Menu

5/6/2012

Back Czech Country aneb Česko na divoko

 

Výstava fotografií Daniely Ambrožové v zámecké sýpce v Rochlově

28. 5. – 31.12.2012

 

Daniela Ambrožová je mou spolužačkou v opavské škole fotografie. Její tvorba je mi blízká nejen intimitou ženského projevu, ale také intenzitou vizuálního zpracování. S přihlédnutím k této blízkosti jsem byl fyzicky přítomen zmáčknutí spouště prvních záběrů tenkrát ještě neexistujícího souboru (oheň, smějicí se prase, zvířátka v zahradě, dítko v pláštěnce vlečené krajinou (ne)známo kam...). Není pro mne překvapením, že téma Danielu zaujalo natolik, že se rozhodla intenzivně vyobrazit českou krajinu podle určitého plánu, cituji: "Soubor Back Czech Country aneb Česko na divoko" vznikal zpočátku náhodně a spontánně, aby se posléze přetransformoval do systematického mapování lidově-uměleckých a estetických specifik českého a moravského venkova. Jde o dlouhodobý projekt, který bude mít své pokračování." S ohledem na tato slova uvedu, že některé motivy fotografií Daniela vyhledává pomocí internetu, na jiné přichází náhodně během cest po celé republice, na další ji upozorňují její přátelé.

 

Autorka se narodila v roce 1978 v Praze, v současnosti žije v Odolena Vodě a pracuje jako fotoeditorka v České tiskové kanceláři (ČTK). Vystudovala výtvarnou výchovu a angličtinu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, od roku 2010 studuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Fotografii si vybrala jako téma své praktické diplomové práce už na první vysoké škole. Ovšem nepřehlédnutelný vliv na ni v tomto ohledu měla i práce v regionálním deníku na pozici redaktorky zpravodajství nebo její současné působení v "Četce". Navíc v případě Daniely fotografování volně navazuje na další výtvarné techniky – poznal jsem kresbu, malbu, výšivku, modelování či výrobu šperků..

 

 

 

 

 

Fotoobrazy, které se autorka rozhodla vytvářet, vidím jako ironizující zrcadlo k fenoménu lidové tvořivosti v našich venkovských či městských sídlech, na fasádách domů či v našich předzahrádkách, v letních altáncích a besídkách uprostřed lesa či na zvířecích hřbitůvcích (s až typicky českou a takřka absurdní pečlivostí udržovaných a navštěvovaných). Dovolím si zde krátkou citaci úvodního slova Jana Pohribného z vernisáže výstavy: "Našemu národu je prý vrozena jistá sebeironie, schopnost dělat si "srandu" ze sebe sama. Daniela však odkrývá esenci národa ve zcela marginálních výjevech, náhodných setkáních až komických stopách našince, kterými si zdobí a přikrášluje veřejný i privátní prostor." Konec citace. V souboru Česko na divoko  jde rovněž o autorčin návrat (slovo "back" v názvu) do české krajiny a zejména na český venkov poté, kdy své dřívější kroky vedla zeměmi velmi vzdálenými, od Islandu přes Rusko až po Nový Zéland. Za pozornost by dle mého názoru stálo sledování a konfrontace podobných scén v krajích mimo hranice české kotliny, jak tomu ostatně u některých autorů bývá – nabízí se určitá paralela s tvorbou Evžena Sobka a jeho Life in Blue a Europe in Blue, i když si nejsem jistý, zda je Sobkův exkurz do jiné končiny pro mé oko natolik přesvědčivý, jako jeho příběhy z domoviny. зеленый кофе купить

 

Snad proto, aby autorka ve ztvárněných scénách na zmíněnou lidovou tvořivost navázala, doplnila svá fotografická plátna o strukturální výšivku, která není míněna jen jako přidání hloubky dvourozměrným obrazům či oblíbená technika dekorování, ale vytváří určité pojítko mezi realitou a autorkou samotnou. V krátké explikaci k vzniklému souboru Daniela s nadsázkou poznamenává: "Fotografuji, protože jsem líná malovat – vyšívám, protože retuš v počítači je na mě příliš jednoduchá."

