Jacob Holdt: USA 1970 – 1975

Výstava fotografií autora, jenž o sobě tvrdí, že není fotografem, probíhala v Galerii Langhans ve Vodičkově ulici v Praze od 21. listopadu 2007 do letošního 20. ledna. Jednašedesát barevných fotografií nasnímaných během první poloviny sedmdesátých let levným kinofilmovým fotoaparátem Canon Dial ukazuje odvrácenou tvář Ameriky tak, jak ji neznáme. Není to nablýskaná tvář s vyběleným úsměvem amerického snu, ale spíš americká noční můra, o které se nemluví, o které se dokonce neví. Drogová scéna plná násilí, „ulítlé“ osobnosti,  menšiny všeho druhu a newyorská ghetta nás již pravděpodobně nepřekvapí. Víme o nich nejen z mainstreamových médií, ale například z fotografií Larryho Clarka, Diany Arbusové,  Bruce Davidsona nebo Nan Goldinové. Ale dětská práce a hladovění? To snad nafotil Lewis Wickes Hine na začátku 20. století. A matka bez domova na fotografii Dorothey Langeové, to je přece již historie stará více než sedmdesát let - nebo ne? Ne tak docela.

Fotografický festival Fotojatka

Netradiční akci s nezvyklým názvem Fotojatka budou mít možnost v březnu navštívit všichni příznivci fotografie v Českých Budějovicích, v Praze a v Brně. Velkoplošné promítání fotografií na plátna kin za doprovodu hudby a osobní účastí autorů zaštítil známý český fotodokumentarista Jindřich Štreit, který bude také hlavním hostem všech tří festivalových večerů.

O festivalu
Již druhý ročník Fotojatek si klade za cíl představit špičky středoevropské tvůrčí fotografie originálním způsobem: plátna kin, zatím zvyklá spíše na cestovatelské snímky, rozzáří vedle dosud nepublikovaných fotografií Jindřicha Štreita také díla autorů, jako je jeden z vítězů World Press Photo 2007 Rafal Milach, pravidelný účastník Czech Press Photo Martin Kollar, mikrobiolog RNDr. František Weyda, který namísto objektivu používá elektronový mikroskop, nebo architektka a fotografka Barbora Krejčová.

Z historie
Úspěšný první ročník Fotojatek proběhl v Českých Budějovicích v dubnu 2007 za účasti fotografa Ibry Ibrahimoviče, vítěze Czech Press Photo 2003, který zde představil vynikající sérii snímků ze severních Čech. Kromě Ibrahimoviče se návštěvníkům prezentovalo dalších deset autorů.

Cíle festivalu
Pořadatelé festivalu chtějí Fotojatky divákům představit rozmanité pohledy na svět kolem nás a tím upozornit na důležitost a nenahraditelnost fotografie jako klasického, přitom však stále moderního média. Zároveň by chtěli festivalem dokázat, že i v jihočeské metropoli může vzniknout a proběhnout festival, srovnatelný s  akcemi, které jsou dostupné jen v hlavním městě. Přesahem do Brna a Prahy by tak chtěli České Budějovice propagovat jako město otevřené kultuře a netradičním nápadům.

Místa a časy konání
Festival bude mít předpremiéru v Praze v pátek 7. března 2008 v kině Aero, o týden později, 14. března, bude vrcholit v Českých Budějovicích v kulturním epicentru Bazilika a v klubu Solnice a za další týden, v pátek 21. března, se přesune do brněnského kina Art. Fotoprojekce budou doplněny diskusemi s autory, výstavami a hudební produkcí.

Obyvatelé Budějovic budou mít navíc jedinečnou příležitost vidět v sobotu fotoprojekce v samotném centru města – pořadatelé totiž večer plánují promítat fotografie přímo na Černou věž.

