Legendárního českého fotografa-dokumentaristu doc. Jindřicha Štreita jistě není nutno dlouze představovat. Vychází z tradice humanistické fotografie 50tých let, celý svůj život a filozofii zasvětil tématu „vesnice“. Vesnice je svět, aneb skrze autobusovou zastávku, hospodu, kostel, souseda, kamarády a učitele ve své vesnici vidím už napořád všechny autobusové zastávky, hospody, kostely, etc. všech kontinentů. Vesnice jako ideální model společnosti v kontrastu k bujícím megapolím -chrámům samoty v davu ukazuje na možnost mikrospolečenství několika málo jedinců odkázaných na sebe-kteří o sobě ví a spoléhají na sebe.

Autor svým pohledem naplňuje atgetovskou tezi: „vnímat svět jakoby viděný poprvé, vždy znovu žasnout, stát jakoby v úžasu před krásou té nejprostší skutečnosti, která je průhledem-oslavou nejvyššího. Zatímco předchozí cykly - „Brána naděje“ s drogovou tématikou, „Lidé ledkových dolů“ - dokument z industriálního prostředí Francie nepříliš vzdálené minulosti, ukazují primárně na sociální jev, v souboru „Lidé mého kraje"  autor potlačuje konceptuální prostor mezilidských vztahů a citlivě akcentuje portrét jednotlivé osobnosti - prostého jednoduchého vesničana, jejž brilantním způsobem zakomponovává do jinak bizarních prostředí. Vynikající ukázka mistrovství obrazové skladby docílené jakoby nejjednodušším způsobem-úhlem pohledu-vyjadřujícím ohromující pokoru a úctu k fotografovanému. Převažují tedy portréty, málokdy je motiv rozveden dále než k vyjádření osobnostních rysů - o co jsou potlačena prvoplánová emoční vztahová schémata, o to víc vystupuje jemná atmosféra nerozhodujícího okamžiku - moře lidské pohody. Některými snímky oslovuje výrazněji - u druhého v pořadí snímku ženy s kojencem vystupuje mariánský motiv, dvanáctý snímek se jakoby nechtíc dotýká závažného tématu současnosti - vizuálních symbolů etiket (škrtnutý hákový kříž a dominantní nápis USA) chrlených nadnárodními společnostmi na spotřebním zboží. Těmito snímky vyvolává vzpomínku na snímek „Cvičení CO“ z totalitní doby, za nějž byl vládnoucím režimem perzekvován. Protiváhu těmto epičtějším fotografiím můžeme vidět v portrétu  „pána s kotětem“ harmonicky umístěného na pozadí ventilů, trubek a podobných technikálií.
Každá z vystavených fotografií je samonosným opusem a při tom tvoří velmi kompaktní celek souboru. Jednotlivě nejsou jakkoli značeny. V dnešní době, kdy český vládnoucí establishment naplno podporuje tezi - dobré je to, co je hned, levně a bez námahy a poplatno „cool“ módnímu životnímu stylu - „věrnost čemukoli je vlastně zbytečná neboť  zítra je tu nové a lepší“ - je až zarážející paličatost  s jakou autor zůstává u tématiky té své vesnice a „divných lidí v teplácích“. Soubor obsahuje 25 mistrovských fotografií 30x40cm paspartovaných a rámovaných do světlého dřeva - odpovídající je také lineární adjustace.
Tato výstava je příjemný ostrůvek klidu v dnešní hekticky evropské Ostravě.

Jindřich Štreit - „Lidé mého kraje“, Galerie Fiducia, Ostrava, 9.11.-10.12.2004