Recenze výstavy

AUTORKA

Lucie Dvořáková, studentka 2. ročníku ITF

„Studentský“ výstavní prostor GAMU nedávno představil dánského studenta Alberta Grondahla. Grondahl je studentem 3. ročníku FAMU a výstava hlavního souboru nese název „River palace“. Klasická nebo spíše obyčejná instalace souboru s prostým nalepením fotografií v jednotném formátu přímo na zeď působila stroze,“punkově“ včetně odlepených rohů fotografií. Divák je tak rovnou poután k obsahu, nikoli formě. Jiný způsob zavěšení by výstavnímu souboru mohl prospět, ale Grondahl chce zřejmě pudově diváka vtáhnout do děje a nerozptylovat ho.

„River palace“ lze nazvat dokumentárním souborem se silně výtvarným zpracováním. Prostředí bezdomovecké komunity může být, na první pohled, téma vyčerpané. Grondahl ale není, ani se nepovažuje za pouhého dokumentaristu. Svým jedinečným pohledem a způsobem vnímání dané situace, dává fotografiím další pocitový rozměr. Myslím, že právě toto dělá soubor jedinečným. Komunitu bezdomovců žijících v opuštěném průmyslovém areálu v Praze u Vltavy (odsud pochází název souboru „River palace“) Grondahl dokumentuje, ale i prožívá. Hledá důvěru a s ní i možnost, vidět dál než jen první emocionální dojem, kterým může být lítost nad situací portrétovaných. Soubor vznikl po několikaměsíčním procesu „sžívání se“. Tento přístup není ojedinělý, ale nese své ovoce.

Stejně jako celá Grondahlova ostatní díla i jeho soubor „River palace“ jsou výtvarnou fotografií. Fotografií subjektivní, hledající namísto sociologické výpovědi spíše výpověď antropologickou. Grondahl v celé výstavě dává zřetelně najevo, že hledá situace a příběhy mystické, „primitivní“, jichž se stává součástí i on sám.

Kromě hlavního souboru je výstava doplněna kolážemi složenými z menších fotografií. Koláže vy- volávají pocit vyprávěného příběhu nebo dojem filmového pásma. Mimo to, že tento typ prezentace mám ráda, k celkové atmosféře výstavy velmi dobře sedí.

Poslední část výstavy umístěnou do samostatné místnosti tvořily fotografie, které jakoby s výstavou nesouvisely. Nenesly pojmenování jednotlivě ani jako soubor. Autorův rukopis tam byl zřejmý, ale nemohla jsem se ubránit určité zmatenosti. Přestože fotografie dávají možnost nahlédnout do dalších stránek autora, jako je humor nebo erotično. A soubor mne zaujal. Získala jsem dojem, že byl naistalován za účel vyplnění prostoru. To by mi ani tak nevadilo, fotografie nijak nenarušovaly celkový dojem, ale neuškodila by nějaká zmínka o fotografiích alespoň v přiložené explikaci.

I když hlavní soubor zdánlivě nepřekvapí svým tématem, je umělecké zpracování a emocionální sdělení souboru “River palace” i všech vystavených prací velmi osobité a poutavé. V přemíře digitalizace je práce s černobílou fotografií, stejně jako autorův rukopis, příjemným zpestřením a výstavu mohu vřele doporučit.