Filip Singer: „Daleko od Moskvy“

Filip Singer, Tádžikistán

Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Čs. legií 14, Ostrava
28. 4. – 30. 5. 2006 

Výstavu pořádá Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě
ve spolupráci s Institutem tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Kurátoři Vladimír Birgus a Aleš Kuneš.

Galerie Opera v Divadle Jiřího Myrona poskytuje prostor především mladým fotografům. Častými hosty jsou samozřejmě studenti a absolventi Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, ale objevují se i mladí tvůrci z jiných škol. Obvykle se však představují v rámci tématicky uzavřených skupinových expozic, kde mají možnost ukázat jen užší výseč ze své práce.

Výběr z tvorby teprve pětadvacetiletého pražského fotografa Filipa Singera je však natolik vyzrálý, že se kurátoři rozhodli dát expozici dostatečný prostor. Mladý dokumentarista a reportér má za sebou od počátku milénia řadu vlastních projektů, výstav v zahraničí i v pražských galeriích a již v roce 2003 získal prestižní novinářské ocenění v rámci soutěže Czech Press Photo. Publikuje také prostřednictvím zahraničních agentur a časopisů (Der Spiegel, Photo, Central Asia Times, Spektrum Picture, REA, GranAngular atd.) V Ostravě tak nutně  uvádí jen malý průřez ze své tvorby z posledních pěti let.

Tomáš Dittrich, Jiří Ernest – Prostory v čase

Jiří Ernest
Tomáš Dittrich

Galerie mladých
Radnická 4, Brno
Vernisáž v 17:00 dne 16. 5. 2006
Výstavu zahájí Aleš Kuneš
17.5. – 9.6. 2006

Propojení autorské tvorby Tomáše Dittricha a Jiřího Ernesta nepatří do koncepce utvářející jakousi společnou a jedinou možnou „galerijní“ identitu, ale v celistvé expozici výstavního prostoru můžeme postupně objevovat adekvátní reprodukci jejich dialogu. V tomto dialogu mají jistě mnoho společného snahou o pronikání k podstatě, aniž by různosměrné kombinace narušuvaly celistvou atmosféru tohoto obrazového (a v podstatě dramatického a dynamického) rozhovoru. Pokusíme se zobecnit výsledky srovnání současné tvorby obou autorů.

Nepochybujeme jistě o tom, že paměť kulturní krajiny je naším dílem podobně jako postupně utvářený prostor města, kde nalezneme možná častěji nekontrolované bujení než v řádu přírody. Obě „krajiny“ však člověk uzpůsobuje pro sebe.

Osobitý kontrast pojetí obou fotografů začíná už v postupech záznamu obrazů. Digitální „městský“ Tomáše Dittricha (který však využívá tradiční černobílou transformaci a softwarem vytvořené „šumy“) a barevný, analogový Jiřího Ernesta pro krajinu (jež se proměňuje optickou alchymií s nutnými chybami použitého primitivního aparátu na principu camery obscury).

Miloslav Stibor: Photographs 1960-1970

Miloslav Stibor, 15 Photographs for Henry Miller, 1968

Opava, Kabinet fotografie Domu umění, Pekařská 12, May 2 – June 11, 2006. Curator: Vladimír Birgus. Catalogue published by the Institute of Creative Photography, Silesian University in Opava, ISBN 80-7248-354-4.

The 1960s used to belong to the most flourishing periods of the Czech art. Following the hardest Stalinist totality of the 1948-53 years, during which the only officially supported artistic direction was the dogmatically perceived Socialist Realism, literary, artistic, film and photographic works of art began to appear timidly in the late 1950s within the scope of day-to-day poetry.   The artists started continuing an interrupted tradition of avant-garde art, more and more often they sought for inspiration even in the current artistic trends and those, who were brave enough, showed their critical attitude to the governing regime. In the temporarily more liberal atmosphere of the 1960s violently disrupted by the military occupation of  Czechoslovakia in August 1968, a wide range of excellent films by Miloš Forman, Věra Chytilová or Jiří Menzel came into existence as well as literary works by Milan Kundera, Josef Škvorecký and Václav Havel, theatre performances by Alfred Radok,  Otomar Krejča or Jan Grossman, paintings by Mikoláš Medek, Adriena Šimotová and Václav Boštík or photographs by Jan Sudek, Jan Saudek and Jan Svoboda.

Miloslav Stibor: Fotografie 1960-1970

Miloslav Stibor, Akt 35

Kabinet fotografie Domu umění v Opavě, Pekařská 12, 2.5. – 11. 6. 2006. Kurátor: Vladimír Birgus. K výstavě vydal Institut tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě stejnojmenný katalog s českými a anglickými texty. Vernisáž 2. 5. 2006 v 17 hodin.

V Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě je od 2. května do 11. června 2006 otevřena výstava fotografií Miloslava Stibora z 60. let. Ačkoliv tento klasik české fotografie má na svém kontě přes 160 autorských expozic a bylo mu věnováno několik monografií, výstava představuje řadu dosud nepublikovaných děl, která korigují dosavadní pohled na počátky jeho tvorby.
 
