 |
|
Tim Walker, z cyklu Surrealistické pohádky, 2006, fotografie pro britský Vogue
|
 |
|
Peter Lindbergh, Kristen Mc Menamy, fotografie pro Vogue France, 1990
|
 |
|
Lucia Nimcová, z cyklu Unofficial, 2007 (Oskar Barnack Prize 2008)
|
 |
|
Josef Koudelka, Invaze, Praha 1968
|
 |
|
Autogramiáda Christiana Lacroix v muzeu Reattu
|
 |
| Výstava Richarda Avedona |
 |
| Pierre Gonnord, Ahmed, 2005 |
 |
| Dita Pepe, z cyklu Autoportréty s muži, 2006 |
Právě Lacroix, známý svými barokně rozevlátými historizujícími modely, nezřídka koketujícími s kýčem, měl přitom zásadní vliv na podobu letošního výstavního programu nejstaršího festivalu fotografie. Stal se po fotografech Martinu Parrovi a Raymondovi Depardonovi teprve třetím hlavním kurátorem, jemuž ředitel Rencontres d’Arles François Hébel přenechal pravomoc vybrat většinu výstav z oficiálního programu a dokonce i navrhnout nominátory na cenu Objev, dotovanou 25 tisíci eur. Bylo to značně riskantní: Lacroix sám fotografuje jenom amatérsky a v historii ani současnosti fotografie se příliš neorientuje. Své dětství však strávil v Arles a je tam mimořádně populární, což nepochybně přispělo k tomu, že letošní zahajovací týden festivalu měl větší návštěvnost než bývá zvykem.
Jeho cílem bylo představit buď fotografie málo známých autorů, nebo dosud opomíjená díla slavných fotografů. Ne vždy přitom měl šťastnou ruku. Například z obdivuhodného díla slavného amerického portrétisty a fotografa módy Richarda Avedona vybral jeho snad nejkontroverznější soubor křečovitých aranžovaných výjevů s modelkou a kostlivcem, do nádherných prostor v areálu arleské katedrály umístil banální polaroidové autoportréty svého spolupracovníka Jerôma Pucha s různými modelkami, u několika zcela průměrných módních fotografů byla zřejmě jejich hlavní kvalifikací skutečnost, že fotografují pro Maison Lacroix. Jindy však byl úspěšný. Platí to třeba o jeho vlastní retrospektivě v muzeu Réattu, na níž odvážně a působivě konfrontoval své návrhy a šaty s díly starých mistrů, Picassovými kresbami či fotografiemi Langeové, Man Raye nebo Kertésze. Velkým objevem pro mnoho návštěvníků je výstava mimořádně nápaditých a neotřelých módních fotografiích, portrétů a inscenovaných výjevů od dosud nepříliš známého Angličana Tima Walkera, volně inspirovaných surrealismem i pohádkovými příběhy. Skvělé jsou také velkoformátové fotografie Pierra Gonnorda, ve stylu Zurbarána, Velázqueze a jiných klasiků renesančního a barokního malířství uhrančivě zobrazující tváře bezdomovců, balkánských emigrantů, žebráků a dalších lidí z okraje španělské společnosti. K vrcholům festivalu patří sugestivní černobílé portréty školaček z východní Anatólie od britské fotografky Wanessy Winshipové, která vytvořila jak sociologický dokument o prolínání různých národností, kultur s náboženství v současném Turecku, tak psychologickou studii adolescentních dívek s jejich nejistotami a proměnlivými emocemi. Působivost naturalistických fotografií Francouzky Françoise Huguierové o životě obyvatelek kolektivních bytů v Petrohradě je umocněná nákladnou instalací, kdy jsou snímky umístěny do napodobenin špinavých kuchyní, koupelen, a pokojů stalinistických bytů bez práva na elementární soukromí.
V Arles je však až do 14. září k vidění kromě Lacroixova výběru i řada dalších výstav. Rozostřené, hrubozrnné a nevšedně komponované černobílé fotografie italského člena agentury Magnum Paola Pellegrina z různých míst válečných, náboženských a rasových konfliktů, které byly součástí loňského Měsíci fotografie v Bratislavě, jsou prvotřídními ukázkami současné moderní reportážní a dokumentární fotografie, svým subjektivismem a expresivitou velmi vzdálené od děl klasiků humanistické fotožurnalistiky. Retrospektiva Američana Jeffreyho Silverthorna zahrnuje jeho nemilosrdné portréty i přízračné detaily mrtvých v márnici, které předjímaly novější obdobné snímky Andrese Serrana. Slovenská absolventka Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě Lucia Nimcová, která v Arles převzala jedno z nejprestižnějších fotografických ocenění, letošní Cenu Oskara Barnacka, vystavuje invenční parafráze oficiálních snímků z období Husákova režimu na Slovensku, za něž také obdržela Cenu Evropské centrální banky. Výstava autorů nominovaných na cenu Objev je tentokrát kvalitativně velmi nevyrovnaná. Cenu ve výši 25 tisíc eur však podle hlasování stovek odborníků právem obdržel jihoafrický fotograf Pieter Hugo za fascinující portréty krotitelů hyen a opic z Nigérie. Z expozic neoficiálního programu takzvaného Off festivalu tentokrát zaujmou především práce studentů Národní školy fotografie v Arles, v nichž dominují práce na rozhraní subjektivního dokumentu a inscenované fotografie.
Vedle tradiční Noci roku, během níž se na desítkách míst historického centra města promítaly až do tří hodin ráno různé fotografické pořady, letos festival obohatila také Evropská noc. Každý z 27 států Evropské unie se během ní představil pracemi tří fotografů, vybranými místními kurátory. Český soubor prací Kateřiny Držkové, Dity Pepe a Terezy Vlčkové patřil k nemnohým, které diváci odměnili silným potleskem. Všechny snímky z Evropské noci, jež ve svém souhrnu představují unikátní přehled hlavních tendencí současné fotografie našeho kontinentu, si mohou návštěvníci prohlížet až do konce festivalu.
Rencontres d’Arles dnes patří k nejvýznamnějším festivalům nejenom díky rozsáhlému výstavnímu programu s řadou kvalitních expozic, večerním projekcím v Antickém divadle, početným přednáškám předních fotografů a kurátorů, dobře zorganizovanému hodnocení portfolií a přátelské atmosféře malebného městečka, kde se denně potkávají světoznámí i začínající fotografové, ale také díky stále se rozrůstajícím výstavním prostorám. K těm dosavadním letos přibyla nově upravená Velká hala bývalého železničního depa a opravárenských dílen. A na zahájení představil slavný americký architekt Frank Gehry první projekty na velkolepé centrum fotografie nadace LUMA v její těsné blízkosti, které by mělo kromě části pro výstavy zahrnovat i depozitáře, knihovnu, ateliéry, kino, centrálu festivalu a nakladatelství Actes sud, kampus Národní školy fotografie a restauraci. Centrum je součástí revitalizace celé oblasti, zvané Park ateliérů, na níž spolumajitelka farmaceutické firmy Roche, mecenáška umění a podporovatelka festivalu Maja Hoffmannová přislíbila věnovat sto miliónů eur.
Vladimír Birgus
Zdroj: Mladá fronta Dnes 8. 8. 2008
