Pawel Grześ – Mieleszki – Absolutní dokument

Projekt Mieleszki – Polský dokumentarista Pawel Grześ vykonal něco přirozeného, v dějinách světové fotografie mnohokráte vyzkoušeného, snad bychom tedy mohli dodat, že i banálního nebo neaktuálního: portrétoval obyvatele vesnice Mieleszki při polsko-běloruských hranicích. Lidé sami nebo ve skupinách stojí před svými domy, poklidně a soustředněně se dívají do objektivu, tak jak jsme tomu uvyklí z rodinných alb, ze starých fotografií nebo z prací mnoha světových autorů minulosti. Podmanivá závažnost této práce se skrývá až v nuancích, které vyniknou při bližším pohledu, a především v důslednosti, s jakou byl projekt autorem realizován. Pawel Grześ vyobrazil Bělorusy z osobité polské vesnice před jejich staveními. Zachytil nejen všechny obyvatele obce a to důsledně, včetně náhle zemřelé, která je tedy vyportrétována v rakvi, ale přitom zachytil také všechny domy, ve kterých tito lidé bydlí. Takto pořízené černobílé fotografie následně vyzvětšoval na metrový formát a s vydatnou pomocí místních obyvatel je umístil na ploty před jejich obydlí.

Přímý pohled do objektivu – Dokument, donedávna v polské fotografii zcela výjimečný, si zde získává v posledních letech stále významnějšího postavení. Také princip statické dokumentární fotografie, kdy snímaná osoba stojí čelně k divákovi, vědoma si toho, že je fotografována, který je již delší dobu znovu aktuální v německé nebo americké fotografii, si v posledních letech opět hledá výraz i ve fotografii střední Evropy. Jako inspirační zdroje slouží řada prací významných světových fotografů minulosti a také Pawel Grześ může úzce navazovat na vynikající polskou tradici prací Adama Bułhaka nebo Zofie Rydet.

Arles 2006

Výstava Americká fotografie ve francouzských sbírkách

Fotofest 2006 v Houstonu

Sergej Bodrov, Bez názvu, 2000

Dobře fungující mediální příběh Miroslava Tichého

Fotografie Miroslava Tichého

Takto charakterizoval kurátor Moravské galerie Jiří Pátek v úvodu výstavy „Umělci pro Miroslava Tichého“ podstatu mediální bubliny. Prezentace Miroslava Tichého (nar. 1926) se odehrála na jaře 2006 paralelně v Domě umění a Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. Centrem byla projekce mýtotvorného filmového dokumentu „Tarzan v důchodu“, od ní se jako kruhy šířily rané kresby a obrazy a  „fotografie z 60. – 90. let“. Pro pochybující Tomáše byla k dispozici monografie v renomovaném nakladatelství (TORST, 2006,  text Pavel Vančát, Roman Buxbaum) a především prezentace typu „tito proslulí umělci a teoretikové se přece nemohou mýlit“. Kdo by se snad mýlit odvážil, může si otevřít desítky webových odkazů, v nichž naši i evropští publicisté i teoretikové  jihnou před zázračně objeveným géniem osmdesátiletého podivína. Za zázrakem stojí kyjovský rodák Roman Buxbaum (1956), švýcarský lékař a konceptualista. Nejasnosti kolem autorských práv charakterizuje asi nejlépe titulek v „iDnes“ (7.8.2005) – „Jak zpeněžit podivína“ a pochybnosti části odborné fotografické obce.

Brněnské prezentace si umožnily učinit  úsudek na základě výběru z díla Miroslava Tichého. Dům umění představil ranou kreslířskou a malířskou tvorbu, vznikající v době nedokončeného studia na AVU i po návratu do Kyjova ve 40. a 50. letech. Autor se jeví jako schopný kreslíř, pěstující projev čapkovský, špálovský, a dokonce ovlivněný i Svolinským. Ze souboru se vymyká gestický barevný Akt. Podobně jako u Májovci – naskýtá se paralela s Richardem Fremundem anebo s jeho přítelem žijícím v blízkosti Kyjova, Vladimírem Vašíčkem – byl Miroslav Tichý zaujat příkladem Jana Baucha, Jana Kotíka, ale i Jana Zrzavého. Touto tradicí prošel, ale paralelně s Boudníkem a informelisty se od ní  odvrátil. Přesto jeho raná tvorba, po setření nánosů špíny a prachu, patří do sféry moravského nezávislého projevu 40. a 50. let s jeho tendencí k barevnosti, gestismu a dekorativismu.

