Současnou polskou fotografii vídáme v našich galeriích poměrně sporadicky. Je to škoda, protože ve fotografické tvorbě našich severních sousedů v posledních letech vzniká mnoho kvalitních a originálních děl. Přesvědčit jsme se o tok mohli i během dubna a května v ostravské galerii Opera,  kde vystavovali dva přední polští dokumentaristé Rafał Milach a Mariusz Forecki.

Zatímco ještě nedávno v polské fotografii jednoznačně dominovala konceptuální a intermediální díla, která už ovšem mnohdy jenom rozmělňovala tvorbu polských průkopníků těchto tendencí Józefa Robakowského, Zbigniewa Dłubaka, Jerzyho Lewczyńského, Natalie LL, Stefana Wojneckého, Jerzyho Olka a dalších, dnešní spektrum je daleko širší. Velmi důležité místo v něm má  moderní dokument, který však je už až na výjimky hodně vzdálený od stylu optimisticky laděné, přehledně komponované a snadno čitelné černobílé humanistické fotografie, typickém pro fotografy z polských časopisů Swiat nebo itd. Jeho současní představitelé Tomasz Tomaszewski, Anna Beata Bohdziewicz, Andrzej Kramarz, Weronika Łodzińska, Przemysław Pokrycki, Rafał Milach, Konrad Pustoła, Grzegorz Dąbrowski, Zuzana Krajewska, Ireneusz Zjeźdźalka, Krzysztof Zieliński, Kuba Dąbrowski, Grzegorz Klatka a mnozí další se často orientují na sociologická a politická témata ze současné polské společnosti v období transformace po pádu komunistického režimu, kontrasty mezi tradičním životním stylem a globalizací, ale také na témata rodinná a intimní. Své výrazné místo mezi nimi má i fotograf a redaktor z Poznaně Mariusz Forecki (nar. 1962), jenž v současnosti dokončuje bakalářské studium na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.

Je autorem rozsáhlého díla, které vedle běžných reportáží na zakázku pro různé polské deníky a časopisy zahrnuje i několik skvělých cyklů subjektivních dokumentů, vznikajících z vlastní potřeby. Získal mnoho cen v polských soutěžích novinářské fotografie, Svaz polských fotografů umělců mu udělil cenu pro nejlepšího fotografa roku. Od roku 1999 vede tiskovou a fotografickou agenturu TAMTAM s rozsáhlými webovými stránkami www.tamtamagency.com.pl, spolu s několika kolegy vydává moderní internetový časopis www.5klatek.pl,   zaměřený na dokumentární fotografii. Z jeho dosavadní tvorby, zahrnující řadu ucelených reportáží i cyklus černobílých subjektivních dokumentů Střepiny dne,  získal největší pozornost cyklus Blue Box, v němž při jemně ironickém pohledu na různé aspekty stále konzumněji orientovaného životního stylu mnoha obyvatel Polska, snažících se co nejrychleji dohnat Západ, výborně využil nevšední obrazové skladby a zejména výrazné barevné stylizace.

Termín Blue Box se používá v televizní technice, kdy se postavy snímají na modrém pozadí, které je později montáží nahrazeno libovolnou krajinou, městskou scenérií nebo interiérem. Mariusz Forecki fotografoval na barevný diapozitiv pro umělé světlo a lidi v popředí osvětloval bleskem se žlutým filtrem. Zatímco ti se zobrazili v přirozených barvách, pozadí, které už žlutě filtrovaný blesk nedosvítil, zůstalo nepřirozeně modré. Podobně jako ve fotografiích našeho Jiřího Křenka, který použil podobné techniky zelených filtrů před blesky v cyklu Hypermarkety a modrých filtrů v souboru Mobily, i u Foreckého snímků nepřirozené barvy zneklidňují, přispívají k expresivitě snímků, znejišťují diváky, zda jde o autentické záběry či o režírované scény, umocňují grotesknost zachycených absurdních výjevů. Forecki začal na svém cyklu pracovat v roce 2003, tedy těsně před přijetím Polska do Evropské unie. A právě rychlý přechod tradičně rurální a hluboce religiózní země, v níž celá desetiletí vládla komunistická totalita,  do spojené Evropy, v níž dominuje značně odlišný životní styl, je hlavním tématem jeho cyklu. Forecki fotografoval na různých politických shromážděních a lidových slavnostech, které měly Poláky přesvědčit o výhodách vstupu do Evropské unie, ale také gigantickém koncertu Creamfields na bývalém sovětském letišti u Kolobrzegu, slavnostním otevření krátkého úseku dálnice u Poznaně, při němž probíhaly závody družstev v běhu na deskách po písku, na reklamních pivních slavnostech, napodobujících mnichovský Oktoberfest. Všímá si jednotlivých lidí, kteří se ochotně zapojují do davů, dělají to, co se od nich čeká, tancují, soutěží, opíjejí se a spontánně se radují  na povel a zapomínají při tom na vlastní individualitu a identitu. Mariusz Forecki je mnohdy zachycuje v absurdních situacích, v nichž mistrovsky vyhledává kontrasty mezi lidmi a prostředím a mezi různými paralelními ději. Jeho snímky jsou ironické, ale ne nelítostně sarkastické. Jsou fotografickou obdobou Čechovova smíchu přes slzy, jsou současně komické i smutné, tak, jaké jsou situace, které zachycují.

Vladimír Birgus
Zdroj: Fotografie Magazín 6/2007.