Menu

Archiv

září 2018
srpen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
prosinec 2017
listopad 2017
říjen 2017
září 2017
srpen 2017
červenec 2017
červen 2017
květen 2017
duben 2017
březen 2017
únor 2017
leden 2017
prosinec 2016
listopad 2016
říjen 2016
září 2016
srpen 2016
červen 2016
květen 2016
duben 2016
březen 2016
únor 2016
leden 2016
prosinec 2015
listopad 2015
říjen 2015
září 2015
srpen 2015
červenec 2015
červen 2015
květen 2015
duben 2015
březen 2015
únor 2015
leden 2015
prosinec 2014
listopad 2014
říjen 2014
září 2014
srpen 2014
červenec 2014
červen 2014
květen 2014
duben 2014
březen 2014
únor 2014
leden 2014
prosinec 2013
listopad 2013
říjen 2013
září 2013
srpen 2013
červenec 2013
červen 2013
květen 2013
duben 2013
březen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
září 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
duben 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
únor 2003
leden 2003
prosinec 2002
listopad 2002
říjen 2002
září 2002
červenec 2002
červen 2002

26/3/2014

Vladimír Birgus: Fotografie 1972-2014 v Domě umění v Opavě

Výstava Vladimíra Birguse v Domě umění  v Opavě.1.

Dům umění v Opavě, Pekařská 12, 13. 3. – 20. 4. 2014

 

Vladimír Birgus je člověk, jehož život je neobyčejně silně svázán s fotografií. Vede Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, vydává a rediguje mnoho publikací o fotografii, je autorem kritik, kurátorem desítek výstav… Ale především je fotografem, který dokázal jasně vytyčit zřetelnou vlastní cestu přímo středem tohoto média.

Jeho cyklus Cosi nevyslovitelného je vytvářen nepřetržitě od roku 1972. Každoročně se rozšiřuje o nová díla, vznikající hlavně během častých cest, většinou spojených s fotografickým působením autora. Název velmi trefně odkazuje ke specifickému pohledu na svět, dokonale se bránícímu zaznamenávání společenských situací a politických událostí a nebo komentování zachycených skutečností, tolik častému v současné tvorbě a většinou dominujícímu nad fotografickým obrazem. V početných recenzích tvorby Vladimíra Birguse se často objevuje pojem „subjektivní dokument“.

Skotsko, 1978
Leningrad, 1982
Koversada 1986. Černobílá fotografie 37×57 cm
Kirgízie, 1981
Berlín, 1993
Moskva, 2000
Barcelona, 2002
Miami Beach, 2012
Miami, 2012
Vídeň, 2009
Benátky, 2011
Benátky, 2013
Toronto, 2012
Nice, 20112.Barevná fotografie 100×150 cm
Kyjev, 2003
Výstava Vladimíra Birguse v Domě umění v Opavě.2. poschodí.
Výstava Vladimíra Birguse v Domě umění v Opavě.1. poschodí.

„Na první pohled vyprávějí fotografie Vladimíra Birguse o miniaturních událostech, odehrávajících se v nejroztodivnějších místech naší planety, ale při jejich podrobnějším zkoumání pak vyprávějí především o současné globalizované společnosti, žijící v neustálém spěchu, o samotě v davu, o kontrastech mezi sny a skutečností, o tom, co není vysloveno, ale jen stěží vytušeno. To znamená, o našem vnitřním stavu, jenž si s různým napětím nosíme v našich duších.“ Tato slova, napsaná Václavem Podestátem, podtrhují jistou univerzálnost fotografií, protože při pobytu v různých geografických šířkách se Birgusovi podařilo nalézat téměř banální situace z každodenního života a tímto svébytným způsobem se vzdaluje od obrazové identifikovatelnosti konkrétních míst. Jeho práce však mají vždy přesné popisky – informace o tom, kdy a kde fotografie vznikla. Divák tím získává nezaměnitelný klíč ke čtení tohoto souboru jako specifického univerzálního obrazu duchovní kondice současného člověka, jehož život v různých koutech naší země je podřízen, oproti konkrétním představám, podobným principům. Avšak principy vzniku těchto fotografií nejsme schopni žádným způsobem odhalit, protože nás autor místo pokusů o jejich vysvětlení spíše odkazuje na další neurčité pohnutky. Zjišťujeme, že člověk i ve skupině zůstává individuální a staví svůj vlastní svět, který musí koexistovat se světem, který ho obklopuje. Vedle skutečných postav se na autorových fotografiích velmi často objevují i stíny, pocházející sice také od reálných postav, ale zvláštním způsobem sugerující přítomnost jiného světa existujícího paralelně. Tyto dva světy se vzájemně nejednoznačně prolínají, podobně jako nejednoznačná bývá lidská povaha…

