2. ročník Blatenského fotofestivalu dokumentární fotografie

Dovolujeme si Vás pozvat na 2. ročník Blatenského fotofestivalu dokumentární fotografie, jehož hlavní akce se uskuteční o víkendu 20. - 21.října 2007 v Blatné. Vedle fotografických výstav proběhnou přednášky a další doprovodný program.

Blatenský fotofestival je zaměřen na dokumentární fotografii, je koncipován jako konfrontace různých proudů dokumentární fotografie od tradičních přístupů až po hraniční konceptuální pohledy. Autoři do Otevřené scény, zejména mladí méně známí fotografové, byli vybráni na základě přihlášených prací.

Výstavní program je doplněn přednáškami tématicky zaměřenými na dokument.

Fotofestival bude doprovázen katalogem.

Czech Avant-Garde Photographer Eugen Wiškovský at Regional Museum in Kolín

Lunar Lanscape 1 (Collars I), 1929

Regionální museum, Brandlova 35, Kolín, Czech Republic, October 6-26, 2007, (7th photographic festival Funke’s Kolín)

Between the two world wars, the city of Kolín witnessed the activity of three personalities of fundamental significance to the development of modern Czech photography: Josef Sudek (1896-1976), Jaromír Funke (1896-1945), and Eugen Wiškovský (1888-1964). While Sudek’s and Funke’s works were published in numerous books and presented at countless exhibitions both in the Czech Republoic and abroad and rightfully received international renown. The oeuvre of Eugen Wi3kovský is still waiting to be duly appreciated. The retrospective held in the Regional Museum in Kolin is only the fifth solo exhibition of this photographer (and it is symptomatic that his first exhibition in 1985 was not realized in Czechoslovakia, but in the Italian city of Turin at the “Torino Fotografia” festival.). There is not doubt that Wiškovsky’s  avant-garde photographs rank amongst the most original and progressive Czech contributions to the development of modern interwar photography. His theoretical works from between the 1920s and 1940s largely anticipated trends which only began to develop in the decades to come. Wiškovský’s photographic work is not extensive either in scope or in the range of subjects but it is of an extraordinarz importance due to its profound ideas and innovation.

Even though his works are now part of collections in such important institutions as the the Museum of Fine Arts, Houston, Museum of Modern Art, New York, the Pompidou Centre, Paris, and the IVAM, Valencia, these holdings, with the exception of larger sets of prints he made himself, which are deposited in the Museum of Decorative Arts, Prague, and the Moravian Gallery, Brno, each comprise only several photographs. One reason is that Wiškovský never exhibited much and he therefore had little reason to make exhibition-format prints. Consequently, vintage prints of his photographs are now exceptionally rare and there are far fewer of them in collections, public and private, than there are of works by František Drtikol, Josef Sudek, and Jaromír Funke. That is also one of the reasons his work – like that, for instance, of Jaroslav Rössler, another important Czech avant-garde photographer – has yet to be fully appreciated internationally.

Eugen Wiškovský v Kolíně

Měsíční krajina 2, 1929, soukromá sbírka

Eugen Wiškovský: Fotografie. Regionální muzeum v Kolíně 6. – 26. 10. 2007 (v rámci 7. fotografického festivalu Funkeho Kolín).

Josef Sudek, Jaromír Funke, Eugen Wiškovský. Tři mezinárodně významní čeští fotografové. Každý z nich se narodil jinde, ale všichni prožili mnoho let a vytvořili řadu zásadních děl v Kolíně. Tamní fotografický festival nese Funkeho jméno, ovšem jeho současné organizátorky Jolana Havelková, Naďa Kovařáková a Helena Musilová se rozhodly postupně představit všechny tři kolínské klasiky moderní české fotografie. Po Funkovi a Sudkovi letos přišla řada na Eugena Wiškovského (1888-1964), nejstaršího a zároveň nejméně známého z nich, jehož dílo stále ještě čeká plné docenění zejména v zahraničí.

Komorní retrospektiva v Regionálním muzeu v Kolíně je teprve jeho pátou autorskou výstavou. Na rozdíl od mladších kolínských kolegů Sudka a Funkeho Wiškovský za svého života nikdy samostatně nevystavoval, i když byl svými díly zastoupen v tak zásadních expozicích, k jakým patřily první pražské přehlídky české fotografické avantgardy v Aventinské mansardě v letech 1930 a 1931, Mezinárodní výstava fotografie v Mánesu v roce 1936 či výstava moderní československé fotografie, uspořádaná Karlem Teigem v roce 1947 ve Vídni a v Curychu. První samostatnou Wiškovského retrospektivu se mi podařilo zorganizovat až v roce 1985, tedy jednadvacet let po jeho smrti. Ovšem ne v Československu, ale v turínské galerii Narciso v rámci festivalu Torino Fotografia. Od té doby proběhly jenom tři Wiškovského autorské expozice, ta poslední před celými patnácti lety v Pražském domě fotografie. Hlavní příčinou, proč jich bylo tak málo, je vzácnost jeho dobových autorských zvětšenin. Wiškovský se totiž fotografií neživil (po většinu života pracoval jako středoškolský profesor v Kolíně a v Praze) a neměl ve zvyku obesílat zahraniční fotosalóny ani se často účastnit domácích expozic, proto mnoho výstavních zvětšenin nepotřeboval. Zatímco Sudkových fotografií jenom Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze vlastní přes dvacet tisíc a další tisíce jsou roztroušeny v desítkách jiných sbírek v Evropě, USA, Kanadě i v Japonsku, větší soubor Wiškovského výstavních zvětšenin najdeme prakticky jenom ve fondech UPM a Moravské galerie v Brně (malé kolekce pak mají Národní technické muzeum v Praze, Muzeum umění v Olomouci, Pompidouovo centrum v Paříži, Gettyho muzeum v Los Angeles, Muzeum moderního umění v New Yorku nebo Muzeum výtvarných umění v Houstonu). Až do současné výstavy málokdo věděl, že několik Wiškovského fotografií především z počátků jeho tvorby má ve svém souboru snímků členů kolínského fotoklubu také Regionální muzeum v Kolíně. Některé z nich jsou součástí nynější Wiškovského retrospektivy spolu s jeho fotografiemi z UPM, soukromých sbírek a z portfolia Pražského domu fotografie z roku 1992.

