Fred Kramer-Módní fotografie

Fred Kramer
Reklamní fotograf v době nedostatku

Fredu Kramerovi je přisuzováno v oblasti módní fotografie padesátých a šedesátých let podobně zásadní místo, jako má o rok starší Jindřich Brok, rovněž absolvent Státní grafické školy v Praze, ve fotografii skla. Přispělo k tomu jistě i Kramerovo dlouhodobé externí působení na pražské FAMU, kde v letech 1967-1980 vedl předmět reklamní fotografie. Méně už se ví, že obdobně jako v oblasti módy byl univerzálně činný i jako reklamní fotograf, postihující široký záběr od fotografie průmyslových výrobků, hudebních nástrojů, kosmetiky a bižuterie,  až třeba po fotografii skla. Dnes je i obeznámenější veřejnosti známý asi jen „Košířskou Madonou“, jemně erotickou fotografií, která visela nad výčepem v hospodě na Klamovce a stala se logem Revolveru Revue, jehož redakce se v tomto podniku scházela. Fred Kramer ale není pro dějiny fotografie zcela neznámý. Psal o něm už Tomáš Žežulka ve své diplomové práci na FAMU v roce 1980, a později také Miroslav Vojtěchovský, Daniela Mrázková nebo Jan Mlčoch.