Vladimír Birgus byl mezi českými fotografy jedním z prvních, kdo už na začátku 80. let tvůrčím způsobem využívali barvu. Uměřený projev čistými, ale velmi sytými odstíny barev, které zásadně dominují v estetice obrazů, zavádí jistý pořádek, ale především vytváří dosti nereálné pozadí pro rozehrávající se scény – „sytost“ těchto odstínů a jejich dominantnost jakoby posouvala tyto fotografie až někam na hranici reálného vidění. V novějších Birgusových dílech se stále častěji objevují signifikantní detaily statických objektů, které vypovídají mnoho o lidech i bez jejich přítomnosti, ostré kontrasty barev jsou mnohdy nahrazovány barevnou monochromatičností nebo jemnými odstíny stejné barvy.

Velmi často jsou postavy na Birgusových fotografiích přistiženy ve chvíli „dívání se“ nebo „pozorování“, ale také v okamžiku fotografování. Tato dvojí hra, týkající se problému pozorování, nás přibližuje k samé podstatě fotografického média – Birgus se nám snaží něco sdělovat nejen o nás samých, o naší složité povaze, ale také o tom, co vlastně je fotografie, která neodráží svět, nekomentuje jej ani nevytváří novou skutečnost. Myslím, že tato otázka je velmi aktuální v době, kdy fotografie poněkud zevšedněla a stala se banálně jednoduchou. V masové záplavě obrazů úplně ztrácí fotografie své skutečné, elementární funkce a upřímnost sdělení trpí deficitem. Birgusovy fotografie si však zachovávají svou nejryzejší podobu.


Ireneusz Zjeźdzalka

 

Vladimír Birgus (1954) je od roku 1990 vedoucím Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, v letech 1978 – 2005 učil na Katedře fotografie FAMU v Praze (od roku 1999 jako profesor). Je autorem a spoluautorem 30 knih včetně Tschechoslowakische Fotografie der Gegenwart (Kolín nad Rýnem a Heidelberg 1990), Česká fotografie 90. let (Praha a Chicago 1998), Česká fotografická avantgarda 1918-1948 (Praha a Stuttgart 1999, Cambridge a Londýn 2002), František Drtikol (Praha 2000), Jaroslav Rössler (Praha, Cambridge a Londýn 2003) a Česká fotografie 20. století (Praha 2010). Byl kurátorem a spolukurátorem mnoha výstav v řadě muzeí a galerií v Evropě a USA, např. Československá fotografie současnosti (Kolín nad Rýnem, 1990 a osm dalších měst v Evropě a USA), Moderní krása: Česká fotografická avantgarda 1918-1948 (Barcelona, Paříž, Lausanne, Praha a Mnichov 1998-1999), Akt v české fotografii (Praha, Olomouc, Paříž, Cáchy, Moskva, Bratislava, Vratislav, Poznaň, Athény, Varšava, 2000-2009), Jaroslav Rössler (Praha, Madrid, Salcburk, Frankfurt nad Mohanem, 2001-2002), Česká fotografie 20. století (Praha 2005, Bonn 2009), Identity mladých českých fotografek (Praha, 2007, Lyon, 2008, Budapešť a Varšava, 2009), Nový život, nový dokument (Praha 2009, Varšava 2010, Braga 2011) a Tenkrát na Východě - Češi očima fotografů 1948-1989 (Praha 2009). Jeho fotografie byly představeny na 60 autorských výstavách a jsou zastoupeny v mnoha sbírkách (Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Moravská galerie v Brně, Muzeum umění Olomouc, Slezské zemské muzeum v Opavě, Evropský dům fotografie a Národní knihovna v Paříži, Muzeum výtvarných umění v Houstonu, Metropolitní muzeum fotografie v Tokiu, Jokohamské muzeum výtvarných umění aj.). Byl porotcem a nominátorem různých cen (např. Hasselblad Award, International Center of Photography Infinity Award, Deutsche Börse Photography Prize, Prix Pictet Photography Prize, Czech Press Photo).   www.birgus.com

 

 

Jiná výstava Vladimíra Birguse bude otevřena v Muzeu umění v Olomouci od 15. 5. do 7. 9. 2014, vajde k ní rozsáhý česko-anglický katalog s textem Štěpánky Bieleszové.