Martin Plitz – Mizející Smíchov

Praha dospívajícím očima dospívajících

Zveme Vás na vernisáž výstavy prací z Fotoprojektu 2005-2006 „Praha dospívajícím očima dospívajících“, která se koná dne 4. září v 18.00 hodin v GALLERY ART FACTORY v Praze 1, Václavské náměstí 15.
Výstavu zahájí doc. Mgr. Jindřich Štreit.
Projekt je realizován pod záštitou primátora hlavního města Prahy
MUDr. Pavla Béma, a za podpory Foto Škoda, Hlavního města Praha a SUBTERRA.

Koordinátoři:
Eliška Jílková
Doc. Jindřich Štreit
BcA. Markéta Bendová

Cílem je zachytit objektivem fotoaparátu to, co PRAHA nabízí dospívajícím, ať už na vědomé či nevědomé úrovni. Vzniklé fotografické soubory jsou prezentovány formou uceleného výstavního souboru.

Soutok událostí – Petr Nagy

Výstava fotografií,
1. – 30. 9. 2006
Galerie kina centrál,
Hradec Králové
vernisáž 1. 9. 2006 v 19 hodin

09 / Momentka Tomáše Pospěcha

Zatím co současná umělecká fotografie reflektuje problémy genderové, sociální nebo individuální identity, sebeanalyzuje se prostřednictvím estetizace banality, nejrůznější proudy nové angažovanosti tématizují aktuální sociální otázky a paradokument si pohrává s věrohodností záznamu, českou tradičně početnou amatérskou fotografii trápí rušivé srostlice, usiluje o zlatý řez, vynalézá nejlepší vývojku, zápasí o obrazovou ostrost, oddává se bující pixelizaci obrazu, nadšeně aplauduje firmám, které se týden za týdnem trumfují v uvádění technických novinek a k tomu se vášnivě pře, zda je fotografie umění. Vítejte v paralelních světech.

K tomu všemu u nás historici umění fotografii příliš nereflektují. Přesto, že u nás už v roce 1957 vznikla fotografická galerie, jedna z nejstarších v Evropě i přesto, že je dnes médium fotografie přirozenou součástí světa umění a v posledních letech si dokonce zažívá neobyčejnou vlnu zájmu. Můžeme jmenovat několik přehlídek současného mladého umění, ale aktuálně na tento stav nezájmu poukázal právě probíhající Zlínský salon mladých. Věková hranice omezující se na autory do třiceti let udělala z této záslužné akce do velké míry přehlídku českých uměleckých škol. Výběrová jury představila celou plejádu autorů z pražské Akademie výtvarných umění, VŠUP, brněnské FAVU i výtvarné katedry Ostravské univerzity, a dokonce akceptovala, když se některý z těchto autorů rozhodl prezentovat fotografiemi. Ale vůbec nevzala na vědomí, že v České republice působí šest veřejných vysokých škol s fotografickými obory. To je vymezující horizont, kam zraky žádného z porotců už nedohlédají.

Jiným dokladem zdejšího „mediálního rasismu“, zdůrazňování určitých druhů výtvarného umění nad jiné, je také výstava v pražské Městské knihovně. Přestože podtitul nese označení Německé umění posledních čtyřiceti let, už v první větě úvodního textu autoři uvádějí, že výstava se zaměřuje především na německé malířství. Malba jako tradiční výtvarná technika automaticky zastupuje celou oblast umění. Fotografie je zde akceptována pouze ve své služebné funkci – jako dokumentační médium uměleckých akcí, případně nástroj pro zobrazení portrétů německých umělců.

Tomáš Pospěch
Autor je fotograf a historik umění
Reflex 10. srpna 2006