Jindřich Štreit – Blátivé pastorále

Text do antologie O odwadze patrzenia

ODVAHA VIDĚNÍ. Fotografie českého dokmentaristy Jindřicha Štreita (nar. 1946) jsou neoddělitelné od jeho osobnosti a životních osudů. V neopakovatelné výjimečnosti se zde fotografická tvorba a bytí slévají v jedno. Tento dnes již světoznámý fotograf se výrazně zapsal do dějin české fotografie v osmdesátých letech dvacátého století nejen ojedinělým souborem fotografií o vesnicích, kde žil, ale také politickou a justiční perzekucí, kterou byl za tyto fotografie postižen. Stal se pravděpodobně jediným českým fotografem, který byl perzekuován za svou dokumentární tvorbu, a to nejen za snímky které vystavil, ale také za negativy, které mu byly zabaveny při domovní prohlídce. Cílem následujícího textu je upozornit jednak na okolnosti těchto neblahých životních osudů, jednak se pokusit podrobně zmapovat Štreitovu celoživotní tvorbu, která dosud nebyla takto komplexně popsána.

Jindřich Štreit – RETROSPEKTIVA

Galerie výtvarného umění v Ostravě, příspěvková organizace
a Ing. Evžen Tošenovský, hejtman Moravskoslezského kraje
si Vás dovolují pozvat na výstavu

Jindřich Štreit
RETROSPEKTIVA

Slavnostní vernisáž se uskuteční v úterý 7. března 2006 v 17 hodin
v Domě umění, Jurečkova 9, Moravská Ostrava
Výstavu zahájí Petr Beránek, ředitel GVUO,
uvede Antonín Dufek a Tomáš Pospěch
Program: Monika Štreitová, Dixieland ZUŠ Krnov
Otevřeno denně kromě neděle a pondělí 10.00 - 13.00
a 13.30 - 18.00 hodin
Výstava potrvá do 29. dubna 2006

Barbora Krejčová: Vzpomínky na to, co se nestalo

Barbora Krejčová: Vzpomínky na to, co se nestalo

Praha, Galerie Velryba, 8. 3. – 1. 4. 2006

Barbora Krejčová patří vedle Barbory Kuklíkové a Martiny Novozámské k protagonistkám tvůrčí skupiny Babis, která v posledních letech zaujala na výstavách v Brně a v Ostravě i na loňském Mezinárodním festivalu fotografie v Lodži. Ačkoliv všechny tři autorky používají ve svých cyklech poměrně rozsáhlý tematický i stylový rejstřík, spojuje je časté řazení několika snímků do krátkých sekvencí, v nichž se jednotlivé záběry vzájemně umocňují.  Sdružuje je také zájem o tvorbu na pomezí dokumentu a inscenované fotografie, o propojení reality a fikce, fúzi objektu se subjektem. Tedy o typ fotografie, který byl u nás zastoupen jenom okrajově, i když ve světě má dnes řadu výrazných představitelů.

V případě brněnské fotografky a architektky Barbory Krejčové se to netýká všech jejích dosavadních cyklů (Přijato, Procesí, Emil přichází ke mně ve snu, Narozen do země nikoho, Beauty aj.), ale nepochybně to platí o souboru Vzpomínky na to, co se nestalo, kterým nedávno absolvovala bakalářské studium na Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě (společně s vynikající teoretickou diplomovou prací o fotomontážích Jiřího Krohy) a jenž nyní představuje na své první pražské výstavě v galerii Velryba. Autorka se v těchto triptyších rozhodla pohrávat si se skutečností podobně, jako to dělá paměť s našimi vzpomínkami, kdy starší zážitky jsou stále více překrývány a měněny novějšími vjemy a kdy často vznikají řady obrazů bez skutečné chronologie a s pozměněnými významy. Podle jejích vlastních slov jde o „podivnou směs pocitů a vizuálních zážitků vytvářejících surrealistický film“.

Martin Kouba – ZMIZELÉ SUDETY

Galerie 4 - Galerie fotografie si Vás dovoluje pozvat na výstavu mladého fotografa o stopách osídlení západního pohraničí 3.3. – 28.3.2006.

Vernisáž v pátek 3. 3.2006 v 18,00 hodin
Úvodní slovo: Zbyněk Illek

Otvírací časy G4:
Út – Pá 10.00 – 18.00
So 10.00 – 17.00

03 / Momentka Tomáše Pospěcha

Zatímco dobrý vlastenec si ve své knihovničce vyhradí půl druhého metru na souborné vydání Jiráska, nadšený milovník fotografických obrazků tam má „čtverečky“. Takto něžně jsou označovány dnes již legendární monografie drobného čtvercového formátu, které byly vydávány v edici Umělecká fotografie nejdříve v nakladatelství SNKLU a později v Odeonu. Prvním byla už v roce 1957 monografie Henri Cartier-Bressona připravená Annou Fárovou. Do konce osmdesátých let jich vyšlo čtyřicet šest svazků a dodnes jsou po antikvariátech intenzívně skupovány.

