Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě,
Fakulta umění a designu
Univerzity J. E. Purkyně v Ūstí nad Labem
a Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě
Vás srdečně zvou na otevření výstavy fotografií
posluchačů ateliéru Aplikované a reklamní fotografie
FUD UJEP s názvem Vnímání prostoru.
Vernisáž se koná ve čtvrtek 7. června 2012 v 17 hodin.
Výstava, kterou zahájí prof. Mgr. Miroslav Vojtěchovský
a Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D., bude otevřena vždy hodinu
před představením do 25. června 2012.
Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Čs. legií 14, Ostrava.
Výstavní projekt je realizován za podpory statutárního
města Ostravy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

J Cabalka & J Červenka

Jaroslav Moravec

Juliana Křížová

Marek Štim

Olga Alia Krulišová

 

Tisková zpráva k výstavě “Vnímání prostoru”

 

Výstava fotografií posluchačů ateliéru Aplikovaná a reklamní fotografie Fakulty umění a designu Univerzity J.E.Purkyně v Ústí nad Labem v ostravské Galerii Opera se uskutečňuje díky laskavému pozvání a pochopení Národního divadla moravskoslezského a Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě a za podpory statutárního města Ostravy ve dnech 8. – 25. června 2012.

 

Ateliér Aplikovaná a reklamní fotografie byl na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem otevřen v roce 2006 a tak v okamžicích, kdy se bude otevírat výstava Vnímání prostoru bude se historicky první absolvent navazujícího dvouletého magisterského studia v ateliéru (bakalářské studium je čtyřleté) připravovat k obhajobě své diplomové práce.

Od samého počátku se vedení ateliéru ujal prof. Mgr. Miroslav Vojtěchovský a po jednom roce k němu přistoupil asistent a kolega Mg.A. Marian Beneš. Oba pedagogové už ale spolupracují od roku 2004, od kdy se sešli při vedení ateliéru Reklamní fotografie na Vyšší odborné škole umění a reklamy, zvané Orange Factory v Praze.

 

Jestliže občas nemají fotografické školy příliš jasno ve vztahu mezi tvorbou jako autorskou sebereflexí a zakázkovou prací, v případě ateliéru Aplikovaná a reklamní fotografie je tato relace určena už jeho samotným názvem.

Neznamená to ovšem, že by výuka v atelieru fotografie a priori směřovala k profesní přípravě fotografa reklamního, žurnalistického, nebo designérského zaměření. Přestože studenti AA&RF sbírají na domácím i mezinárodním poli jednu cenu za druhou v oblasti užité a reklamní fotografie,

systém úkolů a cvičení i veškerá činnost atelieru usiluje o rozvíjení schopnosti studenta promítat jeho vlastní volnou autorskou tvorbu do eventuální společenské zakázky a tak přispívat stejnou měrou nejenom k rozvoji tvůrčí fotografie, ale také ke kultivaci sféry vizuálních komunikací.

 

Ve všech šesti postuných ročnících studuje nyní dohromady 36 studentů a z celé plejády studentských prací prezentovaných v poslední době na semestrálních klauzurách byly po pečlivě provedené vnitroateliérové diskusi vybrány soubory, v nichž se autoři nejrůznějším způsobem pokoušejí zachytit esenci určitých prostorů nebo uvažují o problematice transformace prostoru do plochy obrazu. Tak pracuje autorská dvojice Jakub Cabalka a Jakub Červenka (ten studuje v “sousedním” ateliéru prof. Baňky a je tedy vítaným hostem této výstavy), kteří v projektu Meze obrazu inscenují v prostoru před kamerou určitou situaci tak, aby byla zachycena objektivem aparátu a vnímána divákem jako plošný objekt existující v trojrozměrné realitě. Zdánlivě nevázaná studentská hříčka se tak de facto dotýká otázek transformace prostoru do plochy obrazu a zobrazování vůbec v průběhu vývoje západní kultury.

 

Olga Alia Krulišová (která spolu s kolegyní Janou Mořkovskou z ateliéru Interaktivní média – se v minulém roce stala finalistkou soutěže/bienále pro studenty českých vysokých uměleckých škol “EXIT 2011) se dlouhodobě věnuje problematice kulturní paměti a v souboru Imprints of Reality sleduje památná místa výskytu keltské kultury na našem území. Na těchto místech vystavila kovové destičky dlouhodobému vlivu prostředí a reprodukce změn oněch destiček představuje divákům v prolnutí s fotografiemi zachycujícímu podobu tohoto místa.

