Month of Photography 2005 in Bratislava

Exhibition Slovakia 2001-2005

Bratislavský Měsíc fotografie 2005

Andrzej Kramarz a Weronika Lodzińska na zahájení své výstavy

6. ročník fotografického festivalu Funkeho Kolín 2005

Lucia Nimcová, z cyklu Periferie, 2001

Již šestý ročník fotografického festivalu Funkeho Kolín 2005, jímž jsme se mohli procházet v říjnu 2005, byl tentokrát spojen s tématem města. Jak se uvádí již v informačním letáčku, „je pro naši společnost fenomén města a městského života určujícím prvkem civilizace a snahou festivalu je ukázat, jak současné město a městský život formuje (či deformuje) své obyvatele“ – v tomto případě koncepce a prezentace festivalu dala potenciálnímu divákovi možnost celkem dobře poznat historickou část města Kolína, neboť některé expozice bylo možné nalézt jen pomocí názvů ulic a čísel popisných udaných v informačním letáčku, který bylo možné sehnat v informačním centru města Kolína, případně na webových stránkách věnovaných tomuto festivalu.

150 let španělské fotografie

Robert Capa, Barcelona, srpen 1936

29. 11. – 30. 12. 2005  Ostravské muzeum

„Fotografie nám neukazuje nehybnost minulosti, ale pravý opak. Je to chvění postupných událostí, nezakřivené paměti. Pouze fotografie nám říká po pravdě, že ti, kteří žili v minulosti, se nám podobají.“

Těmito slovy začíná unikátní výstava, která prostřednictvím fotografie mapuje minulost země, historické události i prostý život všech sociálních vrstev španělské společnosti za posledních 150 let. Celá výstavní kolekce je vyvrcholením dvacetileté práce kurátora Publio Lopéze Mondéjara, který se svou výstavou putuje po evropských metropolích, pouze v České republice udělali autoři výjimku a místo Prahy volili k expozici Ostravu. Na čemž měla nedílnou zásluhu kulturní atašé španělského velvyslanectví v Praze Victorie Gonzáles, která má k Ostravě vřelý vztah.

ANTONÍN KRATOCHVÍL – RETROSPEKTIVA

Antonín Kratochvíl, Maďarsko, 1992, z cyklu Broken Dreams

Brno, Dům umění, září-listopad 2005

 Hudebně pojatá vernisáž zahájila v brněnském Domě umění dne 14. září retrospektivní výstavu fotografií již osmatřicet let v emigraci žijícího Čecha Antonína Kratochvíla. Expozici, čítající téměř 120 černobílých fotografií, rozděluje několik tematicky diferencovaných okruhů, jimž koresponduje vhodná prostorová instalace děl, naznačující tak tvůrcovo zaměření.

01 / Momentka Tomáše Pospěcha

Když se dívám z vlaku cestou z Prahy do Zlína na sněhem beznadějně zasypané české a moravské vesnice, vybavuje se mi melancholická idyla Ladových zimních motivů, vlastně Ladovy celoživotní variace na jedinou vesnici – rodné Hrusice. A současně s nimi i další obrazy, které výrazně formují vizuální představu českého venkova: snímky Jindřicha  Štreita ze sudetských vesnic Bruntálska. Mnohokrát jsem přemýšlel, proč na jeho dnes už legendárních fotografiích socialistické vesnice z osmdesátých let nenajdeme ani náznak romantické idyly, odkaz na Arkádii, pastorále. Proč se na vesnice, kde vyrůstal a dodnes žije, nedíval očima, které byly tehdejším československém dokumentu přijímány s nadšením: s romantickým obdivem k „posledním rájům“, tedy prostém životu v tradici, harmonickém soužití člověka s přírodou a zvířaty, jak je tomu u fotografií horalů na Liptovsku Martina Martinčeka nebo u snímků poutníků Markéty Luskačové.

S dokumentární fotografií je to v našem prostředí vůbec zvláštní. Ostatně, obdobně jako s Ladovými obrazy, které jsou rovněž tak zdánlivě všem dobře srozumitelné, že je nebereme vážně a málokdo je ochoten se nad nimi zamýšlet. V kontextu současného uměleckého provozu zahlceného kontexty a komentáři se zdá, že dokumentární fotografie poskytuje oázu bezproblémové čitelnosti a všeobecného porozumění. Jazyk dokumentu je obecně vnímán jako bezprostřední, neproblematický. Nejenom, že tato lstivá zdánlivá srozumitelnost některé diváky a historiky umění přímo odpuzuje a znemožňuje fotografie patřičně vnímat, ale tato snadná klouzavost čtení selhává i v případě zakladatelských osobností fotožurnalismu, jako je Werner Bischof, jehož celoživotní tvorbu do 19. února představuje Obecní dům v Praze. Také já jsem měl představu přílišné popisnosti a tedy nudy. O to překvapivější pak byla návštěva výstavy.

U nás chybí pro dokumentární pojetí fotografie institucionální podpora. Grantů nebo reprezentativních soutěží je minimum, obrazoví redaktoři nejeví o dokument zájem, pro galerie, historiky umění a sběratele je na absolutním okraji umění. Ani ti nejlepší čeští dokumentaristé se svojí tvorbou neuživí. O to je překvapivější, kolika výraznými českými dokumentaristy se tato země může pochlubit.

Tomáš Pospěch
Autor je historik umění a fotograf
Reflex 29. prosince 2005

Opava na prahu nového tisíciletí (První výstava)

Jiří Hrdina, Z cyklu Moje cesta Opavou, Tesco

Opava, Kabinet fotografie Domu umění, Pekařská 12,
8. 12. 2005 – 15. 1. 2006, vernisáž 8. 12. 2005 v 17 hodin.
Otevřeno úterý-neděle 10-17 hodin

Mezi specifika studijního programu Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě patří dlouhodobé fotografické projekty, které v  takovém rozsahu a tak často nepořádá žádná jiná z šesti českých vysokých škol se specializovanou výukou fotografie. Účast v těchto projektech totiž studentům poskytuje vynikající příležitost si v praxi vyzkoušet mnohé poznatky z dokumentární, reportážní, portrétní i krajinářské fotografie i z fotografie architektury nebo psychologie či sociologie, naučit se pracovat v týmu, realizovat konkrétní tematická zadání a v neposlední řadě i naučit se vybírat z velkého množství pořízených snímků ty nejlepší pro výstavní a publikační účely. Fotografie, které v rámci těchto projektů vznikají, mají značný historický význam, protože jsou vizuálním svědectvím o typických aspektech života v určité době a v určitém regionu.

Macijauskas a Požerskis v ostravské galerii Opera

Aleksandras Macijauskas, z cyklu ! Litevské trhy, 70. léta