VÝSTAVA BAKALÁŘSKÝCH A MAGISTERSKÝCH PRACÍ STUDENTŮ ATELIÉRU REKLAMNÍ FOTOGRAFIE FAKULTY MULTIMEDIÁLNÍCH KOMUNIKACÍ UNIVERSITY TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ

SRDEČNĚ VÁS ZVEME NA VÝSTAVU
BAKALÁŘSKÝCH A MAGISTERSKÝCH
PRACÍ STUDENTŮ
ATELIÉRU REKLAMNÍ FOTOGRAFIE
FAKULTY MULTIMEDIÁLNÍCH KOMUNIKACÍ
UNIVERSITY TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ

VERNISÁŽ  7. 6. 2007 v 19 HODIN

VÝSTAVA POTRVÁ OD 8. 6. DO 21. 6. A BUDE OTEVŘENA OD 15: 00 - 19: 00.
32. BUDOVA V AREÁLU BÝVALÉHO SVITU (NAPROTI MRAKODRAPU).

Dagmar Hochová – Osoby a osobnosti / Dvojice

Blue Box Mariusze Foreckého

Současnou polskou fotografii vídáme v našich galeriích poměrně sporadicky. Je to škoda, protože ve fotografické tvorbě našich severních sousedů v posledních letech vzniká mnoho kvalitních a originálních děl. Přesvědčit jsme se o tok mohli i během dubna a května v ostravské galerii Opera,  kde vystavovali dva přední polští dokumentaristé Rafał Milach a Mariusz Forecki.

Zatímco ještě nedávno v polské fotografii jednoznačně dominovala konceptuální a intermediální díla, která už ovšem mnohdy jenom rozmělňovala tvorbu polských průkopníků těchto tendencí Józefa Robakowského, Zbigniewa Dłubaka, Jerzyho Lewczyńského, Natalie LL, Stefana Wojneckého, Jerzyho Olka a dalších, dnešní spektrum je daleko širší. Velmi důležité místo v něm má  moderní dokument, který však je už až na výjimky hodně vzdálený od stylu optimisticky laděné, přehledně komponované a snadno čitelné černobílé humanistické fotografie, typickém pro fotografy z polských časopisů Swiat nebo itd. Jeho současní představitelé Tomasz Tomaszewski, Anna Beata Bohdziewicz, Andrzej Kramarz, Weronika Łodzińska, Przemysław Pokrycki, Rafał Milach, Konrad Pustoła, Grzegorz Dąbrowski, Zuzana Krajewska, Ireneusz Zjeźdźalka, Krzysztof Zieliński, Kuba Dąbrowski, Grzegorz Klatka a mnozí další se často orientují na sociologická a politická témata ze současné polské společnosti v období transformace po pádu komunistického režimu, kontrasty mezi tradičním životním stylem a globalizací, ale také na témata rodinná a intimní. Své výrazné místo mezi nimi má i fotograf a redaktor z Poznaně Mariusz Forecki (nar. 1962), jenž v současnosti dokončuje bakalářské studium na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.

Jindřich Štreit: Blátivé pastorále

Rozhovor pro Imago

Dnes již světoznámý fotograf Jindřich Štreit (nar. 1946) se výrazně zapsal do dějin české fotografie v osmdesátých letech dvacátého století. Už tehdy vytvořil ojedinělý soubor o vesnicích Bruntálska, kde žil. Při tom se stal asi jediným českým fotografem, který byl vězněn za svou tvorbu, a to nejen za snímky které vystavil, ale také za negativy, které mu byly zabaveny při domovní prohlídce.

Na malém prostoru několika obcí se mu podařilo zachytit vesnici doby reálného socialismu a ještě k tomu přinést osobitou autorskou výpověď o lidském údělu. Bez nadsázky se dá říct, že tím objevil pro světovou fotografii českou vesnici. Oproti dřívějším idylickým obrazům venkova ukazuje socialistickou vesnici sedmdesátých a osmdesátých let. Zobrazuje bývalé Sudety, kde po druhé světové válce odsunuté německé obyvatelstvo nahradili lidé přistěhovaní z různých částí republiky, se zpřetrhanými vztahy k tradicím a někdy bez hlubšího vztahu k novému domovu. Nejvlastnějším tématem Štreitových snímků jsou mezilidské vztahy a každodenního života, které je ovšem někdy absurdní nebo pitoreskní. Důraz na výrazné lidské typy, rázovité postavy, připomene podmanivý svět spisovatele Bohumila Hrabala, se kterým „Jindřich ze Sovince“ sdílí i společnou poetiku, vliv surrealismu, obdiv k prosté existenci a potřebu hledání krásy člověka i přes drsnou slupku a prošpiněný vaťák.

Miloslav Stibor - Obratník raka

15 fotografií pro Henryho Millera

Text pro katalog výstavy Miloslava Stibora, Muzeum umění Olomouc, 2007.

