Archiv

Autor: Vít Šimánek

Název výstavy:  Fotografie 2003–2013

Výstava posledních dvou projektů předního českého reportéra a dokumentaristy.

Kurátor výstavy: Tomáš Pospěch

Pořadatel:  Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, za podpory statutárního města Ostravy

Místo konání: Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona (Čsl. legií 14, Ostrava)

Datum konání:          19. září – 16. října 2013

(výstava otevřena vždy 1 hodinu před představením)

Vernisáž: ve středu 18. září 2013 v 17 hodin

Srdečně vás zveme na zahájení výstavy.

Setkání s pořadateli a autory je možné jednu hodinu před vernisáží.

 

Vít Šimánek: Fotografie 2003–2013

Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Ostrava, 19. září – 16. října 2013

 

Vít Šimánek (1973) patřil na přelomu devadesátých let a začátku prvního desetiletí k nejvýraznějším studentům Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Překvapoval intenzitou práce i kreativitou přístupů, s jakými přistupoval k dalším a dalším tématům. Z různých stran zde ohledával jazyk dokumentární fotografie v projektech zaměřených na své blízké okolí (Republika Žižkov, 1997–2003) nebo v několika souborech z žižkovské nemocnice, kde pracoval jako sanitář. Vedle intenzivního nasazení pro svou tvorbu patřil také k nemnoha fotografům, kteří se nebáli inovovat dokumentaristickou momentku o řadu netradičních přístupů. Například v žižkovské nemocnici původně vytvořil neúprosnou reflexi času v komparaci portrétů starých lidí s jejich oficiálními občankovými podobenkami z mládí (cyklus Portréty, 1996), později fotografoval tradičním stylem sociálního dokumentu hodně otevřené černobílé momentky náročné práce ošetřovatelů a posledních chvil života pacientů (Interna, 1996–1997), a nakonec zde v barevných rozostřených záběrech snímal reflexi pohledů pacientů z nemocničního lůžka (Pohledy nemocných, 2002–2003).

            Nyní představovaná sklizeň Šimánkových fotografií z posledních deseti let připomíná, že jejich autor se živí jako reportážní fotograf. Dokumentaristické východisko je zde proto v obou nových projektech obohacováno o reportážní přístup, původní  experiment vystřídala zkušenost a snaha o vizuální sdělnost.

Černobílé momentky Urban Zone (2003–2013) jsou výběrem z cest do evropských měst v Holandsku, Polsku, Itálii, Rumunsku. Nepodávají nám zprávu o konkrétních místech, jako je Bytom, Vulcan, Milán, Amsterdam, Katovice, Turín nebo Sibiu, jsou spíše metaforickou zprávou o lidech i zvířatech, kteří zde žijí, a především o pohledu a pocitech fotografa, který na tato místa reaguje.

            Barevné fotografie z nejnovějšího souboru Slzy Božího Daru jsou opět z nejbližšího okolí Víti Šimánka. V posledních letech bydlel v Milovicích, nyní v Lysé nad Labem, tedy v městech, kde jsou stále přítomné stopy sovětské armády, která odkud musela odejít po roce 1989. Dnes už zrušený vojenský výcvikový prostor Milovice-Mladá vznikl už pro účely rakousko-uherské armády, využívala jej vojska československé armády, wehrmachtu a po roce 1968 sovětská armáda. Zdejší letiště Boží Dar bylo vystavěno na místě bývalé stejnojmenné vesnice. Vít Šimánek sleduje stopy přítomnosti okupačních vojsk, současně ale fotografuje nový život, který se do těchto míst navrací. Místo je využíváno jako sportovní letiště, najímáno na hudební párty nebo na točení filmů, ale také hojně navštěvováno těmi, kdo si zde hrají na vojáky americké armády nebo wehrmachtu nebo testují své automobilové miláčky. Ale při návštěvách fotografa vyniká především jeho opuštěnost, všudypřítomná stísněnost sugerující zakázanou zónu ze Stalkera nebo oblasti kolem Černobylu, ožívá vzpomínka na prapodivnou historii několika posledních desítek let.

