OPAVA očima studentů Institutu tvůrčí fotografie

Jiří Hrdina, z cyklu Opavané

Dům umění, Pekařská 12, Opava, 4. 9. – 12. 10. 2008. Otevřeno úterý – neděle 10-17 hodin. Výstavu pořádá Statutární město Opava, Slezská univerzita v Opavě, Institut tvůrčí fotografie FPF SU a Dům umění v Opavě v rámci festivalu Bezručova Opava. Kurátoři: Vladimír Birgus a Tomáš Pospěch, spolupráce na projektu Vojtěch Bartek, Václav Podestát, Jiří Siostrzonek, Jindřich Štreit. Slezská univerzita v Opavě vydává ve spolupráci s nakladatelstvím KANT k výstavě stejnojmenný katalog v češtině a angličtině. www.itf.cz, www.sca-art/duopava.cz.

 Vždy, když se má objevit  na veřejnosti  výstava prací studentů Institutu tvůrčí fotografie FPF SU, lze očekávat něco nového, neotřelého, netradičního. Stejně tak projekt Opava očima studentů Institutu tvůrčí fotografie vzbudil oprávněnou naději, že  budeme mít možnost uvidět Opavu  najednou jinak, než jsme v chvatu všedního dne zvyklí, že si budeme moci povšimnout souvislostí, které běžně nevnímáme. Okamžiky zachycené prostřednictvím  objektivů fotoaparátů poskytují někdy  mnohem niternější svědectví o době, kterou žijeme, než mnoho jiných médií. Mají  jednu neocenitelnou vlastnost, kterou  si vždy dostatečně neuvědomujeme. Dokáží totiž něco, co je fakticky nemožné. Zastavit čas. Nevysvětlují, nekomentují, nementorují, nesnaží se poučovat, jsou němými svědky  před soudem  budoucnosti. Je to přirozeně svědectví vysoce subjektivní, ale o to cennější, protože dává možnost takřka nekonečného doplňování a rozšiřování o další postřehy, další svědectví zprostředkované jinýma očima.
Je dobře, že nejde o svědectví  nezaujaté ale ani jednostranně nadšené nebo zavrhující. Není přirozeně ani úplné či  všeobjímající  a jistě ani nemá  ambice postihnout celou skutečnost beze zbytku. Snad se nechce ani jen tak líbit. Nepochybně však chce zaujmout. A to se mu daří.
 Publikace Opava očima studentů Institutu tvůrčí fotografie nabízí možnost proniknout pod povrch každodenního života, pod povrch všedního i svátečního dne. Ukazuje město, lidi kteří jsou jeho součástí, ale poskytuje, snad trochu nechtěně a jakoby ve vedlejším plánu, rovněž prchavou možnost nahlédnout úzkou štěrbinou  do nitra autorů jednotlivých snímků. Jsou to  zajímavé a překvapující obrazy. Provokují nás k zamyšlení nad sebou samými, nad tím, kde žijeme, jaké prostředí vytváříme, jakou roli v něm sehráváme, co nabízíme sobě i svému okolí….
 To je možná více, než bychom  mohli od studentských prací oprávněně požadovat.

     Doc. PhDr. Rudolf Žáček, Dr.
     rektor Slezské univerzity

Arles 2008

Pieter Hugo Abdullah Mohammed s hyenou, Nigérie, 2007.jpg

Byl to fenomenální úspěch. Tisíce lidí v Antickém divadle dlouhé minuty ve stoje  aplaudovaly Josefu Koudelkovi a vzdávaly hold jeho talentu i odvaze. Blížila se jedna hodina ráno a končil závěrečný ceremoniál úvodního týdne 39. ročníku fotografického festivalu v Arles. Jeho vyvrcholením byla právě projekce Koudelkových fotografií z okupace Prahy v srpnu 1968, vizuálně mimořádně intenzivních děl zobecňujících odpor bezbranných lidí proti ozbrojenému násilí. Mnohé skvělé záběry dramatických událostí  před budovou rozhlasu, snah přesvědčit nepřesvědčitelné, nadějí, zklamání a zoufalství přitom zůstávaly po čtyři desetiletí skryty v negativech a  byly teprve nedávno publikovány v knize Invaze 68 a v putovní výstavě, která by se měla brzy objevit i na Staroměstské radnici v Praze.
Koudelkův komentář jejich sílu ještě znásobil. Přitom se zdálo, že už nic nemůže předčít úspěch předchozí velkolepé módní přehlídky přepychových šatů slavného pařížského návrháře Christiana Lacroixe,  které se zúčastnilo 59 modelek.

