-
-
4/1/2005
zobraz celý textJiří Toman ve Východočeské galerii v Pardubicích
Skutečně atraktivní program připravila na sklonku roku Východočeská galerie v Pardubicích pod vedením nového ředitele Martina Dostála. V prostorách pardubického zámku uvádí do 20. února 2005 retrospektivu Antonína Slavíčka, které vychází z nedávné Slavíčkovy mimořádně úspěšné výstavy v Galerii hlavního města Prahy, a v Domě U Jonáše na Pernštýnském náměstí představuje do 13. února 2005 obrazy a kresby Josefa Lady, avantgardní tvorbu Aloise Wachsmana a panoramatické fotografie Jiřího Tomana. -
27/12/2004
zobraz celý textInstitut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě Bakalářské diplomové práce 2004 – I. část
Pawel Adamus, Markéta Bendová, Jan Branč, Hana Kalvachová,
Eva Palkovičová, Václav Peták, Antonín Válek
Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, tř. Čsl. legií 14, Ostrava. Výstavu zahájil ve čtvrtek 16. 12. 2004 v 17 hodin prof. PhDr. Vladimír Birgus. Výstava, kterou pořádá Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a Institut tvůrčí fotografie FPF SU Opavě za finanční podpory statutárního města Ostravy, je otevřena do 12. 1. 2005 vždy jednu hodinu před začátkem představení. Druhá část výstavy bude zahájena 13. 1. 2005. -
27/12/2004
zobraz celý textAndrzej Kramarz – Černé moře
Andrzej Kramarz, polský student 2. ročníku ITF, vystavuje od 14. 12. 2004 do 23. 1. 2005 v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě, Pekařská 12 svůj cyklus panoramatických subjektivních dokumentů "Černé moře". -
27/12/2004
zobraz celý textInstitut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě – diplomové a klauzurní práce 1998-2004
Cheb, Galerie 4, 1. 12. 2004 – 3. 1. 2005
Andrzej Górski, z cyklu Zátiší, 2002
V chebské Galerii 4 se představují studenti Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě expozicí pojmenovanou Diplomové a klauzurní práce 1988–2003. I když chebská galerie fotografie je dosti členitá, nepodařilo se do ní umístit celou kolekci děl, která byla s úspěchem již představena v Opavě, Ostravě, Poznani a Kaunasu. Již při vstupu do galerie nikdo nezůstane na pochybách, že silný nástup barevné fotografie není pouze doménou amatérské scény s paměťovými minilabovými obrázky. Na vystavených dílech studentů můžeme sledovat vytříbený autorský rukopis, obrazovou reflexi vlastních nálad, pocitů i hledání odpovědí na závažná témata současnosti. V první části galerie lze spatřit zlomek z rozsáhlého cyklu Jiřího Křenka z cyklu Hypermarkety. Přízračně působivé fotografie vykreslují konzumní společnost začátku 21. století. Těsně sousedící fotografie Dity Pepe jsou zase výběrem z úspěšného souboru Autoportrétů s muži, v němž se autorka sama stylizuje do rozdílných sociologických rolí. Dita Pepe obdržela Cenu Jaromíra Funkeho za rok 2004. Jitka Teubalová se představuje v roli mexické malířky Fridy Kahlo, Mariusz Forecki s barvou nápaditě pracuje metodou klasického dokumentu. Jan Bartoš a Otmar Petyniak si všímají vizuality všedního dne. David Kurc v barevných zvětšeninách podřizuje přirozenost krajiny vlastnímu záměru, Katarina Hanová zase tuto metodu uplatňuje u portrétu. Současné doby se také bezprostředně dotýká Daniela Dostálková svými lehce ironickými návody na každodenní lidské činnosti. Jan Vaca ve svých černobílých minicyklech kombinuje staré válečné fotografie se současným prostředím Ústí nad Labem (za tento cyklus obdržel před dvěma roky v Německu cenu Kodaku pro mladé fotografy. Metodu diptychu v kombinaci barevné a černobílé fotografie oblečených a nahých mladých mužů zvolil Karel Špoutil v souboru Motorkáři. -
19/12/2004
zobraz celý textVladimír Birgus: Fotografie 1981-2004
Vilnius, Galerie Prospekto, 16. 9. – 10. 10. 2004
Chicago, 1998
Krakov, Měsíc fotografie, Galerie Camelot, 29. 10. – 11. 11. 2004
Paříž, České centrum, 10. 11. 2004 – 8. 1. 2005
Bielsko-Biala, Galerie fotografie B&B, 3. 12. 2004 – 3. 1. 2005
Pardubice, Východočeská galerie, 20. 4. - 19. 6. 2005.
Vladimír Birgus zastává názor, že fotografie může vyjadřovat to, co neumíme vyjádřit slovy. Pokud s ním nebudeme polemizovat (tvrdíc, že celý náš svět je jazykový a to co nepopíšeme slovy, prostě neexistuje) a budeme s ním souhlasit, můžeme se pokusit popsat slovy to, o čem vypráví Birgus? Určitě ano. Ale i tak zůstane něco nedopovězeného, ponechaného naší představivosti. Jako na snímku z Chicaga (1998): žena v dramatickém gestu si zakrývá dlaní ústa. Nevíme proč – to, co je nejvíc zajímavé, jako by bylo ukryto. Místo toho nás Birgus mučí banální pouliční scénou. Ale jakou událost cíleně ponechal mimo záběr? Odehrávají se tam „dantovské scény“, nebo žena prostě zívá? -
19/12/2004
zobraz celý textParis Photo 2004 a Měsíc fotografie v Paříži
Postavení francouzská metropole jako evropského centra fotografie v listopadu posílil jak festival Měsíc fotografie, tak veletrh Paris Photo. Zatímco však festival potvrdil, že ztrácí na svém významu a už zdaleka není ten nejlepší a nejvýznamnější na světě, Paris Photo znovu dokázalo, že mezi veletrhy s fotografiemi mu právem takovéto přívlastky patří.