 

Marek Štim reflektuje ve svých fotografiích dva zásadní vlivy: Na jedné straně je okouzlen inscenovanými fotografiemi Jeffa Walla a Gregoryho Crewdsona, mnohem více ovšem reaguje na rodinnou tradici sbírání samorostů a jiných bizarních předmětů a jejich nepatřičné umísťování do interiéru příbytků. Rozměrné samorosty jsou tak v jeho fotografiích doslova postaveny do záhadné znejisťující světelné atmosféry evokující podivuhodné, pokud ne přímo pohádkové příběhy.

 

Juliana Křížová, která vešla do podvědomí veřejnosti úspěšnou spoluprací s Jakubem Vlčkem v oblasti užité i volné tvorby (Jsou dvojnásobným vítězi kategorie Fotografie mezinárodní soutěže posluchačů uměleckých škol Young Creative Chevrolet 2009 a 2011, v roce 2009 byli dokonce absolutními vítězi všech kategorií evropského finále – celkem bylo hodnoceno 530 prací z 19 evropských zemí. Byli ale také oceněni 2. cenou v mezinárodní fotografické soutěži pro profesionální fotografy a studenty fotografických škol “Frame 2009” a reprezentovali ateliér i školu na několika národních i mezinárodních přehlídkách autorské tvorby mladých autorů.), zachycuje ve svém samostaném díle nazvaném Sokolovny stopy unikátního československého fenoménu tělocvičné a kulturní instituce “Sokol” a není jistě náhodou, že tak činí právě v roce, kdy Sokol oslavuje významné výročí 150 let od svého založení.

 

Na druhém významovém pólu stojí naopak projekt Jaroslava Moravce vytvořený původně pod názvem Too much pro výstavu připravovanou pří příležitosti setkání fotografických škol s vysokoškolským programem Obraz, v kterém žijeme. Soubor se nakonec nepropracoval do finálního kurátorského výběru této výstavy šesti škol z České republiky a jedné ze Slovenska, ale právě v konfrontaci s předchozím souborem Juliány Křížové vytváří významový celek poukázáním k jisté diskrepanci naší současnosti, kdy stavíme přírodní sportoviště pro volný čas, která ovšem nedokážou skrýt svou umělost a nakašírovanou absurditu.

 

 

Výstava Vnímání prostoru

v Galerii Opera, v Divadle Jiřího Myrona, Čs. legií 14, v Ostravě

bude otevřena od 8. do 25. června 2012 vždy hodinu před představením.

 

 

 

 

 

Další informace:

Ateliérový web: www.aarf.cz

web FUD UJEP: http://fud.ujep.cz

 

 

 

Ateliér aplikované a reklamní fotografie

působí na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem pod vedením profesora Miroslava Vojtěchovského a jeho asistenta Mariana Beneše od roku 2006. Ve škále ústeckých ateliérů, zabývajících se fotografií, elektronickými médii, designem či užitou tvorbou, zaujímá výrazné a vyhraněné postavení. Výuka zde na jedné straně poskytuje mimořádné podmínky k nabytí znalostí v technice jak klasické, tak digitální fotografie a její postprodukci, na straně druhé ateliér hájí dostatek času k nalezení vlastního, autorského, vyjadřovacího jazyka pro mladé adepty oboru. Kromě výjimečné výuky v technice oboru nabízí vzrušující vhled do řeči obrazu, jeho významu a vývoje. Vedení ateliéru nevymezuje dopředu názorový prostor, ve kterém se má student pohybovat. Naopak přistupuje k oboru nepředpojatě, s vědomím jeho šíře, množství východisek a řešení.

Ostravská výstava představuje několik výrazných děl mladých autorů, která vznikala v ateliéru v průběhu posledních čtyř let. Lze říci, že každý z těchto autorů zastává jinou, osobitou pozici v žánrech současné fotografie. Především jde o snímky zařaditelné i do kontextu současné volné výtvarné tvorby. Tematizují  absurditu, iluzi, paměť, absenci lidštějšího rozměru naší společnosti. 