Šedesátá léta 20. století patřila k šťastnějším obdobím českého umění. Po nejtvrdší stalinistické totalitě z let 1948-53, kdy jediným oficiálně podporovaným směrem byl dogmaticky pojímaný socialistický realismus, začala v druhé polovině 50. let nesměle vznikat literární, výtvarná, filmová a fotografická díla v duchu poezie všedního dne. Tvůrci se opět snažili navazovat na přerušenou tradici avantgardního umění, stále více hledali inspiraci i v aktuálních uměleckých tendencích a ti odvážnější dokonce projevovali kritické postoje k vládnoucímu režimu. V dočasně liberálnější atmosféře šesté dekády, násilně ukončené okupací Československa v srpnu 1968, vznikla řada skvělých uměleckých děl.

05 / Momentka Tomáše Pospěcha

Stále nevím, zda jsem výtvarný fotograf, fotografující výtvarník nebo umělec. V posledních více než dvou desetiletích se stala fotografie pro svou sdělnost a vázanost ke skutečnosti oblíbeným vyjadřovacím médiem mnoha umělců. Praxe ale přinesla podivuhodnou dvojkolejnost české fotografické tvorby a její teorie. I když se tyto rozdíly v poslední době už poněkud stírají, i nadále se zdá být zdejší scéna rozpolcena na „fotografující umělce“ a „umělecké fotografy“. Obě strany mají své vlastní principy tvorby, galerie, časopisy i vyznavače.

Z fotografie je zde mnohými kurátory ostentativně přijímána jen „nefotografie“. Ta si získává místo v prestižních výtvarných galeriích nebo sbírkotvorných institucích, které „běžnou“ tvůrčí fotografii z principu nesbírají a neprezentují. Přispívá k tomu i nedostatečná obeznámenost části historiků umění s „jiným médiem“. Na klasických uměnovědných katedrách se dějiny nebo teorie fotografie vůbec nevyučují, stejně jako ostatní nová média a nedostatečné zastoupení v koncepci výuky zde má celé současné výtvarné umění. Je ironií, že právě těmto oblastem se po absolutoriu věnuje většina kunsthistoriků. Za této situace je pro ně obtížné proniknout a osvojit si poněkud svébytnou a rozsáhlou oblast dějin fotografie. Přístup takto vzdělaného historika umění k fotografickým dílům je pak podobně nešťastný, jako u kritika poučeného filmovou vědou sledující videoart. Bez dostatečné erudice dokáže tváří tvář neprostupné houštině současné fotografické tvorby nanejvýš stále dokola citovat pasáže z kusých textů o fotografii od Sontagové, Barthese, Benjamina, případně od Flussera. Co na tom, že je fascinovala fotografie jako obecný fenomén a fotografickou tvorbu povětšinou nereflektovali.

Své „máslo na hlavě“ si přirozeně nesou oba tábory. Česká fotografie si příliš často fungovala na vlastním svébytném písečku a své bábovky si úzkostlivě chránila. Některé její přístupy nutně budí antipatie. Pozice „fotografujících výtvarníků“ je proto mnohdy také značně oživující. Z této dvojkolejnosti se dá vhodně profitovat, z obou stran ale vane především vlastní nedostatečnost.

Tomáš Pospěch
Autor je historik umění a fotograf
Reflex 25. dubna 2006

Jiří Víšek – Portréty

24. 4 - 4. 6. 2006
Vernisáž 24. 4. v 18.00

Galerie Artistů ve foyer kina Art
Cihlářská 19, Brno

Kalendář pro Jindru Štreita

>

VIRTUÁLNÍ GALERIE WORLD WEBPHOTO GALLERY

si Vás dovoluje pozvat na dnes zahájenou výstavu jedinečného projektu fotografií s následným výtvarným zpracováním.

Fotograf
Jindřich Štreit

Výtvarníci
Zdeněk Beran, Václav Bláha, Dalibor Chatrný, Tomáš Císařovský, Hugo Demartini, Milan Dobeš, Milena Dopitová, Václav Fiala, Rudolf Fila, Stanislav Fuka, Kurt Gebauer, Libor Gronský, Milan Grygar, Josef Jankovič, Věra Janoušková, Ivan Kafka, Milan Knížák, Vladimír Kopecký, Inge Kosková, Alena Kučerová, Petr Kvíčala, Aleš Lamr, Jiří Lindovský, Monogramista_T.D., Eduard Ovčáček, Jaroslav Róna, Vladimír Skrepl, Čestmír Suška, Jitka Svobodová, Stanislav Zippe

ANTONÍN KRATOCHVÍL, MARTIN WÁGNER a VÁCLAV VAŠKŮ

Dne 26. dubna 2006 uplyne 20. let od katastrofy v Černobylu, která se zapsala do dějin jako největší jaderná havárie v dějinách lidstva. Jak to vypadá v Černobylu dnes? Na tuto otázku se snaží odpovědět výstava fotografií Modlitba za Černobyl. Je to Černobyl po dvaceti letech viděný očima tří různých fotografů – legendy světové fotožurnalistiky Antonína Kratochvíla (zakladatele fotografické agentury VII), bývalého mluvčího Greenpeace Václava Vašků a cestovatele a dokumentaristy Martina Wágnera.

Místo: Ambit kláštera Řádu menších bratří - františkánů, Jungmannovo náměstí 18, Praha 1
Datum: 6. dubna až 6. května 2006 (otevřeno denně od 10 do 19 hodin)