-
-
-
-
-
30/1/2014
zobraz celý textSERIÁL: Marco Ceccaroni, jenž přišel do Opavy z Milána, věří, že studium mu pomáhá zůstávat mladým
Už více než pětinu svého života tráví za měsíc padesátiletý Marco Ceccaroni v Opavě, kterou vyměnil za mnohem větší Milán, kde podnikal. „Vedlo mě sem srdce,“ říká otevřeně, a i když s češtinou dosud trochu zápasí, komunikaci v ní se nevyhýbá. „Vyskytnou-li se větší potíže, pomohou kolegové z oddělení italistiky a latiny Ústavu cizích jazyků,“ ujišťuje.
Jeho první profesní láskou se stal film. „Trochu jsem studoval režii a v Miláně dělal asistenta produkce,“ přiznává. Proto rád pomohl výše citovanému odbornému pracovišti Filozoficko-přírodovědecké fakulty při přípravě představení filmového klubu, jehož dramaturgii tvořila vybraná díla italské národní kinematografie. „Z kontaktů se studenty jsem zjistil, že zatímco Italové mají v krvi mluvit i tehdy, když se jim slov nedostává, Češi jsou v tomto ohledu zcela jiní. Někdy jim v konverzaci brání ostych z neznalosti jednoho jediného slovíčka,“ přibližuje Marco. Při projekcích tedy vsadil na kombinaci zrakového a sluchového vjemu a soustředil se na náročnou přípravu titulků. „Byla s tím velká práce, ale snad ne zbytečná. Teď mě ale dott. Giorgio Cadorini, Ph.D., vyzval k úvahám o novém společném projektu, který by měl výuce italštiny v Opavě pomáhat,“ těší se na další spolupráci s Ústavem cizích jazyků.
-
30/1/2014
zobraz celý textVýstava aktů Františka Drtikola potvrzuje, co Institut tvůrčí fotografie nejen pro výtvarnou kulturu Opavy znamená
Když prof. PhDr. Vladimír Birgus zahajoval 9. ledna v Domě umění v Opavě výstavu aktů Františka Drtikola (podrobněji o ní zde), znovu si nejeden z návštěvníků uvědomil, co vlastně pro opavskou, a to nejen výtvarnou kulturu více než dvacetiletá existence Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity znamená.
Repríza Drtikolovy výstavy, jejíž premiéru si vloni v létě vychutnávali návštěvníci Královské akademie krásných umění v Madridu, je totiž pouze zatím poslední z mnoha veřejných aktivit, jimiž ITF Opavu obohacuje. Prof. V. Birgus, vedoucí tohoto pracoviště, k ní vede též všechny své spolupracovníky. Sám totiž rodák z Frýdku-Místku žijící v Praze začal prostředí sídelního města Slezské univerzity poznávat už v době, kdy se tu o vysoké škole nikomu ani nesnilo.
-
30/1/2014
zobraz celý textJana Hunterová postavila magisterskou prací libereckému Studiu výtvarné fotografie nezničitelný pomník
Nedávné státnice a obhajoby bakalářských a magisterských prací posluchačů Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty vynesly jeden primát Janě Hunterové. Podle doc. Václava Podestáta z ITF je její závěrečná magisterská práce v historii tohoto pracoviště nejrozsáhlejší. A protože je tištěná na křídovém papíře, tak také nejtěžší.
Za mnohem podstatnější však pedagogové považují skutečnost, že hmotnosti publikace, jež jako teoretická diplomka vznikla pod vedením prof. Vladimíra Birguse, vedoucího ITF, loni, zdárně sekunduje její obsah. J. Hunterová si pro ni zvolila téma Liberecké studio výtvarné fotografie a postavila jí všem 26 členům tohoto tvůrčího uskupení, které bylo pod hlavičkou Osvětového domu v Liberci konstituováno na počátku května 1962, nezničitelný pomník.
„Většina zainteresovaných autorů vytvořila svá stěžejní díla v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, což by mohlo u nezasvěcených vyvolat zdání, že se vracím k něčemu dávno překonanému,“ vypovídá autorka. „Opak je pravdou, myslím, že má práce prokázala, jak vysoko překročil význam Studia výtvarné fotografie rámec libereckého regionu, a že mu v historii české fotografie patří nesmazatelné místo,“ objasňuje volbu zaměření práce.
Na téměř 500 stranách zhodnotila více než šestiletý výzkum, v jehož průběhu se jí dařilo postupně objevovat zasutá či polozapomenutá fakta, dokumenty, tváře jednotlivých osobností skupiny a hlavně fotografie. „Na mnohé otázky, které se s přímou úměrností vynořovaly tak, jak výzkum pokračoval, jsem našla odpovědi,“ konstatuje J. Hunterová s uspokojením z toho, že její úsilí nebylo marné a setkalo se s pochopením fotografů, jejich rodinných příslušníků, přátel, pamětníků i teoretiků umění, s nimiž téma probírala v dlouhých diskusích. „Věřím, že jsem pomohla zviditelnit tvorbu skvělých autorů,“ dodává.
-
-