LGP_Důsledný převrat, 1995

Recenze výstavy

AUTOR

Jiří Langer, student 2. ročníku ITF

Celé dva měsíce, od 19. 4. až do 16. 6., bylo možné v pražské galerii Leica ve ulici Školská 28 na Praze 1 spatřit snímky předního fotografa české a slovenské scény Tono Stana. Je znám svými fotografiemi aktů a figurálních scén na mezinárodním fotografickém poli.

Tono Stano se narodil na Slovensku. Po studiích střední umělecko-průmyslové školy v Bratislavě absolvoval pražskou FAMU. Od roku 1986 se živí jako nezávislý fotograf působící v Praze. Během své bezmála třicetileté kariéry tvoří převážně černobílé fotografie. S barvou experimentoval jen příležitostně. Pokud již nějaký barevný snímek vyfotografoval, odložil jej do svého archivu a dále s ním již nepracoval. Nyní, se rozhodl svá dosud nezveřejněná barevná díla ukázat světu.

Výstava s názvem Moje barvy zachycuje autorovu tvorbu v průběhu jeho vstupu na pole barevné fotografie a stává se tak jakousi skromnější verzí retrospektivy. Sám Tono Stano hovoří o tom, že ho barva začala postupně pohlcovat, vidí v ní další možnosti vyjádření svých pocitů a myšlenek. Nejsou to pouze barvy a jejich vzájemné vztahy, co Tona oslovují, ale rovněž i digitální technologie, se kterými se fotografii otevírají nové prostory, v nichž je možné experimentovat bez omezení. Na výstavě  lze nalézt nejen pečlivě promyšlené snímky, vytvořené s jasným cílem zachytit určitou chvíli a konkrétní myšlenku, ale také snímky, které Tono Stano pořídil intuitivně, bez jakéhokoliv hlubokého rozmýšlení, pouze uviděl danou situaci, která měla svůj skrytý smysl a tak se ji rozhodl zachytit.

Veškeré snímky, které jsou na výstavě Moje barvy a také v celkové tvorbě Tona Stana spojuje motiv lidského těla. Konkrétně ženské tělo vnímá Tono Stano jako přírodní úkaz, ze kterého vyzařuje smyslná energie. Je jím natolik fascinován, že je až posedlý v jeho vyobrazování. S přátelským přístupem a hlavně důkladným výběrem fotografované osoby, ve které musí objevit dostačující dávku energie, než začne fotografovat, experimentuje a pohrává si s tvarem a světlem.

V expozici nechybí ani „remake" světově  uznávaného snímku „Smysl", původně černobílé fotografie, kterou Tono Stano dobarvil s pomocí digitální technologie. Stejně tak i snímek „Zvěčnění posledního sdělení", který bývá označován jako ztělesnění zrození matky přírody ve své nejčistší podobě a stává se tak jakýmsi artefaktem doby a hlavně tvorby Tona Stana. Již při nástupu na pražskou FAMU se hovořilo, že spolu se smyslem pro vtip přinesl i značnou dávku erotiky.

I když je tvorba Tona Stana dosti osobitá a jeho vize zobrazení matky přírody je pojata v nejelementárnějších vztazích, lze nalézt u některých fotografií jistou podobnost s tvorbou francouzského fotografa Mana Raye. Konkrétně u snímků, jež připomínají dadaistické fotogramy Mana Raye.

LGP_Má vlast, 2012

LGP_Oko za oko, 1994

Výstava Tono Stana Moje barvy byla instalována v prostorách pražské galerie Leica, které jsou ideálním prostředím pro menší autorské výstavy. Již při příchodu do galerie a po prvním minutách uvnitř celá expozice dýchá osobností autora, jako by byl neustále osobně přítomen. K samotnému výběru snímků se nabízí otázka, zda nebylo vhodnějším řešením vybrat ze dvou desítek fotografií spíše ty fotografie, které spadají do současné tvorby autora, a které v sobě nesou otisk současné moderní digitální doby a pomocí vztahů mezi barvami ukazují vývoj v umělcově tvorbě. Například absence  známé fotografie „Smysl", která i po digitální retuši působí  jako černobílá fotografie, by udělala koncept výstavy ucelenější a vypovídala by o nově objevené cestě vztahů mezi tvarem, světlem a barvou.