 

Rozhodnutí Daniely Ambrožové uspořádat z nasnímaných záběrů výstavu bylo spontánní, čemuž odpovídá i způsob pátrání po potřebných prostorách. Pomocníkem nebyli majitelé galerií, ale internetový vyhledávač se zadaným heslem  "pronájem výstavních prostor". Počítačové prohlížeče umí během mžiku oka bliknout na monitoru stovkami reálných variant. V případě Daniely jsem ale zcela přesvědčen, že zafungoval fenomén synchronicity a zámecká sýpka v Rochlově byla jedinou možnou alternativou k autorčině touze mít svou první fotografickou výstavu někde, jak sama říká, "na mýtince", a zároveň v místě, kam její fotografie jako by patřily už od nepaměti. Z tohoto pohledu mě už ani nepřekvapilo, když nás v den vernisáže při sjezdu z dálnice navigace odkázala mimo asfaltovou autostrádu kamsi do krajiny. Z ruchu civilizace jsme jako mávnutím čarovného proutku najeli na štěrkovou úzkou cestu, která se po pár desítkách metrů změnila v cestu  polní. Dále pak asi půlkilometrovým  úvozem a vyschlými kalužemi (naštěstí jsme seděli ve čtyřkolce německého výrobce), dorazili jsme k železnižním šraňkům a po pár stech metrech obcí Rochlov k místu výstavy. Zde čekalo další zdánlivě náhodné překvapení v podobě skupin rozmanitých týpků oděných do mysliveckých kamizol a obtěžkaných zvířecími trofejemi. V rekonstruovaném rochlovském zámku totiž právě končila největší přehlídka mysliveckých trofejí na Plzeňsku - jak příhodné!

 

Jak bylo již řečeno, výstavním prostředím Daniely Ambrožové je barokní sýpka – nejstarší objekt o rozloze několika set metrů čtverečních, který se dochoval v původní podobě v zámeckém areálu. Sýpka byla postavena v roce 1644 v parku. Později nedoznala žádných změn, snad jen výměny krytiny a krovu, který je novodobý, pravděpodobně z 19. století.

 

Fotografický cyklus Česko na divoko se autorka rozhodla vytisknout na plátna o velikosti 1,5 x 1 metr. S ohledem na prostor, ve kterém jsou její díla instalována, rád konstatuji, že zvolená velikost není samoúčalná, leč velice přiměřená. Plátna autorka s precizností sobě vlastní pokryla barevnou výšivkou a napnula na blindrámy, které poté zavěsila do druhého patra podél stěn sýpky s drobnými okny. Fotografka a výtvarnice Ambrožová je v případě rochlovské výstavy nejenom autorkou zmíněných děl, ale také kurátorkou, architektkou a realizátorkou v jedné osobě (i když v posledních minutách před zahájením výstavy přiložili ruku k dílu rovněž přijíždějící návštěvníci vernisáže, včetně autorů úvodního slova Jana Pohribného a Václava Podestáta). S ohledem na velikost fotografií a následnou pracnost výšivek, adjustaci a dokonalou instalaci, věnovala autorka realizaci výstavy mimořádné úsilí. V několikaměsíčních přípravných fázích celého projektu vyhledávala také na rozličných aukcích doprovodné trojrozměrné objekty – zvířecí vycpaniny, knižní tituly příznačných názvů, jako např. Kdo to čte je prase, Zajíc v pytli, Kopytem do hlavy či Jak byl kolouch vychován, případně Malý atlas hub, tlam a pusinek, které následně nainstalovala do interaktivního čtenářského koutku, zatímco děti návštěvníků se mohly po sýpce prohánět na nafukovacím jelenovi, případně vybarvovat tématické omalovánky. Dále autorka při instalaci využila srnčí i ptačí trofeje, dřevěné hřiby vyřezané dokonce na zakázku (s pravákem vážícím šedesát kilogramů), funkční vánoční světýlka dekorující inscenované keře ze suchých větví, dodávající celé výstavě pohádkovou až tajemnou atmosféru. Třešničkou na dortu pak byla autorka sama oblečená do muchomůrkově červené puntíkaté sukýnky a s náušnicemi znázorňujícími dopravní značku "Pozor, zvěř!". Instalace je doplněna symbolickou obrysovou mapou České republiky, na kterou autorka v lokalitách jejich pořízení umístila fotonáhledy vystavených snímků.

 

Samotnou vernisáž zhlédlo přes šedesát milovníků umění a Danieliných přátel, velmi výstižně o výstavě i autorce promluvili fotografové Jan  Pohribný, u kterého Daniela přihlásila svůj soubor ke klauzuře, a Václav Podestát, jenž neváhal "prolustrovat" internet, aby se o autorce dozvěděl i věci, které o ní ve škole ještě nikdo, kromě zasvěcených, nevěděl. Zkrátka nepřišly ani chuťové pohárky účastníků tohoto happeningu, protože připravené pomazánky, chlebíčky, bábovka či zeleninové mísy,  a samotnou autorkou vybrané výborné víno doslova prověřily statiku tak letitého interiéru. Zájemcům o neobvyklý obrazový zážitek a o tvorbu této mladé fotografky mohu návštěvu výstavy vřele doporučit. Expozice v rochlovské sýpce bude k vidění do konce letošního roku.

 

 

Roman Panáček

Seminář kritiky fotografie

student ITF v Opavě, 2. ročník

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Partner