Paris Photo - cena BMW
A přitom před osmi lety, kdy mladý Holanďan Rik Gadella uspořádal jeho první ročník, se mnozí na vznik Paris Phota dívali krajně skepticky. Vždyť do té doby téměř všechny veletrhy s fotografiemi probíhaly ve Spojených státech, kde je nejvíce sběratelů starých snímků z 19. století, avantgardních děl z meziválečné doby i současné fotografie. Jenže Paris Photo se stalo velkou událostí, která do výstavních prostor přímo pod Louvrem přilákala daleko více návštěvníků než to dokázal newyorský veletrh AIPAD nebo veletrh Photo Los Angeles. A navíc mezi nimi bylo i mnoho významných sběratelů nejenom z Evropy, ale i z dalších kontinentů, takže většina vystavujících galerií vydělala nebo alespoň našla řadu nových perspektivních klientů. I když Paris Photo postupně rozšířilo svou výstavní plochu, o účast je takový zájem, že přihlášené galerie musí procházet sítem výběrové komise. Letos se to podařilo 105 vystavujícím, z toho 92 galeriím (včetně naší Leica Gallery Prague) a 13 fotografickým nakladatelstvím, časopisům, knihkupectvím a antikvariátům. Ačkoliv Rik Gadella už před časem prodal Paris Photo firmě Reed Expositions, největšímu světovému organizátorovi veletrhů, byla zachována tradice, že každoročně je umožněno za mimořádně výhodných podmínek vystavovat galeriím z jednoho státu (letos jím bylo Švýcarsko) a že nějaké významné veřejné či soukromé sbírce je dán prostor k představení. Tentokrát toto privilegium získalo Fotomuzeum z Winterthuru, do něhož byla nedávno převedena sbírka Švýcarské fotografické nadace. Diváci tak mohli obdivovat díla Roberta Franka, Larryho Clarka, Paula Grahama, Tiny Barneyové, Thomase Ruffa a dalších světoznámých tvůrců. V nedaleké projekční místnosti se navíc promítaly švýcarské filmy a videoprogramy s fotografickou tématikou. -
6/12/2004
zobraz celý textMěsíc fotografie v Bratislavě
Ve spektru několika desítek fotografických festivalů je jenom jediný, který se programově specializuje na tvorbu ze střední a východní Evropy: Měsíc fotografie v Bratislavě. Mezi téměř čtyřmi desítkami výstav jeho 14. ročníku, otevřených po celý listopad v řadě bratislavských muzeí a galerií, ale v kavárně nebo bývalém protiatomovém bunkru, je ovšem tradičně i několik expozic světoznámých tvůrců, které jsou hlavním lákadlem pro stále početnější a mezinárodnější publikum. A to i přesto, že letošní program nezahrnuje žádnou megavýstavu, srovnatelnou s retrospektivami Josefa Koudelky, Annie Leibovitzové, Williama Kleina, Joela-Petera Witkina či Henriho Cartiera-Bressona v minulých letech.
Akt v české fotografii 1960–2000 
Zahájení výstavy Akt v české fotografii 1960–2000
K největším atrakcím patří cyklus slavného švýcarského člena agentury Magnum René Burriho s názvem Němci, ukazující v tradici humanistické fotožurnalistiky a současně s jemnou ironií různé typické aspekty německého životního stylu v obtížném období po 2. světové válce i během hospodářského zázraku. Zatímco jiná Burriho výstava Utopia, kterou jsme nedávno mohli vidět v Leica Gallery Prague, se vyznačovala hlavně výtvarnými kvalitami netradičních pohledů na moderní architekturu, stylově daleko kompaktnější bratislavská expozice ho představuje v jeho nejznámější poloze předního reportéra a dokumentaristy. Indický fotograf Raghu Rai, Burriho kolega ze stejné agentury, vystavuje na Bratislavském hradě svůj strhující fotografický dokument o obětech tragédie v chemické továrně ve městě Bhopál, při níž v roce 1984 došlo k ohromnému úniku jedovatých plynů a k následné smrti několika tisíc lidí. Rai se – podobně jako o dvě desetiletí před ním americký dokumentarista W. Eugene Smith v případě podobné katastrofy v japonské Minamatě – rozhodl využít fotografií nejenom k informování světové veřejnosti o hrozivých následcích bezohlednosti firmy Union Carbide, která ve snaze ušetřit hrubě porušovala bezpečnostní předpisy, ale aktivně se zapojil svými nedávno pořízenými záběry přeživších obětí této tragédie do kampaně organizace Greenpeace za jejich odškodnění. Jde o mimořádně silné snímky, prodchnuté hněvem i snahou pomoci a invenčně pracující s detaily, odvážnými kompozicemi a ostrými kontrasty světel a stínů. -
17/11/2004
zobraz celý textJindřich Štreit - „Lidé mého kraje“
Legendárního českého fotografa-dokumentaristu doc. Jindřicha Štreita jistě není nutno dlouze představovat. Vychází z tradice humanistické fotografie 50tých let, celý svůj život a filozofii zasvětil tématu „vesnice“. Vesnice je svět, aneb skrze autobusovou zastávku, hospodu, kostel, souseda, kamarády a učitele ve své vesnici vidím už napořád všechny autobusové zastávky, hospody, kostely, etc. všech kontinentů. Vesnice jako ideální model společnosti v kontrastu k bujícím megapolím -chrámům samoty v davu ukazuje na možnost mikrospolečenství několika málo jedinců odkázaných na sebe-kteří o sobě ví a spoléhají na sebe.
