24. 6. – 23. 10. 2011

Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské nám. 13, Praha 1

1)      Kde se vzal nápad přesunout tuto výstavu do Prahy?

Andreas Feininger patří k předním klasikům fotografie 20. století, ale takto rozsáhlou přehlídkou nebyl dosud v Praze představen. Když jsme se podrobně seznámili s kolekcí ze Zeppelin Museum ve Friedrichshafenu, připadalo nám zajímavé představit Feiningerovu tvorbu v Praze, ale na jeho příkladě také „zaniklý“ svět klasické technologie černobílé fotografie s celým repertoárem estetiky formulované důrazem na emancipované médium fotografie, které nemusí být poplatné dogmatům světu tradičního malířství. Je to uzavřený svět specifické estetiky, ze kterého je dnešní fotografie už značně odproštěná, ale je zajímavé si jej připomenout, i s veškerou nostalgií.

                Hledali jsme především, jak představit Andrease Feiningera českému publiku. Aby byl důvod, proč jeho dílo vidět právě v Praze a ne kdekoliv jinde po světě. Feininger sám české země možná ani nikdy nenavštívil, nenašli jsme o tom alespoň žádný doklad nebo fotografii. Ale zajímavé je sledovat, jak se s podobnými výzvami moderní fotografie vyrovnával on a čeští fotografové, kteří na stejné podněty reagovali ve stejné době a někdy i dříve. Na výstava je proto doplněna o slideshow s těmito ukázkami. Velký vliv zde měly také Feiningerovy tři vydané učebnice fotografie.

2)      V čem jsou hlavní umělecké přednosti Andrease Feiningera?

Andreas Feininger je výrazným pokračovatelem německé a americké nové věcnosti, která zaznamenala na konci 20. a ve 30. letech 20. století velký ohlas také v našem prostředí. Tyto podněty a studium na Bauhausu zůročit ve fotografiích architektury vytvářených na zakázku, své pozdější editorské činnosti pro LIFE i ve svých učebnicích. Projevily se v jeho důrazu na technickou preciznost i v jeho snaze vyjít vstříc požadavkům na jednoduchost a čitelnost vidění, které vyžadovaly americké obrazové časopisy, včetně nejprestižnějšího z nich, časopisu LIFE, pro který Andreas Feininger dlouhodobě pracoval. Velký vliv na české prostředí měla především jeho kniha Vysoká škola fotografie u nás vydaná v roce 1968. Právě ona je zajímavou esencí Feiningerových myšlenek, které můžete vidět i ve fotografiích: zůročení specificky fotografických možností a důraz na všeobecnou internacionální sdělitelnost „jazyka fotografie“.

3)      Vaše oblíbená fotka? Proč právě ta?

Na Andreasu Feiningerovi mne baví především jeho „ostrý pohled“, který v něm nezapře propagátora otců nové nové věcnosti: Stejnou fascinaci, se kterou se oddává architektuře velkoměsta, kdy jakoby fotografuje jeho strukturu, věnuje i mušlím, trávě, kostře šimpanze i pochromovanému chladiči Chrystleru. Chcete-li ale, abych jmenoval jednu fotografii, byla by to fotografie fotoreportéra Dennise Stocka z roku 1951. Právě pro to, že zosobňuje dobovou vizi fotografa – s fotoaparátem Leica, tedy prvním kinofilmovým a na tu dobu mimořádně pohotovým fotoaparátem, svíceným s důrazem na ostrost, estetizaci a především na zdůraznění tvaru, tedy se stejným pohledem, jak ve stejné době fotografoval detaily mušlí nebo rostlin.

Tomáš Pospěch,

historik umění a umělec, kurátor českého uvedení výstavy

Rozhovor publikován v Prague Post, červenec 2011