Herbert Tobias

Herbert Tobias

Herbert Tobias. Německý Mapplethorpe?
Galerie Rudolfinum, 13. 1. – 28. 3. 2010

Jak přiblížit českému prostředí u nás, ale také v Německu širší veřejnosti prakticky neznámého fotografa Herberta Tobiase? Při troše nezbytného zjednodušení a nadsázky snad jako německého Mapplethorpa. Sbližuje je stejná sexuální orientace, zájem o portréty i erotickou mužskou fotografii a společný je jim i „hluboký lidský příběh“. Jako byl Robert Mapplethorpe známou obětí AIDS v uměleckém prostředí ve Spojených státech, tak jim byl dokonce o sedm let dříve Herbert Tobias v Německu. Není ale dobré se těmito paralelami příliš unášet, dominantní část tvorby Herberta Tobiase je o dvacet, třicet let starší a vznikala v odlišném kulturním prostředí. V Německu kancléře Konráda Adenaura byla homosexualita stále trestná a Herbert Tobias měl jistě ještě v živé paměti, jak byli homosexuálové za Hitlerovy éry ostarkizováni a jejich osudy často končily v koncentračních táborech.

Fred Kramer Reklamní fotograf v době nedostatku

Fred Kramer-Módní fotografie

Fred Kramer
Reklamní fotograf v době nedostatku

Fredu Kramerovi je přisuzováno v oblasti módní fotografie padesátých a šedesátých let podobně zásadní místo, jako má o rok starší Jindřich Brok, rovněž absolvent Státní grafické školy v Praze, ve fotografii skla. Přispělo k tomu jistě i Kramerovo dlouhodobé externí působení na pražské FAMU, kde v letech 1967-1980 vedl předmět reklamní fotografie. Méně už se ví, že obdobně jako v oblasti módy byl univerzálně činný i jako reklamní fotograf, postihující široký záběr od fotografie průmyslových výrobků, hudebních nástrojů, kosmetiky a bižuterie,  až třeba po fotografii skla. Dnes je i obeznámenější veřejnosti známý asi jen „Košířskou Madonou“, jemně erotickou fotografií, která visela nad výčepem v hospodě na Klamovce a stala se logem Revolveru Revue, jehož redakce se v tomto podniku scházela. Fred Kramer ale není pro dějiny fotografie zcela neznámý. Psal o něm už Tomáš Žežulka ve své diplomové práci na FAMU v roce 1980, a později také Miroslav Vojtěchovský, Daniela Mrázková nebo Jan Mlčoch.

Ravissement / Uchvácení

Pavel Mára MEMORY photography

Pavel Mára: Memory
Karlin Group & Kotelna Karlin Gallery
16. 2. – 4. 4. 2010

             Pražská repríza cyklu Memory  (Paměť)  Pavla Máry (1951) v galerii Kotelna má své hrubé obrysy vymezené z loňské letní výstavy  Negativ etc. v Galerii umění          v Karlových Varech a uvedené v rámci 44. mezinárodního filmového festivalu. Ostatně - autor známý po několik dekád především jako fotograf ještě před tím absolvoval na FAMU obor kamera. 
 

Black Sea of Concrete

Fotojatka

FRAME 009

Jakub Vlček Juliana Křizová Transcendence

FRAME 009 
Dům umění města Brna, Galerie G99, Brno
26. 1. – 14. 2. 2010

        Stav v oblasti fotografie se rozštěpil  od  "výroby" astronomicky obíhajících autorských hvězd k neobyčejně bohatému životu na sociálních sítích. Co třeba takový Flickr (více než 4 miliardy obrazů) a mnohé další?  Svět fotografie je nepochybně volnější a pestřejší než v uplynulých dekádách.  Potřeba komunikovat výrazně mění tvář názorů samotných autorů a hlavně reflexí kritiky. Tento svobodný potenciál je hromadně "krmen" specializovanými školami,  jež mu po celém světě "sypou" absolventy s možností se do něj kdykoliv a kdekoliv okamžitě zapojit. Za několik posledních roků vznikl otevřený veřejný prostor, jež nemá nikdy v dosavadní historii média obdoby.
         Situace se v okolnostech obrátila - kurátor hledá "novou" osobnost:  a většinou není potřeba žádné zvláštní strategie, kromě té nejpodstatnější - a tou je výrazná schopnost tvůrce komunikovat napříč různými názorovými hladinami.

21. Mezinárodní festival fotožurnalistiky v Perpignanu

Viktor Dracev

 Fotožurnalistika je na tom dnes hodně špatně. Internet odlákal tradičním tištěným periodikům velkou část čtenářů, další pohromou se pro ně staly  noviny a časopisy rozdávané zdarma. Ekonomická krize prudce snížila příjmy z reklamy téměř všem médiím, zanikají noviny s dlouholetou tradicí. Jeden z nejprestižnějších světových deníků New York Times má dluhy kolem dvou miliard dolarů a vychází v užším formátu. Jeho konkurent Los Angeles Times stojí před bankrotem, už dávno radikálně redukoval počty zahraničních zpravodajů i fotoreportérů. Svůj původní rozsah a kvalitu se snaží ubránit jenom několik proslulých listů jako Frankfurter Allgemeine Zeitung nebo Süddeutsche Zeitung.  Pohled na současné deníky na Slovensku, kde už téměř žádné nevycházejí, nebo v Rakousku, kde i většina takzvaně seriózních novin svým rozsahem, grafickou úpravou a stále častěji i obsahem připomíná bulvární  plátky, je tristní.  Velká část novin se v zoufalé snaze zastavit pokles čtenářů vulgarizuje a z důvodu šetření zmenšuje svůj formát a rozsah i  počty  zaměstnanců. Téměř nikdo už nemá zájem o rozsáhlejší fotoeseje o obyčejném životě, které byly chloubou zlatých časů humanistické fotožurnalistiky, ale všichni se perou především o senzace a skandály celebrit.  Stále menší počet periodik je ochotno platit nákladné zahraniční cesty svých vlastních fotografů, protože fotografie je možno daleko levněji získat z tiskových agentur a obrazových bank, které stále častěji nabízejí svým klientům, že po uhrazení předplatného mohou publikovat libovolný počet snímků. A samozřejmě také internet nabízí nepřeberné množství záběrů, jejichž autoři nevyžadují honorář.