Fred Kramer-Módní fotografie

Fred (původním jménem Alfred) Kramer (1913-1994) se narodil ve Frýdku. Učil se nejprve krátce v tiskárně potom ve vyhlášeném pražském portrétním ateliéru Jindřicha Vaňka na Národní třídě a současně studoval Státní grafickou školu u Karla Nováka. Poté prošel praxí v nakladatelství svého otce a v ateliéru Ströminger. Za války byl z rasových důvodů vězněn v několika koncentračních táborech. Po válce působil v ateliéru Illek a Paul, od počátku padesátých let pracoval pro obchodní komoru, která zajišťovala propagaci pro podniky zahraničního obchodu jako byl Centrotex, Jablonex, Kovo, Ligna, Motokov, Skloexport a další. V roce 1958 se stal samostatným fotografem. Propagované výrobky často kombinoval s ženským modelem, využíval rafinovaná aranžmá, grafické prvky na pozadí nebo montáž z více negativů a jako jeden z prvních u nás experimentoval s barevnou fotografií. V některých jeho realizacích můžeme najít vlivy Irvinga Penna nebo Erwina Blumenfelda.
Stav československé módní a reklamní fotografie byl mezi lety 1948-1989 značně bezútěšný. Druhou světovou válkou, nedostatkem tiskařského papíru a definitivně rokem 1948 u nás reklamní fotografie v pravém slova smyslu mizí. Neodpovídá ideám socialistického realismu, především se ale vytrácí samotný smysl reklamy, coby nástroje zvyšování odbytu. Reklama se mění v agitaci nebo informativní prezentaci výrobku. V podmínkách netržního hospodářství a všeobecného poválečného nedostatku a později neschopnosti státu vyprodukovat mnohé zboží v žádaném množství a kvalitě bylo smyslem reklamy spíše upoutání pozornosti na existenci firmy nebo propagaci státu ve světě, než podpoření prodeje konkrétního produktu. Většina vytvářené reklamy byla proto také zaměřena na zahraniční trh.
Autoři průmyslových fotografií se museli vyrovnávat se značně specifickými podmínkami, pohybující se od omezení technickými a materiálovými možnostmi, špatné informovanosti o dění ve světě, malou konkurenci, schvalování práce komisemi až po nízké a nemotivující požadavky zadavatelů. Na druhé straně ale nemůžeme také nezmínit pozitivní prvek zvýtvarňování reklamy a také okolnost, že především v oblasti užité fotografie se uchovala a kultivovala řemeslná tradice i souvislost s předválečnou novou věcností a funkcionalismem, která se později zůročila také v dekorativním bruselském stylu. Mezi nejvýznamnější fotografy produktů v padesátých letech patří vedle Freda Kramera Jindřich Brok, Vilém Heckel a Petr Zora, kdežto módní fotografii se v té době věnovali především Vilém Rosegnal, Oldřich Straka, nebo František Havránek.
V této době vydávané ženské časopisy jako například Vlasta se místo článků o módě věnovaly spíše socialistickému odívání a s ní spojené samovýrobě. Cílem obrazového doprovodu textu bylo především vystihnout charakter a střih šatů. Fotografie byly statické a popisné. Fotografové nesledovali potřebu zaujmout, vytvořit sounáležitost čtenáře s prezentovaným zbožím nebo dokonce vzbudit pocit a odtud i zprostředkovat životní styl. Ve společenském magazínu Naše žena a svět kolem ní, od roku 1949 Radou žen vydávaném pod názvem Žena a móda, převládala ilustrace, fotografie byly přejímány ze zahraničních tiskovin a žena zde byla vnímána spíše jako budovatelka. Další tehdejší časopis, Textilní módní tvorba, vydával Ústav bytové a oděvní kultury (ÚBOK), v pozdějších číslech se objevuje i barva, je možno postupně sledovat, že v původně statických fotografiích postupně dochází nárůstu pohybu, vzruchu a napětí.
V „temných“ padesátých letech reprezentoval Fred Kramer nejživější přístupy k fotografii módy i určitou kontinuitu s léty třicátými. Pracoval především pro časopisy Odívání a Žena a móda a firmy Jablonex nebo Centrotex nebo pro propagační oddělení Domu módy. Známé jsou z této doby především jeho černobílé fotografie ateliérových ženských portrétů se šperky.
V letech šedesátých, podpořených jak úspěchem Bruselského stylu, uvolňováním politických poměrů, navazování zpřetrhaného kontextu se světem a pozoruhodnými počiny ve výtvarném umění, v literatuře i ve filmu, většinu časopisů pro odbornou veřejnost jako byly například Textilní zpravodajství nebo dvakrát do roka vycházející studie Móda většinou vydával nebo alespoň spoluvydával ÚBOK. Nové periodikum Textilní zpravodajství, vydávané od roku 1963, nejdříve samostatně, později jako příloha časopisu Oděv, do jisté míry nahrazovalo cesty na módní přehlídky do zahraničí a přinášelo informace z těchto festivalů. Chyběl mu ale obrazový doprovod. Nejvýrazněji se do módní fotografie šedesátých let zapsali Bohuslav Parbus, Viktor Radnický, Olga Michálková, Petr Zora, Zdeněk Ströminger, Adolf Vrhel, Pavel Janek, Boris Procházka, téměř univerzální fotograf, slovenský inženýr ekonomie Karol Kállay nebo Taras Kuščynskyj, který vnášel do reklamní fotografie romantizující prvek a ve svých pracích, charakteristických prolínáním volné a užité fotografie, spolupracoval se skláři, šperkaři i textilními výtvarníky.
Právě z této doby pocházejí módní fotografie Freda Kramera, které jsou publikovány nejčastěji, a ve své sbírce je uchovává Uměleckoprůmyslové museum. Patří sem jak známé fotografie bižuterie vytvořené v roce 1963 pro kalendář podniku Jablonex, tak také celá řada snímků modelek aranžovaných v exteriéru Prahy. Jednu z těchto fotografií jsme také s Vladimírem Birgusem použili na obálku knihy k výstavě Tenkrát na Východě a stala se tak logem této výstavy.
Obvykle se uvádí, že modelky ven na světlo ze zatuchlých ateliérů a ze záře slabých světel, vyvedl na vzduch Martin Munkácsi na konci třicátých let. V době, kdy se společnosti stále více zmocňovala posedlost sportem, opáleným tělem a zdravým životním stylem, nechal modelky proběhnout po louce nebo vyskakovat na pláži a fotografoval je v pohybu relativně pohotovou kinofilmovou Leicou. Ale tento fotografický styl u nás nebyl tak nový, jak by se na první pohled mohlo zdát. Exteriérové snímky dívek vytvářel v zahradách, parcích a na střechách moderních pražských paláců na konci třicátých let František Vobecký, jak dokládají například fotografie kostýmů modelového domu Hany Podolské z časopisu Měsíc z roku 1939, ve čtyřicátých letech Karel Hájek nebo Karel Drbohlav. Rovněž v padesátých a šedesátých letech se k tomuto přístupu ve fotografii módy vrátil jak Frank Horvat nebo Wiliam Klein ve světě, tak také u nás vedle Freda Kramera také o deset let mladší Petr Zora, Boris Procházka nebo na Slovensku Karol Kállay.
V Kramerově případě tak můžeme jeho vyvedení dívek na relativně čerstvý vzduch Prahy šedesátých let vnímat jako vymanění se z ateliérových a strnulých českých let padesátých i jako návrat k předválečné tradici i přihlášení se k dobově aktuálním trendům fotografie módy ve světě. Úsměvná konfrontace ideálního světa modelek s běžnými výjevy na ulici dala vzniknout záběrům, kdy fotografové „paparazziovsky“ sledují dívku po městě svými flexaretami jako ve Felliniho filmu, čtenář je natolik zaujatý články Rudého Práva, že nevidí poněkud znuděnou modelku v nádherných šatech na sousední lavičce, zelinář laškuje s dívkou v kostýmku z Domu módy, holky v plavkách se opalují u třeboňského rybníka na sedadle Čezety, žena v op-artových šatech kráčí kolem olšanských hřbitovů a kovbojsky rozkročené dívky v minisukních pózují před Průmyslovým palácem, kterému na žerdi vévodí rudá hvězda.
Tomáš Pospěch

Zdroj: Fotograf, č. 14, 2009, s. 28-35.