Budějovická páteční Fotojatka budou navíc doplněna o sobotní tvůrčí akci Impulzzz, určenou všem, kdo chtějí vyzkoušet svůj um ve focení zadaných témat v omezeném čase a prostoru. V neděli pak v těchto proběhne v C. K. Solnici promítání filmů s fotografickou tématikou.

Podrobný program, více informací a ukázky z děl autorů, kteří se Fotojatek zúčastní, najdete na webu www.fotojatka.cz.
 

4 polští absolventi ITF

Krzysztof Goluch, Stopy

Polští absolventi ITF Krzysztof Gołuch, Stanisław Heyda, Andrzej Marczuk a Magdalena Sokalska vystavují v Opavě

Dům umění v Opavě, Kabinet fotografie, Pekařská 12, 27. 2. – 30. 30. 2008, otevřeno úterý – neděle 10.00 – 17.00 hodin. Kurátor Vladimír Birgus.

Mezi zahraničními studenty Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity jsou Poláci zdaleka nejpočetnější – v současnosti je jich v bakalářském i magisterském studiu rovných čtyřicet. Mnozí z polských absolventů ITF se dnes významně uplatňují v polské fotografii jako pedagogové vysokých i středních uměleckých škol, obrazoví redaktoři a fotoreportéři deníků a časopisů, pracovníci galerií a muzeí, organizátoři fotografických festivalů i jako fotografové v reklamních a grafických studiích. Svým zájmem o moderní dokument, fotoreportáž, portrét, inscenovanou fotografii či reklamní fotografii a další oblasti, které v Polsku donedávna stály ve stínu dominujících trendů konceptuální a intermediální tvorby, výrazně přispěli k zásadním změnám v polské fotografické tvorbě posledních let. Někteří z polských studentů a absolventů získali i významná ocenění na mezinárodní scéně – například Krzysztof Gołuch loni vyhrál fotosoutěž Evropské unie Breaking Steretypes v Bruselu a Rafał Milach letos získal 1. cenu na světové soutěži novinářské fotografie World Press Photu v Amsterodamu.

diagnosa:

V úterý 4. 3. 2008

v 17 hodin
Galerie Velryba, Opatovická 24, Praha 1
 

Výstava potrvá do 28.3.2008

Otevřeno
Po-Pá: 12-21hod.

So: 11-21 hod.
neděle: zavřeno

Je dokumentární fotografie mrtvá?

