Stále nevím, zda jsem výtvarný fotograf, fotografující výtvarník nebo umělec. V posledních více než dvou desetiletích se stala fotografie pro svou sdělnost a vázanost ke skutečnosti oblíbeným vyjadřovacím médiem mnoha umělců. Praxe ale přinesla podivuhodnou dvojkolejnost české fotografické tvorby a její teorie. I když se tyto rozdíly v poslední době už poněkud stírají, i nadále se zdá být zdejší scéna rozpolcena na „fotografující umělce“ a „umělecké fotografy“. Obě strany mají své vlastní principy tvorby, galerie, časopisy i vyznavače.

Z fotografie je zde mnohými kurátory ostentativně přijímána jen „nefotografie“. Ta si získává místo v prestižních výtvarných galeriích nebo sbírkotvorných institucích, které „běžnou“ tvůrčí fotografii z principu nesbírají a neprezentují. Přispívá k tomu i nedostatečná obeznámenost části historiků umění s „jiným médiem“. Na klasických uměnovědných katedrách se dějiny nebo teorie fotografie vůbec nevyučují, stejně jako ostatní nová média a nedostatečné zastoupení v koncepci výuky zde má celé současné výtvarné umění. Je ironií, že právě těmto oblastem se po absolutoriu věnuje většina kunsthistoriků. Za této situace je pro ně obtížné proniknout a osvojit si poněkud svébytnou a rozsáhlou oblast dějin fotografie. Přístup takto vzdělaného historika umění k fotografickým dílům je pak podobně nešťastný, jako u kritika poučeného filmovou vědou sledující videoart. Bez dostatečné erudice dokáže tváří tvář neprostupné houštině současné fotografické tvorby nanejvýš stále dokola citovat pasáže z kusých textů o fotografii od Sontagové, Barthese, Benjamina, případně od Flussera. Co na tom, že je fascinovala fotografie jako obecný fenomén a fotografickou tvorbu povětšinou nereflektovali.

Své „máslo na hlavě“ si přirozeně nesou oba tábory. Česká fotografie si příliš často fungovala na vlastním svébytném písečku a své bábovky si úzkostlivě chránila. Některé její přístupy nutně budí antipatie. Pozice „fotografujících výtvarníků“ je proto mnohdy také značně oživující. Z této dvojkolejnosti se dá vhodně profitovat, z obou stran ale vane především vlastní nedostatečnost.

Tomáš Pospěch
Autor je historik umění a fotograf
Reflex 25. dubna 2006