Frantisek Drtikol, Vlna, 1925

Václav Podestát

Howard Greeberg, Annette & Rudolf Kicken (ed.): Czech Vision – Avant-Garde Photography in Czechoslovakia. Preface Anette Kicken, texts Suzanne Pastor, Anna Fárová, biographies Vladimír Birgus, Antonín Dufek, Inka Schmidt-Runke.
 

Hatje Cantz Verlag. Ostfildern, 2007. 232 stran. ISBN 978-3-7757-2030-4.
 

Jaroslav Fabinger, Studie Jindřich Štyrský Vilém Reichmann

O skutečnosti, že česká fotografická avantgarda si stále i v zahraničí udržuje neklesající zájem výstavní i publicistický, svědčí projekt dvou světových galerii, které práce 39 českých autorů prezentovali v loňském roce výstavami v Gallery Kicken Berlin (23. 6. – 28. 7. 2007) a v Howard Greenberg Gallery, New York, (25. 10. – 8. 12. 2007). Provázel je výpravný, číslovaný katalog (totožný se stejnojmennou publikací) o 232 stranách. Fabingerův detail ženské tváře s výrazným, otevřeným okem (Studie, 1930), použitý na přebalu knihy, příznačně komunikuje s názvem celého projektu. Významem je totiž signifikantním dokladem pohledu do svěží historie vymezeného časového úseku české fotografie.
Kniha je výsledkem konceptu a nápadu Annette a Rudolfa Kickenových a Suzanne Pastor. Annette Kicken hned v úvodu připomíná, že projekt nenavazuje úzce jen na současný, neutuchající zájem o tvorbu české meziválečné fotografie, ale je vyústěním výstav realizovaných již v osmdesátých letech v New Yorku (Modernist Czech Photographs. International Photography Art Dealers Show, Roossevelt Hotel, New York, 1980), stejně jako let mladší expozice v Houstonu (Czech Modernism 1900-1945, Museum of Fine Arts) nebo i loňské výstavy Foto: Modernity in Central Europe, 1918-1945 (National Gallery of Art ve Washingtonu), jejímž kurátorem byl Mathew Witkowsky.
Fotografie oka prolínajícího se s plochou výkladní skříně z cyklu „Čas trvá“ z roku 1932 od Jaromíra Funkeho a Fabingerův výše zmiňovaný detail ženské hlavy z obálky knihy otevírají obrazovou část knihy sestávající ze šesti oddílů, věnovaných portrétu, zátiší, nalezeným zátiším a magickým setkáním všedních dnů, aktu, krajině a architektuře. Protože řazení snímků upřednostňuje názorová hlediska a zároveň sleduje výtvarné dobové tendence, plynou oddíly i jednotlivé fotografie komparativním způsobem na úkor katalogově vybraných autorských bloků. Více tak vyznívá rozdílnost autorských řešení světelných scén, inovátorské objevování moderních kompozic, včetně tehdy oblíbeného a hojně využívané obrazové skladby do diagonály (nejen při fotografování nově budovaných architektur). Zařazen je např. méně známý diptych portrétů od Viléma Reichmanna (str. 26) nebo dvojice fotogramů od Václava Zykmunda  (str. 84 – 85), zde logicky řazených v kontrapunktu k „čistým“ fotografiím světelných zátiší Funkeho (str. 86-89), vzniklých jako reakce na rayogramy Mana Raye. V prvním bloku můžeme také vedle sebe nalézt reportážní portrét  závodníka Franco Cortese z Velké ceny v Brně, pořízeného Václavem Chocholou v roce 1949, se statickou, výrazově protikladnou fotografií, ateliérovým portrétem malíře Gustava Klimta od Antona Josefa Trčky, snímaný už v roce 1914, nebo rozdílné portréty malíře Františka Tichého od Karla Ludwiga (r. 1937) a Josefa Sudka (r. 1927).
Svět se začal na počátku 20. století rychleji měnit díky společenským změnám, rozvoji průmyslu i cestování. Vzhledem k hospodářské krizi v USA na konci druhého desetiletí, následkům válek i politickým zvratům nabýval oproti 19. století na větší dynamičnosti. Fotografická tvorba tyto silné impulsy vstřebávala s různou intenzitou, místy bořila dobově zažité kánony. Komparace dvou zátiší Josefa Sudka (str. 32-33) ukazují na tradiční, malířsky nahlíženou scénu sklenice s vodou a vejcem (z cyklu Jednoduchá zátiší 1950-54) stejně jako na novátorské řešení, tedy do negativu převrácenou scénu z téhož období. Jediný barevný snímek v knize pochází od Jaroslava Rösslera (Paříž, 1931). Má však původ v černobílé předloze a do barevné škály byl autorem manipulován díky bromolejotisku, vyvedeném ve stejném roce. Tvarové, kompoziční i světelné prvky podobnosti objevíme v porovnání reklamního snímku sušenek Petit Beurre od Alexandra Hackenschmieda z roku 1930  s fotografií lesknoucí se kamenné dlažby od Jana Lauschmanna, o tři roky mladší. V knize nechybí jedno z vrcholných Drtikolových děl - Vlna (1925), ale nalezneme například tam i méně frekventovaný akt – autoportrét z roku 1930.  Z tvorby Josefa Sudka je Zátiší podle Caravaggia (1956) prezentováno  denní i noční variantou v kontrastu například k reklamnímu snímku z progresivního nakladatelského domu „Orbis“ (1928–1936). Volná tvorba je na dvoustranách řazena vedle zakázkových prací (Wiškovský - Fragnerová, Sudek - Rössler), konstruktivistické tendence a dramaticky světelné scény střídá surrealismus i koláž (Štyrský), část se dotýká experimentálních filmových děl Alexandra Hackenschmieda. Aby pohled na českou tvorbu byl dostatečně široký, byly do výběru také zařazeny fotografie ve světě méně známých autorů – Bohumila Němce, Miloše Dohnányho, Věry Fragnerové-Gabrielové, Josefa Bartušky, Karla Kašpaříka, Vladimíra Hipmana nebo Bohumila Šťastného. V publikaci jsou i modernistické fotografie Funkeho slovenského žáka Miloše Dohnányho i díla českých autorů, žijících v Rakousku (Anton Josef Trčka) stejně jako německých fotografů, kteří v Československu působili (Grete Popper, Werner David Feist, ale ne Raul Hausmann či John Heartfield). Soubor reprodukovaných děl  se tak stává dokladem originality a výtvarné nápaditosti středoevropské imaginace, reflektující domácí i světové výboje tvorby. Čtenář i badatel musí mít pouze trochu více trpělivosti než přiřadí konkrétní fotografii k podrobnějšímu popisu, dataci, použité technice a rozměrům, protože u zadní předsádky zařazený seznam publikovaných děl navazuje na abecední rejstřík. Před nimi se ovšem můžeme začíst ještě do dvou statí. Od Suzanne Pastor (The Art of Infinite Contemplation) a od Anny Fárové (Czech Photography–Myths, Modernism, and Magic). Biografická autorská hesla výpravnou knihu uzavírají.