Trasphotographiques 2008 v Lille

Sabine Pigalle, z cyklu Láska je ve vlasech

Zatímco loňský festival Transphotographiques v severofrancouzském Lille proběhl pod názvem Fotografie a film, letošní ročník, probíhající od půlky května do konce června, byl zaměřen na módu. Opět šlo o široce vymezené téma, kde vedle expozic fotografií módy měla místo výstava One Man Show od slavného módního návrháře Karla Lagerfelda, expozice snímků s motivy krajky nebo řada souborů digitálně manipulovaných fotografií.

TEREZA VLČKOVÁ

ZAHRÁDKY BLAŽENOSTI NA POKRAJI NERVOVÉHO ZHROUCENÍ
Text pro Fotografie-Magazín

Fotografický projev Terezy Vlčkové (*1983) je výrazně romantický a dá se říct, že i valašský. Čerpá z věčných zdrojů kýče, připomene nám anglické prerafaelity, českou dekadenci, tak i tvorbu současných světových hvězd Loretty Lux nebo Wendy McMurdo. V této bohaté tradici si ale nachází vlastní rukopis a její práce jsou od prvopočátku na studentku až obdivuhodně své.

Daniela Dostálková - Instant Life

Přestože Daniele Dostálkové není dosud ani třicet a teprve nedávno dokončila studia fotografie na UJEP v Ústí nad Labem, patří mezi zdejší nejvýraznější umělkyně pracující s fotografií.  Živí ji fotografie architektury, stejně jako inscenované portréty a módní snímky, které vytváří se svou sestrou pod hlavičkou skupiny The Bestseller Creative Platform, nicméně největší pozornost si zaslouží práce, které nevytváří na zakázku i když s nimi úzce souvisí. Zajímá ji konstruovaná realita, tedy ne dokumentaristické „toto tak bylo“, ale možnost vyprávění. S bravurou recykluje a volně fúzuje principy obvyklé pro současnou dokumentární, ale stejně tak inscenovanou, módní nebo reklamní fotografii. Odráží tak soudobý trend důrazného rozchodu s teatrální inscenovanou fotografií osmdesátých let plnou lehkovážné hravosti a příklon k obsahu, nové angažovanosti.

Galerie A2 – Jolana Havelková

Jolana Havelková (1966) vystudovala Institut tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě a externě přednáší na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Známá je jako výtvarná publicistka, mimo jiné připravila knihu o Bedřichu Grünzweigovi, ale především jako mnohaletá neúnavná organizátorka fotografického festivalu Funkeho Kolín. Vedle toho patří k současným výrazným umělkyním pracujícím s fotografií. Její projev se pohybuje od experimentálních projektů s konceptuálními přístupy až po pohrávaní si s tradičními fotografickými žánry portrétu, aktu a krajiny. Zpočátku vytvářela asambláže a minimalizující snímky, kde snímala strukturu a otisky nalezených věcí. V projektu Hledání místa vznikaly ve spolupráci s českou-kanadskou výtvarnicí Zuzanou Vasko na principu mail artu osobité experimentální deníky. V cyklu Podoby mých přátel (od roku 1996 dosud) reflektuje téma identity. Zobrazuje přátele a rodinu, lidi různých generací a společenských vrstev a to bez oblečení či jiné vnější identifikace. Jiné deníkové záznamy rozvíjela v cyklu Něco o mně (od roku 1998), kdy vznikala série autoportrétů vytvořených náhodným záběrem automatu.
 Ve světě současné fotografie patří tato kolínská fotografka k autorům přemýšlivého ticha. Své práce nevyzvětšovává do obřích rozměrů, tak nadužívaných v dnešní fotografii, nejsou ani výrazně barevné, natož pak lacině multiplikující jeden vtipný nápad. Formátem ani výrazovými prostředky neplýtvá. Přes individuálnost jednotlivých projektů si ponechávají vnitřní provázanost. Autorka v nich volně pracuje s nejrůznějšími výrazovými možnostmi, které médium fotografie poskytuje: od fotogramů, koláží, zneostřování a zatmavování pod zvětšovacím přístrojem, fotografování amatérskými aparáty, mobilním telefonem, až po snímání na větší formát negativu, který poskytuje detailní kresbu. V posledních letech ráda taví fotografický obraz do měkké neostrosti, jak o tom svědčí magické portréty Dočasná setkání (1999-2002) a nejnovější soubor „krajina 06“, představený v listopadu minulého roku v Ateliéru Josefa Sudka. Filigránsky jemně načrtnuté krajiny jakoby byly jen letmou upomínkou na krajiny někde spatřené, vyvolávanými stopami vzpomínek, než krajinami vyfografovanými.  Také ony připomínají, že tvorba Jolany Havelkové povětšinou směřuje k ohledávání zobrazovacího média tak k průzkumu paměti.
Tomáš Pospěch

