Martin Vosáhlo – V RÁJI

30. 4. - 3. 6. 2007
Vernisáž 30. 4. v 18.00

Galerie Artistů ve foyer kina Art
Cihlářská 19, Brno

Cyklus dokumentárních fotografií Martina Vosáhla vypovídá o současnosti Českého ráje.Tato chráněná krajinná oblast je turisticky využívána již po celé generace. Díky rozsáhlé síti silnic a přístupových stezek jsou unikátní přírodní útvary dostupné každému. Vzniklo široké zázemí, které nabízí přicházejícím turistům veškerý komfort. Avšak toto moderní putování za přírodou má značně groteskní rysy. Skupinky lidí se nemotorně pohybují dokonalou krajinnou scenérií, připomínají cizince z jiného světa. Krajina byla pro ně přizpůsobena, nikdy je však za své nepřijala. Tento model se opakuje na mnohých místech po celém světě, jedná se o jeden z možných způsobů koexistence člověka a přírody.

Jaroslav Kocián – PANELÁKOVÉ DĚTI

Česká fotografka Dita Pepe nadchla Paříž

Výstava mladé české fotografky Dity Pepe v pařížském Českém centru zaujala přední francouzský list Le Monde, který jí ve víkendové příloze věnoval plné čtyři strany. Vyzdvihl její "velmi svérázný způsob reportáže", kdy je autorka zároveň fotografkou i modelem, a napsal, že výsledek je "přinejmenším vzrušující".

Výstavu tvoří série portrétů rodin či dvojic, v nichž lze až při bližším pohledu objevit, že je na nich vždy i sama autorka, která se - "jako chameleon", jak píše Le Monde - přizpůsobuje prostředí, do něhož se zasazuje. Snímky zároveň jako celek představují jakýsi obraz dnešní české společnosti. Le Monde její pohled na tuto společnost označuje za laskavý.

Třiatřicetiletá Dita Pepe, rozená Hornsteinerová, vytváří tento soubor už od roku 1999 a už s ním sklidila úspěch na výstavách v Praze, Brémách, Hamburku, Bratislavě nebo Moskvě. Přední český teoretik z oblasti fotografie Vladimír Birgus, který výstavu zahajoval, označil Ditu Pepe za nejnadanější českou fotografku její generace.

Pařížská výstava bude v létě přenesena do muzea v Bibracte u Dijonu.

Autor: ČTK

Petr Vilgus – Výstavní síň divadla Semafor v letech 1980–1990 – část II.

Seminární práce doktorského studia

Výstavní síň divadla Semafor v letech 1980–1990
Petr Vilgus

Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze

část II.

Tato seminární práce pojednává o Výstavní síni divadla Semafor, prostoru o ploše necelých 30 m2 umístěném nedaleko Václavského náměstí, kde se mezi roky 1982–1990 objevovaly práce oficiálních umělců i těch, jejichž svoboda vystavovat díla byla v jiných kulturních institucích omezovaná. Potkávalo se zde umění Adolfa Borna či Jiřího Šalamouna s obrazy Vladimíra Komárka, Mirky Věrčákové nebo Ivy Hüttnerové, vystavoval zde Miroslav Hucek, Joska Skalník, Jan Pohribný nebo Olbram Zoubek. Přes nástrahy socialistické byrokracie galerie přetrvala do časů revoluce v listopadu 1989 a zanikla až s příchodem systému, který místo nekomerčních výstav upřednostňoval prodej zboží. Text je doplněný obsáhlými přilohami, kde jsou chronologicky zaznamenané všechny známé výstavy ve Výstavní síni divadla Semafor. Také je tu přehled archivních materiálů, které jsem prozkoumal.

Petr Vilgus – Výstavní síň divadla Semafor v letech 1980–1990 – část I.

Seminární práce doktorského studia

Výstavní síň divadla Semafor v letech 1980–1990
Petr Vilgus

Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze

část I.

Tato seminární práce pojednává o Výstavní síni divadla Semafor, prostoru o ploše necelých 30 m2 umístěném nedaleko Václavského náměstí, kde se mezi roky 1982–1990 objevovaly práce oficiálních umělců i těch, jejichž svoboda vystavovat díla byla v jiných kulturních institucích omezovaná. Potkávalo se zde umění Adolfa Borna či Jiřího Šalamouna s obrazy Vladimíra Komárka, Mirky Věrčákové nebo Ivy Hüttnerové, vystavoval zde Miroslav Hucek, Joska Skalník, Jan Pohribný nebo Olbram Zoubek. Přes nástrahy socialistické byrokracie galerie přetrvala do časů revoluce v listopadu 1989 a zanikla až s příchodem systému, který místo nekomerčních výstav upřednostňoval prodej zboží. Text je doplněný obsáhlými přilohami, kde jsou chronologicky zaznamenané všechny známé výstavy ve Výstavní síni divadla Semafor. Také je tu přehled archivních materiálů, které jsem prozkoumal.

Jan Pohribný / Jinosvětský / fotografie 1988-2007

Jiří Víšek z odstupu a nadhledu

Jan Lauchmann

Vladimír Birgus v Hradci Králové

Sydney, 2007

Výstavní síň FOMA BOHEMIA, Náměstí Svobody 479, Hradec Králové, 3. – 30. 4. 2007.

I když výstava Vladimíra Birguse ve výstavní síni Foma Bohemia v Hradci Králové představuje ukázky z jeho tvorby z dlouhého období let 1990-2007, dominují mezi nimi mnohdy dosud nepublikované fotografie z posledních dvou let.
 
Vladimír Birgus je fotografem, který dokázal jasně vytýčit zřetelnou vlastní cestu přímo středem tohoto média.. Jeho nejrozsáhlejší cyklus „Cosi nevyslovitelného“ je vytvářen nepřetržitě od roku 1972, každoročně se rozšiřuje o nová díla, vznikající hlavně během častých cest, většinou spojených s fotografickým působením autora. Název velmi trefně odkazuje ke specifickému pohledu na svět,  dokonale se bránícímu zaznamenávání významných společenských situací a politických událostí nebo komentování zachycených skutečností, tak častému v současné tvorbě a většinou dominujícímu nad fotografickým obrazem. V početných recenzích tvorby Vladimíra Birguse se často objevuje pojem subjektivní dokument.

„Na první pohled vyprávějí fotografie Vladimíra Birguse o miniaturních událostech, odehrávajících se v nejroztodivnějších místech naší planety, ale při jejich podrobnějším zkoumání pak vyprávějí především o současné globalizované společnosti, žijící v neustálém spěchu, o samotě v davu, o kontrastech mezi sny a skutečností, o tom, co není vysloveno, ale jen stěží vytušeno. To znamená, o našem vnitřním stavu, jenž si s různým napětím nosíme v našich duších.“