Tomáš Pospěch

Téma 56. ročníku festivalu Bezručova Opava - Cesty kolem světa - k takové události přímo vybídlo. Je zřejmé, že výstava fotografií legionáře Václava Balcara Návrat domů (po cestě kolem světa) v opavském Domě umění se stane ozdobou nejen zářijových svátků kultury, ale též dalších podzimních týdnů, v jejichž průběhu bude až do 3. listopadu představena.

Společně s rodinou Václava Balcara, v kurátorském týmu zastoupenou Romanou Balcarovou a Vladimírem Balcarem, ji připravily Opavská kulturní organizace a Institut tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity. Jmenovitě jsou jako kurátoři uváděni i Dagmar Hlubučková, Olga Smičková, Pavel Kerlin, Petr Rotrekl a Jiří Siostrzonek. Úvodní slovo se na vernisáži 10. září v 17 hodin pronese plk. v. v. Ing. Jaroslav Žáček.

V případě ITF jde již o několikátý projev péče o prezentaci zapomenutých či pozapomenutých fotografických děl, jejich znovuvystavení světlu, novému zpracování a zhodnocení, a to nejen odbornému, ale především tomu návštěvnickému. Pomineme-li teď výjimečný čin prof. PhDr. Vladimíra Birguse, vedoucího ITF, který se jako autorita teorie a historie české fotografie zasadil o rehabilitaci celoživotní tvorby Gustava Aulehly (1931), od poloviny padesátých let žijícího v Krnově, jsou tu dva podobné příklady, jež navíc umožňují s Balcarovou výstavou přímé srovnání. Vždyť soubory fotografií Jaroslava Charfreitága z jeho cesty do Nového světa v letech 1902-1903 a Gustava Ulricha, který na přelomu 19. a 20. století zdokumentoval Rejhotice (Reutenhau) v předhůří Jeseníků, jsou ještě do konce září vystaveny v prostorách galerie Bílého zámku v Hradci nad Moravicí.

Fotografická výpověď Václava Balcara (1892-1970) do naznačené linie rešeršní, výzkumné a prezentační činnosti ITF zcela nenásilně zapadá. Nejen pro autorovu ruskou anabázi; zájem vzbuzuje už místo Balcarova narození, nevelká obec Rtyně v Podkrkonoší, známá v Opavě, kde legionář zemřel, snad pouze díky skutečnosti, že se jméno Antonína Nývlta, vůdce selské rebelie z roku 1775, dostalo do učebnic dějepisu. „Jsem si jist, že řada opavských návštěvníků bude touto výstavou silně zasažena a navíc překvapena. Vždyť Václav Balcar byl až do roku 1970 jejich spoluobčanem a téměř nikdo o jeho pohnutém životě nevěděl,“ konstatuje Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D., zástupce vedoucího ITF a vysoce oceňuje, že unikátní soubor pořízení ze zhruba čtyř stovek skleněných negativů zůstal zásluhou rodiny neporušen.

„V dnešním dominantně vizuálním světě by nám pravděpodobně činilo velké problémy představit si prožitou realitu části legionářského tažení Ruskem za I. světové války a po něm komplikovaný návrat těch, kdo přežili, do vlasti (v případě Václava Balcara šlo v průběhu roku 1919 konkrétně o vleklý návrat ze Sibiře přes Japonsko, Filipíny, tichomořský ostrov Guam, Havajské ostrovy a Spojené státy americké - pozn. autora) z pouhé četby zápisků nebo osobního vyprávění. Proto teprve fotografie poskytují neomezený prostor a čas oddat se sledování dramatického životního příběhu prostřednictvím expresivních, ale také poetických Balcarových obrazů,“ zamýšlí se J. Siostrzonek nad vpravdě „světovou premiérou“ výstavy a katalogu, jenž k ní bude vydán.

„Fascinující fotografický román Václava Balcara bez jediné věty fabulace si obojí rozhodně zasluhuje. Katalog ho pak bude všem připomínat natrvalo,“ uzavírá J. Siostrzonek z ITF a přidává přesvědčivé osobní doporučení návštěvy Domu umění, v jehož areálu nebude navíc v rámci festivalu Bezručova Opavy unikátní výstava „Návrat domů aneb cesta kolem světa legionáře Václava Balcara“ jedinou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj: FOTO č. 13/2013