Josef Koudelka, z cyklu Invaze,1968

 V souvislosti s nedávnými sedmdesátými narozeninami Josefa Koudelky připomněl Josef Moucha v Lidových novinách ostudné prohlášení Národní galerie ke Koudelkově retrospektivě ve Veletržním paláci před pěti lety, v němž stálo: „Národní galerie v Praze nemá ve svém programu výstavy reportážní a žánrové fotografie, poněvadž tento typ fotografií nesbírá a nezkoumá.“ Zatímco Národní galerie Koudelkovy fotografie nesbírá a nezkoumá, do stálé expozice Muzea moderního umění v New Yorku, v níž není vystaveno dokonce ani jedno Kupkovo, natož Knížákovo dílo, je jich v současnosti zařazeno téměř tucet. A Koudelkovy fotografie patří i ke chloubám Pompidouova centra v Paříži, Muzea Viktorie a Alberta v Londýně, Gettyho muzea v Los Angeles a mnoha dalších předních sbírek. V přezíravém vztahu k reportážní a dokumentární fotografii však není pražská Národní galerie sama, vždyť  třeba také Muzeum umění v Olomouci, jehož fotografická sbírka se v posledních letech skvěle rozrůstá, klade tyto typy fotografie až někde na samý konec svého sběratelského zájmu. Vynikající fotograf Viktor Kolář před časem smutně říkal, že už na Katedře fotografie FAMU nemá skoro koho učit, protože tamní studenti se až na pár výjimek o klasickou dokumentární fotografii moc nezajímají. Mnozí čeští kunsthistorici záměrně opomíjejí fotografie, které „jenom“ autenticky a nemanipulovaně zobrazují život kolem nás. Jedna známá kurátorka a kritička se mě nedávno dokonce zeptala kdo je to Jindřich Štreit. Na žádné z jeho zhruba sedmi set výstav nikdy nebyla a žádnou z jeho pětadvaceti knih neměla v ruce.
 Je však skutečně dokument mrtvý a alespoň v tom, co je dnes považováno za umění, zcela vyklidil pole před inscenovanou fotografií, konceptuální tvorbou nebo snímky vytvořenými v počítači? I když se ručička zájmu dnes opravdu přiklání „ke světu fotografického obrazu“, ani „fotografický obraz světa“ nestojí mimo pozornost. I na nejprestižnější výtvarné přehlídce, Benátském bienále, loni vystavovali čisté dokumentární fotografie a na Štreitovu výstavu v Domě U Kamenného zvonu v Praze chodí stejně tolik lidí jako předtím na Štyrského. Ostatně také samotné ceny svědčí o tom, že dokument není „out“. Koho by před dvaceti lety napadlo, že někdo dá za fotografie Dorothey Langeové nebo Roberta Franka statisíce dolarů a že velké zvětšeniny válečných snímků Jamese Nachtweye a syrových osobních dokumentů Nan Goldinové se budou prodávat v prestižních uměleckých galeriích? Z dějin fotografie víme, že mnohé druhy fotografie se pohybovaly po módních vlnovkách zájmu a nezájmu. Také fotografický dokument, jehož historický význam většinou čas ještě umocňuje, prožíval své zlaté a méně zlaté doby, ale nikdy nestal mimo zájem. A nestojí ani dnes, kdy nabízí mimořádně širokou škálu svých modifikací od tradičního sociálně a sociologicky zaměřeného proudu přes výrazně subjektivní pohledy až k dílům na rozhraní mezi dokumentární a inscenovanou fotografií.
       Vladimír Birgus

Zdroj: DIGI Foto 2/2008

Czech Vision

Frantisek Drtikol, Vlna, 1925

Václav Podestát

Howard Greeberg, Annette & Rudolf Kicken (ed.): Czech Vision – Avant-Garde Photography in Czechoslovakia. Preface Anette Kicken, texts Suzanne Pastor, Anna Fárová, biographies Vladimír Birgus, Antonín Dufek, Inka Schmidt-Runke.
 

Hatje Cantz Verlag. Ostfildern, 2007. 232 stran. ISBN 978-3-7757-2030-4.
 

FRAME

Vojtěch Sláma, India Tourist

Dům umění města Brna, Brno
6.12. -30. 12. 2007

Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice
11.1. – 6.2. 2008

Novoměstská radnice, Praha
13.3. – 30.3. 2008

TŘETÍ STRANA RÁMU

Ačkoliv třetí strana „Rámu“ (Frame) není zdaleka ještě důvodem k rozsáhlejším úvahám, bilancím nebo dokonce závěrům, přesto se již dnes ukazuje tento neuzavřený prostor ve zřetelnějších konturách. Je pro soudobou fotografii v České republice jednou z mála otevřených alternativ společné prezentace –  není výstavou modelovanou jednou školou, jedním kurátorem či spřátelenou skupinou. V expozicích nalezneme  aktuální tvorbu studentů a absolventů ITF Slezské univerzity v Opavě, FAMU,  Vysoké školy umělecko-průmyslové, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem či Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Marek Malůšek - Milan Biegoň

Společná výstava fotografií
Marek Malůšek - Vyrostly nám hračky
Milan Biegoń - Romantismus über alles
 
1. března 2008 od 20.00 hodin divadelní představení THEATRO PANTOMISSIMO (Miřenka Čechová a Radim Vizváry) „MIME MUST GO ON!“. Ve 22.00 hodin proběhne vernisáž výstavy a následně veselý večírek, tentokrát opět po Slovácku...
Klub Modrý trpaslík, Skalka 136, 560 02 Česká Třebová.