Monografie Miloslava Stibora z nakladatelství Profil byla první knihou, kterou jsem si koupil, když mne svět fotografie začal v šestnácti letech lákat, a nejen proto, že za výlohou našeho hranického knihkupectví byla tehdy jedinou fotografickou publikací. O rok později jsem četl Millerův Obratník raka. Zasažení, které v mé náctileté mysli způsobila tato směs vizí, nihilismu a životní síly se dá srovnat jen s málosčím, co jsem do té doby zažil. Přirozeně jsem netušil, že Miloslav Stibor bude o dva roky později mým pedagogem. A už vůbec bych se tehdy nenadál, že uplyne jen několik dalších let a stanou se z nás kolegové, přátelé a po mnoho let budeme při pravidelných konzultacích Institutu tvůrčí fotografie v prostředí Horní Bečvy dokonce sdílet společný pokoj.

Tvorba Miloslava Stibora je pro mne spjata především s jeho ranými akty z šedesátých let. Zcela osové místo mezi nimi pak zaujímá 15 fotografií pro Henryho Millera /1/.  S odstupem let je zřejmé, že tento pozoruhodný cyklus aktů dedikovaný americko-francouzskému spisovateli Henry Millerovi, má výrazné místo v kontextu české fotografie. Jím Miloslav Stibor korunuje, uzavírá a současně také opouští jednu z cest, kterou byla dlouhá léta prošlapávána historie českého aktu.

Viktor Szemzö – Slovenská sídliště

Košice 2006

Viktor Szemzö (1983) žije v Bratislavě, ne však na sídlišti, ale ve starém městě. Nejznámější a největší bratislavské sídliště Petržalka, postavené na místě zahrad a předměstských venkovských domků, navíc v zátopovém území Dunaje a tudíž protínaném četnými vodními kanály, jej fascinovalo natolik, že je fotografoval několikrát. Ale teprve až v bakalářské diplomové práci obhájené na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě v roce 2005, se mu to podařilo nejvýstižněji. Viktora Szemzö zaujala zdejší atmosféra: rozpor mezi množstvím lidí, kteří zde žijí a prázdnými plochami mezi jednotlivými unifikovanými domy, která jsou nuceni obyvatelé pravidelně projít cestou od svého domu k autobusové zastávce nebo k obchodu. Neprocházejí se zde, nezastavují, nepovídají, snaží se tyto nelákavé prostory co nejkratší trajektorií rychle překonat. Takto utvářený, těžko obyvatelný prostor bez obvyklého městského charakteru proměňuje lidského jedince v marginální figurku v odlidštěném prostoru, který není uzpůsoben jeho měřítkům a potřebám.

Ke zdůraznění těchto pocitů užívá Viktor Szemzö metodu, kdy promění fotografický aparát v „časolapku“: Do vybraného prostoru staví stativ s fotoaparátem a pořizuje několik desítek snímků různých lidí, vyskytujících se v různé době v záběru. Po naskenování kompiluje jednotlivé osoby do jednoho snímku, přičemž přesně dodržuje místo, kde byli zaznamenáni. Fotoaparát se v Szemzových rukou mění v past sbírající osoby, které k sobě vzájemně váže fakt, že v rozmezí několika hodin prošli jedním, poměrně opuštěným prostorem.

Petr Willert – Life-style – Hon na babičku, Hon na kočku

MARGINÁLNÍ ARCHITEKTURA

Grzeszykowska-Smaga

Ve fotografii posledních tří desetiletí je přítomen výrazný proud autorů, kteří se prostřednictvím fotoaparátu zabývají architekturou. Obecně sdíleným záměrem těchto fotografů je dokumentovat a současně interpretovat okolní svět. Oproti silné produkci obvyklých okrašlujících snímků příkladné architektury nebo turisticky atraktivních památek tito fotografové v žánru fotografie reflektují problémy, které jsou spíše architektonické, urbanistické, sociální nebo enviromentální.

Ve výběru autorů v tomto textu jsem se zaměřil na umělce, kteří žijí v České republice a v Polsku, a ve své tvorbě se soustředí na přehlíženou, okrajovou, tedy marginální architekturu. Tito fotografové jsou přitahováni mocí nearchitektury a intenzitou s jakou určují a ovládají náš prostor každodenní drobné aktivity laiků a řadových projektantů. Prostřednictvím fotografií reflektují ubanismus panelových sídlišt, městskou periferii, autobusové zastávky, svépomocí budované stavby a nejrůznější drobnou stavební kulturu lidového kutilství, ale v neposlední řadě také zahrádkářský a chatařský koncept, který se rozvíjí v široké škále projevů, vedoucích od  chat a zahradních domků, přes altány, pergoly, skleníky, fóliovníky a pařeniště, ptačí budky, psí boudy, zahradní modely hradů, až k land-artovému vymezování záhonků. Tyto urbanistické mikrocelky hojně oplývají nejrůznějšími zelinářsko-ovocnářskými a sochařsko-kutilskými instalacemi svých majitelů, jako jsou ploty, totemy, strašáci, bandáže k ochraně stromků i roztodivná škála invenčních plašítek a podpěr pro plazivé výpěstky.