Zatím co současná umělecká fotografie reflektuje problémy genderové, sociální nebo individuální identity, sebeanalyzuje se prostřednictvím estetizace banality, nejrůznější proudy nové angažovanosti tématizují aktuální sociální otázky a paradokument si pohrává s věrohodností záznamu, českou tradičně početnou amatérskou fotografii trápí rušivé srostlice, usiluje o zlatý řez, vynalézá nejlepší vývojku, zápasí o obrazovou ostrost, oddává se bující pixelizaci obrazu, nadšeně aplauduje firmám, které se týden za týdnem trumfují v uvádění technických novinek a k tomu se vášnivě pře, zda je fotografie umění. Vítejte v paralelních světech.

K tomu všemu u nás historici umění fotografii příliš nereflektují. Přesto, že u nás už v roce 1957 vznikla fotografická galerie, jedna z nejstarších v Evropě i přesto, že je dnes médium fotografie přirozenou součástí světa umění a v posledních letech si dokonce zažívá neobyčejnou vlnu zájmu. Můžeme jmenovat několik přehlídek současného mladého umění, ale aktuálně na tento stav nezájmu poukázal právě probíhající Zlínský salon mladých. Věková hranice omezující se na autory do třiceti let udělala z této záslužné akce do velké míry přehlídku českých uměleckých škol. Výběrová jury představila celou plejádu autorů z pražské Akademie výtvarných umění, VŠUP, brněnské FAVU i výtvarné katedry Ostravské univerzity, a dokonce akceptovala, když se některý z těchto autorů rozhodl prezentovat fotografiemi. Ale vůbec nevzala na vědomí, že v České republice působí šest veřejných vysokých škol s fotografickými obory. To je vymezující horizont, kam zraky žádného z porotců už nedohlédají.

Jiným dokladem zdejšího „mediálního rasismu“, zdůrazňování určitých druhů výtvarného umění nad jiné, je také výstava v pražské Městské knihovně. Přestože podtitul nese označení Německé umění posledních čtyřiceti let, už v první větě úvodního textu autoři uvádějí, že výstava se zaměřuje především na německé malířství. Malba jako tradiční výtvarná technika automaticky zastupuje celou oblast umění. Fotografie je zde akceptována pouze ve své služebné funkci – jako dokumentační médium uměleckých akcí, případně nástroj pro zobrazení portrétů německých umělců.

Tomáš Pospěch
Autor je fotograf a historik umění
Reflex 10. srpna 2006