Slušovice / Nový archiv (2009-2011)

Projekt Tomáš Pospěch: Jan Regal – Slušovice / Nový archiv (2009-2011)

Publikováno v časopise Fotograf, č. 18, 2011

Publikované fotografie a text se vztahují k několika projektům (dataprojekce, instalace, připravovaná kniha), které propojují nalezený archiv Slušovic, tedy většinou fotografie Jana Regala z konce 70. a průběhu 80. let a několik fotografií Antonína Bahenského,  s mými fotografiemi z let 2009-2011.

Romantic Construct

Magda Wunsche Jinoch s trávou

PRAGUE BIENNALE PHOTO 2

Romantic Construct / Romantický konstrukt

Curated by Daniela Dostálková and Tomáš Pospěch

The exhibition was prepared for the spaces of a former office of a Prague high-rise from the 1980s. It follows the installation, performance and, to a certain extent, the subversive trends in contemporary photography that evoke references to the Romantic tradition. Just as the distance of several decades has reformulated our view of office spaces of a state socialist company, the curatorial approach focuses on artistic and social strategies applied to a Romantic perception of nature of the home. In the attempt to understand the very title Romantic Construct a kind of interdisciplinarity of artists is offered. These artist freely interpret the themes of landscape or still-life, forest or bouquet; any material is a challenge for them. The presented artists remix Romantic forms in a wide variety of ways; they utilise artistic strategies as the master copy for perceiving a personal space – the home idyll, or they transfer these strategies to perceive a remote space – a landscape that we don’t inhabit, but are entering and that we surely know from the accumulation of visual images. In many cases they also playfully probe the essence of sculpture and performance; they create their aesthetic forms for the camera's viewfinder. In addition, forms of re-cataloguing, remixing of the visual tradition and classification systems appear in their work.

Romantický konstrukt

Magda Wunsche Jinoch s trávou

 PRAGUE BIENNALE PHOTO 2

Romantický konstrukt

Kurátoři: Daniela Dostálková a Tomáš Pospěch

Výstava byla připravena pro prostory bývalého officeroomu pražské výškové budovy z osmdesátých let. Sleduje instalační, performační a do jisté míry i subverzivní tendence v současné fotografii, které evokují odkazy k romantické tradici. Podobně jako distance několika desetiletí přeformulovala náš pohled na kancelářské prostory státního socialistického podniku, se hledáček našeho kurátorského výběru soustředí na umělecké a sociální strategie aplikované na romantické vnímání přírody nebo domova. Ve snaze pochopit samotný název Romantický konstrukt se nabízí jakási mezioborovost umělců, kteří volně interpetují témata krajiny nebo zátiší. Les, kytka, jakýkoli materiál je pro ně výzvou. Zastoupení umělci nejrůznějšími způsoby remixují romantické formy, umělecké strategie užívají jako mustr na vnímání personálního prostoru – idyly domova, nebo přenášejí na vnímání vzdáleného prostoru – krajiny, kterou neobýváme, ale kam zajíždíme, a kterou rozhodně známe z nánosů vizuálních obrazů. V mnoha případech si také pohrávají s otázkou po podstatě skulptury a performance, vytvářejí jejich estetické formy pro hledáček fotoaparátu. Vedle toho se u nich objevují také formy překatalogizování, remixy vizuální tradice a systémů třídění. Tyto projevy sledujeme ve třech vzájemně se prostupujících tématech, vedoucích od idyly domova a jejich romantických rituálů přes romantické reminiscence v prožívání přírody až po performance pro fotoaparát, které překonstruovávají přírodu a aplikují na ni umělecké a sociální strategie.

ANDREAS FEININGER / THAT’S PHOTOGRAPHY

24. 6. – 23. 10. 2011

Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské nám. 13, Praha 1

1)      Kde se vzal nápad přesunout tuto výstavu do Prahy?

Andreas Feininger patří k předním klasikům fotografie 20. století, ale takto rozsáhlou přehlídkou nebyl dosud v Praze představen. Když jsme se podrobně seznámili s kolekcí ze Zeppelin Museum ve Friedrichshafenu, připadalo nám zajímavé představit Feiningerovu tvorbu v Praze, ale na jeho příkladě také „zaniklý“ svět klasické technologie černobílé fotografie s celým repertoárem estetiky formulované důrazem na emancipované médium fotografie, které nemusí být poplatné dogmatům světu tradičního malířství. Je to uzavřený svět specifické estetiky, ze kterého je dnešní fotografie už značně odproštěná, ale je zajímavé si jej připomenout, i s veškerou nostalgií.