Nakladatelství Torst na tuto úspěšnou tradici navázalo v roce 2000 vydáváním drobných monografií čtvercového formátu s grafickou úpravou Aleše Najbrta. Oproti předchozí knižní řadě se edice Fototorstu zaměřila výhradně na české autory. Tvorba mnohých z nich na monografické zpracování dlouho marně čekala a proto je téměř každá z vydaných publikací výrazným počinem. Mimořádnou pozornost si zaslouží vydání výhradně fotografických děl surrealisty Jindřicha Štyrského připravené Karlem Srpem nebo vůbec první monografie Jaroslava Rösslera od Vladimíra Birguse. Jimi totiž splácí česká historie fotografie mnohaletý dluh, který měla vůči těmto klasikům naší meziválečné avantgardy. Ale neméně významné jsou monografie Zdeňka Tmeje, z jeho totálního nasazení za protektorátu, portrétisty Jana Langhanse, avantgardního fotografa a filmaře Alexandra Hackenschmieda či předního meziválečného teoretika umění Karla Teigeho, který byl už méně znám jako autor surrealistických fotokoláží. Edice představuje také řadu umělců, jejichž tvorba byla známa, ale s jejichž souhrnným uvedením jsme se dosud neměli možnost seznámit: fotografické dílo Alfonse Muchy, olomouckého fotografa Ivo Přečka nebo dokumentaristů Karla Cudlína, Josefa Koudelky a Antonína Kratochvíla. Publikace jsou dvojjazyčné, anglicko-české, fotografy proto přibližují také zahraničnímu publiku a distribuovány jsou jak v České republice, tak ve Spojených státech.

Nyní byl vydán dvacátý první svazek této edice. Fotograf a historik fotografie Vladimír Birgus připravil dlouho očekávanou monografii kolínského a později pražského avantgardního fotografa, osobitého teoretika, propagátora „emoční fotografie“, gymnaziálního učitele, překladatele a tenisty Eugena Wiškovského.

Tomáš Pospěch
Autor je kunsthistorik a fotograf
Reflex 25. února 2006

Vladimír Birgus: Nevyřčeno

Vladimír Birgus, Skotsko, 1978

Vladimír Birgus ovlivňuje mnohostranně dění v české fotografii jako fotograf, publicista, historik fotografie, pedagog i organizátor řady výstav. Coby neúnavný propagátor české fotografie je autorem a spoluautorem řady knih o fotografii. Šíře a intenzita Birgusových aktivit se ještě prohloubila s devadesátými léty. Při tak rozsáhlé odborné činnosti se jeho fotografická tvorba, především posledního desetiletí, přirozeně ocitá ve stínu ostatních aktivit, rozhodně ale není neznámá.

Salon (Právo) Česká fotografie – odkud a kam?

František Drtikol, Tanečnice, 1914

Rozsáhlé prezentace české fotografie byly ve dvacátém století uspořádány několikrát, většinou k výročím vzniku vynálezu v letech 1914, 1939 a především v roce 1989, ale dosud žádná z těchto přehlídek nebyla tak komplexní a monumentální. Nynější ohlédnutí za tuzemskou fotografií uplynulého století volně navazuje na národní přehlídky německé fotografie O tělech a jiných věcech a Slovenská fotografie 1925 – 2000, které jsme mohli vidět ve výstavních prostorách pražské Městské knihovny v minulých letech.

Lucia Nimcová: FEMALE

Text pro časopis Fotograf, duben 2005

Ačkoliv se v devadesátých letech zdálo, že o slovenské momentní fotografii ještě dlouho příliš neuslyšíme (vedle nestora slovenského dokumentu Károla Kállaye se zde výrazněji profiloval jen Andrej Bán), počátek nového století nečekaně přinesl několik výrazných osobností mladé generace. Zasloužilo se o to především sdružení Slovenský dokument a bratislavský Institut pro veřejné otázky, který vedle každoročních sociologických zpráv inicioval i roční grantový program pro fotografování současného Slovenska. Už první ročník 2001 přinesl výrazný úspěch - osobnost Martina Kollára, který odklonem od tradičních témat a důrazem na barevnou fotografii a především na sarkastický humor, jenž byl pro tradiční humanistickou fotografii jen těžko akceptovatelný, předznamenal a výrazně ovlivnil i další: Lucii Nimcovou, Andreje Balca i Josefa Ondzika. Do té doby vytvářel barevné snímky s humorněironickým podtextem jen ve Spojených státech pobývající Slovák Mišo Suchý.