25/3/2014

Prague Photo 2014

18/3/2014

DERECK HARD: SHOW

DERECK HARD: SHOW

GALERIE OPERA, DIVADLO JIŘÍHO MYRONA, OSTRAVA

Výstava bude otevřena 20.3.-22.4.2014 vždy hodinu před začátkem představení

 

Fotograf Dereck Hard je mladý umělec (*1985), student posledního ročníku magisterského oboru tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě. Komerčně se věnuje zejména fotografii street (urban) culture. Vloni vydal publikaci STREET KIDS, která představila výběr 20 předních umělců, hudebníků a sportovců z urban kultury. Jejím hlavním poselstvím bylo poutavou formou fotografií a textů motivovat mladé lidi k zajímavým tvůrčím činnostem (polovina 4000 nákladu putovala zdarma do většiny českých dětských domovů). Dereck Hard fotografuje a zároveň vydává jediný časopis zaměřený na street kulturu u nás - Excelent Bastards. Ten vychází zcela zdarma a má být přínosem pro mladé lidi ve městech po celé ČR, kde je k dostání.

Ve volné tvorbě pak vytváří ucelené série ve stylu pop-art photography, tedy uměleckou fotografii, která je pochopitelná a zajímavá pro širší spektrum diváků. A právě tři zbrusu nové a vizuálně odlišné pop-art fotografické série můžete shlédnout v Galerii Opera v ostravském Divadle Jiřího Myrona. Kurátorem výstavy je prof. PhDr. Vladimír Birgus. Jedná se o reprízu stejnojmenné autorské výstavy, která proběhla v únoru 2014  v pražském Tančícím domě.

 

LITTLE REALITY
URBAN STILL LIFES - DJ
URBAN STILL LIFES - REGGAE

Výstava Dereck Hard: SHOW představí tři série: 

 

ONE MAN MANY STYLES:

Cyklus autoportrétů, kdy se autor, velmi precizně, stylizoval do šesti různých partnerských párů - fanoušků určitého hudebního žánru spadajícího do urban kultury. Na všech fotografiích vystupuje jako chlapec a dívka. Jedná se o žánry: hip-hop, metal, reggae, punk, techno, hipster (indie rock). Gesta a pózy, stejně tak líčení a kostýmy jsou zde dovedeny k dokonalosti a přesně vystihují fanoušky daných subkultur a hudebních žánrů.

 

URBAN STILL LIFES:

Soubor výtvarně pojatých městských zátiší. Každá fotografie zastupuje určitý typ člověka, kterého můžeme potkat v městském prostředí. Jedná se o mladé lidi seberealizující se v prostředí moderního města a v jeho ulicích (tedy tzv. street či urban culture). Použité rekvizity jsou z valné většiny přímo od reálných osob, které zastupují jednotlivá zátiší.

 

LITTLE REALITY:

Jedná se o sérii, ve které autor vytvořil vlastní miniaturní realitu světa světa pomocí 15-18 centimetrových sběratelských figurek postav z filmů nebo hvězd hudebního nebe (Iggy Pop, Johnny Cash, Danny Trejo, Al Pacino a mnozí další). Záměrně se snažil, aby fotografie na diváka působily jako zastavené záběry z nějakého filmu. Inscenované snímky vznikaly v reálné i aranžované krajině.

6/3/2014

Fotojatka

Fotojatka lákají na alchymistická zátiší i shnilé jídlo

Festival přiveze fotografie zpoza polárního kruhu i z asijských metropolí

Fotojatka slibují humor, ekologii i sociální dokument

Fotojatka představí fotografie vítězů World Press Photo

Festival Fotojatka na jaře znovu navštíví kina v Brně, Praze a Českých Budějovicích, aby v nich pro diváky připravila hostinu z vybraných sérií tvůrčí a dokumentární fotografie z celého světa. Kromě známých českých jmen, jakými jsou tvůrce magických krajin Jan Pohribný nebo severočeský dokumentarista Ibra Ibrahimovič přizval netradiční fotofestival letos i celou řadu autorů, oceněných na prestižní soutěži World Press Photo. Vedle sebe se tak objeví třeba snímky nigerijských prostitutek v Itálii Paola Patriziho, temná alchymistická zátiší Jeana-Michela Fauqueta, snímky Petera Bialobrzeského z moderních asijských metropolí, bezohledně pohlcujících starou zástavbu, či dokumentární série Eleny Chernyshové z Norilsku, hornického města za polárním kruhem, kde se průměrná roční teplota pohybuje kolem -10 °C. Chybět nebude ani humor či konceptuální fotografie – třeba série zátiší s plesnivým jídlem od rakouského umělce Klause Pichlera, který tak chce upozornit na celosvětové plýtvání potravinami.