                Hledali jsme především, jak představit Andrease Feiningera českému publiku. Aby byl důvod, proč jeho dílo vidět právě v Praze a ne kdekoliv jinde po světě. Feininger sám české země možná ani nikdy nenavštívil, nenašli jsme o tom alespoň žádný doklad nebo fotografii. Ale zajímavé je sledovat, jak se s podobnými výzvami moderní fotografie vyrovnával on a čeští fotografové, kteří na stejné podněty reagovali ve stejné době a někdy i dříve. Na výstava je proto doplněna o slideshow s těmito ukázkami. Velký vliv zde měly také Feiningerovy tři vydané učebnice fotografie.

Bořek Sousedík, Karel Kameník, Josef Moucha ( Fotografie jako fotografie )

Bořek Sousedík-okolí Ostravy-1980

Fotografie jako fotografie – Bořek Sousedík, Karel Kameník, Josef  Moucha

 Praha, Komunikační prostor Školská 28, 8. 10. – 30. 10.

 Výstava nabízí unikátní možnost vidět nepříliš vystavovaná díla; jako součást Festivalu Fotograf zároveň přispívá k uchopení fotografie 80. let. V období, jež bylo přelomové nejen pro historii fotografie, objevuje a potvrzuje autonomní fotografický projev, označovaný zastřešujícím pojmem vizualismus. Autor termínu, německý fotograf a teoretik Andreas Müller-Pohle nechyběl na sympoziu, pořádaném v rámci festivalu. Müller-Pohle vidí kořeny vizualismu v avantgardě a v jejích pokusech o reflexi a sebeanalýzu fotografického média. Vizualismus je prohloubením a přirozeným pokračováním tohoto přístupu k fotografii. Na výstavě „Fotografie jako fotografie“ můžeme rozpoznávat, zda se reflexe média skutečně převtělila do reflexe samotných fotografů. Jestli autory prostřednictvím jejich děl cítíme být vidící, a zároveň vidící se. Vnášejí do svých fotografií tuto intencionalitu? (Fotograf „vizualista“ reflektuje prostřednictvím fotografií okolní svět i sebe sama.)

Jsme ze stejné planety

Jindřich Marco: Photographs from the Years 1945-1948

Jindřich Marco, Warsaw, 1947

For three years, the Czech photographer Jindrich Marco (1921 - 1999) documented the clean up after the deadliest of wars in Europe. More than on the ruins of the destroyed cities he concerned on people trying to re- build their houses, schools, railway stations and factories again as well as their everyday lives. He created extremely powerful set of dozens of images, which within Czech documentary photography can be compared only to Zdeněk Tmej’s series on the total mobilization of young Czech men, published in the book The Alphabet of Spiritual Emptiness (1945, new edition New York, 2011). Marco’s photographs are not concerned with the external drama, they are not pathetic and show neither killing nor fires, but through the deep conviction and the author’s personal experience portray the lives of ordinary men, women and children, radically changed by the war. We find no generals or presidents there, but people just like us. They depict the negation of the usual order and of normal values, ghostly ruins of once imposing palaces, churches and houses, human pain, suffering, humiliation, despair, fear and fatigue, but also hope of return to normal life. These pictures are true documents of Berlin, Dresden, Warsaw, London, Budapest and other cities immediately after World War II and although they do not capture any battle scenes, they represent the valid symbols of barbarism of war on more general level. Like the photographs of Robert Capa, Margaret Bourke-White, Leonard McCombe, Werner Bischof, Yevgeny Khaldey and other photographers of that time, they show the suffering, but also the people who even after all the horrors, all the impoverishment and mental and physical mutilations did not loose the power to struggle for their lives. Most of Marco’s snaps catch our attention immediately and we often have the impression that we are standing unseen by anyone in the middle of the scene. Marco had a sense for eloquent detail and for creative confrontation of different motifs, which contribute to the fact that his photographs carry, often alongside the intentionally captured scene in front of the lens, also a more symbolic second plan in the subtext of meaning, that reality is not just displayed by them, but interpreted.

Jindřich Marco: Fotografie 1945-48

Stredoeurópsky dom fotografie Bratislava, Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě a České centrum v Bratislavě Vás srdečně zvou na zahájení výstavy

 Jindřich Marco: Fotografie 1945-48

 Výstavu, která bude otevřena v rámci Měsíce fotografie v Bratislavě do 11. 12. 2011 denně od 11 do 18 hodin,  zahájí její kurátor Vladimír Birgus, ředitelka Českého centra v Bratislavě Jana Burianová a ředitel SEDF Václav Macek ve středu 2. 11. 2011 v 17 hodin

Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská 4, Bratislava, www.sedf.sk