Studenti Jakub Cabalka a Jakub Červenka (ten je z ateliéru prof. Pavla Baňky) vytvořili ve dvojici cyklus fotografií Meze obrazu (2012), který navíc doplňuje video, dokumentující vznik snímků a přípravu snímané instalace. Autoři vytvořili v reálném prostoru fragmentární instalaci, která po zaznamenání fotoaparátem vytváří dokonalou iluzi koherentního celku. Na praktickém příkladu tak podávají důkaz omezených možností lidského vidění, vnímání prostoru a snadnosti dosažení optického klamu. Video, které je součástí díla, slouží jako verifikace procesu vzniku instalace, neboť je snadně simulovatelné elektronickými médií. Autoři svým přístupem manifestují generační nadhled nad technickými médii a posouvají svou práci do pozice chytré, vědomé hry. Navíc vtahují fotografii do kontextu současného umění, ve kterém je téma iluze a klamu obrazu velmi oblíbené. Vzpomeňme alespoň například práci Jána Mančušky Odlesk z roku 2005. 

Rozměrné snímky Marka Štima, nazvané Samorosty (2012) jsou záznamem reálné situace. Do interiéru svého domova instaloval velké kusy dřev. Inspiroval se lidskou potřebou soustřeďovat nejrůznější předměty, obklopovat se jimi a vytvářet z nich nejrůznější sbírky. Vychází z rodinné záliby shromažďovat samorosty. Nalezený kmen, pařez a větev umístil a nasvítil v interiéru tak, že na fotografiích navozují atmosféru něčeho nepatřičného, nesmyslného a hrozivého. Lze je rovněž chápat jako ztělesnění jakéhosi tabuizovaného problému, kterého se obyvatelé bytu nemohou zbavit, a nezbývá jim, než jeho divnou, nepříjemnou přítomnost akceptovat. Vizualita těchto snímků připomíná bohatou hru neokonceptuální a postmoderní fotografie osmdesátých let.

Ke konceptuálním postupům let šedesátých se hlásí práce Olgy Alia Krulišové, nazvaná Imprints of Landscapes z roku 2011. Autorka se v ní zabývá fenoménem kulturní paměti, který lze chápat i jako leitmotiv její tvorby. Těmito fotografiemi se pokusila dotknout pomíjivosti a zároveň i stálosti vtištění nejrůznějších kultur do krajiny. Cyklus interpretuje místa, která jsou doložena jako keltská sídla. Autorka zde zakopala kovové destičky a nechala je zkorodovat. Struktury, které takto vznikly, pak barevně skenovala a nechala vytisknout na fólii. Takto vzniklé abstraktní útvary na fólii vystavila přiložené na černobílých snímcích krajin. Ačkoliv autorka využívá postupy konceptuálního zacházení s tématem, vyznění hotové práce se nese spíše v rovině prostředkování silně emotivního zážitku.

K dokumentárnímu využití fotografie odkazuje práce Juliany Křížové. Cyklus snímků nazvaný jednoduše Sokolovny, vznikl v roce 2012. Autorka se v něm pokusila o důsledné potlačení autorské interpretace snímaných tělocvičen. Zřejmě snad z tohoto důvodu se jí podařilo až fyzicky zachytit typickou atmosféru těchto prostor, vybudovaných z entuziasmu a schopnosti spolupracovat meziválečné generace. 

Soubor snímků nazvaný Too Much, vytvořil Jaroslav Moravec v roce 2011 pro výstavu Obraz, v kterém žijeme. Zachycuje v něm několik pohledů na různá sportoviště. Zvolený způsob snímání těchto míst a objektů nechává vyznít jejich bizarnímu charakteru. Autor toho dociluje jednak úhlem fotoaparátu, náměty snímá často z nadhledu, či jinak nezvyklého směru, jednak ale hlavně dlouhou expozicí snímků, pořizovaných v noci. Výsledné fotografie vykazují zvláštní podivnou atmosféru, která podtrhuje absurdní charakter staveb v krajině.

Děl, která v poslední době v ateliéru vznikla, a která by si zasloužila být zde prezentována, je spousta. Přesto tento omezený výběr lze chápat jako typický a pro usilování ateliéru reprezentativní.

 

 

Mgr. Terezie Petišková