Jindřich Štreit - Pohledy do fotoaparátu

Část z retrospektivní výstavy Jindřicha Štreita v Českých Budějovicích
Výstava potrvá od 27. 3. 2008 do 1. 5. 2008, otevřeno denně 9–21 hod.
Kurátor výstavy: Tomáš Pospěch

Jindřich Štreit se zapsal do obecného povědomí v osmdesátých letech ojedinělým souborem fotografií z vesnic Bruntálska, kde žil, a později i mnoha dalšími projekty, ve kterých na řadě míst světa pokračoval v zobrazování motivů venkova, těžké práce nebo sociálních komunit. Jeho snímky zachycují především mezilidské vztahy, soukromí a každodenno života.
Metoda přímého pohledu fotografované osoby do aparátu, obvykle zobrazení klidně stojící postavy uprostřed svého přirozeného prostředí, je typickou obrazovou strategií, užívanou už od vzniku fotografie před stošedesáti lety. Ačkoliv není tento přístup pro Jindřicha Štreita nejtypičtější, objevuje se v jeho tvorbě kupodivu poměrně často a některé takto pojaté fotografie patří k jeho nejsilnějším. Jsou právě tak přirozené, jako záběry, kde lidé o fotografově přítomnosti zdánlivě neví. Fotograf v nich přiznává svou přítomnost v okamžiku záběru. A kromě toho jsou blízké snímkům z rodinného alba nebo kroniky. Ostatně Jindřich Štreit jako učitel takovou venkovskou kroniku léta vedl a v ní také můžeme spatřovat klíč k celé jeho tvorbě.
 

Poutník obrazovou krajinou

Tomáš Pospěch: Poutník obrazovou krajinou
 
Mladý český fotograf Tomáš Pospěch je všestrannou kulturní osobností. Kromě fotografování působí i jako pedagog, historik umění, kurátor a publicista v oblasti fotografie, výtvarného umění a dějin architektury. Svou vlastní fotografickou tvorbu kontinuálně rozvíjí od roku 1994, kdy začíná vytvářet minimalizující černobílá zátiší.
Tomáš Pospěch však vstoupil do povědomí především jako fotograf dokumentární, pohybující se na hraně sociálního a subjektivního dokumentu. Byl iniciátorem i učastníkem několika skupinových dokumentárních projektů, které mapovaly každodenní život obyvatel českých a moravských regionů (Lidé Hlučínska, Zlín a jeho lidé, Fotografie české společnosti, Hranicko...). Jeho snímky ale namísto tradičně komponovaných vesnických výjevů jsou většinou tvořeny geometrizující kompozicí, obsahují řadu symbolů a vyzařují specifickou melancholickou atmosféru venkova poznačeného socializací a následním přechodem ke kapitalismu. Odlidštěnost prostor a chlad pracovního prostředí velké korporace evokuje autor v barevném cyklu o globální firemní kultuře nadnárodní společnosti LG. Philips Displays.
V posledních letech Tomáš Pospěch svoji tvůrčí činnost obohacuje i o konceptuálnější přístupy rozpracovávané v žánru krajiny. Jeho černobílý soubor Krajinky.jpg vznikl v letech 2002-2005 jako pokus o analýzu vztahu mezi analogovou a digitální podobou fotografického média. Zářící obrazovku svého notebooku s „krajinářskými“ výjevy rozehraných počítačových her fotografuje klasickým způsobem velkoformátovým aparátem. Předlohu výsledných kontaktních fotografií připomínajících ku příkladu tvorbu Josefa Sudka, lze rozpoznat jen velice těžce.