Pavel Mára: Prostor

Čtvrtá dimenze prostoru

V čase bídy básníci, kněží Dionýsovi, bloudí posvátnou nocí z kraje do kraje, aby burcovali lidi.
Johann Christian Friedrich Hölderlin, Chléb a víno

Největší bloudění spočívá v kočování na místě.
Gilles Deleuze

Zatím poslední, a snad i nejvíce polemický projekt Pavla Máry (1951) nazvaný PROSTOR, který se autor rozhodl představit v závěru minulého roku v ostravské galerii Fiducia, je v dosavadní tvorbě tohoto významného českého fotografa čímsi výjimečný - jako by se jím pokoušel vymanit z linie svého po léta vytvářeného (a jistým způsobem i nezaměnitelného) osobního stylu a proměnil své modely, do té doby uzavřené v euklidovském prostoru ateliéru, v aktéry příběhu o člověku, o vztahu muže a ženy, ve své archetypálnosti vypovídajícího něco i o nás samotných.

Lidé Václava Podestáta

Na fotografiích Václava Podestáta z cyklu Lidé se toho většinou moc neděje. Nikdy nezachycují dramatické okamžiky, nezobrazují žádné významné události, nenajdeme na nich slavné osobnosti. Několik lidí se vzájemně míjí pod stíny pouličních luceren, mladík spí v jedoucím vlaku, skupinka stojí v pošmourném počasí u horského jezera, pes běží kolem hostů v restauraci, každý z pěti chodců na pražské ulici se dívá jiným směrem. Banální výjevy, kterých kolem sebe denně vidíme stovky, které většinou jenom trpně zaznamenáváme na sítnici našich očí a které by naprostou většinu z nás nenapadlo fotografovat. Triviální každodenní scény, v nichž Václav Podestát objevuje cosi zvláštního, přízračného a tajemného, něco, co má hlubší význam, co může být obrazovou metaforou subjektivních pocitů, zážitků a nálad, co má schopnost vizuálně vyjádřit stavy či vztahy jen obtížně popsatelné slovy.

Václav Podestát: People

There is not much happening in the photographs of Václav Podestát’s People series. They are never depictions of dramatic moments, important events, or celebrities. People passing each other by in the shadows of streetlamps, a young man sleeping in a moving train, a little group standing by a mountain lake in gloomy weather, a dog running amongst people in a restaurant, five pedestrians in a Prague street, each of whom is looking in a different direction. Banal scenes, hundreds of which we see around ourselves every day, and on the whole register only passively on the retinas of our eyes, but which most of us would never think of photographing. Trivial everyday scenes in which Václav Podestát discovers something strange, phantasmic, and mysterious, something with a deeper meaning, which can serve as a visual metaphor for subjective feeling, experience, and mood, something that can express in pictures certain states or relations hard to describe in words.

(…) když někdo někam jde (…)

Galerie Fons  Pardubice
Josef Moucha
Vacilando
5.12. 2003 – 30.1. 2004

„Ve španělštině je jedno slovo, ke kterému nemohu najít protějšek. (…) Je to slovo vacilar, přechodník přítomný vacilando. Jestliže je někdo vacilando, tak někam jde, ale nedbá příliš na to, zdali tam dojde, i když má cíl.“ Citátem ze Steinbeckových Toulek s Charliem vysvětlil Josef Moucha neobvyklý název své poslední výstavy.

European Photography Guide 8

Paris Photo 2003

 Sedmý ročník Paris Phota, který loni v polovině listopadu opět proběhl v elegantních výstavních prostorách přímo pod Louvrem, potvrdil počtem 104 vystavovatelů a více než 42 tisíc návštěvníků postavení největšího veletrhu umělecké fotografie. Zda jde přitom i o veletrh nejvýznamnější lze jen obtížně posoudit, protože newyorský veletrh AIPAD, hlavní konkurent Paris Phota, má sice podstatně méně návštěvníků, ovšem odborníci tvrdí, že mezi nimi je daleko větší procento seriózních sběratelů a nikoliv pouhých diváků. V každém případě však v Paříži bývá k vidění více svěžích děl autorů střední a mladé generace, která obtížněji pronikají na konzervativněji orientovaný veletrh AIPAD. Zdá se, že snaha založit v New Yorku další veletrh fotografií, zaměřený na současnější díla, zkrachovala po jediném nepříliš úspěšném ročníku Armory Photography Show v říjnu 2002.

Měsíc fotografie v Bratislavě po třinácté