„Odjakživa se snažíme, aby byl festival rozmanitý, aby si každý divák našel to své a přitom nemohl o žádné ze sérií říct – to jsou špatné fotky,“ říká o výběru ředitel festivalu Martin Šálek. „Výjimkou by mohly letos být snad jen fotografie z archivu komunistické Státní bezpečnosti, které jsme se také rozhodli zařadit  do programu – tajní agenti na nich při sledování osob nevědomky zachytili šedou realitu normalizační Prahy.“ Na otázku, zda má mezi autory nějakého favorita, Šálek odpovídá: „Snažíme se dělat dramaturgii tak, aby prostě nešlo vyzdvihnout jediného autora. Osobně jsem ale pyšný třeba na to, že se nám po několika letech úsilí podařilo na Fotojatka dostat dílo Chrise Jordana, který patří k nejvýznamnějším hvězdám ekologicky orientované fotografie, možná i proto, že je mi jako biologovi tematika jeho snímků blízká.“

Za netradiční tváří festivalu stojí grafik Milan Krištůfek: „Když už jsme festivalem tvůrčí fotografie, musíme ji prezentovat tvůrčím způsobem. Proto fotky promítáme v kinech namísto výstav v galeriích, proto na našich plakátech záměrně nepoužíváme fotografie, s nadsázkou pracujeme i na samotných festivalových večerech.“

„Letos bude spojovacím tématem sport a dokonce budeme udělovat ceny Fotojatek, jestli se nám tedy podaří nějaké vyrobit,“ prozrazuje moderátor Jan Flaška. „A proč zrovna sport? Vlastně nevíme, necháme se překvapit.“

Do povědomí diváků se festival zapsal i venkovními projekcemi s účastí pouličního divadla Kvelb – letos proběhne promítání pod širým nebem v Českých Budějovicích ve čtvrtek 10. 4., konkrétní místo je v jednání. V jihočeské metropoli také Fotojatka uzavřou své putování – po zastávkách v Brně (7. 3., kino Art) a v Praze (21. 3., kino Aero) se vrátí do svého domovského města, kde kromě zmiňovaného venkovního promítání a festivalového večera v kině Kotva (11. 4.) chystají na sobotu v KD Slavie fotografickou dílnu pro fotoamatéry i profesionály, dvojici přednášek (na první bude Ibra Ibrahimovič hovořit o příbězích svých severočeských fotografií, , čerstvou hostinu s večerním promítáním a afterparty se živou taneční hudbou v podání DJ Ventolina.

Termíny:

Brno / pátek 7. 3. 2014, 19:00 / kino Art

Praha / pátek 21. 3. 2014, 19:00 / kino Aero

České Budějovice / čtvrtek 10. 4.–sobota 12. 4. 2013 / město, kino Kotva, café klub Slavie

Webové stránky a Facebook:

www.fotojatka.cz

www.facebook.com/pages/Festival-Fotojatka/112241452152132

Kontaktní informace:

Ředitel festivalu, fundraising, organizace:
Ing. Martin Šálek, Ph.D.
martin.sali@post.cz
tel. +420 775 954 318

Technické zajištění, texty, webové stránky, tvorba slideshow, moderování:
Mgr. Jan Flaška
flaska@email.cz
tel. +420 777 637 108

Grafické podklady, tiskoviny, organizace:
Milan Krištůfek
pintos@tiscali.cz
tel. +420 608 509 168

 

Další poznámky:

Jako každý rok se snažíme vyjednat osobní účast co nejvíce autorů. Námi prezentovaní fotografové jsou však velmi zaměstnaní a často jsou schopní svou účast na konkrétním večeru potvrdit jen několik dní předem. Chcete-li tedy do svého článku zahrnout i informaci o autorech, kteří se večera zúčastní osobně, sledujte, prosím sekce Brno / Praha / České Budějovice na webu www.fotojatka.cz. Děkujeme.

3/3/2014

VLADIMÍR BIRGUS FOTOGRAFIE 1972-2014

Partner