Ceny na Prague Biennale 3

Dita Pepe, Autoportréty s muži, série fotografií
Dita Pepe, Autoportréty s muži, série fotografií

Cena Mattoni "Objev roku" v rámci Prague Biennale 3, určena pro mladé české a slovenské umělce, byla udělena třicetiletému Danielovi Pitínovi, jehož malby byly na letošním bienále vystaveny v sekci Expanded painting. Pitínovy práce, které kromě jiného, nesou znaky vlivu Lipské školy, čerpají obraznost z filmu a z fotografie a jsou charakteristické paletou hutných lomených barev a klinickým odstupem od scény. Zpravidla zobrazují architektonické kompozice, někdy s osamělou, ztuhlou postavou v popředí. Výjimečnost Pitínových obrazu je v ostré a chladné interpretaci urbánních motivů, inspirovaných filmovou a fotografickou estetikou. O laureátovi letošní ceny rozhodla komise ve složení: Gabriele Guzzo, ředitel strategického marketingu Mattoni, generálního partnera Prague Biennale, ředitelé Prague Biennale Helena Kontová a Giancarlo Politi a představitelé české odborné umělecké veřejnosti, umělec Jiří David a teoretik Jiří Ševčík.
                      
Cena diváků na Prague Biennale 3 byla udělena české fotografce Ditě Pepe (její práce byly vystaveny v sekci Glocal Girls) za sérii fotografií Autoportréty s muži, na kterých pózuje v ruzných rodinných portrétech a proměnuje svoje role od manželky úspěšného filmového režiséra až po bezdomoveckou družku. Navazuje na tradici počatou umělkyní Cindy Sherman, kterou v posledních letech rozvíjely osobnosti jako Jennifer Bornstein a Nikki S. Lee. Práce Dity Pepe zkoumá atributy, které tvoří stereotypy o ženách v České republice. Tato zvláštní cena byla Ditě Pepe udělena na základě ankety, ve které hlasovalo bezmála 40.000 návstevníku Prague Biennale 3. Na předních místech ankety se umístil rovněž Damian Le Bas ze sekce Refusing Exclusion/Odmítnutí vyloučení, koncipované kurátorem Jamesem Colmanem.

www.praguebiennale.org
www.flashartonline.com

Markéta Hritzová – TĚLESNOSTI

Tomáš Pospěch – krajinky.jpg

Malá výstavní síň Liberec
Jablonecká 5, Liberec
Kulturní a společenské centrum Lidové sady Liberec
Zveme Vás a Vaše přátele
na zahájení výstavy fotografií

Tomáš Pospěch
krajinky.jpg

v pondělí 1. října 2007 v 17 hodin
za osobní účasti autora
úvodní slovo Lucia Lendelová-Fišerová
výstava potrvá do 27. 10. 2007
otevřeno od pondělí do pátku 10–17 hodin

Plyš myslí, že je víc

Kamila Musilová

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě
a Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity
v Opavě Vás srdečně zvou na zahájení výstavy.

Výstavu zahájí ve středu 3. října 2007 v 17 hodin
Jaroslav Prokop a Tomáš Pospěch a bude otevřena
do 11. listopadu 2007, vždy jednu hodinu před začátkem představení.

Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Čs. legií 14, Ostrava

Kamila Musilová
Lucie Prášilová
Tereza Vlčková
Jakub Vrhel
Petr Willert

PLYŠ MYSLÍ, ŽE JE VÍC

Diplomové práce, Ateliér reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně

Miloslav Stibor – Fotografie

Pořadatel:
Národní muzeum fotografie, o.p.s.
Kostelní 20 – jezuitská kolej, Jindřichův Hradec
Tel/fax 384 362 459
E-mail: nmf@nmf.cz, www.nmf.cz

Kurátorka výstavy:
Mgr. Štěpánka Bieleszová

Zahájení:
sobota 20. října 2007 v 17 hodin

Trvání výstavy:
21. 10. 2007 – 6. 1. 2008

Otevírací doba:
denně kromě pondělí 12–17 hodin, 25. 12. 2007 zavřeno