 1968 sovětská armáda. Zdejší letiště Boží Dar bylo vystavěno na místě bývalé stejnojmenné vesnice. Vít Šimánek sleduje stopy přítomnosti okupačních vojsk, současně ale fotografuje nový život, který se do těchto míst navrací. Místo je využíváno jako sportovní letiště, najímáno na hudební párty nebo na točení filmů, ale také hojně navštěvováno těmi, kdo si zde hrají na vojáky americké armády nebo wehrmachtu nebo testují své automobilové miláčky. Ale při návštěvách fotografa vyniká především jeho opuštěnost, všudypřítomná stísněnost sugerující zakázanou zónu ze Stalkera nebo oblasti kolem Černobylu, ožívá vzpomínka na prapodivnou historii několika posledních desítek let.

Tomáš Pospěch

5/9/2013

Institut tvůrčí fotografie se do třetice zasazuje o objevení díla autora, jež se zachovalo na skleněných negativech

Téma 56. ročníku festivalu Bezručova Opava - Cesty kolem světa - k takové události přímo vybídlo. Je zřejmé, že výstava fotografií legionáře Václava Balcara Návrat domů (po cestě kolem světa) v opavském Domě umění se stane ozdobou nejen zářijových svátků kultury, ale též dalších podzimních týdnů, v jejichž průběhu bude až do 3. listopadu představena.

Společně s rodinou Václava Balcara, v kurátorském týmu zastoupenou Romanou Balcarovou a Vladimírem Balcarem, ji připravily Opavská kulturní organizace a Institut tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity. Jmenovitě jsou jako kurátoři uváděni i Dagmar Hlubučková, Olga Smičková, Pavel Kerlin, Petr Rotrekl a Jiří Siostrzonek. Úvodní slovo se na vernisáži 10. září v 17 hodin pronese plk. v. v. Ing. Jaroslav Žáček.

V případě ITF jde již o několikátý projev péče o prezentaci zapomenutých či pozapomenutých fotografických děl, jejich znovuvystavení světlu, novému zpracování a zhodnocení, a to nejen odbornému, ale především tomu návštěvnickému. Pomineme-li teď výjimečný čin prof. PhDr. Vladimíra Birguse, vedoucího ITF, který se jako autorita teorie a historie české fotografie zasadil o rehabilitaci celoživotní tvorby Gustava Aulehly (1931), od poloviny padesátých let žijícího v Krnově, jsou tu dva podobné příklady, jež navíc umožňují s Balcarovou výstavou přímé srovnání. Vždyť soubory fotografií Jaroslava Charfreitága z jeho cesty do Nového světa v letech 1902-1903 a Gustava Ulricha, který na přelomu 19. a 20. století zdokumentoval Rejhotice (Reutenhau) v předhůří Jeseníků, jsou ještě do konce září vystaveny v prostorách galerie Bílého zámku v Hradci nad Moravicí.

Fotografická výpověď Václava Balcara (1892-1970) do naznačené linie rešeršní, výzkumné a prezentační činnosti ITF zcela nenásilně zapadá. Nejen pro autorovu ruskou anabázi; zájem vzbuzuje už místo Balcarova narození, nevelká obec Rtyně v Podkrkonoší, známá v Opavě, kde legionář zemřel, snad pouze díky skutečnosti, že se jméno Antonína Nývlta, vůdce selské rebelie z roku 1775, dostalo do učebnic dějepisu. „Jsem si jist, že řada opavských návštěvníků bude touto výstavou silně zasažena a navíc překvapena. Vždyť Václav Balcar byl až do roku 1970 jejich spoluobčanem a téměř nikdo o jeho pohnutém životě nevěděl,“ konstatuje Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D., zástupce vedoucího ITF a vysoce oceňuje, že unikátní soubor pořízení ze zhruba čtyř stovek skleněných negativů zůstal zásluhou rodiny neporušen.

„V dnešním dominantně vizuálním světě by nám pravděpodobně činilo velké problémy představit si prožitou realitu části legionářského tažení Ruskem za I. světové války a po něm komplikovaný návrat těch, kdo přežili, do vlasti (v případě Václava Balcara šlo v průběhu roku 1919 konkrétně o vleklý návrat ze Sibiře přes Japonsko, Filipíny, tichomořský ostrov Guam, Havajské ostrovy a Spojené státy americké - pozn. autora) z pouhé četby zápisků nebo osobního vyprávění. Proto teprve fotografie poskytují neomezený prostor a čas oddat se sledování dramatického životního příběhu prostřednictvím expresivních, ale také poetických Balcarových obrazů,“ zamýšlí se J. Siostrzonek nad vpravdě „světovou premiérou“ výstavy a katalogu, jenž k ní bude vydán.

„Fascinující fotografický román Václava Balcara bez jediné věty fabulace si obojí rozhodně zasluhuje. Katalog ho pak bude všem připomínat natrvalo,“ uzavírá J. Siostrzonek z ITF a přidává přesvědčivé osobní doporučení návštěvy Domu umění, v jehož areálu nebude navíc v rámci festivalu Bezručova Opavy unikátní výstava „Návrat domů aneb cesta kolem světa legionáře Václava Balcara“ jedinou.

5/9/2013

"KDE ZAČÍNÁ EVROPA"

1/9/2013

PHoto España 2013: Těla a politika v Madridu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj: FOTO č. 13/2013

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Partner